TERENCE HILL 77

Všechno nejlepší!

Gepard, tehdy ještě Girotti v pozadí, v popředí Alain Delon a Giuliano Gemma

 

OIK'S BLOG TU UŽ STRAŠÍ OSM LET

A nevím jak tu bude ještě strašit dlouho. Co k tomu říct?
Tak mě napadlo, že bych vlastně mohl něco málo napsat ohledně způsobu, jakým hodnotím filmy. A já vím, že je to brzo, skoro po osmi letech. Jenže ten způsob se taky proměnil.

Když jsem začínal, měl jsem několik vzorů. Kromě Pinkasse a Erla, o čemž jsem se už několikrát zmínil, jsem si bral příklad také ze Shobaryho stránek o spaghetti westernech, a to především ze způsobu, kterým hodnotí filmy. Každému filmu dává několik rakví, od jedné do pěti - a pokud si film nezaslouží v některé kategorii ani jednu, dostane nějakou slepici nebo co. Rakve pak přiděluje v několika kategoriích - tady je o tom článek.

Tehdy se mi to zdálo jako dobrý nápad, takže jsem to převzal s tím, že jsem filmům dával číselné body. Podle nich jsem pak počítal výsledné hodnocení na škále od nuly do pěti. Hodnotil jsem herce, hudbu, akci, děj a zábavu. U herců asi spíš celkové obsazení než výkony, zábavou jsem myslel, jestli je film nudný nebo ne, akcí jestli je tam dost akčních scén a jak jsou udělané. Jenže pak píšete o filmu Dvanáct rozhněvaných mužů, který žádnou akci neobsahuje a hudba v něm téměř není, tudíž by dosáhl nanejvýš jednoho bodu v hudbě a nuly v akci. Počítejme chvilku - 5 + 1 + 0 + 5 + 5 = 16, 16/5 = ~ 3,1. Takový výborný film by dostal hodnocení pouhých cca 65%! Takže tyhle kategorie dlouho nevydržely, hned na začátku roku 2009 jsem přešel na jednoduché desítkové hodnocení, kterého se držím dodnes.

Na čsfd jsem se registroval cca rok předtím, než jsem založil tuhle stránku. Docela dlouho jsem býval v hodnocení poněkud benevolentní. Když jsem začínal, dával jsem všemu, co se mi líbilo, pět hvězdiček, co se mi tolik nelíbilo, dostalo čtyři, co se mi nelíbilo vůbec, dostalo nějaké nižší hodnocení. To se odráželo a odráží i ve zdejším hodnocení. Předpokládám, že většina filmů tady dostala něco mezi 6,5 a 8 body. Mnohé si to nezasloužily. Dlouho jsem totiž viděl těch 6,5 jako čistý průměr, což není pravda, ve skutečnosti je to nadprůměr, osmička je pak dost vysoké hodnocení. No, asi to mám trochu lepší, než Mirka Spáčilová na idnesu, která 65% dává úplně všemu, ať film pochválí nebo ne.

Každopádně jsem určitě spoustu filmů nadhodnotil, ať na čsfd nebo tady. A dost mi k tomu pomáhal i ten systém používaný v začátcích, kdy mi z výsledku lezly podivné cifry - on součet těch částí nemusí dát dohromady výsledek, za který to doopravdy stojí. Je spousta filmů, kterým bych asi měl dát nějakou nižší známku - jenže jsem je naposledy viděl před sedmi nebo osmi lety a netroufnu si na tom hodnocení cokoli měnit.

Dnes tedy hodnotím víceméně pocitově a nijak to nerozkládám na zavádějící díly.V současnosti jsem rád, že jsem změnil systém vydávání článků a jedu dva za týden už proto, že dřív jsem napsal recenzi začerstva a film jsem kolikrát nadhodnotil. Důležité ovšem také je, co v hlavě zůstane pár dní po zhlédnutí. Teď sice taky píšu recenze začerstva, ale nechávám je odležet. Už jsem pár hodnocení snížil, takže některé recenze, které ještě vyjdou, budou hodnoceny trochu jinak, než kdyby už vyšly krátce po zhlédnutí.

