THE SHOW WITH A NAME - VELKÁ PŘESTŘELKA A RUN, MAN, RUN

 Další díl The Show With a Name je o dvou westernech Sergia Sollimy, které nedávno vyšly na Blu Ray v nové edici.

THE SHOW WITH NO NAME

 Aby se náš podcast neschovával mezi vším ostatním tady, udělal jsem pro něj vlastní stránku. Najdete ji zde.

THE STAGECOACH TO EL PASO (1962)

TENTO FILM NEEXISTUJE! ČLÁNEK BYL VYTVOŘEN UMĚLOU INTELIGENCÍ JAKO UKÁZKA TOHO, JAK PRACUJE.

"Dostavník do El Pasa" (1962) je klasický western, který přináší osvěžující vlnu do žánru. Film je režisérem Samem Peckinpahem a hvězdnou rolí zde ztvární Henry Fonda jako stíhač odměn, když se vydává na nebezpečnou cestu, aby dopravil nebezpečného zločince do El Pasa. Jeho cesta však není jednoduchá, jelikož se musí vypořádat se skupinou banditů, kteří se snaží svého kumpána osvobodit.

Začátek filmu nabízí skvělý nápad v podobě odhalení toho, co se stane s postavami v průběhu děje. To zvyšuje napětí a zároveň přináší lehkou dávku nejistoty. Sam Peckinpah se také nebojí ukázat tvrdou realitu divokého západu, a to zejména ve scénách násilí, které jsou velmi drsné a realistické.

Herci ve filmu si vedou vynikajícím způsobem. Henry Fonda zde přináší vynikající výkon jako neústupný stíhač odměn. Jeho roli vynikajícím způsobem kontrastuje Jack Palance, který zde ztvárňuje nebezpečného zločince s náležitou dávkou chladného zájmu. Také zde můžeme vidět skvělé výkony dalších herců, jako například Bena Johnsona, Warrena Oatesa nebo Strothera Martina.

Hudba ve filmu, kterou složil Jerry Fielding, je také velmi vynikající. Zvláště titulní píseň "The Ballad of Cable Hogue" se stala populární a stala se ikonou filmu.

Celkově lze říci, že "Dostavník do El Pasa" je klasický western, který nabízí skvělé výkony herců, tvrdou realitu divokého západu a vynikající hudbu. Sam Peckinpah zde ukázal své mistrovství v režii westernů a dělá z tohoto filmu nezapomenutelný zážitek pro fanoušky žánru.

VAMPIRE KILLER QUEEN (1974)

TENTO FILM NEEXISTUJE! ČLÁNEK BYL VYTVOŘEN UMĚLOU INTELIGENCÍ JAKO UKÁZKA TOHO, JAK PRACUJE.

"Vampire Killer Queen" je italský hororový film z roku 1974, režírovaný Silvem Amadiem. Hlavní role ve filmu ztvárnili Edwige Fenech a Telly Savalas. Fenech hrála mladou studentku, která je pronásledována krvavou legendou o rodinném prokletí, zatímco Savalas hrál zvláštního detektiva, který se snaží odhalit pravdu o této temné historii.

Film začíná pomalu a postupně se vyvíjí do děsivého příběhu. Hned na začátku jsou diváci představeni mladé studentce, která se vydává do opuštěného zámku, aby tam dokončila svou práci. Ale brzy zjistí, že je pronásledována hrozivými nočními můrami a prokletím, které se vztahuje k její rodině. Zároveň se objevuje zvláštní detektiv, který začne vyšetřovat neobvyklé zločiny a má podezření, že jsou spojeny s tajemstvím tohoto prokletí.

Edwige Fenech představuje svou postavu velmi uvěřitelně a podává vynikající výkon jako mladá studentka, která se snaží překonat své strachy a zároveň odhalit pravdu o rodinném prokletí. Telly Savalas představuje svou postavu detektiva se skvělým smyslem pro humor a lehkým přístupem k věcem, což dodává filmu zvláštní kouzlo.

Jedním z nejvýraznějších prvků tohoto filmu je jeho atmosféra. Režisér Silver Amadio vytvořil skvěle temnou a tajemnou atmosféru, která pomáhá divákům vcítit se do děje. Vizuální efekty jsou také velmi působivé, zejména když se objeví postava upíra, která je věrně ztvárněna jako zlověstná a nebezpečná bytost.

