BUD SPENCER 85

MINIRECENZE - BELMONDO

Proč se trochu nevrátit k Belmondovi a pár filmům, ke kterým jsem tu nenapsal články? Jenom stručně.

A BOUT DE SOUFFLE (1960)
Na začátek něco, co jsem vlastně neviděl. Základní kámen francouzské nové vlny, u kterého jsem se nedokázal dostat přes prvních patnáct minut.  Napoprvé ani přes pět, ale to proto, že jsem blbec zkoušel dabovanou verzi, ve které ani ne třicetiletého Belmonda namluvil sedmdesátiletý Krampol, a hned na začátku začal zpívat. Ale ani v originále mě to vůbec nebavilo. Mám to zkusit potřetí?

CARTOUCHE (1962)
Jenom Belmondo je takovej frajer, že si může dovolit odmítnout Cardinalovou. Ona za ním celej film leze, pomáhá mu, atp. a Belmondo přesto radši leze za ani z poloviny tak hezkou nafoukanou šlechtičnou. Jinak to byla sranda (se smutným koncem), ale obsazení ženskejch rolí se mohlo prohodit (nebo líp obsadit na šlechtičnu nějakou opravdovou krásku, aby byla Belmondova motivace uvěřitelná). 7/10

L'ANIMAL (1977)
A taky jenom Belmondo si může dovolit říct při pohledu do výstřihu Raquel Welch "No fuj!" - teda jenom pokud hraje superhvězdu Bruna Ferrariho. Sám Belmondo je v obou svých rolích výbornejch, Raquel kupodivu nijak nepřekáží. Dobrý. 8,5/10

L'INCORRIGIBLE (1975)
Cherchez la femme. Belmondo odejde z vězení a v tu chvíli se utrhne ze řetězu a až do konce se nezastaví. Jeden velkej záchvat smíchu, kde Belmondovi zdařile přihrávají ještě jeho tradiční parťáci Gérard a Guiomar a ani Geneviéve Bujold se neztrácí. Škoda konce, ten byl poněkud nemastnej. Ale štafličky nebo tajní policajti na každým rohu stojí za to. 8/10

JOYEUSES PAQUES (1984)
Belmondo opět v síti svých lží, tentokrát se dvěma silnými protihráčkami, které ho z každé usvědčí, aby začal vymýšlet ještě šílenější. Opět zbodanej konec, nějaký rozbíjení aut už tam bejt nemuselo. Ale prostřední část filmu opravdu stojí za to. (Včetně Sophie Marceau nahoře bez.) 7,5/10

LA SCOUMOUNE (1972)
Zmatený krimifilm José Giovanniho. Asi mu na něm hodně záleželo, protože je to už druhá verze (pokaždé s Belmondem v hlavní roli). První (Muž jménem La Rocca) jsem zatím neviděl. Nicméně po Smůle asi ani nechci. Opravdu jsem se nudil. Přitom trio Belmondo - Constantin - Cardinale znělo vážně slibně. 5/10

HOLD-UP (1985)
Tentokrát akční krimikomedie se skvělým začátkem s originálním přepadením banky, ale ten film taky tak nějak vyprchá. Ve druhý půlce hezký téma přátelství, který nezničí ani ženská, na druhou stranu Guy Marchand je takovej blbec, že nechápu ani to, že mu Kim Cattrall dala, ani že se s ním Belmondo tahá. Ale jo, taky dobrej film. 7,5/10

COOL HAND LUKE (1967)

Vůbec to nechápu, že se tenhle film ke mně nedostal už dřív. Třeba už v době, kdy jsem koukal na všechny ty Motýlky, Velké útěky a podobné filmy. A nejen, že to nechápu, ale navíc toho lituju. Perfektní záležitost.

Popravdě volba Paula Newmana do filmu z vězení, zvláště když hrdina je "frajer", může působit poněkud zvláštně, ale po zhlédnutí je jasné, že tuhle roli by nikdo jiný hrát nemohl. Paul Newman sice nevypadá tak drsně, jako třeba Steve McQueen, ale jeho postava taková vůbec není. Co ho dělá frajerem je to, že nemá nic, na čem by mu záleželo, a tak se pouští do nejrůznějších skopičin. Ať už se pustí do marného boje s o hlavu větším silákem, nebo se vsadí, že za hodinu sní padesát vajec. Vlastně mu ani nevadí, že je ve vězení. Dokud nezjistí, že mu na něčem přece jenom záleželo... Jenže v tu chvíli jeho touha po svobodě narazí na tvrdý systém.

