PF 2017

Rok 2016 nám uběhl jako voda a už tu zase máme další. Tak ať se vám v něm daří.

THE SECRET WAR OF HARRY FRIGG (1968)

V roce 1943 je zajato pět spojeneckých generálů, kteří jsou uvězněni na zámku v Itálii. Mají se tam dobře, a hlavně, protože mají stejnou hodnost, nejsou schopni naplánovat útěk tak, aby všichni táhli za jeden provaz. Po několika měsících už velení dojde trpělivost a tak vymyslí plán. Najdou člověka, který vyniká v útěcích, a povýší ho tak, aby měl ještě vyšší hodnost než brigádní generálové. Jenže oním člověkem je vojín Harry Frigg, který utíká jen a jen z vězení vlastní armády, kde tráví celou válku. je nedisciplinovaný, pohrdá autoritami a celkově se vůbec na důstojníka nehodí. I přesto je povýšen na generálmajora a poslán do zámku, kde si však napřed užívá své hodnosti a generály buzeruje. Následně se však seznámí s krásnou hraběnkou, které zámek patří, a s její pomocí se mění z flákače na zodpovědného člověka. Válka však stále zuří a generálové se nemohou dočkat útěku...

Je to docela zábavná a celkem i vtipná válečná komedie, kde vlastně snad ani nikdo nezemře, ale pár problémů s ní mám. Jednak je to vykreslení italské armády v amerických válečných filmech. Oni nic, to všechno Němci. Italové jsou ti veselí milí lidé, kteří neumějí a nechtějí bojovat a čekají na první příležitost, aby se s Američany mohli spojit. Jasně, tohle je komedie. Postava věznitele, který je především majitelem luxusního hotelu a podle toho se ke svým zajatcům chová, je vtipně vymyšlená i vtipně zahraná. Ale přece jenom, takhle by to mohlo budit dojem, že ten fašistický režim v Itálii byla selanka a Mussolini byl prostě jenom plešatej ukřičenej blbeček, co se kamarádil s Hitlerem, ale jinak to proti Německu bylo fajn. Nebylo.

Druhou věcí, a to už se týká vyloženě filmu, je paradoxně Paul Newman v hlavní roli. Nehraje ji špatně, to v žádném případě, ale tohle chtělo nějakého vyloženého komika. Kdo by mi do takové úlohy seděl naprosto perfektně, by byl Belmondo (ale to je Francouz, že ano). Newman byl přece jen herec jiného ražení, stejně jako třeba Brando či Dean používal Stanislavského metodu, a to se do komedie tohoto typu moc nehodí.

Na závěr, po příchodu Němců, film docela ztemní, Newmanův charakter se prohlubuje, Rustichelliho hudba začne připomínat svého autora, ale naštěstí k naprosté změně nedojde. SPOILER Byť jsem nakonec vlastně čekal, že Newman i tentokrát nakonec dostojí svému zvyku a nedožije se titulku konec KONEC SPOILERU.  Co se týče ostatních herců, jsou dobře vybráni, ovšem generálové jsou tak nějak jeden jako druhý a ani u jediného jsem si nedokázal zapamatovat jméno. V paměti tak utkví hlavně Sylva Koscina coby hraběnka a především Vito Scotti jako onen plukovník - hoteliér. 7/10

a.k.a. Tajná válka Harryho Frigg
Režie: Jack Smight
Hrají: Paul Newman, Sylva Koscina, Andrew Duggan, Tom Bosley, John Williams, Vito Scotti, Werner Peters, Buck Henry, Charles Gray
Hudba: Carlo Rustichelli
USA 1968

C'ERA UNA VOLTA IL WEST (1968)

Předem nové a nejlepší recenze tohoto filmu, jaká se tu kdy objevila, bych asi předeslal, proč že to zase píšu znova. Poprvé jsem určitě něco o Tenkrát na Západě napsal hned ze začátku. Ten článek stoprocentně nebyl dobrý, takže jsem ho nahradil v roce 2010 novým. A ten se mi teď už taky nelíbí a navíc už nesouhlasím s některými svými tehdejšími názory. Nebo názory... já tehdy žádné ani nevyjádřil.
Jinak předpokládám, že tento film jste viděli. V případě, že ne, okamžitě zavřít článek, ihned se podívat, a pak se sem můžete vrátit.