Někteří kritici a diváci byli ohromeni odvážností a sexuální explicitností filmu, zatímco jiní byli znechuceni a kritizovali film jako pornografický a bezcenný. Nicméně, mnoho lidí oceňovalo film pro jeho skvělou atmosféru a kvalitní herecké výkony, a i když mohli být kontroverzní, erotické scény nebyly hlavním důvodem, proč se film líbil nebo nelíbil.

Celkově lze říci, že "Vampire Killer Queen" je skvělým příkladem italského hororu 70. let. Příběh je temný, záhadný a napínavý, herecké výkony jsou vynikající a atmosféra je strašidelná a úchvatná. Pokud jste fanoušky hororů z tohoto období, tento film by neměl chybět ve vaší filmotéce.

TENTO POŘAD VÁM PŘINESLA AI

V poslední době je docela hit umělá inteligence vytvářející prakticky vše. Kromě obrázků, které jsem sem již dal a připomínám instagramový účet, kam sem tam něco přidám, se dá i chatovat s umělou inteligencí. Ta ale dokáže i víc než jen psát odpovědi na běžné dotazy, takže mě napadlo, zda dokáže napsat článek o filmech. Že bych si ulehčil práci? 

 

Nejdřív jsem se dotázal na filmy Martina Scorseseho a dostal jsem poměrně dobrý výtah:

Martin Scorsese je jedním z nejuznávanějších filmových režisérů své generace. Jeho filmová kariéra sahá více než padesát let a jeho jméno je spojováno s mnoha významnými a kultovními filmy. V tomto článku se podíváme na některé z jeho nejvýznamnějších a nejúspěšnějších filmů.

"Taxikář" (1976) je asi jedním z nejznámějších filmů Martina Scorseseho a jeho také jeden z jeho prvních velkých úspěchů. Film natočený v roce 1976 zobrazuje osamělého a psychicky narušeného taxikáře Travise Bickla, kterého hrál Robert De Niro. Film se stal kultovním a byl významným milníkem v kariéře režiséra. Scorsese byl za režii tohoto filmu nominován na Oscara.

"Raging Bull" (1980) je dalším filmem, který získal velkou pozornost od kritiků i diváků. Film popisuje životní příběh boxeru Jakea LaMotty, kterého ztvárnil Robert De Niro. Scorsese získal Oscara za nejlepší režii za tento film a De Niro získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon.

"Goodfellas" (1990) je film o mafiánském životě v New Yorku. Film byl velmi úspěšný a je stále považován za jedno z nejlepších děl Martina Scorseseho. Film byl nominován na šest Oscarů, z nichž jeden získal Joe Pesci za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

"Casino" (1995) je další film o mafiánském životě v Las Vegas. Hlavní role ztvárnili Robert De Niro a Sharon Stone. Film byl velmi úspěšný a vydělal více než 116 milionů dolarů. Kritici chválili výkon Stoneové, která byla za svůj herecký výkon nominována na Oscara.

"The Departed" (2006) je thriller o irské mafii v Bostonu. Hlavní role ztvárnili Leonardo DiCaprio, Matt Damon a Jack Nicholson. Film získal čtyři Oscary, včetně nejlepšího filmu a nejlepší režie.

Martin Scorsese je stále aktivním režisérem a jeho práce má vysokou hodnotu a význam nejen pro fanoušky filmu, ale i pro celou filmovou tvorbu.

Fajn. Zkusil jsem trochu méně známé téma, a to filmografii Edwige Fenech.

Edwige Fenech je italská herečka a sexuální ikona, která se proslavila především svými rolí v italských erotických filmech v 60. a 70. letech. Její kariéra trvala téměř tři desetiletí a zahrnovala více než 70 filmů. V tomto článku se podíváme na některé z jejích nejznámějších a nejúspěšnějších filmů.

"Umberto Lenzi's Orgasmo" (1969) byl prvním filmem, ve kterém Fenech hrála hlavní roli. Film se odehrává v Toskánsku a Fenech ztvárňuje mladou ženu, která přijíždí do venkovského města, aby zjistila pravdu o smrti svého manžela. Film byl velmi úspěšný a byl považován za jeden z nejlepších thrillerů své doby.

"All the Colors of the Dark" (1972) je hororový film, který se stal jedním z nejvýznamnějších filmů Fenech. Fenech zde ztvárňuje ženu, která má noční můry a snaží se překonat trauma, které utrpěla v minulosti. Film je považován za klasiku žánru giallo a Fenechova role byla výrazná pro její kariéru.