Co vyhovuje vám? Souhlasíte obecně s mým hodnocením, nebo ohledně toho máte nějaký problém?

THE UNDEFEATED (1969)

Zcela klasický Wayne, film ničím nevybočující z jeho běžné řady filmů, které tvořil v šedesátých letech. Zde je opět doplněn další hvězdou, tentokrát Rockem Hudsonem - zpočátku to vypadá, že budou stát proti sobě, ale když se jejich linie protnou, hned se spřátelí. Wayne hraje bývalého severního plukovníka, Hudson jižního - po prohrané válce se Hudson se svou kavalerií a rodinami seberou a jedou pokračovat v bojích do Mexika, kam je pozvali Francouzi. Wayne se chystá prodat stádo koní americké armádě, ale když se ho vládní agenti pokusí podvést, prodá je radši rovněž Francouzům a žene své stádo do Mexika, plného banditů, revolucionářů a okupantů - a samozřejmě se setkává s Hudsonovou četou.

Film se, jako vždycky, snaží nabídnout i něco víc. Ohledně konce občanské války a porážky Konfederace je poměrně přesvědčivý a zajímavý, ostatně režisér McLaglen si tohle téma už vyzkoušel o čtyři roky dřív v Shenandoah. Stejně tak je mnohem zajímavější linie kolem Hudsona a jeho lidí. Linie kolem Wayna je zajímavá snad jenom tím, co za kovboje má vedle sebe a jak jsou nevyužití - hrají tu Ben Johnson a Harry Carey jr., ovšem zvláště Carey dělá jen křoví a nejvíc se scénář soustředí na Wayna, jeho adoptivního indiánského syna (!) a nerudného kuchaře.

I v táboře jižanů je víc zajímavých postav, Hudsonova mladá dcera, její nápadník Jan-Michael Vincent, důstojník nesnášející seveřany a asi nejhlouběji věřící v Konfederaci, zbabělý pacifista. Když se týmy setkají a začne mezi nimi interakce, člověk má různá očekávání. Dívka a Indián se do sebe zamilují, co udělá Vincent? A jak se proplete revoluční dění kolem obou skupin, jež si jdou jen za svým? Bohužel, v čem film zcela selhává, je řešení všech nastíněných linek a konfliktů. Místo toho se zdržujeme nudnou a šílenou rvačkou všech proti všem během oslav. A když už v poslední půlhodině film řádně ztemní a zdrsní příchodem revolucionářů (kteří jsou zde oproti italské verzi vylíčeni jako sprostí vrazi), závěr prostě vyšumí do prázdna.

Kdybych se chtěl šťourat v ideologii, asi by se mi moc nezamlouvala, celý film v podstatě z nějakého důvodu straní spíš Francouzům než Mexičanům, je tu postava pacifisty, který se všem hnusí, což v šedesátých letech pravděpodobně poukazuje na hippies a jiná mírová hnutí, naopak tu úplně chybí jakýkoli rasismus, takže Indiány všichni prostě berou a když už se do synka jižani pustí, tak spíš proto, že je seveřan, než pro jeho původ. Dlužno říct, že film má myšlenku založenou hlavně na přátelství a na nesmyslnosti válek, což je rozhodně pozitivní.

Takže není to nic extra, ale je to přesně to, co jsem od toho čekal. 6,5/10

a.k.a. Neporažení
Režie: Andrew V. McLaglen
Hrají: John Wayne, Rock Hudson, Lee Meriwether, Melissa Newman, Bruce Cabot, Jan-Michael Vincent, Ben Johnson, Harry Carey Jr., Marian McCargo, Paul Fix, Gregg Palmer
Hudba: Hugo Montenegro
USA 1969

THE NAKED SPUR (1953)

Tenhle Mannův western se mi už tolik nelíbil, ačkoli začátek byl slibný. Jeden muž s cenou 5000 dolarů, jeho pohledná přítelkyně a tři muži, kteří se o odměnu chtějí rozdělit - ale je jich na to trochu moc. Začíná se opět zajímavou akcí, která vtáhne do děje, rozehraje se zajímavá psychologická partie, kdy James Stewart se projevuje jako bezohledný lovec lidí, který jde jen po prachách, Ralph Meeker hraje nedůvěryhodného vojáka toužícího po penězích i po pohledné slečně, dobrotivý stařík Millard Mitchell je postižen zlatou horečkou a Robert Ryan ještě záměrně vyostřuje napětí mezi nimi, což podporuje i Janet Leigh coby jeho přítelkyně. Začíná to dobře...