Ten film už jsem viděl tolikrát, že už to ani nepočítám.  Poprvé, když jsem ještě neměl tušení, že existují nějaké spaghetti westerny, jen jsem si tehdy sháněl nějaké westerny. A Tenkrát na Západě je samozřejmě legenda, kterou jsem vidět musel. A i přes to, že jsem film viděl s nekvalitním VHS dabingem, v němž Cheyenne zní jako unavený flegmatik, který je v posledním tažení, a Frank jako kdyby mu vyndali hlasivky, vlastně se mi z toho obsazení hlavních rolí zamlouval jenom hlas Cardinalové, tak jsem byl naprosto unešen. Až v návaznosti na tenhle film a hledání, co dalšího se od Leoneho dá vidět, jsem zjistil, že v Itálii se natočilo ne jen pár westernů, ale stovky, mají vlastní označení, existují o nich internetové stránky, a že spousta těch filmů vypadá sakra zajímavě. A taky že už jsem vlastně nějaké viděl (tedy celého Malého unaveného Joea a kousek Bůh odpouští, já ne!). Pak jsem to viděl bezpočtukrát, jak s tímhle dabingem, později s nepoměrně lepším dabingem ČT (byť ani tam není Cheyenne namluven adekvátně), a nakonec konečně v angličtině, a od té doby jinou verzi odmítám. Pravda, viděl jsem kousek i italsky. Ta verze je vůbec zajímavá, protože je o pár záběrů delší. Ale z italských hlasů hlavních herců se mi zamlouvala snad jenom opět Cardinalová, byť se tam nenamluvila sama.
No a jedno zhlédnutí nezapomenu nikdy, to v kině Světozor, o čemž jsem tu již psal.

O čem bych měl psát dříve? Na tomhle filmu fakt není nic špatně. Ovšem co ho posouvá k naprosté nadčasovosti je to, že ho v průběhu času vnímám trochu jinak. Ve čtrnácti to pro mě byl film o pomstě. Hrdinou filmu pro mě byl Bronson, základním tématem jeho touha smrti a nevyhnutelný střet s Fondou, jemuž se tento snaží vyhnout. Postupem let se můj náhled změnil. V současnosti je pro mě hrdinkou Cardinalová a hlavním tématem nový začátek. Úplně nenávidím tu synopsi z novin i čsfd, která v první větě prozradí "Jill, bývalá prostitutka..." Sakra, to se ve filmu dovíme až skoro na konci. Jak bych k této postavě přistupoval, kdybych tohle nevěděl? Možná by pro mě měla nějaké tajemství. Proč se rozhodla odjet kamsi do největší díry Západu a provdat se za střeleného, ne příliš pohledného farmáře, který navíc žije uprostřed pouště? Takhle to vím. A možná je kus kouzla pryč. Naštěstí jsou tu i další postavy a jejich motivy a tajemství. Ale zpět ještě k tomuhle.

Většina ženských rolí ve westernech se pohybuje v určitých šablonách. Hodná spořádaná dívka, která potřebuje zachránit, zlá sexy mrcha, která působí hrdinovi příkoří, děvka s dobrým srdcem, která hrdinovi pomůže, ale není tou vyvolenou, moudrá matka rodu, která udílí rady. Jill má zdánlivě nejblíže ke třetí kategorii, ale ve skutečnosti je tou hrdinkou sama (nebo jednou z více hrdinů). Je to ona, kdo ztratil právě získanou možnost lepší budoucnosti, a je to ona, kdo se ze všech sil snaží si ji udržet. Potřebuje sice pomoc, v jednu chvíli se málem vzdá, ale nakonec z toho všeho jako jediná vychází vítězně. Jill je komplexní postava s vlastní motivací, jednáním a sama je hybatelem děje. Kolik takových ženských postav ve westernech byste vyjmenovali?

Ústředním tématem filmu je měnící se doba. Odchází staré divoké časy volnosti, nastupuje nová éra, ve které sliby už neplatí a přežívá nikoli nejchytřejší, ale nejúskočnější. Jill vítězí, ale k vítězství se dostává poměrně čestně. Je symbolem toho, že ten přerod Západu z divokého na civilizovaný může být postaven na dobrých základech. Proti ní, krásné mladé ženě, jako kontrapunkt stojí Morton, starý nemocný muž, který je zcela opojen penězi a mocí. Jeho jediným snem je přemostit Ameriku železnicí a vidět z okna svého vlaku Pacifik - z okna, protože není takřka schopen pohybu. Jeho ctižádost a podlost ho nakonec zahubí.