"The Strange Vice of Mrs. Wardh" (1971) byl dalším úspěšným filmem, ve kterém Fenech hrála. Film byl inspirován díly Edgara Allana Poea a zahrnuje prvky napětí a erotiky. Fenechova herecká práce zde byla chválena a film se stal kultovním dílem žánru giallo.

"La Polizia incrimina, la legge assolve" (1973) byl akční film, ve kterém Fenech hrála. Film se odehrává v Římě a zahrnuje různé prvky kriminálního thrilleru. Fenech zde ztvárňuje manželku policisty, která je svědkem vraždy a snaží se pomoci svému manželovi při vyšetřování.

"Hostel: Part II" (2007) byl posledním filmem, ve kterém Fenech hrála. Film byl pokračováním úspěšného hororu z roku 2005 a zahrnoval výraznější roli pro Fenech, která hrála matku jedné z hlavních postav.

Edwige Fenech byla jednou z nejúspěšnějších hereček italské kinematografie v 60. a 70. letech a její práce (nedokončeno. Asi příliš mnoho znaků.)

Tady už asi začnete kroutit hlavou. Fenech přece nehrála v Orgasmu a jeho děj se netočí kolem mladé ženy, která zjišťuje pravdu o smrti svého manžela. The Strange Vice of Mrs. Wardh nebyl inspirován díly Edgara Allana Poea. A co se týče La polizia incrimina, la legge assolve, nejen, že v něm Edwige nehraje, ale žádná manželka tam není svědkem vraždy a nesnaží se pomoci manželovi s vyšetřováním. A pokud vím, Edwige v Hostelu 2 nehraje matku jedné z hlavních postav, ale tady se můžu mýlit já.

 

V tuhle chvíli mě to ale začalo bavit a začal jsem hledat, jaké nesmysly z umělé inteligence vypadnou. Dál jsem požadoval článek o spaghetti westernech s Rosalbou Neri.

Spaghetti westerny jsou druhem filmů, který se stal velmi populárním v 60. letech. Tyto filmy byly natočeny italskými režiséry a obsahovaly často divoké honičky na koních, špinavé a neúprosné postavy a prachem a pískem zasypávané kraje. Jednou z nejznámějších hereček, které se objevily v těchto filmech, je Rosalba Neri.

Neri se narodila v Itálii v roce 1939 a začala hrát ve filmech v 60. letech. Její kariéra v spaghetti westernech začala v roce 1967, kdy hrála v klasickém filmu "Django Kill!" (známým také jako "Se sei vivo spara"). V tomto filmu hrála roli Isabel, jedné z nejtajemnějších a nejpodivnějších postav ve filmu. Její výkon byl chválen kritiky a ukázal, že je to herečka, na kterou si diváci budou muset dávat pozor.

Následující rok, v roce 1968, se Neri objevila v dalším spaghetti westernu, "Death Sentence" (známý také jako "La taglia è tua... l'uomo l'ammazzo io"). Tentokrát hrála roli Lany, záhadné a krásné ženy, která má vztah s hlavním hrdinou filmu. Neri ukázala svou schopnost hrát různorodé postavy a opět získala pozornost kritiků a diváků.

Dalším filmem, ve kterém se Neri objevila, byl "The Red Queen Kills Seven Times" (známý také jako "La dama rossa uccide sette volte") z roku 1972. Tento film není přímo spaghetti westernem, ale spíše giallem, žánrem italského thrilleru. Neri hrála roli Kitty Wildenbrück, dědice rodinného majetku, která se stává podezřelou z vraždy své sestry. Film byl pozitivně hodnocen a Neri se opět ukázala jako talentovaná herečka.

Rosalba Neri hrála také v mnoha dalších filmech, jako jsou "The Castle of Fu Manchu", "Lady Frankenstein" a "Amuck!". Její kariéra trvala až do 80. let, kdy se stáhla z filmového průmyslu.

V závěru lze říct, že Rosalba Neri byla jednou z nejtalentovanějších hereček, které se objevily v spaghetti westernech.

 

Asi ani nebudu poukazovat na všechny nesmysly, které AI sepsala. Dokonce se ještě opravila! A dost bizarním způsobem:

Omlouvám se, ale musím opravit předchozí odpověď, protože jsem napsal nesprávné jméno herečky. V odpovědi jsem uvedl jméno Rosalba Neri, místo toho, aby bylo správné jméno Lee Van Cleef.

