pondělí 30. prosince 2024

MIAMI CONNECTION (1987)

Miamskému ninjovi nikdo neuteče. Ani mezinárodní taekwondo rocková skupina Dragon Sound, složená z pěti studentů pobíhajících po plátně do půli těla svlečených, která chce hrát písně jako Against the Ninja nebo Friendship, Honesty, Loyalty, a objíždět světové taekwondo tělocvičny. Jenže mají několik mocných nepřátel (paradoxně v Orlandu, ne v Miami) - skupinu, která hrála v klubu před nimi, a jejich fanoušky, drogové dealery v čele s šéfem posilovny, jehož sestra je přítelkyní basáka z Dragon Sound, a miamské motorkáře ve dne a ninjy v noci. Zmatení? Tak vězte, že tohle je asi půlka toho, co se ve filmu děje.

Film je projektem představitele hlavní role, scenáristy i producenta Y. K. Kima, který sice neuměl dobře anglicky, takže mu většina dialogů není rozumět, neuměl ani naskočit do kabrioletu, zato uměl předstírat bojové umění, takže se rozhodl, že natočí film, kde bude za největšího machra, i když předstírá, že jde o týmovku. Jeden z týmu ale ve všech důležitých scénách chybí, a jeden (černoch) zřejmě Kima přesvědčil, že je nejlepší herec, takže jen sem tam zadeklamuje příšerné monology, které nedávají smysl.

Zorientovat se v ději, kdo je kdo (zvláště když půlka padouchů jsou blízkovýchodní typy s vousy a dva členové skupiny si jsou naopak velmi podobní navzájem) bylo náročné, i když děj sám se dá shrnout jednou větou. Navíc je natahován mnoha písničkovými sekvencemi, pod kterými sledujeme nic neříkající montáže nebo kapelu, která drží nástroje v ruce poprvé v životě.

Miami Connection je kvalitativně blízko věcem, jako je Smrtelná kořist nebo Policajt samuraj, ale chybí jí dostatek vypečených momentů, ke kterým se člověk rád vrací, a přebývá v ní moc písniček. Stejně jako Policajt samuraj se na světlo světa dostala až v posledních letech, kdy byla náhodně nalezena poničená kopie, zrestaurována a vydána na DVD.
Režie: Y. K. Kim, Woo-Sang Park
Hrají: Y. K. Kim, Vincent Hirsch, Joseph Diamand, Maurice Smith, Angelo Janotti, Kathy Collier, Woo-Sang Park
Hudba: Jon McCallum
USA 1987

sobota 28. prosince 2024

FIGHTING MAD (1976)

Americké drama režiséra Jonathana Demmeho nastavuje zrcadlo korporátnímu kapitalismu, který nemilosrdně pohlcuje pracující lid. Představitelé důlní společnosti nemilosrdně likvidují drobné farmáře, aby na jejich pozemcích těžili uhlí, tak cennou komoditu pro buržoazní kapitalistickou společnost. 

Ne, tenhle film žádné zrcadlo nenastavuje. Tohle je film pro středozápad USA, který měl tamní diváky dojmout a naštvat, aby fandili Peteru Fondovi, když se vydá střílet. Bohužel se vydá něco dělat až v posledních deseti minutách a těch osmdesát předchozích strávíme především sledováním toho, jak těžební společnost ničí babičkám domečky a sem tam se poperou s Fondou, který jako by se zrovna vrátil z natáčení Bezstarostné jízdy. Bohužel jen málokdy.

Původně jsem si myslel, že se budu dívat na úplně jiný film, spletl jsem s totiž Fighting Mad a Open Season. Takže jsem ze začátku čekal, kdy se ukáže, že Fonda je vietnamský veterán. Asi v půlce mi došlo, že jsem na omylu, každopádně těžební společnost už za tu dobu napáchala tolik škod, že jsem čekal, že každou chvíli už sakra musí Fonda vzít luk, pušku nebo ty baseballové pálky, které slibuje oficiální obsah distributora, a vyrazit na cestu pomsty. Ne, Fonda asi v půlce filmu vyhodí do vzduchu jeden buldozer a pak zas dlouho jen okouní.

Demme režíruje na úrovni, ale film si prostě říkal o víc akce a méně komplotů a intrik ze strany padouchů. Nic proti Philipu Careymu v roli hlavního kapitalisty, který má to nejstereotypnější sídlo ze všech zlých kapitalistů vůbec (snipeři na hlídkových věžích, tenisové kurty, bazének v domě...). Nic proti většině herců, od samotného Fondy juniora přes představitele jeho otce, který synovi není ani trochu podobný, ani proti představitelce Fondovy přítelkyně, která je dost netypickou kráskou. Trochu bych měl proti tomu, že Fonda tu má malého synka, který na jednu stranu diváka moc nerozčiluje, na druhou je v ději skoro úplně zbytečný.