Pak je tu Frank. Padouch bez skrupulí, který je schopný zabít dítě, zároveň stárnoucí muž, který si uvědomuje, že časy se mění a on by se měl měnit s nimi. Ovšem jeho minulost mu to nemůže dovolit. Nemůže se zbavit svého šéfa a stát se tím mocným kapitalistou, on prostě je střelec a střelcem musí zůstat až do konce, kdy je zabit někým, na koho už dávno zapomněl.

Harmonika ovšem nezapomněl na něj. Celý život zasvětil okamžiku, kdy pohlédne konečně do očí muži, který zabil jeho bratra (snad taky kvůli majetku) a tím ho poznamenal. Je svou pomstou nadobro pohlcen, že dokonce Frankovi v jednu chvíli zachrání život, jen aby ho později mohl zabít sám. Potom už není ani schopen dalšího života, odmítne Jill a její zjevné nabídky ke společnému soužití, a odjíždí kamsi do daleka, odkud není návratu.

No a poslední do party je Cheyenne. Narozdíl od Franka, který se součástí nové doby stát chce, a Harmoniky, kterého nijak nevzrušuje, byť změnám dobře rozumí, s novou dobou nic společného mít nechce. Je romantickým hrdinou starých dní, který žije v přírodě, jezdí na koni a problémy řeší jednoduše. Právě asi vlivem dabingu, s nímž jsem to viděl nejdříve, jsem Cheyenna dříve moc nemusel, připadal mi nezajímavý, unavený, a svými vtipy jako pokus o postavu a la Tuco z Hodného, zlého a ošklivého. To jsem byl samozřejmě vedle jak ta jedle. Teprve poslech vynikajícího výkonu Jasona Robardse v originále mě přesvědčil, že Cheyenne je skutečně skvělá a zajímavá postava. Ze tří českých verzí ho plně vystihl snad jen Alois Švehlík v té druhé. Ale ani to není to pravé ořechové.

Robardse už jsem vychválil, ale chválu si zaslouží snad všichni herci, kdy mnozí podávají životní výkony, ať už je to Claudia Cardinale, Henry Fonda či právě Jason Robards. Charlesi Bronsonovi stačí být, a jeho silného charisma a zvláštního vzhledu Leone využívá vůbec nejlépe ze všech režisérů. Navíc tu máme plno hostujících hvězd od kamenné tváře Woody Strodeho, přes mouchu odhánějícího Jacka Elama, překvapivě proti typu obsazeného Franka Wolffa coby bezbranného farmáře, snad jen Keenan Wynn coby šerif přišel s prostorem vlivem střihu zkrátka. I když ta scéna se zmlácením Harmoniky by asi byla trochu navíc. A co je co říct, nevadil mi tady ani Marco Zuanelli, který následně využil v čím dál levnějších westernech své zdejší slávy, a to naprosto protivným způsobem.

E N N I O  M O R R I C O N E. Čekáte na tohle jméno od začátku, já to vím. Je neuvěřitelné, že přestože jen v roce 1968 složil hudbu k tolika filmům, dokázal si to nejlepší schovat pro Leoneho a stvořil jeden z nejlegendárnějších soundtracků vůbec. Sice se opakují pořád jen tři motivy (+ sem tam něco drobnějšího), ale ty opravdu stojí za to. Ať už je to melancholická znělka Jill, temné osudové téma Frankovo, posmutnělé Cheyennovo banjo nebo nezapomenutelná harmonika. Až zvláštní se zdá být, že když Morricone složit hudbu pro Tenkrát na Západě nestíhal, obrátil se Leone pro jistotu na Angela Francesca Lavagnina. Což byl dobrý skladatel, jeho hudbu mám u westernů rád, ale upřímně - nebylo by to ani zdaleka ono. Kde by byly televizní reklamy bez Harmoniky? Co by zpívala Špinarová? To už to zlehčuju, ale vlastně tím ukazuju, jak je ta Morriconeho hudba fenomenální.

