SCOTT MCKENZIE - SAN FRANCISCO

100 SPAGHETTI WESTERNŮ

Jak jsem zjistil a psal už u Bounty Killera, byl to už stý špageťák, co jsem viděl. To si možná říká o malý shrnutí.

Vůbec první byl zhruba před šesti nebo sedmi lety Malý unavený Joe, kterého jsem viděl v televizi. Ten ve mně ještě samozřejmě vůbec nevzbudil touhu vidět další italské westerny, spíše touhu vidět další filmy se Spencerem a Hillem. Dalším byl zhruba o rok později film Tenkrát na Západě. Ten mě uchvátil tak, že jsem si skrze tehdy mnou objevenou čsfd našel další filmy od Leoneho, a během roku jsem postupně viděl nejenom zbytek Leoneho westernů (Tenkrát v Americe jsem ještě bohužel neviděl, nemám tolik času, abych na to mohl koukat v kuse), ale taky většinu Spencer-Hillovek. Skrze internet a objevené stránky jsem hledal informace o dalších italských westernech, a s poněkud většimi obtížemi si je sháněl.
Během těch dalších zhruba pěti let jsem tedy viděl dalších zhruba osmdesát filmů ze žánru. Seznámil se s herci, které bych možná jinak přešel bez povšimnutí (Franco Nero, jehož většina filmů, které jsem viděl, byly opravdu westerny, Klaus Kinski, s nímž jsem zatím viděl snad jenom westerny), nebo bych o nich nikdy neslyšel (do téhle kategorie možná patří bohužel i Lee Van Cleef). Objevil spoustu dobrý muziky (zajímalo by mě, co by mi zvonilo na mobilu, kdybych neznal Morriconeho znělku z Hodného, zlého a ošklivého). A většinou jsem se u těch filmů i bavil.

Proč preferuju italskou verzi žánru nad tou originální americkou? Někdo by mohl namítnout, že zatímco pro Američany je to kus jejich historie, a tak se tomu věnují s větší péčí, Italové to všechno dělali jen pro peníze. To je v některých případech pravda. Mám americké westerny rád, a občas se s chutí na některé podívám (zrovna nedávno jsem si dal znova El Dorado), ale právě to, že je to pro Američany kus vlastní historie, mi na jejich filmech vadí - nemají totiž dostatečný odstup. Zuby nehty si brání myšlenku (dobře, po Costnerovi už ne), že oni byli v právu, když zabrali zemi, kde nebyla civilizace (na čemž moc špatného není) a vybili Indiány, kteří se s tím odmítli smířit (na tom už asi jo). A berou to příliš vážně. Pro Evropany je ale western především dobrodružství. Jsou to vlastně vzpomínky na dětství, kdy si hráli na kovboje a indiány. A taky samozřejmě mají patřičný odstup, takže v evropských westernech jsou k vidění často věci, které by v americkém filmu (do určité doby) byly nemyslitelné.

Když už jsem viděl sto filmů, mezi nimi velice špatné a velice dobré filmy, nemám moc vyhlídky do budoucna, že bych mohl vidět aspoń něco málo dobrýho, občas mi připadá, že už zbývají jenom ty největší sračky. No, ale přesto pár zajímavejch filmů, které by mohly stát za vidění, ještě mám.

Jsou to třeba:

THEY CALL ME HALLELUJAH (1971)

Dvojka, kterou jsem kdysi viděl, se mi celkem líbila. Je to komedie, ale je tam Hilton a režíroval to Carnimeo, třeba to bude koukatelný.

LOS DESPERADOS (1969)

Ernest Borgnine a George Hilton v jednom filmu, podle ohlasů s docela zajímavým syžetem, to by mohlo bejt dobrý.

LAST OF THE BADMEN (1967)

Do třetice Hilton, tentokrát s Frankem Wolffem jako nelítostným zabijákem. Taky nezní špatně.

COWARDS DON'T PRAY (1969)

Garka mám rád a film, ve kterém se z kladného mstitele mění v záporáka by moh bejt celkem zajímavej.

PER 100.000 DOLLARI T'AMMAZZO (1967)

Garko vs. Camaso, stejně jako ve výtečném 10.000 blood money. A líbí se mi znělka citující Bacha.

ANY GUN CAN PLAY (1967)

Možná první Castellariho špagety, zase George Hilton (sakra na čekačce s ním mám nějak moc filmů, s tím by se něco mělo dělat ;) ). Sice je tam Gilbert Roland, ale zase tak moc mi nevadí.

