WAGON MASTER (1950)

Zajímavé. Když hraje u Forda John Wayne, filmy jsou plné patriotismu, patosu a sentimentu. Když tam není, patriotismus a většina patosu mizí. Po kavalerijní trilogii, z níž jen dva filmy jsou vlastně o statečné armádě dobývající západní hranici, se Ford pouští trochu jiným směrem, bez hvězd. Ale to neznamená, že ani tady nejsou Indiáni a zpěv a tance.

V malém městě je vykradena banka. Záhy přijíždějí dva koňští handlíři, kterým je skupinou mormonů nabídnut obchod - odkoupí jejich koně a dovedou je do místa, kde mormoni plánují založit osadu. Handlíři Travis a Sandy nakonec souhlasí a v čele karavany se vydávají směrem na Západ. Cestou naberou pár pochybných existencí, "doktora" prodávajícího aquu salamandru a dvě prostitutky, a vypadalo by to, že největším problémem bude nedostatek vody. Dokud se neobjeví lupičská banda, které mormoni sice ze své víry musejí nabídnout pohostinnost, ale zároveň se před ní musejí mít na pozoru.

Místo toho, aby jednoho z handlířů hrál John Wayne, tu Ford obsadil svoje oblíbence z předchozích filmů - Bena Johnsona a Harryho Careyho jr. A vůbec ničemu to nevadí, jen to filmu moc nepřineslo finanční zisk. Johnson a Carey jsou ale sympaťáci a ikony westernu, a vidět je o patnáct let mladší, než je člověk zvyklý, je skvělé. Zejména Johnson byl vybrán pro svoje zkušenosti s rodeem, které uplatňuje i tady - a s koňmi a vozy tu uvidíme řadu poměrně zběsilých scén, které by už dneska nešly natočit tak jednoduše, jak se natočily tehdy, tedy se skutečnými koňmi a skutečnými vozy ve skutečném divokém terénu.

Co je tu oproti kavalerijním filmům fajn, je, že tu máme bandu nebezpečných padouchů, která vnáší skutečné napětí. Narozdíl od italských westernů tu máme zdegenerovanou rodinku v čele se "strýčkem Shilohem", který má jediný trochu mozek, zatímco zbytek bandy jsou nadržení sadističtí retardi. Nemusíme je ani vidět žádné krutosti páchat, abychom si o nich vytvořili dokonalý obrázek - Hank Worden celý film netrpělivě čeká, po kom si může vystřelit, zatímco James Arness by šukal až by pukal.  O nejnásilnější scénu se ale nepostarají ani krotcí Navajové, ani sami bandité, ale mormoni, kteří jednoho z rodinky, který se pokusil znásilnit indiánskou dívku, zbičují.

Ne, že by tenhle film měl kvalitou na Mého miláčka Klementinu, Přepadení nebo Pátrače. Na to se tu moc zpívá, občas málo děje, některé linky vyšumí (konflikt mezi Careym a mladým mormonem) a děj je vlastně jen povídačkou o tom, jak se mormoni dostali do země zaslíbené přes Monument Valley. Ale docela se dá vidět, zvláště kvůli Johnsonovi a Careymu ve většch rolích, než jsme zvyklí. 7/10

PS. Pokud existuje český dabing, doufám, že Shiloha v něm namluvil Poloczek. 

a.k.a. Vůdce karavany 

Režie: John Ford

Hrají: Ben Johnson, Joanne Dru, Harry Carey jr., Ward Bond, Charles Kemper, Alan Mowbray, Jane Darwell, Ruth Clifford, James Arness, Hank Worden

Hudba: Richard Hageman 

USA 1950

PAR UN BEAU MATIN D'ÉTÉ (1965)

Francouzská krimi natočená podle knihy Jamese Hadleyho Chase. Do letošního roku u nás neuvedená, a je pravda, že k tomu nejlepšímu ať od Deraye nebo s Belmondem se neřadí.

Děj se točí kolem stárnoucího tvrdého gangstera, který má plán, jak zbohatnout. Do toho zatáhne svého starého přítele, hypochondra Maxe, který už má po krk vedení prodělávající restaurace a starání se o nemocnou matku. Plán je jednoduchý - unesou dceru miliardáře a budou vymáhat výkupné, navíc se s ní usadí ve vile slavného malíře, jehož donutí ke spolupráci, protože uvězní i jeho ženu a dítě. Ve dvou na to nestačí, je potřeba ještě někoho, tak Max přijde na starého kámoše Belmonda a jeho sestru, kteří se mezitím živí divadýlkem - ona svede boháče v baru, on v nejlepším přiletí a vymáhá od boháče peníze za to, že věc nepůjde hlásit na policii coby zneužívání nezletilých. 