A dál: Vynikající Delli Colliho kamera. Obrovské detaily očí (zvláště Bronsona). Obrovské celky na krajinu. Zvláště když si vezmeme, že Almería a Monument Valley nevypadají nijak podobně, a tady to působí celkem organicky. Nezapomenutelné scény. Vynikající hlášky. O tomhle filmu by se dalo psát do nekonečna, nebo ho naopak shrnout jedním slovem. Nejlepší ze všeho ale je se na něj zas a znovu dívat. 10,5/10

a.k.a. Once Upon a Time in the West, Tenkrát na Západě
Režie: Sergio Leone
Hrají: Claudia Cardinale, Henry Fonda, Jason Robards, Charles Bronson, Gabriele Ferzetti, Paolo Stoppa, Jack Elam, Woody Strode, Keenan Wynn, Frank Wolff, Marco Zuanelli, Lionel Stander
Hudba: Ennio Morricone
Scénář: Sergio Donati, Sergio Leone
Námět: Dario Argento, Bernardo Bertolucci, Sergio Leone
Itálie / USA 1968

KALENDÁŘ 2017

Ještě jednou hezké svátky, a co nenajdeme pod stromečkem? Samozřejmě, nový kalendář! Nedávno jsem viděl prodávat někde na internetu kalendář s Johnem Waynem, po kalendáři s Clintem ale ani vidu, ani slechu. No, tak jsem si ho musel vyrobit.sám. Stáhnete ho zde:
https://drive.google.com/open?id=0BzhqcX2WTWOoRVZWLWs0clg1Mnc

IT'S FUCKIN' CHRISTMAS TIME AGAIN

Původně jsem chtěl napsat obsáhlý vánoční článek, jakési zamyšlení nad Vánoci, dodržováním tradic a jejich nezlikvidovatelností politickou mocí i komerčními trendy, ačkoli právě Vánoce jsou to jediné, co nám takhle zůstalo. Ale bylo to o ničem. Pak mě ještě napadlo napsat trochu o významu Vánoc a tradici vůbec, o tom, že je to vlastně jeden z mála pozůstatků barokní lidové kultury v současnosti, ale k tomu nemám zdroje po ruce a takhle rychle to nenapíšu.
Takže jediný pozůstatek je následující projev tehdejšího předsedy vlády Antonína Zápotockého o tom, jak Vánoce v tradičním duchu jsou symbolem feudálního útlaku, Dědovi Mrázovi svítí na cestu ne jedna hvězdička, ale celá řada rudých, a je třeba splnit závazky první Gottwaldovy pětiletky. To je takový maso, že jsem to tu musel nechat. A vám všem přeju krásné a klidné svátky, nerušené žádným blbcem. Takže na Štěpána radši nezapínejte bednu... No, uslyšíte jenom samochválu, jako každej rok, ale i to je moc.
Hezký Vánoce.

MINIRECENZE - KLASIKA

Kratší připomenutí pár starších, vesměs kvalitních filmů, k nimž jsem dosud nic moc nenapsal.

THE GLENN MILLER STORY (1954)
Zčásti životopisný film, z části romantický film, zčásti hudební film. ta hudební složka mě bere nejvíc, když se hraje, tak je to super, a scéna jam session s Armstrongem, Krupou a dalšími je boží, ale ani mi nevadila ta romantická linka, je to udělané vkusně, vtipně a Stewartův optimismus je nakažlivý. Je to pohádka, ale pěkná. A teď si musím pustit něco od Millera. 8/10 

THE REAR WINDOW (1954)
Znovu James Stewart, tentokrát ve spolupráci s Alfredem Hitchcockem. Od toho jsem toho zatím neviděl zdaleka tolik, kolik bych chtěl, ale tenhle kousek je asi můj nejoblíbenější. Kamera se vlastně celý film nehne od okna, i tak je film zprvu zábavný, následně napínav a strhující. Aneb znáte to, jste nemocní a nudíte se doma. James Stewart ještě neměl facebook, tak musel lidi šmírovat z okna. Na facebooku by si ale asi nevšiml podezřelého chování lidí odnaproti. A s Grace Kelly by si jenom chatoval a asi by ji nedonutil, aby mu pomohla zjistit, co se to naproti děje. Viděl jsem to i v kině - dvě hodinky pokaždé utekly jako voda. 9/10