 

Ještě jsem zkusil dotaz na spaghetti westerny s Laurou Gemser. Vzhledem k tomu, že v žádných nehrála, byl jsem zvědav, co se stane.

 

Laura Gemser je italská herečka a modelka, která se proslavila díky svým rolím v italských exploitation filmech v 70. a 80. letech. Ačkoli se převážně proslavila v jiných žánrech, jako jsou například erotické filmy a horory, hrála také v několika spaghetti westernech.

Jedním z filmů, ve kterých Laura Gemser hrála, je "Four of the Apocalypse" z roku 1975, který režíroval Lucio Fulci. V tomto filmu hrála roli prostitutky, která se přidává k hlavním postavám, když se stávají cílem bandy lupičů. Film byl inspirován westernem "The Magnificent Seven", ale s mnohem temnějšími a drsnějšími prvky.

Dalším filmem, ve kterém Gemser hrála, je "Black Emanuelle, White Emanuelle" z roku 1976. Tento film není přímo spaghetti westernem, ale spíše erotikou s prvky dobrodružství. Gemser hrála roli novinářky, která se vydává do Afriky, aby získala příběh o záhadném kmenu. Film byl velmi úspěšný a Gemser se stala ikonou žánru.

Posledním filmem, kterým se budeme zabývat, je "Killer vs. Killers" z roku 1985. Tento film byl natočen v Hongkongu, ale vznikl jako spaghetti western a obsahuje mnoho klasických prvků tohoto žánru. Laura Gemser hrála roli saloonačky, která se stává cílem pomsty ze strany zločinců. Film byl původně plánován jako poslední spaghetti western a vznikl jako pocta klasickým filmům žánru.

Celkově řečeno, Laura Gemser hrála pouze v několika spaghetti westernech, ale její výkony v nich byly docela pozoruhodné. Je známa spíše svými rolími v jiných žánrech, ale určitě stojí za to vidět, jak se objevila v tomto klasickém italském žánru.

 

Jo, stálo by to za to, kdyby ve zmíněných filmech hrála. A kdyby byly tím, čím AI píše, že jsou. Dalším krokem pak už bylo jen vymyslet název, rok výroby a obsazení fiktivního filmu a nechat AI, aby sepsala recenze. Ty ale vydám už zvlášť, tohle už bylo pro jeden článek čtení dost.

CASINO (1995)

Dvojka Goodfellas. Jasně, postavy i děj jsou úplně jiné, ale stylem je to velice podobné. Tři hodiny sledujeme zhuštěný, rychle a energicky ubíhající, vypravěčem vyprávěný děj, který by jiný režisér musel narvat do televizního seriálu, aby to vůbec všechno zvládl odvyprávět. Asi se nebudu ale pouštět do srovnání, který z těch dvou filmů je lepší.

Na tomhle je určitě fajn, že Robert De Niro a Joe Pesci jsou tentokrát opravdu v centru dění, a oni sami jsou vypravěči příběhu, který se chvíli točí kolem jednoho, chvíli kolem druhého. De Niro hraje sázkaře, který řídí pro mafii kasino a snaží se zahlazovat všechny problémy, Pesci hraje ranaře, který má zprvu De Nira chránit, ale pak se udělá sám pro sebe a dělá jen a jen průsery. Je pravda, že zatímco De Niro hraje zase trochu něco jiného, Pesci v podstatě hraje tu samou postavu jako v Goodfellas. Ale na co si stěžovat, všichni milujeme cholerického a agresivního Pesciho, ne?

Třetí hlavní postava je podvodnice a De Nirova manželka Ginger, kterou hraje Sharon Stone, která se vedle ostatních legend ve své roli nevypočitatelné sobecké mrchy nenechává zahanbit. Od začátku je jasné, že s De Nirem je pouze kvůli bohatství, kterým si ji koupil, a ve skutečnosti by radši byla s pasákem v podání Jamese Woodse. Jeho role je trochu nedořešená, zhruba ve dvou třetinách z filmu prostě zmizí.