Jenže v roce 1953 si americký western bohužel nemohl dovolit něco tak nemorálního, jako je hrdina jdoucí přes mrtvoly po prachách, navíc stíhán svou minulostí, a jak se mi na začátku líbilo, že ve filmu je vlastně jen pět postav, situace se začaly trochu opakovat a děj začal být ohýbán tak, aby to dojelo do připraveného konce - nesedělo mi, že by raněného brali milostivě s sebou. A už vůbec mi nesedělo chování Janet Leigh a Stewarta zhruba od prostředka, a pak samotný závěr. Zato se mi líbil Robert Ryan. Předpokládám, že Sollima měl i tenhle film na mysli, když vytvářel roli Cuchilla ve Velké přestřelce - přesně v téhle roli bych si Miliana dokázal dobře představit. Na druhou stranu se mi tu moc nelíbil Ralph Meeker, přišel mi být trochu nevýrazný. A opět se objeví Indiáni, tentokrát zřejmě aby rekurzivní děj trochu ožil nějakou tou akcí. Vypíchl bych krásnou krajinu Skalnatých hor a některé kaskadérské kousky, které působí docela šíleně (třeba ručkování nad rozvodněným potokem). 6,5/10

a.k.a. Odhalená stopa
Režie: Anthony Mann
Hrají: James Stewart, Janet Leigh, Robert Ryan, Millard Mitchell, Ralph Meeker
Hudba: Bronislau Kaper
USA 1953 

ERNEST BORGNINE (1917 - 2012)

 

Narodil se 24. ledna 1917 v Hamdenu, stát Connecticut, jako Ermes Effron Borgnino, coby syn italských přistěhovalců. V dětství také nějakou dobu v Itálii žil, pak se opět vrátil do USA, kde vstoupil do Vojenského námořnictva a účastnil se i bojů ve Druhé světové válce. Podobně jako třeba Lee Marvin nebo Charles Bronson se po válce stal hercem a začal hrát divadlo. Na počátku padesátých let se pak přestěhoval do Los Angeles a začal hrát ve filmech, první natočil v roce 1951. Začal, vzhledem ke svému zjevu, hrát zprvu především negativní role vedlejších padouchů ve westernech či válečných filmech.

Průlom pro něj znamenal film Odtud až na věčnost (From Here to Eternity), kde si zahrál právě šikanujícího vojáka vedle Burta Lancastera či Franka Sinatry. Z výrazných westernů této doby by se daly jmenovat filmy jako Ten cizinec měl zbraň (The Stranger Wore a Gun, 1953), Johnny Guitar (1954), Vera Cruz (1954) či Černý den v Black Rock (Bad day at Black Rock, 1955). V roce 1955 pak dostal hlavní roli dobrosrdečného řezníka v romantickém filmu Marty, za který byl dokonce oceněn Oscarem.

Borgnine se tímto stává hvězdou a dostává větší role. V první polovině šedesátých let také k jeho popularitě přispěl seriál z prostředí námořnictva, McHale's Navy. Po Vera Cruz opět pokračuje ve spolupráci s režisérem Robertem Aldrichem a hraje v jeho filmech Let Fénixe (The Filght of the Phoenix, 1965) vedle Jamese Stewarta, Hardyho Krügera či Dana Duryey, samozřejmě v Tuctu špinavců (The Dirty Dozen, 1967) vedle Lee Marvina, Charlese Bronsona či Johna Cassavetese (a mnoha dalších) a znovu s Lee Marvinem ve filmu Vládce severní dráhy (Emperor of the North Pole, 1973).