VERTIGO (1958)
Zase Stewart a Hitchcock, tentokrát ale film, který se mi nelíbil. Může to být tím, že jsem ti viděl v televizi dabované, může to být tím, že ve zhruba třetině filmu přišla k televizi sestra, zrovna se vrátivší z hospody, a pod vlivem nahlas děj komentovala a nepodařilo se mi ji odehnat. Každopádně mi to moc nesedlo. Policista odejde na penzi a setká se s krásnou ženou, která má z něčeho strach. A víc bych vlastně neměl prozrazovat, to bych hodně spoiloval. Začátek je však docela zdlouhavý a pointa je trochu moc šáhlá. A ten surrealistický sen byl k smíchu. 6/10

NORTH BY NORTHWEST (1959)
Do třetice všeho dobrého a Alfred Hitchcock je tu zas. Tohle mě naopak bavilo. Na začátku si náhodně špioni spletou Caryho Granta s hledanou osobou a film se další dvě hodiny nezastaví. Film je hodně nerealistický, ale tentokrát zcela záměrně a Hitchcock zcela jasně na diváka spiklenecky pomrkává, že to není myšleno vážně. Vrcholem by mohla být scéna ve středu filmu, kde se Granta snaží uprostřed pole sejmout práškovací letadlo, nicméně ani to Hitchcockovi nestačí a vše je zakončeno honičkou po vytesaných obličejích prezidentů na Mount Rushmore. Ostatně Hitchcock chtěl film původně pojmenovat "Muž v Lincolnově nose", ale producentům se to jaksi nelíbilo... Škoda. 9/10

SOME LIKE IT HOT (1959)
Tentokrát jiný klasik, Billy Wilder, a film, který si snad nikdy nenechám ujít. Naštěstí běží na ČT snad každé Vánoce (nebo posledních pár let běžel), a s tím správným starým dabingem, takže se můžu vesele bavit. Dva hudebníci se zapletou s gangstery (přesněji se nešťastnou náhodou stanou svědky jednoho masakru) a aby neskončili v ženské márnici a netekla z nich skupina O, musejí zmizet. Jediná možnost je ženský jazzový orchestr, a tak se z Joea a Jerryho stává Josephina a Daphne. Přítomnost tolika žen okolo, navíc v čele s Marylin Monroe, je však nemůže nechat chladnými, takže si oba začnou vymýšlet různé plány, jak Marylin svést. Do všeho se zaplete milionář ženící se jak na běžícím páse, obří slaneček, a zase ti gangsteři. Nikdo není dokonalý, tenhle film k tomu ale má sakra blízko. 10/10

THE APARTMENT (1960)
Opět Wilder s Lemmonem, tohle mě ale moc nebavilo. Je fakt, že jsem od toho měl úplně jiná očekávání. Různé recenze říkaly, že je to Wilderova nejlepší komedie vůbec. Jenže ona to zase taková komedie není. Spíše je to romantické drama s mírně komickými prvky, ovšem i pár tragickými, jako je pokus o sebevraždu. Jinak po Smrtonosné pasti je to další film, který ukazuje, že firemní vánoční večírky nevedou k ničemu dobrému. Ale ani i když jsem si uvědomil, že tohle žádná řachanda nebude, tak mě to moc nebavilo. Tyhle filmy nejsou pro mě. Aspoň ten Lemmon to docela drží. 6/10 

JUDGMENT AT NUREMBERG (1961)
Vynikající soudní drama, které perfektně uchopuje myšlenku, proč se vlastně Německo vydalo na cestu nacismu, a ještě klade otázky ohledně soudů a jejich morálky. Je správné dodržovat špatné zákony? Co může jedinec dělat proti státní zvůli? A je správné trestat čtyři starce za zločiny, které sami nespáchali, spíše jen nečinně přihlíželi? K tomu vynikající obsazení (Tracy, Widmark, Dietrichová, Clift), vypíchnout bych chtěl hlavně Lancastera, který hraje jako o život, a naprosto démonického a strhujícího Schella, který si za svůj výkon po zásluze odnesl Oscara. A starý kinodabing je jen třešničkou na dortu, to by se dalo poslouchat samostatně jako rozhlasová hra. 10/10 

