PF 2012

Jako loni. Zase bych rád napsal pár řádků o strašným roku (i když pár dobrejch dní se našlo), a jak ten novej bude lepší. A zase nevim co psát. Takže vám snad jenom popřeju, abyste si ten novej rok užili co nejlíp.

EHI AMIGO... SEI MORTO! (1970)

Typický béčko, obsahující všechny k tomu náležící prvky, tj. exteriéry jsou pískovny, města pak pár laciných kulis, hlavní roli hraje nevýrazný americký herec (kupodivu to není Ital s pseudonymem), záporáky většinou kaskadéři, a nejdůležitější v ději jsou přestřelky. Ale zas tak špatný to nebylo. Na začátku je přepadena malá vesnice, kde staví dostavník převážející 100 000 dolarů ve zlatě. Bandité zlato uloupí a hrdina se vydá v jejich stopách. Kupodivu netouží po pomstě a nejdůležitější pro něj není ani zabít všechny zločince, ale dostat zpět uloupené zlato. Nicméně v ději to způsobuje dost hluchých míst hlavně ke konci.Začnu se jmenováním kladů. Hlavní představitel Wayde Preston (jeden z pěti zabijáků v Dnes já, zítra ty se Spencerem) mi nijak nevadil a přišel mi lepší, než kdyby to hrál jiný z béčkových představitelů, třeba jemu podobný Richard Harrison, nebo Anthony Steffen. Hlavní dvojici záporáků představují vrah Vinnetoua Rik Battaglia (bez kníru jsem ho napřed nemohl poznat) a kaskadér Aldo Berti coby šílený sexuální maniak. Ti byli taky fajn. Kromě nich hlavní ženskou roli hraje krásná herečka (jméno nevím), což je u těchhle béček taky zřídkakdy, a hudba taky není nejhorší. Oproti tomu je tu zase zmatený děj, zbytečná hluchá místa, i přesto, že verze, kterou jsem viděl, vypadala zkráceně, a otravný nestálý poskok Marco Zuanelli (Wobbles z Tenkrát na Západě) hrající na strunu, přičemž podle zvuku, který struna vydává, má tlusťoch v hubě snímače a funguje i jako kombo (plus je zapojenej do elektriky). Ale kdyby se to upravilo, a mělo to větší rozpočet, a hlavní role by místo Prestona, Zuanelliho a Bertiho (Battagliu bych nechal) hráli třeba Gianni Garko, Eli Wallach (originál Tuco je lepší, než imitace) a Klaus Kinski, mohla z toho bejt skvělá záležitost. Nebo aspoň velmi dobrá. 5,5/10 a.k.a. Hey, Amigo... A Toast to Your Death
Režie: Paolo Bianchini
Hrají: Wayde Preston, Rik Battaglia, Aldo Berti, Anna Malsson, Marco Zuanelli, Raf Baldassare,  Agnes Spaak
Hudba: Carlo Savina
Itálie 1970

JOHN LENNON - HAPPY XMAS (WAR IS OVER)

IT'S CHRISTMAS IN HEAVEN...

ERIC IDLE - FUCK CHRISTMAS

PETR SPÁLENÝ - PLAKALO BEJBY

:)

THE GUESS WHO - SHAKIN' ALL OVER

LA BATAILLE DE SAN SEBASTIAN (1968)

Henri Verneuil se pokusil o něco na způsob westernu už ve 100 000 dolarech na slunci s největšími francouzskými hvězdami Belmondem a Venturou. O čtyři roky později natočil tentokrát už opravdovější western, přičemž do hlavních rolí už si dovolil obsadit americké hvězdy Anthonyho Quinna a Charlese Bronsona. Příběh je podobný jako u filmu Sedm statečných, s tím rozdílem, že statečný ochránce vesnice je tady jenom jeden - Anthony Quinn, který ani není tak super pistolník, jako Sedm statečných, ale postava svojí chytrostí a Quinn svým herectvím absenci šesti dalších hrdinů vynahrazuje. Kromě toho myšlenka obou filmů je úpně jiná. Charles Bronson (v roli záporáka!) je sice trochu v pozadí, ale díky Quinnovi to ani moc nevadí. Závěrečná přestřelka s indiány je úžasná. A samozřejmě musím zmínit výbornou (jakou taky jinou) hudbu Ennia Morriconeho. 7,5/10
a.k.a. Zbraně pro San Sebastian, Guns For San Sebastian
Režie: Henri Verneuil
Hrají: Anthony Quinn, Anjanette Comer, Charles Bronson, Sam Jaffe, Silvia Pinal, Ivan Desny, Fernand Gravey, Pedro Armendáriz Jr., Jorge Martinez de Hoyos
Hudba: Ennio Morricone
Francie / Itálie / Mexiko 1968 

JETHRO TULL - LOCOMOTIVE BREATH

CRY FOR REVENGE (1968)

