QUEEN - ANOTHER ONE BITES THE DUST

L'ARMÉE DES OMBRES (1969)

Neuvěřitelně tísnivá atmosféra nedovolí člověku během dvou a čtvrt hodiny ani vydechnout. Během celého filmu se pořád někde za rohem schovává nebezpečí, všude němci, kolaboranti a zrádci. Výborní Lino Ventura (jako vždy) a Simone Signoret v hlavních rolích. Prolog v zajateckém táboře připomněl Velký útěk, jenom tady je všechno temnější a špinavější. Scéna s popravou je jedna z nejsilnějších, jaké jsem viděl. 8,5/10
a.k.a. Armáda stínů
Režie: Jean-Pierre Melville
Hrají: Lino Ventura, Paul Meurisse, Simone Signoret, Jean-Pierre Cassel, Paul Crauchet, Christian Barbier, Claude Mann, Serge Reggiani, Nathalie Delon
Hudba: Eric Demarsan
Francie / Itálie 1969

SPAGHETTI WESTERN - část 2

Minule jsem skončil povídáním o mimořádném úspěchu filmu Pro pár dolarů navíc. Sergio Leone už byl nejúspěšnějším italowesternovým režisérem, a dokáže taky, že je nejlepší. Nastává zlatá éra.

Sergio Corbucci si samozřejmě nemohl nechat líbit, že je méně úspěšný, než jeho kolega Leone. A tak sám předělal Kurosawova Yojimba a vytvořil naprostý kult. Přichází Django. Film naprosto temný a bezútěšný. Hlavní hrdina už není cynickej chlápek, co mu jde o prachy. Hlavní hrdina je ztělesnění smrti. Ve svém temném oblečení kráčí přes pustinu a táhne za sebou rakev. A v rakvi nemá mrtvolu, v rakvi má kulomet, kterým vyřídí všechny nepřátele. Jenže zase tak jednoduché to nemá. Do filmu je zapleten i rasismus, náboženské sekty, ale v podstatě je to jedno, protože tohle film neproslavilo. Tři scény, které zapsaly film do dějin, jsou první vytažení kulometu, které v té době nikdo nečekal, uřezání ucha, což taky nikdo nečekal (taky to bylo vystřiženo, ale v jedné verzi to zůstalo, a hned se to muselo vrátit do ostatních, protože to mělo úspěch) a potom závěr na hřbitově. A samozřejmě Franco Nero v titulní roli. V podstatě ani nic nehraje, stačí, aby stál a pohlédl na padouchy zpod svého klobouku, a všechno je jasné. Radši střílí, než mluví.
Django byl tak úspěšný, že vzniklo čtyřicet neoficiálních sequelů (z toho půlka byla ovšem Django pojmenována pouze Němci a Američany, jediné dva navazující sequely jsou Ať žije Django s Terencem Hillem a Django se vrací, opět s Nerem). Sergio Corbucci a Franco Nero se stali dalšími hvězdami žánru.