Jeho nejvýznamnější rolí z této doby je však bandita Dutch z legendárního westernu Sama Peckinpaha Divoká banda (The Wild Bunch, 1969), kde se Borgnine sešel s Williamem Holdenem, Robertem Ryanem či Benem Johnsonem. S Peckinpahem znovu pak spolupracoval na filmu Konvoj (Convoy, 1978), který se však řadí k režisérovým nejslabším.

Po celá sedmdesátá léta tak Borgnine hraje většinou vedlejší či epizodní role v různých filmech, avšak významné. Nezdráhá se hrát i v Evropě, takže ho můžeme vidět v roli mexického rančera ve westernu Los desesperados (1969) nebo jako zákeřného banditu v Hannii Caulderové s Raquel Welch v hlavní roli. Objevuje se coby polský voják Katczinsky v přepisu Remarquova románu Na západní frontě klid (All Quiet on the Western Front, 1979), natáčeném v Československu, ztvárnil římského setníka v Zefirelliho Ježíši Nazaretském (Gesu di Nazareth, 1977), setkává se s Terencem Hillem v Superpoldovi (Poliziotto superpiu, 1980) či s Kurtem Russellem a Lee Van Cleefem v Útěku z New Yorku (Escape from New York, 1981). S Van Cleefem se setkává i v italsko-německém válečném filmu Krycí jméno: Divoké husy (Geheimcode Wildgänse, 1984).

Osmdesátá léta jsou ve znamení útlumu a práce především v televizi, kdy se dokonce vrátil ke své postavě z původního Tuctu špinavců a jako jediný si zahrál ve všech třech pokračováních, vzniklých v letech 1985 - 1988. Nicméně ani v důchodovém věku nepřestal být aktivní, hrál po celá devadesátá léta i v novém století. V roce 2008 se ještě jednou objevil ve westernu Ruka mrtvého muže (Aces 'N Eights), v roce 2010 v akčním filmu Red s Brucem Willisem, dokonce se těšil, že si zopakuje svou roli ve druhém dílu, který však byl natočen až po jeho smrti. Posledním filmem, ve kterém si zahrál, tak byla komedie Ten, kdo podal ruku Vicentu Fernandezovi (The Man Who Shook the Hand of Vicente Fernandez, 2012). Ernest Borgnine zemřel 8. července 2012 ve věku 95 let.

Filmy:
1954 - Vera Cruz
1955 - Černý den v Black Rock
1956 - Jubal
1967 - Tucet špinavců
1968 - The Split
1969 - Divoká banda
1969 - Los desesperados
1971 - Hannie Caulderová
1972 - Mstitelé
1975 - The Devil's Rain
1975 - Podivná spravedlnost
1978 - Konvoj
1980 - Superpolda
1981 - Útěk z New Yorku
1988 - Soupeř

TRUMBO (2015)

Tyhle filmy o filmových tvůrcích starých časů mě sem tam docela zaujmou. Někdy jsou lepší (jako Burtonův Ed Wood), někdy horší (jako film Hitchcock). Samozřejmě je nikdy nejde brát jako dokumenty, vždycky je třeba přidat nějaké drama. V tomhle ohledu dopadl nejlépe právě Ed Wood, který se soustředí vyloženě na to, jak se Ed snaží, považuje se za génia, přitom tvoří příšernosti. A film nás pomalu přesvědčí, že Edward Wood opravdu byl zneuznaným géniem a věřím, že jsem naletěl nejen já, který jsem si potom pustil Plan 9 of outer space :) Hitchcock naopak musel přidat drama uměle. Film o géniovi, který neměl při natáčení moc potíží, protože měl všechno pečlivě připravené, bylo asi těžké udělat, tak z toho tvůrci udělali film o krizi stárnoucích manželů, přičemž Hitchcockovi přisoudili roli loutky, která by bez své odstrkované manželky nenatočila ani ň.