Tak tohle bylo lepší, než A Name That Cried Revenge. Celý film stojí na ústřední dvojce Anthony Steffen - Mark Damon, a jak Steffen není můj nejoblíbenější špageťácký hrdina, a Damon už vůbec ne, tady jsou oba dobří (i když Damon mi sem tam pil krev).
Lovci hlav Fred (Steffen) a Johnny (Damon) pronásledují bandu zločinců, když náhle dostanou lepší nápad - za jednoho vraha je vyhlášena odměna 15 000 dolarů, a oba ji chtějí vybrat. Tím se dostávají do městečka, které ovládá banda farmáře Rogerse, který kvůli příchodu železnice nechává vybít všechny ostatní farmáře. Když se ještě Johnny zamiluje do dcery jednoho z farmářů, není co řešit, oba pistolníci pomohou. K tomu navíc manželka Rogerse získá podezření, že Johnny je její dávno ztracený syn.
Nějak nerozumím názvu. Mělo by to asi znamenat Volání po pomstě, ale jediný důvod k pomstě se objeví až těsně před koncem. V tom je lepší italský název (a alternativní anglický) The Dead are Countless - Mrtvé nejde spočítat. Ne že by tenhle film byla vyložená jatka, ale akce je tu docela dost (dobře natočené) a padouchů padne opravdu hromada (obvykle jde proti Steffenovi s Damonem tak šest až deset padouchů najednou). Film je hodně nadsazený, je tady spousta humoru (Steffen a Damon se dostanou do problému - "Jako v Yumě / Tombstonu / Dodge... ?" "Jo." A už se střílí.). Na druhou stranu španělský western je oproti italskému drsnější, a ani nemusí používat moc krvavých efektů.
Co se týče herců, tak kromě Steffena, který podává nadprůměrný výkon (více komické role mu koukám sedí líp), a Damona je tady znova obvyklá sebranka z italských a španělských westernů. Čili za každým rohem vykoukne obličej, který fanoušek dobře zná. Hudbu podle imdb i titulků filmu složil Riz Ortolani, ale v jiné verzi titulků je uveden Marcello Giombini, a stylem mi zdejší hudba připomíná spíš Sabatu, než cokoli od Ortolaniho (Day of Anger, Beyond the Law). Jednou z vad je slabší konec. 7,5/10 a.k.a. Quién grita venganza, Dead Men Don't Count, I morti non si contano
Režie: Rafael Romero Marchent
Hrají: Anthony Steffen, Mark Damon, María Martín, Luis Induni, Piero Lulli, Raf Baldassarre, Barta Barri, Dyanik Zurakowska, Carlos Romero Marchent
Hudba: Marcello Giombini
Španělsko / Itálie 1968

KAISER A LÁBUS - ZKOUŠKA Z DĚJEPISU V ROCE 2010

No tak bylo to jako těžký... Bylo to teda v listopadu... Přesně na podzim...

IL SUO NOME GRIDAVA VENDETTA (1968)

Takový obyčejný špageťák s Anthonym Steffenem. Střílení, pomsta, střílení, bitky, střílení, trocha romantiky (ale jenom troška) a střílení. Kdybych ten film měl nějak specifikovat, je to taková míchanice mezi Return of Ringo a Unholy Four.
Hlavní hrdina je ve válce při dobývání jeho pevnosti střelen do hlavy, načež ztratí paměť. Po několika letech se doví, že je stíhán pro válečné zločiny. Jenže si nepamatuje, co udělal, a tak po tom začne pátrat, a dostane se do místa svého bydliště, kde žije jeho bývalá žena s pistolníkem Hackettem, a soudce Kellog, který se s hrdinou spojí a řekne mu, že je jeho kámoš, a co se vlastně stalo. Jenže nedlouho poté Steffenovi dojde, že soudce lže (jednak proto, že na něj byla nastražena léčka, jednak proto, že ho hraje William Berger) a proto ho někam táhne (v příběhu se trochu ztrácím, sledovat film v němčině bez titulků... nejspíš pronásledují Hacketta, který i s manželkou uprchl). Sem tam se něco po cestě zvrtne a končí to docela dlouhou, ale nudnou přestřelkou (a samozřejmě, že se Steffenovi vrátí paměť).
Steffen sám je pro mě symbolem béčkového spaghetti westernu. Dobrý v akci, špatný při hraní. Čili nejlíp když střílí, hlavně ať nekecá. Jenže akce v tomhle filmu není nic moc. Dokonce je tady i akční scéna, která mě v celým žánru irituje nejvíc - pěstní souboj ve vodě. Kromě toho se ve filmu objeví pár dobrých nápadů, ale vyšumí do ztracena. Třeba nitroglycerin - nevím, odkdy se začal používat, ale tenhle film by se měl odehrávat nějakých pět let po válce a tehdy byl i dynamit novinka. Ale když už tam je, mohlo by s ním být trochu srandy - ne, pár lahví se hodí a to je všechno. Při závěrečným souboji jsem si přímo říkal, že by bylo fajn, kdyby tam hodil nitrák, ale ne, prostě se všechno řeší kulkama.
Na druhou stranu je tady solidní Berger v roli záporáka, klasická představitelka křehkých dívek v žánru Ida Galli, a mihnou se tady i další herci a kaskadéři, kteří hrají ve většině špageťáků. Hudba nic moc, stejně tak kamera (Enzo Barboni), i když jem viděl asi trochu ořezanou verzi. Ale líbila se mi ta únorová či listopadová atmosféra. A chvílemi to bylo docela napínavý. Celkově je film průměr. Lepší, než No room to die, kde taky hrají Steffen a Berger, slabší, než Train for Durango (taky Steffen + režisér Caiano). 6/10
PS. Tak už jsem chytřejší, měl jsem dávat pozor o chemii - nitroglycerin nejen že je o téměř třicet let starší, než dynamit, ale dokonce se z něho dynamit vyrábí. Takže Steffen už ho kolem r. 1870 používat moh.