V té době se objevil třetí ze slavných Sergiů, Sergio Sollima. Natočil film The Big Gundown (Velké zúčtování), kde do hlavní role obsadil Lee Van Cleefa a kubánského herce žijícího v Itálii Tomase Miliana. Milian se do té doby objevil ve westernu The Bounty Killer (Lovec odměn), kde ztvárnil postavu záporáka. Tady to není tak jednoznačné. To nové, s čím přišel Sollima, jsou propracované charaktery, měnící se v průběhu filmu, a propracovaný příběh. Mnohem více, než u Leoneho se mluví. To, co zůstalo, jsou souboje, bitky, přestřelky (nikdy moc dlouhé) a Morriconeho hudba. Sollima na úspěch tohoto filmu navázal dalším, možná ještě lepším filmem Face to face (Tváří v tvář), kde Lee Van Cleefa v roli Milianova parťáka/protivníka vystřídal Gian Maria Volonté. Bohužel třetí film Run, man, run (Běž, člověče, běž), který se vrací k osudům postavy Cuchilla z Velkého zúčtování (taky někde běžel pod názvem The Big Gundown 2) bohužel nedosahuje kvalit prvních dvou filmů Sollimovy "trilogie", osciluje mezi westernem a komedií, ale nedaří se mu to. Ačkoli úplná katastrofa to není. Dokonce i Morriconeho tu střídá Bruno Nicolai.
Poprvé se objevilo i období a kulisy mexické revoluce v letech 1911-17, když Damiano Damiani, tvůrce politických dramat, natočil film Kulka pro generála (El Chuncho, quien sabe?). V hlavní roli Gian Maria Volonté.
A na Vánoce 1966 se vrací i Sergio Leone s podle mě, a odborníci mi dávají za pravdu, nejlepším italským westernem vůbec, filmem Hodný, zlý a ošklivý (The Good, The Bad and The Ugly). V hlavní roli znovu Clint Eastwood, v tentokrát záporné roli Lee Van Cleef a toho ošklivého si zahrál další skvělý americký herec Eli Wallach. I ten se tímhle filmem proslavil (známej byl už v USA) a zahrál si v dalších třech italských westernech (z toho ve dvou komediích). Hodný, zlý a ošklivý potvrdil status Eastwooda, Van Cleefa i Leoneho. Eastwood se vrací do Států.
Leoneho tzv. "dolarová trilogie" se roku 1967 promítá s velkým úspěchem v USA. Postupně se tam dostávají i další filmy. Američtí producenti větří úspěch, a pomáhají na svět spoustě dalších italských westernů.
Objevil se další šikovný scenárista a režisér Giuseppe Colizzi, který natočil film Bůh odpouští, já ne! (God forgives, I don't!). V hlavních rolích se mají objevit Peter Martell jako typický hrdina ve stylu Clinta Eastwooda, a bývalý přeborník v plavání Carlo Pedersoli, který si změnil jméno na Bud Spencer, jako tvrdý, pomalý a přímý hrdina, který nejde pro ránu daleko. Martell si posléze zlomí nohu, tak je narychlo vyhledána náhrada v podobě mladého herce Maria Girottiho, úspěšného v té době hlavně v Německu. Girotti si mění jméno na Terence Hill. To se ukázalo jako šťastná volba, dvojice Hill-Spencer má úspěch, a tak Colizzi natáčí druhý díl Trumfové eso (Ace High), kde se kromě nich dvou objevuje v hlavní roli i Eli Wallach. Navazuje třetí, ovšem už ne tak dobrý a úspěšný díl s názvem Boot Hill. Spencer a Hill to zkoušejí i samostatně, Hill natáčí film Ať žije Django (Viva Django), který jako jeden z mála Djangovských sequelů opravdu navazuje na první díl a Hill hraje díky své podobnosti s Nerem, Spencer filmy Dnes já, zítra ty! (Today we kill, tomorrow we die) a Armáda pěti mužů (Five Man Army), v žádném sice nehraje ústřední roli, vždycky hraje parťáka hlavního hrdiny, ale přesto nabývá na popularitě.V roce 1968 se vrací na scénu znovu Sergio Leone se svým největším westernem, koprodukovaným s Američany - Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West). Námět napsal Leone spolu s Bernardem Bertoluccim a Dariem Argentem, který už předtím napsal scénář k filmům Dnes já, zítra ty!, Armáda pěti mužů a filmu Roberta Hosseina Cemetery Without Crosses (Hřbitov bez křížů). Do hlavních rolí Leone obsadil své vysněné Henryho Fondu a Charlese Bronsona, s nimiž toužil pracovat už od Hrstí dolarů, k nim přidal Jasona Robardse a italskou hvězdu Claudii Cardinalovou. Film je přesná ukázka Leoneho stylu - dlouhé scény, velké detaily, málo dialogů, dokonalé propojení obrazu s hudbou Ennia Morriconeho. V Evropě měl obrovský úspěch, ne však ve Spojených státech, proto, ačkoli Henry Fonda na film osobně rád vzpomínal, nebyl moc zmiňován a to ani po třiceti letech, kdy byl o Fondovi natočen dokument. Na druhou stranu se díky tomuto filmu Charles Bronson, který do té doby hrál hlavně vedlejší role v amerických filmech (Sedm statečných, Velký útěk, Tucet špinavců - velké, ale ne hlavní role) prosadil v Evropě.