BANDIDOS (1968)

Prej je to dobrý. Uvidíme.

NIGHT OF THE SERPENT (1969)

Petroni točil celkem zajímavý westerny. Luka Askewa (kterého znám z pár amerických filmú) nijak zvlášť nemusím, ale třeba je tu dobrej.

CALIFORNIA (1977)

Gemma v jednom z pozdních špageťáků. Začátek vypadal dobře, ale neměl jsem čas to dokoukat a později ani moc chuť se k tomu vrátit.

VIVA LA MUERTE... TUA (1971)

Franco Nero a Eli Wallach snad budou zárukou určité kvality. Nebo ne?

EL PRECIO DE UN HOMBRE (1966)

 

Vůbec první italský western s Tomasem Milianem, jak podle jeho vlastní výpovědi, tak podle SWDB, která jako datum uvedení tohoto filmu uvádí listopad 66 (a Velké přestřelky až březen 67 - ale imdb zase u VP uvádí konec listopadu 66, nejspíš oba filmy teda vznikaly naráz nebo co :) ). Celkově pozitivní recenze mě naladily, abych si jako svůj stý (už!) špageťák pustil právě tohle. Možná právě to těšení na konečně zase jednou opravdu dobrej film způsobilo moje částečné zklamání. Příběh není nijak moc originální, ani moc složitý, na druhou stranu od příjezdu Miliana do vesnice atmosféra pěkně houstne. Možná je lepší, že už jsem předtím viděl jiné filmy s Milianem, kde se vyprofiloval jako chudák nucený zlou společností žít na jejím okraji. Proto jsem mu ze začátku docela fandil proti bezkrevnému hrdinovi Wylerovi. Tím pak byla pro mě působivější proměna náhledu na postavu z Robina Hooda na bezcitného zabijáka. Samotný protagonista filmu, lovec lidí Chilson, vlastně není moc důležitý, protože hrdinou jsou tu vlastně obyvatelé vesničky stojící mezi dvěma živly. Mezi nimi vyniká kromě hrdinky Eden a bývalého šerifa Nováka (prej na Západě bežné jméno) přitroublý Mario Brega tentokrát ve vlastně kladné roli (kdo neví tak je to ten ošklivý tlusťoch, co v dolarovkách postupně zmlátil Eastwooda, Van Cleefa i Wallacha). Přičtu k tomu ještě výbornou kameru Enza Barboniho. Naopak hudba Stelvia Ciprianiho se tentokrát moc nepovedla. Ennio, kdes byl? Tenhle film by tě potřeboval jako sůl. Celkově shrnuto, doporučuju, ale moc nadšenej jsem nebyl. 7,5/10

a.k.a. The Bounty Killer, The Ugly Ones
Režie: Eugenio Martín
Hrají: Tomas Milian, Richard Wyler, Halina Zalewska, Enzo Fiermonte, Antonio Iranzo, Mario Brega, Gene Collins, Ricardo Palacios, Fernando Sanchez Polack
Hudba: Stelvio Cipriani
Kamera: Enzo Barboni
Produkce: Indipendenti regionali
Španělsko / Itálie 1966

CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL - SUZIE Q

YOUNG BILLY YOUNG (1969)

A westernová jízda pokračuje s tímhle filmem, opět od Burta Kennedyho s Robertem Mitchumem v hlavní roli a Davidem Carradinem tentokrát jako vedlejším záporákem. Bohužel se tento film řadí spíše k těm slabším - jednoduchý příběh zpracovává několik témat, jako pomsta za zavražděného syna a vztah stárnoucího šerifa a mladého psance, bohužel ani jedno není úplně dotaženo do konce. Přijde mi, jako by občas nějaké scény chyběly, takže kolikrát chybí logická návaznost. Pokusy o humor vycházejí naprázdno, stejně tak předčasně ukončená závěrečná přestřelka, která nepůosbí dostatečně dramaticky a osudově, jak by měla. Hlavní záporák se jenom mihne a je to nula. Nevhodná hudba je dalším negativem. 4,5/10

a.k.a. Mladý Billy Young
Režie: Burt Kennedy
Hrají: Robert Mitchum, Robert Walker Jr., Angie Dickinson, David Carradine, Christopher Mitchum
Hudba: Shelly Manne
Produkce: United Artists
USA 1969