A proč to tu za minulého režimu neuvedli, ač by se to do portfolia západních protikapitalistických filmů hodilo? Ve stejné době se masově rozšiřovala těžba v severních Čechách, včetně zániku mnoha obcí a celého původního města Most. Možná by se v tom někdo poznal? 5,5/10
a.k.a. Slepý hněv
Režie: Jonathan Demme
Hrají: Peter Fonda, Philip Carey, Noble Willingham, Lynn Lowry, Scott Glenn, Harry Northup
Hudba: Bruce Langhorne
USA 1976

čtvrtek 26. prosince 2024

ČTYŘI ROHY SMRTI (2024)

Po letech čekání... po letech příprav... je to konečně tady.
Tedy až za 23 hodin - premiéra na YouTube 27.12. v 19:00!

úterý 24. prosince 2024

EDWIGE FENECH 76


 A tradičně na Štědrý den přejeme vše nej Edwige Fenech! Zaznamenal jsem, že v poslední době je v italském filmu a televizi oproti posledním cca 25 letům docela činná, tak ještě pár úspěšných filmových či projektů.

VESELÉ VÁNOCE

 ... vám přeje Santa Klaus.

pátek 20. prosince 2024

FAREWELL, MY LOVELY (1975)

 
Robert Mitchum jako Phil Marlowe! 

Druhá adaptace Chandlerova románu, první s původním názvem. Tuhle jedinou knihu jsem stále nečetl a na Dmytrykovu verzi ze 40. let jsem už skoro zapomněl, ale pár shod i odlišností jsem našel.

Děj je tedy stejný, soukromého detektiva Phila Marlowa donutí propuštěný trestanec Moose Malloy, aby našel jeho ztracenou lásku Velmu. Vypadá to ale, že nejen že Velma zmizela z povrchu zemského, ale také že má někdo zájem na tom, aby ji nikdo nenašel. Marlowe mezitím začne řešit i další případy, ale všechny nitky znovu a znovu vedou k Moosovi a Velmě.

Tvůrci se snaží vytvořit retro atmosféru, nejde jim to špatně, ale Dmytrykova verze měla prostě výhodu dobovosti. Jinak ale tahle většinou vede. Robert Mitchum byl na Marlowa už v roce 1975 starý, ale po chvíli na jeho věk zapomenete a připomene se jen v milostných scénách s pekelně sexy a výrazně mladší Charlotte Rampling, která oslní půvabem, kterým by se vedle dobových femme fatales neztratila. I obsazení vedlejších rolí je fajn - policisty hrají John Ireland a Harry Dean Stanton, Moose dobře ztvárnil Jack O'Halloran, známější jako jeden ze tří ultrazlosynů ze Supermana II, slizkého padoucha vystřihl Anthony Zerbe, a dva gaunery si zahráli zmrd z Benátek Joe Spinell a mlčící, ale nepřehlédnutelný Sylvester Stallone! I přesto, že Mitchumovi táhlo na šedesát, do postavy protřelého a unaveného Marlowa nakonec sednul velmi dobře. Určitě lépe než Dick Powell. Kdyby ho hrál v roce 1950, asi by strčil do kapsy i Bogarta. 

Co bohužel ale tvůrci převzali z původního filmu je halucinogenní pasáž, která ve filmu z roku 1975 působí velmi mimo, stejně tak Marlowovy monology sice jsou tradiční součástí všech filmových adaptací i noiru celkově, ale občas jsem měl pocit, že by scéna lépe fungovala bez nich nebo že se popisují zbytečnosti. Některá ve čtyřicátých letech tabuizovaná témata se tu ale mohou objevit, například rasismus, jiné působí trošku exploatačně (nahlížení do pokojů v bordelu s prostřihy na neskrývané dění v postelích). Vzít to do ruky někdo jiný než Dick Richards, mohlo to dopadnout lépe. Hudba silně připomíná pozdějšího Taxikáře, ale sedí k tomu perfektně. 
 
Měl bych někdy ty adaptace Chandlera dohnat, a vlastně si ty knihy i po letech zopakovat. Zfilmovány byly asi všechny, některé i víckrát. Mitchum sám se ještě objevil o tři roky později v Hlubokém spánku. Adaptace Dámy v jezeře ale působí bizarně, protože je točena z pohledu první osoby! Ze tří filmů je tohle asi na druhém místě za Hlubokým spánkem s Bogartem. 7/10
a.k.a. Sbohem buď, lásko má
Režie: Dick Richards
Hrají: Robert Mitchum, Charlotte Rampling, John Ireland, Jack O'Halloran, Harry Dean Stanton, Sylvia Miles, Anthony Zerbe, Joe Spinell, Sylvester Stallone
Hudba: David Shire
Podle knihy Raymonda Chandlera
USA 1975