V té době už ovšem existovala spousta italských westernů a žánr pomalu začal ustupovat mafiánským dramatům, válečným filmům, krimithrillerům a hororům. Proto se začaly objevovat nové, originální nápady. Hrdinové už nebyli jenom superstřelci, ale měli i nějaké typické atributy, neobvyklé jméno, typický kostým apod. Vlastně Sergio Leone s tím začal (hrdina tří dolarovek a jeho pončo, krátký doutník a zdobená pistole, Harmonika), dále přes Djanga (rakev skrývající kulomet), dál Sollimův a Milianův Cuchillo (nože), a pak se roku 1968 objevil Gianfranco Parolini s westernovou variací na Jamese Bonda s názvem Sartana. Hlavní hrdina už není pistolník, ale záhadný profesionální hráč, který se žene za hromadou zlata a brání mu v tom intrikánští podvodníci, filmy jsou napůl akční, napůl detektivky (kdo koho proč zabil a kdo má to zlato?), fantazii se meze nekladou, takže velké spousty mrtvých, tajné zbraně (derringery, nejrůznější schovky), jediné, co z Jamese Bonda nepřevzali, jsou Bond girls. Sartanu ztvárnil další herec, který se proslavil v přechozích westernech, Gianni Garko. První film režíroval Parolini a nesl název If you meet Sartana, pray for your death (Jestli potkáte Sartanu, modlete se za svou smrt). Další díly už převzal Giuliano Carnimeo, s Garkem vznikly postupně další tři v letech 1969-71, v roce 1970 natočil Carnimeo ještě jeden film Sartana's here... trade your pistol for a coffin (Sartana je tady... vyměň svou pistoli za rakev), kde ale hlavního hrdinu hrál George Hilton.
Ovšem Parolini svůj nápad neopustil a rok po prvním Sartanovi přivádí na svět Sabatu, kterého hraje náš starý známý Lee Van Cleef, který od dob Hodného, zlého a ošklivého a Velkého zúčtování sehrál hlavní roli v několika dalších více či méně povedených westernech (Muž proti muži, Day of Anger (Dny hněvu), kde se setkal s Giulianem Gemmou). Ze Sabaty vznikla trilogie, ovšem Van Cleef hraje hlavní roli jenom ve dvou (Sabata, Návrat Sabaty). V prostředním dílu, který skoro do série nepatří (Sbohem, Sabato) hrál hlavního hrdinu Yul Brynner. Jinak oba Sabatové střílejí zásadně z pušky, nebo z různých malých zbraní, deringerů apod., ale nikdy ne z revolveru. Filmy mají se Sartanou dost společného, Sabata i Sartana jdou hlavně po penězích (i když ten Brynnerův se kvůli tomu zaplete do revoluce, zatímco Van Cleefův okrádá jenom místní boháče).
Nakonec znovu Sergio Corbucci. Ten po Djangovi natočil méně úspěšný (a asi stejně povedený, jenom ne tak kultovní) film The Hellbenders (Krutí) a potom znovu s Francem Nerem natočil westernovou komedii Žoldnéř (The Mercenary) kde se pustil do tématu revoluce v Mexiku, jako filmy Kulka pro generála a Tepepa s Tomasem Milianem. Po Žoldnéřovi přichází Corbucciho asi nejlepší film Velké ticho (The Great Silence) s Jean-Louisem Trintignantem a Klausem Kinskim v hlavních rolích. Ještě víc temný a drsný film. Žádné slitování s nevinnými, vítězí ten, kdo má za ušima. Závěr filmu byl tak šokující, že byl Corbucci nucen natočit alternativní konec, ovšem s ním se snad film nikdy nepromítal.
Rok po Velkém tichu Corbucci natočil film The Specialist (Odborníci). V hlavní roli francouzský zpěvák Johnny Hallyday. Tohle jsem ještě neviděl, takže jenom stručný info.
No a konečně roku 1970 Corbucci natočil v podstatě remake Žoldnéře s názvem Companeros - stejné téma (i když jiný děj), hrají Franco Nero a Jack Palance jako v Žoldnéři, hudba znovu Ennio Morricone, jen Tony Musanteho vystřídal lepší Tomas Milian.
1. část
3. část