A HARD DAY'S NIGHT (1964)
Ding! It's been a hard day's night and I've been working like a dog. Skoro dokument (akorát předem napsaný), který perfektně zachycuje náladu doby, beatlemánii, charaktery jednotlivých brouků a ještě je to dost vtipná komedie s písněmi z té nejlepší desky, kterou Beatles v téhle době natočili. Paulův dědeček je legendární. Občas tomu dojde dech, ale konec to spraví. 8/10

MAGICAL MYSTERY TOUR (1967)
Spaghetti, madam? Tohle vlastně není ani film. Beatles se rozhodli natočit další film po Help sami, jenže sice měli peníze, ale neměli zkušenosti. Takže Paul sice utratil šílené peníze za to, že dlouho hledal kopec, aby na něm natočil jeden záběr, ale mimo písničky ten film absolutně nefunguje. Nemá to příběh, a když už se do toho člověk vpraví, tak je hodina pryč a přijde konec. Ale ty písničky to docela drží. Ostatně je tam I am the Walrus, je tam Blue Jay Way, je tam Fool on the Hill, je tam samozřejmě titulní Magical Mystery Tour, a tu Your Mother Should Know na konci člověk taky přežije. 6/10

THE FRONT PAGE (1974)
Opět Billy Wilder a Jack Lemmon, tentokrát i s Walterem Matthauem, takže o zábavu je postaráno. Ovšem nakonec mě to nijak zvlášť zase nepobavilo. Špatný to nebylo, to rozhodně ne, ale viděl jsem to kdysi jednou a od té doby jsem nejen nedostal chuť se mrknout znova, ale ani už si to moc nepamatuju. 7/10

MURDER BY DEATH (1976)
No a na závěr film, který se mi napoprvé docela líbil a napodruhé jsem nechápal, co se mi na tom prve tak líbilo. Námět je fajn, nejlepší detektivové světa se sjedou na anglickém zámku, a pak to nějak přestane dávat smysl. Obsazení je super (Sellers, Falk, Guinness, Niven), ale je to hrozná kravina. 6/10 

ROGUE ONE: A STAR WARS STORY (2016)

Přestože sedmý díl Star Wars se mi líbil, bohaté plány na to, jak každý rok bude jeden nový film ze série a kromě té hlavní přibudou i vedlejší díly, mě zrovna nadšením nenaplnily. U těchhle vedlejších filmů se snadno může stát, že dojde k uklouznutí, které celou sérii poškodí, navíc samozřejmě za chvíli bude všude Star Wars moc. Takže těším se na regulérní osmý díl, ale Rogue One mě nechával chladným. A to i po trailerech, které nebyly nic moc. Film o partě, která získá plány Hvězdy smrti a tím může začít čtvrtý díl. Ok, ale moc mě to nebere. Na film jsem však přesto šel, a musím říct, že to bylo lepší, než moje očekávání. Pokusím se samozřejmě vyhnout spoilerům, co to půjde.

Příběh není zase tak originální a ve výsledku dost košatý, takže se nedá říct jednou větou, na tu druhou ale jednoduchý. Základem je budování posádky, která udělá ten hrdinský čin a získá plány Hvězdy smrti, kterou pro Impérium staví geniální vědec Mads Mikkelsen. Ten je prohlašován za věrného sluhu, ve skutečnosti je ale k práci přinucen. Nechal po sobě malou dceru, která je nyní už velká a právě ona je vybrána, aby rebely přivedla svěmu otci na stopu skrze muže, který ji vychovával, a který se skrývá na planetě Jedha. Cestou se přidá pár dalších hrdinů a akce může začít.

Ovšem přestože základem je budování posádky, ze začátku se pořád tak často stříhá sem a tam, že se napřed moc neorientujete, a hlavně není prostor postavy nějak poznat. Jyn je prostě paličatá a statečná, rebelský důstojník Cassian je drsný (ale ne moc uvěřitelný) atp. Ze všech postav nejlepší je tak cynický robot, který je o poznání vtipnější než C-3PO. Robota nutně poznat nepotřebujeme. Šestku hlavních hrdinů pak doplňují pilot dezertér, o kterém jsem si popravdě až do půlky myslel, že je to jen vedlejší postava, a pak slepý Číňan s holí, který nepřátele kolem sebe cítí. Skoro jako Zatoichi. Už jsem čekal, že bude mít v holi světelný meč. Místo toho se za ním táhne jeho kámoš s laserometem (nebo jak to nazvat). Ale tahle dvojka mi tam přišla už trochu navíc. Snesu klišé Síly a Jediů a snesu klišé slepých nepřemožitelných bojovníků, ale nesedí mi to dohromady.