Začátek skákal trochu sem a tam, ale jakmile se plán dal do pohybu, bylo to docela napínavé. Ne, že by se někdo měl bát o to, co se stane s Geraldine Chaplinovou v roli unesené dcery, spíše o rodinu pana Vláčka Ferzettiho v roli malíře. Byť gauneři, s výjimkou šéfa Tamiroffa, se chovají spíše jako v klasické belmondovské komedii, Georges Géret si neustále stěžuje na zdraví svoje a své matky a Belmondo se chová skoro jako Antonio Cerutti, člověk skoro až čeká na větu "časy jsou zlé, Kamile". Jenže ve druhé polovině se, aby se děj trochu zamotal, postavy s výjimkou Belmonda začnou chovat úplě obráceně, a mnohá rozhodnutí a dění ani nedávají moc smysl.

Jako nejzajímavější mi tak připadá, že alespoň zvenku je ranč, kde se točilo, ten samý, kde k podobné situaci došlo ve stejném roce v Pistoli pro Ringa. Zrovna tomuhle filmu by víc seděla barva, ač je jasné, že vzhledem k předloze vše Deray stylizoval do noirové černobílé. Z obsazení mě asi nejvíc bavil Géret, z žen se mi nejvíc líbila Analía Gadé v roli Ferzettiho manželky, byť Sophie Daumier za ní o moc nezaostává. Adolfo Celi se objeví jen na chvilku, aspoň už tu není Gert Fröbe, který hrál v těchhle černobílých belmondovkách z této doby snad všude - ne, že bych Fröbeho neměl radši než Celiho, ale změna je fajn. Nicméně, tohle asi není belmondovka, ke které bych se rád vracel a chtěl ji vidět znovu. 6/10

a.k.a. Jednoho letního rána, Crime on the Summer Morning

Režie: Jacques Deray

Hrají: Jean-Paul Belmondo, Sophie Daumier, Akim Tamiroff, Georges Géret, Geraldine Chaplin, Gabriele Ferzetti, Analía Gadé, Manuel Zarzo

Hudba: Michel Magne

Podle románu Jamese Hadleyho Chase

Francie / Itálie / Španělsko 1965

AI GIALLO ARTWORK

 Už mám asi zas na nějakou dobu dost, zakončit to Torsem je asi fajn nápad. Ale v průběhu jsem si hrál s Chatem GPT a vyrobil následující obrázky. Něco jsou upravené fotky, něco výtvory na základě promptu. Dva už jste viděli, ale přikládám znova.

RAGAZZA TUTTA NUDA ASSASSINATA NEL PARCO (1972)

Odradit mě měl neinvenční název snažící se imitovat novinové titulky. Odradit mě měl už černobílý úvod v Berlíně za 2. světové války, kde esesák vraždí svázanou ženu a malého chlapce časovanou bombou! Ne já si tak říkal, co z toho vyleze za blbost... Vyleze, až na konci, a radši kdyby na to tvůrci v průběhu filmu zapomněli.

Děj se točí kolem vraždy starého boháče, který v den smrti uzavřel životní pojistku. Pojišťovna tak vysílá svého nejlepšího agenta, kterým je Robert Hoffmann coby James Bond gialla. Navázat kontakt, totiž svést jednu z dědiček nebude pro tohoto blonďatého dvojníka Alaina Delona problém, dívku však někdo stále straší telefonem a leze k ní do bytu. Potom se děj přesouvá na venkovské sídlo rodiny, kde se agent setkává s druhou sestrou, nijak podobnou té první, a jejich o deset let starší matkou. Na zámku je také podezřelý sluha Franco Ressel, podezřelý podkoní Howard Ross, a pořád tam někdo okouní s holí. A tím začíná naprosto nudné peklo, které nekončí ani v bizarním závěru... 

Proti Robertovi Hoffmannovi nic moc nemám, ale i z tohoto filmu je jasné, proč hrál v totálních béčkách a nikdy se aspoň do druhé ligy hvězd italských filmů nevyšplhal. Zajímavý je jen, dokud je na plátně, ale nezanechává žádný dojem. V první polovině tak moji pozornost udržovala hlavně nádherná Pilar Velazquez a poté i neméně krásná Patrizia Adiutori, které sice nevypadají ani trochu jako sestry, jedna snědá štíhlá Španělka, druhá zrzavá holka s dokonalým tělem, které nám ze všech stran několikrát ukáže. Jenže ve druhé polovině už to celé stojí na Hoffmannovi, přehrávající Irině Demick a sporadicky se objevujících Adolfu Celim a Philippe Leroyovi, takže poslední půlhodinu jsem se fakt každou chvíli díval na časomíru, kolik ještě zbývá. A pak přijde bizarní závěr s pointou, kterou jsem sice čekal, ale podáno to bylo ještě hůř, než jsem předpokládal.

