ADIOS GRINGO (1965)

Čtvrtý do party těch nejstarších westernů s Gemmou. Připomíná spíše americké westerny, což mi v tomhle případě ale moc nevadilo. Jako jeden z mála špageťáků totiž zpracovává původní americkou předlohu, což možná způsobuje, že místo bandy zločinců a muže, který je dostane, tu máme nespravedlivě obviněného muže na útěku před zákonem, lynčování a bohatého papínka, který chrání svého nezvedeného synka lupiče. Tahle poslední zápletka mi dost připomněla Poslední vlak z Gun Hillu (včetně potom obrácení města proti hrdinovi), zajímalo by mě, kdy ta původní předloha vyšla. Jinak dost mi to připomínalo Jeden stříbrný dolar, a to nejen tou ''americkostí'', tím, že je to typická Gemmovka z tohohle období, čili spousta pěstních soubojů, přestřelek a Nello Pazzafini jako záporák, ale hlavně obsazením - opět tu kromě Gemmy máme Idu Galli, opět jako spíše pasivní hrdinku, která je ale tentokrát klíčem ke všemu, neboť může identifikovat lupiče dostavníku, kteří ji unesli, znásilnili a nechali nahou a svázanou v poušti. To zní zajímavě, ale dokázal bych si představit silnější zpracování téhle scény (tj. Gemma najde nahou Galliovou v poušti, to předtím tam není, to leda kdyby to točil Corbucci). A hlavního záporáka hraje znovu Pierre Cressoy, tentokrát působil lepším dojmem, než v Jednom stříbrném dolaru, tahle role mu sedla víc. Gemma sám hraje znovu svojí vážnou roli, takže tady dobrý. Z dalších jeho obvyklých spoluhráčů je tu ještě Robert Camardiel, tentokrát jako sympatický doktor. Jak jsem psal, příběh je tentokrát trochu zajímavější, přesto některé věci jsou nedotažené, například neustálá změna postoje šerifa ke Gemmovi. Hudba se mi moc nelíbila, i když ústřední téma (ne ta zpívaná písnička, ta harmoniková melodie) má něco do sebe.
Koukám, že mi nestačí půlkový hodnocení, protože se mi tohle líbilo víc, než Jeden stříbrný dolar, ale míň, než Per pochi dollari ancora. Takže tentokrát podivný hodnocení 6,75/10 ;)

a.k.a. Sbohem, Gringo
Režie: Giorgio Stegani
Hrají: Giuliano Gemma, Ida Galli, Pierre Cressoy, Massimo Righi, Nello Pazzafini, Roberto Camardiel
Hudba: Benedetto Ghiglia
Produkce: Euro International Film
Itálie / Španělsko / Francie 1965

PRAŽSKÝ VÝBĚR - S.O.S.

Nemůžu si odpustit - největší překvapení večera. (Bohužel ten zvuk je dost blbej.)

VADO, L'AMMAZZO E TORNO (1967)

Jeden z prvních Castellariho westernů, v němž se silně inspiroval Leonem, zvláště posledními dvěma díly dolarové trilogie. Takže tu máme lovce lidí, jdoucího po banditovi, který ukradl hromadu peněz, tentokrát z vlaku, máme tu tři hrdiny, kteří jdou po onom zlatě, trojsouboj na konci a z Pro pár dolarů navíc doslova vykradenou dalekohledovou scénu. Na druhou stranu se Castellari snaží od svého vzoru oprostit, takže sice tu máme velké detaily tváří, ale film je založený hlavně na akci a dobrodružství, takže tu nejsou žádné pomalé scény (snad akorát úplný závěr je přetažený). Dokonce se snaží Leoneho (a jiné) filmy shodit, protože v prologu lovec lidí sejme tři zločince - kteří se zatraceně podobají Moncovi, Mortimerovi a Djangovi (nebo, chcete-li, Eastwoodovi, Van Cleefovi a Nerovi). Kromě toho je film velice nadsazený, takže ano, jsou tu doma i bitky ála Spencer a Hill (bohužel včetně rvačky ve vodě, jako vždycky) a srandovně pozvednuté obočí Gérarda Hertera. Žádné brutality ani dramatičnost sem nepatří. Hlavní postavy hrají George Hilton jako klasický muž bez jména, tyhle role mu šly asi nejlíp. Edd Byrnes hraje úředníčka, který má dohled nad převáženým zlatem - a nebo je to ještě jinak? Sympatického banditu pak hraje Gilbert Roland, sem se celkem hodil - i když možná bych tam radši viděl Van Cleefa. Dál se tu objevuje například Pedro Sanchez (naštěstí jen chvilku) a v kupodivu docela výrazné roli Riccardo Pizzuti, ještě než dostával nakládačky od Spencera (tak ji tu dostal od Hiltona). Co se týče hudby, moc mi neseděla - ale De Masi mi neseděl snad nikdy. Celkově slušný western pro pobavení, pokud nehledáte něco závažnějšího - to jsem zrovna nehledal a dobře jsem si vybral. 7/10

 

a.k.a. Any Gun Can Play
Režie: Enzo G. Castellari
Hrají: George Hilton, Gilbert Roland, Edd Byrnes, Pedro Sanchez, Riccardo Pizzuti, José Torres, Ivano Staccioli, Gérard Herter
Hudba: Francesco De Masi
Produkce: Fida Cinematografica
Itálie 1967

PRAŽSKÝ VÝBĚR - ČLOVĚK BEZ TALENTU

Včerejš koncert byl absolutní nářez.

ROPE (1948)

Další z filmů, které se odehrávají celou dobu na jednom místě. Hitchcock něco podobného natočil o pár let později a znovu s Jamesem Stewartem (Okno do dvora), ale Provaz je jiný. Zatímco v Oknu do dvora se na vraždu přišlo až v průběhu filmu, který vypadal jako romantické drama o zvědavém invalidovi (Jirka Karásek, který poslouchá pod okny a když něčemu nerozumí, přijede se zeptat dovnitř - pardon, tohle vlastně nejsou Cimrmani), tady je vražda hned v prvním záběru (ačkoli Hitchcock film točil v dlouhých záběrech, co kamera dovolila, aby film působil plynule). Hned se dozvíme, kdo je vrah a proč byla oběť zabita. Takže celou dobu člověk jenom čeká, kdy se na to přijde (neinspiroval se tady Columbo?). Vypadá to banálně? Ne u Hitchcocka. Hitchcock přesně věděl, jak se dělá napětí, a celou dobu ho stupňuje. Stoupá nervozita už od začátku vynervovaného Farleye Grangera, stoupá nervozita i sebejistého Johna Dalla, stoupá nervozita zaskočeného Jamese Stewarta (on sám i jiní říkají, že v tom měl hrát radši někdo jiný, ale podle mě byl Stewart výborný), a hlavně stoupá nervozita diváka. Skoro jsem si až kousal nehty, a to se mi často nestává. 9/10 
PS. Když už jsem mluvil o těch Cimrmanech, tak otec oběti mi jak vzhledem tak hlasem strašně připomínal pana Pihu z Nejisté sezóny.

a.k.a. Provaz
Režie: Alfred Hitchcock
Hrají: James Stewart,  John Dall, Farley Granger, Edith Evanson, Douglas Dick, Joan Chandler, Cedric Hardwicke, Constance Collier, Dick Hogan, Alfred Hitchcock
Hudba: David Buttolph
Produkce: Warner Bros
USA 1948