Trumbo je jiný v tom, že jeho příběh drama opravdu obsahuje. Dalton Trumbo byl oceňovaný scenárista, který během války vstoupil do komunistické strany, během "honu na čarodějnice" po válce byl dán na černou listinu a dokonce si odseděl pár měsíců ve vězení. Film je tedy o jeho boji za to, aby znovu mohl pracovat a přitom se nemusel skrývat za vymyšlená jména. Četl jsem různé reakce jak na čsfd, tak recenze, které film kritizují za to, že kladně líčí komunisty a opomíjí, co dělali v SSSR - ale to, že je Trumbo zrovna komunista, je v tomhle případě úplně jedno. Ten film by fungoval úplně stejně, kdyby zastával jakékoli jiné myšlenky, které vláda označí za nepřátelské. V tom filmu je to dokonce zmíněno, když Trumbo jednoho přítele, člena demokratické strany, varuje, že republikáni by se mohli začít úplně stejně zbavovat kohokoli.

Bohužel i zde je zapojeno Trumbovo rodinné drama, které je celkem zbytečné, takže spory s dospívající dcerou či andělsky trpělivou manželkou mě spíše celkem nudily - a nezáleželo na nich. Ale aspoň to nebylo tak otravné jako v Hitchcockovi. Mnohem větší osobní drama je ve sporu pragmatického Trumba a jeho idealistického kolegy, který umírá na rakovinu. Rovněž byly možná až zbytečně dlouhé scény, kdy Trumbo sedí v base a je šikanován omezeným obrovitým černochem.

Zvláštní je u těchhle věcí vždycky zobrazení skutečných osobností, které dobře známe. Ve filmu vystupují jako postavy tři slavní herci, Edward G. Robinson, Kirk Douglas a John Wayne. Robinson je vylíčen jako zbabělec, který kolegy nakonec ve strachu práskne (což neudělal a film mu v tom křivdí), Wayne jako omezený americký nacionalista, který je vždycky blízko tomu někoho zmlátit, a Douglas jako drzý správňák, který se nebojí a Trumbovi nakonec pomůže. Robinsona až tak neznám, představitel Wayna se snaží, ale zase tak se mu nepodobá, ani nijak extra dobře nehraje, a upřímně má to s charakteristikou (Wayne je tu prostě karikatura) daleko snazší, než představitel Douglase, který sice na první pohled taky není až tak podobný, ale zahrál to skvěle a brzy mě přesvědčil, že je Kirk Douglas. Ve filmu se rovněž objevuje jako postava režisér Otto Preminger, byť jako karikatura ujetého německého režiséra, ale dost mě dost bavila (mimochodem jeho představitel se mihl i v Hanebných panchartech). Ve filmu se rovněž objevují ukázky z různých filmů - a když je to film, v němž hraje John Wayne nebo Kirk Douglas, tak jsou v záběrech nahrazeni jejich představiteli z tohohle filmu, což je uděláno dost dobře.

A teď kdo v tom hraje skutečně. Breaking Bad je na mě pořád moc dlouhá záležitost, ale kvůli Bryanu Cranstonovi, který zde hraje výborně, se možná na pár dílů někdy podívám. Helen Mirren hraje výrazně negativní postavu, možná až moc jednostrunně, ale určitě ne špatně. Potěšil mě John Goodman, opět coby dobrácký hromotluk, který si nenechá srát na hlavu (tentokrát coby producent béčkových filmů, pro kterého Trumbo pod pseudonymy píše filmy o opičích lidech a o momizemšťanech). Výborný je rovněž Louis C.K., hrající onoho výše zmíněného kamaráda.

Celkově je to možná trochu delší, než to být potřebovalo, obsahuje to víc dějových linek, a opravdu se mi líbil až konec, v němž se objevují Douglas a Preminger (jako postavy), ten by sám byl skoro na plný počet. Jako celek bych to viděl asi tak na 7,5/10.

Režie: Jay Roach
Hrají: Bryan Cranston, Diane Lane, Louis C.K., Elle Fanning, Helen Mirren, Michael Stuhlbarg, John Goodman, Alan Tudyk, David James Elliott, Dean O'Gorman, Christian Berkel
Hudba: Theodore Shapiro
USA 2015