SPAGHETTI WESTERN - část 1

Teoretický pojednání o tomhle subžánru. Nějakej článek jsem naťukal už v květnu 08, ale z toho se nic nedá vyčíst.

CO JE SPAGHETTI WESTERN?
Za spaghetti western by se dal označit prostě kterýkoli western, natočený v Itálii, pokud byly westerny natáčeny i třeba ve Španělsku, Německu nebo i ve východním bloku, tak jde o Eurowestern. U nás se spojení "špagety western" mylně používá převážně pro komedie typu Spencer - Hill.
Filmy se většinou odehrávají na pomezí Mexika a Spojených států, mohou mít politické pozadí, pak se odehrávají za občanské války, nebo za jednoho z mexických povstání (1864-68, 1911-17). Hlavním hrdinou filmů bývá osamělý jezdec, který všechno dělá buď pro peníze, nebo pro pomstu. Může jít o nájemného vraha, lovce hlav, nebo o zločince. Pokud jde o mstitele, většinou jde o muže, který se již usadil, ale vinou zloduchů musel znovu bojovat. Málokdy je hrdinou šerif.
V politických a válečných westernech může jít o vojáka, nebo o chudého mexičana, který se bouří proti mocným, ovšem v tom případě má k ruce vždy nějakého toho "gringa".
Co se týče záporáků, v normálních westernech jde o bandu zločinců, ovládanou nějakou silnou osobností, často se sem počítají mexičani (filmy se točily často na jihu Španělska a komparsisté byli odtud). V politických westernech jde o vojáky, nebo bohaté kapitalisty, ale tyto postavy nebývají dobře prokresleny. Často se záporné postavy skrývají na straně zákona.
Ženské postavy nebývají prokresleny skoro vůbec, většinou se moc neobjevují, nebo jde jen o prostitutky a vůbec samé záporné postavy. Postava Jill v Tenkrát na Západě je vlastně velkou výjimkou.

POČÁTKY - 1963-65
V Itálii se v té době točily převážně nápodoby úspěšných amerických filmů. Byly úspěšné filmy Quo Vadis, Ben Hur a Spartakus, tak Italové přišli se spoustou vlastních historických filmů z antického Říma. Úspěch slavil Hitchcock se svými filmy, které ovlivnily pozdější éru subžánru gialla a jeho zakladatele, Mario Bavu. Takže po úspěchu westernů let padesátých, kdy se žánr pod rukou režisérů, jako byli Howard Hawks, Anthony Mann, William Wyler, John Sturges, Fred Zinnemann a Delmer Daves začal měnit, nemohli Italové zůstat se svými levnými nápodobami zůstat vzadu.
To, co bylo přd rokem 1963, se nedá počítat, takže v podstatě prvním spaghetti westernem byl film Ricarda Blasca Gunfight at red sands (Duello nel Texas - česky Souboj v Texasu, 1963). V něm hlavní roli hrál americký herec Richard Harrison. Poprvé k westernu hudbu složil Ennio Morricone, pod jménem Dan Savio - všichni ve štábu si totiž dali anglické pseudonymy, a natáčelo se v angličtině a pak se dabovalo do italštiny, aby film působil jako americký.
V té době se objevil režisér Sergio Corbucci a natočil svůj první western, Massacre at Grand Canyon (Masakr v Grand Kaňonu). Ovšem to šlo ještě o levné béčko. O rok později následovalo další, Minnesota Clay s Cameronem Mitchellem v hlavní roli, a také film Johnny Oro, kde hrdina má pistoli ze zlata.
A pak přišel Sergio Leone se scénářem podle filmu Akiry Kurosawy Yojimbo (Tělesná stráž). Film se měl jmenovat The Magnificent Stranger (Úžasný cizinec), hlavní roli měl hrát kulturista Steve Reeves, ovšem ten přijal jinou nabídku a levný western odmítl. Tak se Leone obrátil do Států pro někoho jiného - chtěl Jamese Coburna, Henryho Fondu, nebo Charlese Bronsona, Coburn a Fonda chtěli moc peněz, Bronson prohlásil, že to je nejhorší scénář, jaký kdy četl. Tak se Leone obrátil na Richarda Harrisona, který hrál předtím v Gunfight at Red Sands, ale ten taky odmítl, ale doporučil Leonemu mladého herce, který hraje jednu z hlavních rolí v seriálu Rawhide - Clinta Eastwooda.