O Newmanovi jsem napsal už dost, zajímaví jsou ale i spoluvězni, kteří Newmana obdivují, když je na vrcholu, ale ve chvíli, kdy je na dně, se k němu obrátí zády. Vlastně si vytvoří vlastní obrázek toho, jaký Luke vlastně je, a odmítají přijmout fakt, že Luke sám není přesně ten, za koho ho mají. Mezi spoluvězni je jen pár výraznějších postav, rozhodně nejvíc silák Vazoun, kterého výborně hraje George Kennedy (dostal Oskara za tuhle roli), člověk si ale může všimnout třeba Harry Deana Stantona, mladého Dennise Hoppera nebo také Wayna Rogerse, Trappera ze seriálu MASH.

Neméně zajímavé obsazení je na "druhé straně", tzn. mezi dozorci. Šéfa věznice, který se tváří dobrácky, ale ve skutečnosti jde o svini s možná mírně sadistickými sklony (?) si s gustem zahrál Strother Martin, jednoho z dozorců ztvárnil ve své první větší roli Luke Askew a rozhodně zajímavá je postava vrchního dozorce, která takřka není člověkem, nemluví a nikdy neuvidíme jeho oči, zakryté zrcadlovými brýlemi. Zato velice přesně míří při střelbě z pušky.

Jestli mi film něco rozhodně připomínal, tak Přelet nad kukaččím hnízdem. Vlastně by se dalo říct, že je to takový jeho ideový předchůdce (oba jsou o touze po svobodě). Co se týče kvality, netroufám si je porovnat. Tenhle film je možná přímočařejší ve zobrazování tlaku mocných, než Přelet, Forman (potažmo Kesey, jehož knihu bych si taky mohl přečíst) je rafinovanější a i v tom, že jeho utlačovaní nejsou vězni, ale vlastně nevinní nemocní, možná i účinnější. A upřímně řečeno, scéna s "Lucinkou" mi do tohohle filmu zrovna moc nezapadla, Přelet takovýhle slabý místo nemá. Na druhou stranu, kdybyste se mě zeptali, jestli se chci podívat radši na Přelet nad kukaččím hnízdem nebo na Frajera Luka, asi bych si vybral Luka. Možná kvůli celkový atmosféře, která se mi líbila víc, možná i kvůli vynikající Schifrinově hudbě. 9,5/10

a.k.a. Frajer Luke
Režie: Stuart Rosenberg
Hrají: Paul Newman, George Kennedy, J. D. Cannon, Lou Antonio, Robert Drivas, Strother Martin, Jo Van Fleet, Clifton James, Morgan Woodward, Luke Askew, Robert Donner, Dennis Hopper, Wayne Rogers, Harry Dean Stanton, Warren Finnerty, Joe Don Baker
Hudba: Lalo Schifrin
USA 1967 

SPAGHETTI WESTERN - PLAKÁTY 10

A abychom to završili, tady jsou komedie se Spencerem a Hillem.

GLENN MILLER - IN THE MOOD

Kdyby se mi někdy do ruky dostal saxofon, vím naprosto přesně, co bych se jako první pokusil zahrát...

Jinak kdo je ostuda (jako já) a ještě neviděl film Frajer Luke, tak povinně kouknout :) Mám rozepsanou delší recenzi, ale ne a ne chytnout správnou slinu, abych ji dopsal.

THE BEATLES - FOR NO ONE

DEATH WISH II (1982)

Ty věříš v Ježíše Krista? Tak se s ním sejdeš!
První Přání smrti udělalo konečně z Charlese Bronsona hvězdu. Charlie tak už nemusel pořád objíždět evropské produkce a doma dostával jednu nabídku za druhou (některé, jako práci s Peckinpahem nebo roli v Příliš vzdáleném mostu dokonce odmítl). Nicméně jeho potenciál se koncem sedmdesátých let zřejmě trochu vyčerpal, takže mu nebylo zatěžko svolit s pokračováním, které se po prvním dílu zdálo být nemyslitelné... Menahem Golan a Yoram Globus z firmy Cannon si to ale nemysleli.