a.k.a. The Man Who Cried For Revenge
Režie: Mario Caiano
Hrají: Anthony Steffen, William Berger, Ida Galli, Claudio Undari, Mario Brega, Raf Baldassare
Hudba: Robby Poitevin
Kamera: Enzo Barboni
Itálie 1968

IL RITORNO DI RINGO (1965)

Nemám moc času koukat na nový filmy, tak aspoň nová recenze dříve recenzovaného filmu.
Z filmů s Giulianem Gemmou se mi tenhle líbil asi nejvíc. Já Gemmu nemám nějak zvlášť rád, ale na druhou stranu mi nijak zvlášť nevadí. Nemá dostatečně drsnej ksicht ani charisma, aby zaujal, jeho filmy (hlavně ty ranější) bývají podobné spíše americkým limonádičkám, v těch zajímavějších má pak buď film dobrý příběh, nebo má Gemma aspoň charismatičtějšího kolegu. Kromě toho je lepší v komediích, než ve vážných filmech. Kromě tohohle.
Začátek filmu sice nevypadá moc nadějně, blonďatý Gemma přijde do hospody, tam postřílí dva chlapy, pak se tam ještě objeví indiánský přítel... Jenže pak se Gemma přebarví na tmavo, zaroste a vydá se do špinavého městečka, kde nikdo moc není, a na hospodě mají nemilosrdné nařízení: ZÁKAZ VSTUPU PSŮM, AMERIČANŮM A ŽEBRÁKŮM. A stejně nesmlouvavý je zbytek filmu. Hrdina se vrátí z války a zjistí, že jeho dům i ženu mezitím ukradl mexický bandita se svým tlustým nevychovaným bráchou (Fernando Sancho ve své typické roli). Aby si získal zpět své postavení, musí se skrývat, a připravuje pomstu, jenže na pomoc má jenom popleteného květináře, nespolehlivou děvku a opileckého šerifa. A kromě toho přijde o ruku. Tím silnější je pak závěrečné zúčtování.
Gemma nikdy nepůsobil přesvědčivěji, než tady. Jak jsem psal nahoře, pokud se snaží vypadat "já jsem drsnej střelec nad věcí", nevede se mu to, ale tady je to spíš nešťastný mstitel, který je totálně na dně. Samozřejmě je to spaghetti western, takže to není žádná psychologická sonda, ale střílí se celkem dost, rvačky jsou tu taky. Kromě Gemmy jsou tu i další herci, na které narazíte ve špagetách často - ať už zmiňovaný Sancho, častý představitel mexických banditů, George Martin jako elegantní padouch, Antonio Casas, častý představitel šerifů a boháčů a vůbec lidí na té správné straně (a všichni si ho pamatujeme jako Stevense z Hodného, zlého a ošklivého), nebo Nieves Navarro, jedna z nejvíc sexy hereček, které se kdy v žánru objevily.
Co se týče hudby, když napíšu Ennio Morricone, není moc co dodat. Geniální ústřední píseň, geniální hudba v jednotlivých scénách.
Ještě bych chtěl (no, vlastně se mi do toho moc nechce, ale zajímá mě to) vidět i "první díl" Una pistola per Ringo - tohle na to snad ani trochu nenavazuje, společné to má jen tvůrce a herce v hlavních rolích. Ale už podle začátku s veselejma Vánocema a hladce oholenými kovboji se mi do toho nechce... 9/10
PS. Dneska jsem se nějak rozepsal.a.k.a. Ringo se vrací, The Return of Ringo
Režie: Duccio Tessari
Hrají: Giuliano Gemma, Fernando Sancho, Nieves Navarro, Lorella de Luca, Pajarito, George Martin, Antonio Casas 
Hudba: Ennio Morricone 
Scénář: Duccio Tessari, Fernando Di Leo, Alfonso Balcazar
Itálie / Španělsko 1965