Clint Eastwood roli přijal. Film se posléze začal natáčet v kulisách postavených pro úplně jiný film, Bullets don't argue (Pistole se nehádají) s Rodem Cameronem v hlavní roli. K němu také složil hudbu Ennio Morricone. A ten ji složil i pro Leoneho film. Film byl pak přejmenován na Fistful of Dollars (Pro hrst dolarů) a kupodivu slavil obrovský úspěch. Přes noc se proslavil jak Leone, tak Eastwood.

Pro hrst dolarů - úvodní titulky

Po úspěchu filmu Pro hrst dolarů bylo vymalováno. Hrabiví italští producenti se snažili na úspěchu tohoto filmu taky něco trhnout a tak se tvůrci inspirovali tady - cynický tajemný hrdina, brutální záporáci, žádný soucit, žádná láska, jenom násilí a smrt. Přežije a prachy si odnese ten nejsilnější.
V roce 1965 se objevil režisér Duccio Tessari s filmem A pistol for Ringo (Pistole pro Ringa), kde hrál hlavní roli mladý italský herec a kaskadér Giuliano Gemma (hudba samozřejmě Morricone, kdo jiný). Pistole pro Ringa udělala z Gemmy další hvězdu žánru, tak se objevil v dalších westernech - u Tessariho ještě toho roku v Return of Ringo (Ringo se vrací), pak si ho vyhlédl Giorgio Ferroni do svých tří filmů One Silver Dollar (Jeden stříbrný dolar), Fort Yuma Gold (Zlato z pevnosti Yuma) a Wanted (Hledaný).
V této době se objevuje původem brazilský herec Antonio de Teffe, který se stane jako Anthony Steffen další hvězdou, ovšem spíše béčkových westernů.
A roku 1965 přichází znovu Sergio Leone, tentokrát s dalším filmem Pro pár dolarů navíc (For a few dollars more). Větší, delší, dražší a také ještě lepší, než předchozí díl. V hlavních rolích opět Clint Eastwood a Gian Maria Volonté jako hlavní padouch, tentokrát k nim přibyl i herec menších záporných rolí z amerických westernů Lee Van Cleef. Film měl opět obrovský úspěch, takže se hvězdou v podstatě přes noc stal i Van Cleef, ovšem ten narozdíl od Eastwooda, který se po své zkušenosti v Itálii vrátil domů, aby si dobyl uznání amerických kolegů, zůstal v Evropě a těžil ze své popularity.2. část
3. část

BLUE EFFECT - RAJKY

CASINO ROYALE (1967)