Jinak prakticky žádné vraždy, nudné bezbarvé zpracování. Kopie, kterou jsem viděl, měla zvukovou stopu, kterou snad někdo vymáchal v záchodě, než ji na film napojil. Navíc se mi v druhé polovině pořád rozcházely slovenské titulky, což bylo dost rozčilující, ale nemyslím, že to byl hlavní důvod, proč se mi film nelíbil. 2/10

Poučení pro příště: jak italský film začíná flashbackem do posledních měsíců 2. světové války, vypnout. Dvakrát už z toho vylezla hrůza.

a.k.a. Naked Girl Murdered in a Park, Naked Girl Killed in the Park

Režie: Alfonso Brescia

Hrají: Robert Hoffmann, Irina Demick, Pilar Velazquez, Patrizia Adiutori, Philippe Leroy, Adolfo Celi, Howard Ross, Franco Ressel, Lorenzo Robledo, Francisco Sanz, Teresa Gimpera

Hudba: Carlo Savina

Itálie / Španělsko 1972

LA DONNA DELLA DOMENICA (1975)

Už vidím protesty, že tohle je přece závažný film a ne nějaké giallo. Ale přece jen základní prvky tu jsou - záhadné vraždy s nečekaným vrahem, spousta podezřelých, podezřelý, který se snaží vraha vypátrat, aby potvrdil své podezření (máme tu hned dva takové). Akorát tady se jede na dost odlehčené notě, aniž by tu byl dán průchod lidovému italskému humoru plnému křičení, prdění a sprosťáren.

První obětí je oplzlý architekt Garrone v podání starého známého Claudia Gory, kterého někdo umlátí obrovským kamenným penisem. Vyšetřování by se asi rozběhlo správným směrem, nebýt udání ze strany propuštěných sluhů z vily bohatého průmyslníka a jeho mladé ženy, která v den vraždy psala svému příteli, že chce Garroneho zabít. Ukáže se ale, že šlo o vtip, průmyslníkova žena a její přítel se však, z části z nudy, z části, aby se naplno očistili, zapojí do vyšetřování a komisaři Santamariovi, který případ vyšetřuje, neustále hlásí svůj pokrok.

Film je, i přes bizarní vražednou zbraň, mnohem více uktoven v realitě a scénář (Agenore Incrocci a Furio Scarpelli, kteří se podíleli na řadě klasických italských filmů, včetně Hodného, zlého a ošklivého) mnohem více prokresluje postavy, prostředí a zápletku, než bývá v giallech zvykem. Scénář zvládá v rámci detektivního pátrání popisovat rozdíly mezi bohatou smetánkou a obyčejnými lidmi, kteří, ač žijí ve stejném městě (Turín) a mohou se setkat na stejném tržišti, jako by žili ve dvou různých světech, zároveň řeší předsudky vůči homosexuálům a jejich přijetí ve společnosti.

Obrovské plus je obsazení - nejen, že hlavní role obsadili Marcello Mastroianni, Jacqueline Bisset a Jean-Louis Trintignant. Mastroianni hraje policistu, Bisset znuděnou ženu, která se vyšetřováním baví, a Trintignant jejího přítele, ne tak blízkého, jak si mnozí myslí; obvykle to ale s takovým obsazením bývá tak, že jede hraje v celém filmu, jeden se objeví třeba v jedné velké scéně, a jedna hraje spíše vedlejší roli milenky, všichni tři se pak na plátně nikdy nepotkají. Bisset, Mastroianni a Trintignant ale prochází celým filmem, hrají tu všichni tři hodně a hodně scén mají spolu, přičemž ty společné se všemi třemi jsou ty nejlepší z celého filmu. A nejlepší z nich je Bissetová, která se chápe příležitosti a hyzdí ji snad jen nepěkný sedmdesátkový účes.

Moc mě ale nebavila zápletka kolem Trintignantova přítele, který se snaží prokázat jeho nevinu. Ve druhé polovině však tato postava hraje čím dál důležitější roli, nicméně příliš se už nepotkává ani s jedním z hlavní trojice. Takže na ty chvíle jsem trochu otupil pozornost a vrátil se k němu až v perfektní scéně na tržišti, kde se setkají všechny podezřelé postavy najednou.

Morriconeho hudba chvílemi sedí skvěle, chvílemi moc ne, a celkově jde o úpravu jeho starší hudby k Podivnému vyšetřování. I tak jsou ale v několika scénách použity tracky od Bixia a Tempery z prvního Karambolu. Na DVD od Levných knih je film italsky s titulky a ve verzi 4:3. Existuje i 16:9, která byla asi ta hlavní zamýšlená, protože minimálně v jedné scéně jde velmi dobře nad hlavami Mastroianniho a Bissetové vidět mikrofon... 7/10

a.k.a. Paní z neděle, The Sunday Woman

Režie: Luigi Comencini

Hrají: Marcello Mastroianni, Jacqueline Bisset, Jean-Louis Trintignant, Aldo Reggiani, Maria Teresa Albani, Gigi Ballista, Claudio Gora, Franco Nebbia

Hudba: Ennio Morricone

Itálie / Francie 1975