Na záporné straně nám tvůrci nejvíce servírují imperiálního generála, který řídí stavbu Hvězdy smrti, jenže jeho představitel není moc výrazný a vůbec mi tento generál přišel jako slabý padouch. Ono se na něj soustředit tolik ani nejde, když jsou tu dva z nejlepších padouchů, které kdy tato sága přinesla. Tarkin a především sám Darth Vader. Ten se tu sice nevyskytuje zase tolik, ale rozhodně potěší a některé scény s ním jsou skvělé (jedna možná předčí všechno, co jsme s ním dosud viděli). A Tarkin - toho hrál v prvním filmu Peter Cushing. Původně jsem si myslel, že roli převezme jiný herec, ovšem tvůrci se rozhodli zapojit digitálně vytvořenou postavu Petera Cushinga. Nepovedlo se to úplně, s mimikou si úplně záležet nedali, jak mohli, ale aspoň to působilo přirozeně, že je tam. Neměl jsem pocit jako z Jar Jara či Yody, že je tam přimalovaná postava (byť ti samozřejmě nevypadají jako lidé). Ještě jedna taková postava se na chvilku objeví, ale to se povedlo mnohem mnohem lépe. Ale samozřejmě je skvělé, že postava Tarkina dostala znovu pořádný prostor. Škoda, že to tu není úplně on. Ale iluze pěkná, i když nedotažená. Těším se na nové westerny s Johnem Waynem. ;)

Z dalších postav docela stojí za zmínku Forest Whitaker jako trochu bláznivý odbojář, který je asi i astmatik, a působí vůbec docela děsivě. Mikkelsen má jen omezený prostor, což je na škodu, protože právě jeho postava mě zajímala nejvíc. Ovšem film její potenciál a odvozeného tématu viny a skrytého hrdinství zdaleka nevyužívá. Škoda. Mezi členy odboje se objevuje několik známých postav, akorát mě zmátla postava podobná admirálu "It's a trap" Ackbarovi, ale není to on.

Postav máme dost a film nám je musí nějak představit. Což dělá docela blbým způsobem, protože na začátku, tedy po prologu, se pořád stříhá sem a tam. Chvíli jsme na jedné planetě, pak na druhé, pak na třetí, pak na lodi, pak zase na planetě... A titulky uvozující prostor orientaci moc nepomáhají. Začátek je tak docela průměrný a pořádně mě to začalo bavit až ve chvíli, kdy Jyn a Cassian přistíli na Jedze. Pak přijde poměrně dobrá pasáž, ovšem následuje akce, o které jsem se domníval, že už je závěrečná, která je poměrně nudná. Pak to zase nahodí, ale závěrečná bitva je předlouhá a chaotická tím, že sledujeme několik různých linií zároveň. A zatímco bitvy ve vesmíru jsou skvělé, na planetě je to už horší, což je na pováženou, vzhledem k tomu, že tam jsou naši hrdinové. Takže povětšinou to zábavné je, ale občas se to dost táhne.

Poprvé ke Star Wars neskládal hudbu John Williams, ale nově Michael Giacchino, který na ni měl jen asi měsíc. A není nic moc. Občas využije původní Williamsovy skladby, což jsou nejlepší části soundtracku. Zbytek mi přišel jako hodně laciná kopírka Williamsovy hudby z ostatních dílů.

Bál jsem se, že to nebude moc dobré, odehrává se to mimo hlavní sérii, byť se jí to dotkne, a vůbec mám pořád trochu k těmhle spinoffům nedůvěru. Ale tohle nakonec byl docela dobrý film. Rozhodně překonává všechno z té infantilní mileniální trilogie. 7/10

Režiie: Gareth Edwards
Hrají: Felicity Jones, Diego Luna, Donnie Yen, Mads Mikkelsen, Forest Whitaker, Ben Mendelsohn, Alan Tudyk, CGI Peter Cushing, CGI Carrie Fisher, Darth Vader
Hudba: Michael Giacchino na motivy Johna Williamse, které jsou jediné zapamatovatelné
USA 2016