Druhý díl je na pomezí mezi jedničkou a trojkou. První díl řešil spíše společenský problém nárustu kriminality (a jeho radikálního řešení), tohle je čistě pomsta, oko za oko, zub za zub. Na druhou stranu se film pořád bere vážně a není až tak nechtěně dementní. Žádné zásilky raketometů poštou a tak podobně. Nemyslete si zase ale, že by ten film byl snad nějak chytrej, to ne! Zvláště závěrečná část je silně naivní a návrat policisty z prvního dílu je vyloženě hloupý a zbytečný. Koneckonců, příběh je de facto jednička přes kopírák. Bronson si šťastně žije s novou přítelkyní (opět jeho choť Jill Irelandová) a doufá, že se jednoho dne uzdraví jeho dcera, která se minule zbláznila po skupinovém znásilnění. Bronson věří, že bude vést šťastný život... Pětice grázlíků (včetně mladého Laurence Fishburna) si to ale nemyslí.

Takže napochodují k Bronsonovi domů, všichni postupně znásilní jeho hospodyni (často cenzurovaná scéna, mám pocit, že ani v mojí verzi nebylo všechno) a zabijí ji, a následně unesou jeho dceru, kterou jeden z nich znásilní a ona se pak při útěku zabije napíchnutím na plot (!). A Bronson tentokrát už nemusí jezdit na žádnou westernovou šou, aby mu tam kamarád poradil, co má dělat. S kulichem a v ošoupané bundě vyráží do nočního LA, aby onu pětici vrahů našel. Grázlíci si myslí, že se vůbec nic neděje... Bronson si to ale nemyslí.

Film je mnohem drsnější, brutálnější a cyničtější než jednička. Zatímco ta se snažila ještě aspoň nějak hlavního hrdinu psychologicky vykreslit, tady se už rozdíly mezi ním a zločinci naprosto stírají. Bronson je prostě psychopat, kterému zabíjení zločinců vyloženě dělá radost a svému koníčku je ochoten obětovat i vztah s Irelandovou. Snad neprozradím moc, když řeknu, že závěrečná část se odehrává v blázinci (včetně psychiatra Steffena Zachariase). Upřímně jsem čekal, že si tam Bronsona nechají. (No, kdyby jo, nevznikla by trojka, což by ale byla docela škoda.)

Musím ale říct, že první cca hodinu jsem se docela slušně bavil. Bronson (naposledy se svojí tváří před operací) je dostatečně charismatický, aby děravý scénář utáhl, film se nikde nezdržuje a vede nás od jednoho zabitého grázla k druhému. To, že se Charlie tentokrát víceméně drží plánu sice zamrzí v tom, že bodycount není nijak závratně vysoký, ale akce je pořád dost. Škoda jen závěrečné natahované půlhodinky. Ostatně závěr jedničky a dvojky je dost slabý oproti epochálnímu konci trojky s masivní přestřelkou v ulicích New Yorku. Ale tak nemůžeme chtít všechno hned. Na závěr stejně cynické pomrknutí na diváka jako u jedničky a titulky s Pageovou hudbou (stejný soundtrack byl využit i pro trojku). Samozřejmě bych to mohl poslat celé do odpadu, ať už za zvrácené myšlení i děje ve filmu. Přece nejde hodnotit filmy jenom podle toho, jestli jsem se u nich nenudil. No, já si to nemyslím. (Ba ne, samozřejmě, že to není jediné kritérium. Ale já stejně dám těch 7/10. V rámci béček.)

PS. Trojku někdy dám celou znova a asi ji přehodnotím. Sice je určitě blbější i než tohle, ale obsahuje tak geniální momenty (které sem tak rád dávám), že 5,5 je až dost v rámci celkové kinematografie... ale sakra málo co se týče trashe.

a.k.a. Touha smrti II, Přání smrti 2
Režie: Michael Winner
Hrají: Charles Bronson, Jill Ireland, Vincent Gardenia, Laurence Fishburne, Steffen Zacharias
Hudba: Jimmy Page
Produkce: Menahem Golan, Yoram Globus
USA 1982