Asi nejšílenější film, co se dá vidět. Vytvořil ho producent, který vlastnil práva na stejnojmennou Flemingovu knihu, takže chtěl sebrat zisky oficiální sérii tím, že vytvoří největší parodii všech dob. Takže najal mnoho scenáristů, kteří pracovali na scénáři samostatně, mnoho režisérů, z nichž každý režíroval část, a spoustu hvězd (Peter Sellers, Ursula Andress, David Niven, Orson Welles, Woody Allen), z nichž některé se filmem jenom mihnou (William Holden, John Huston, Jean-Paul Belmondo). Takže film nemá děj. Každý autor nezávisle na druhém psal, co ho napadne, takže film se vlastně skládá z několika samostatných částí, které jsou splácané dohromady. Takže v jednu chvíli se pohybujeme na hradě ve Skotsku, v další chvíli v herně, pak u Berlínské zdi, nakonec se objeví i UFO a kovbojové. Některé části víceméně nudí (hlavně skotský hrad a nebavilo mě moc všechno kolem Sellerse). Přesto se v každé najde aspoň jeden vyvedený gag (kromě finále, kde jich je plno). Tak hrozný, jak se tvrdí (imdb 5,1/10, csfd 52%), to není, ale ani moc dobrý. Dá se to vidět, jenom se musí absolutně vypnout mozek, protože ať se namáháte jakkoli, nepochopíte nic. Každá část má vlastní děj a vlastní pointu a dohromady to nedává smysl. 6/10
Režie: Ken Hughes, Robert Parrish, John Huston, Val Guest, Richard Talmadge, Joseph McGrath
Hrají: Peter Sellers, Ursula Andress, David Niven, Orson Welles, Joanna Pettet, Daliah Lavi, Woody Allen, Deborah Kerr, William Holden, Charles Boyer, John Huston, George Raft, Jean-Paul Belmondo, Terence Cooper, Barbara Bouchet, Jacqueline Bisset, Vladek Sheybal, Geoffrey Bayldon, Burt Kwouk, Peter O'Toole, Caroline Munro, Anjelica Huston, David McCallum, David Prowse, Kurt Kasznar
Hudba: Burt Bacharach
Scénář: Woody Allen, Joseph Heller, Terry Southern, Billy Wilder, Wolf Mankowitz, Ben Hecht
Velká Británie/USA 1967

THE BEATLES - ABBEY ROAD MEDLEY

Směs krátkých písní vyskytujících se na Abbey Road - Mean Mr. Mustard, Polythene Pam, She Came In Through Bathroom Window, Golden Slumbers, Carry That Weight, The End, Her Majesty.

THE MYSTIC TIDE - MYSTERY SHIP

TRUCK TURNER (1974)

Po tíživém Kladivu na čarodějnice jsem si potřeboval něčím spravit náladu. A tohle posloužilo dokonale. Oldschool akční film (blaxploitation) s tvrďáckým negrem, kterej je tak drsnej, že hned na začátku si na sebe vezme tričko, který mu pochcala kočka, protože jiný nemá čistý, se svým ukecaným kámošem na sebe řvou nejrůznější nadávky, nadřízený a policajty posílá do prdele apod. První půlhodinka je jedna vtipná scéna za druhou. Pak se začne odvíjet příběh, jednoduchej a přímočarej, jak to má bejt. Hlavní hrdina Truck Turner totiž dělá pro podnik, kde chytá lumpy, kteří byli propuštěni na kauci a nedostavili se k soudu. Jednou jednoho obzvlášť nebezpoečnýho pasáka oddělá, ale jeho kamarádka kurva se rozhodne mstít a na Turnera najme zabijáky. 70 léta v plném proudu - auťáky, dobrá muzika, kočky, velký bouchačky. Hlavní roli hraje skvělej Isaac Hayes, kterej složil i hudbu, taktéž skvělou. Co se týče akce, honičky už jsem viděl lepší, ale přestřelky jsou udělaný dost dobře (hlavně ta závěrečná). 8/10

Režie: Jonathan Kaplan
Hrají: Isaac Hayes, Yaphet Kotto, Nichelle Nichols, Scatman Crothers, Dick Miller, Stan Shaw, Charles Cyphers, Mel Novak, Tara Strohmeier, Annik Borel, John Dennis
Hudba: Isaac Hayes
USA 1974