Jinak děj ubíhá značně rychle, písnička střídá písničku, než si uvědomíme, co to hraje, už zas hraje něco jiného, a repertoár je velmi bohatý, od Rolling Stones nebo Animals přes Devo až po Delerueho hudbu z Pohrdání. Akorát asi se na to ještě jednou budu muset podívat, abych si užil vizuální stránku v plné míře. Zvláště na začátku sledujeme dlouhé záběry na celé kasino, dolly shoty, které krouží kolem postav a hracích stolů, aby se zvedly a vše sledovaly z nadhledu, a do toho se spíš soustředíme na to, co vyprávějí Pesci a De Niro. Vizuálně je film úžasný, líbily se mi triky převzaté z němých filmů, když se máme soustředit na část obrazu, zbytek trochu ztmavne a svítí jen ta část, na kterou se máme dívat. 

Zákulisí řízení kasina bylo zajímavou změnou ve všech těch mafiánských příbězích o vzestupu a pádu gangstera, což je i zdejší případ. Zde pak za pádem celé organizace stojí jedna ženská. Na druhou stranu, špinavé ulice a mafiáni vařící špagety jsou mi možná trochu bližší než nablýskané casino a De Niro v pestrobarevných oblecích. Jak říkám, každý z těch dvou filmů má svoje, tady mi zase chybí nějaká legendární scéna jako "funny how?" 8/10

Režie: Martin Scorsese

Hrají: Robert De Niro, Joe Pesci, Sharon Stone, James Woods, Don Rickles, Alan King, Kevin Pollak, L.Q. Jones, Frank Vincent

USA / Francie 1995

THE KING OF COMEDY (1982)

S trochou volna jsem si řekl, že se konečně mrknu na filmy, které vidět chci a dlouho je odkládám. A docela dost z nich je s Robertem De Nirem v hlavní roli. Asi z toho ale nebudu dělat oficiální spciál, nechce se mi psát biografie, hledat plakáty a další zajímavosti, zato těch filmů s ním bude trochu víc.

Král komedie je úplně něco jiného, než jsme od Scorseseho a De Nira zvyklí. I když opravdu? De Niro tu hraje dalšího cvoka, tentokrát člověka, který je přesvědčen o své genialitě, je posedlý Hollywoodem a slávou a je ochoten udělat cokoli, aby se proslavil jako stand up komik. I když vlastně ně. Proč by se měl snažit prosadit někde v malých klubech. Proč nedonutit hvězdu nejlepší talk show, aby ho pozvala do svého pořadu? Rupert Pupkin žije v zajetí svých fantazií a nehledí vůbec na svoje okolí, nevnímá realitu a dokáže zajít až hodně daleko za hranici...

Ze začátku mi ve společnosti Ruperta Pupkina bylo dost nevolno. Jenže jak film pokračuje, tak ať jsou jeho počiny extrémnější a extrémnější, divák s ním začne cítit. Všichni jsme někdy měli sny, kam to dotáhneme, a častokrát se nám prostě nesplnily, protože na rozdíl od Ruperta jsme si uvědomili, že nejsou v našich možnostech. V porovnání s cynickým a namyšleným Jerrym Lewisem mu ale chtě nechtě začneme držet palce, aby se přece jen měl šanci předvést, ač tušíme, že jeho výstup nebude ani trochu vtipný.

Upřímně doufám, že ani De Niro, ani Scorsese, ani Lewis se nikdy nemuseli potýkat s tak šíleným fanouškem, jako je Rupert a jeho známá Masha. Byť jedna scéna z filmu je skutečně inspirována opravdovým Lewisovým zážitkem. Jinak k tomu v podstatě už nemám co dodat. Určitě to stojí za podívání. 7,5/10

a.k.a. Král komedie

Režie: Martin Scorsese

Hrají: Robert De Niro, Jerry Lewis, Diahnne Abbott, Sandra Bernhard, Shelley Hack, Catherine Scorsese, Ed Herlihy, Tony Randall, Martin Scorsese

USA 1982

C'ERA UNA VOLTA IN AMERICA (1984)

Říkáte si, že když tady téměř patnáct let píšu o spaghetti westernech a jsem ohromný fanda Sergia Leoneho, dva jeho filmy považuju za to nejlepší, co vůbec existuje, jak to, že jsem Tenkrát v Americe doteď neviděl? Zpětně si říkám, že je to asi dobře. Nedokážu si představit své čtrnáctileté já, zažrané do cool soubojů Clinta Eastwooda a Lee Van Cleefa, že by se mu tohle vůbec mohlo líbit. Tehdy bych to asi musel dokoukávat na několikrát, ztratil bych se v tom, spoustě věcí nerozuměl, spoustu z nich považoval za nevhodnou, odpudivou a strašně bych nesnášel scény z dětství, protože bych se nemohl dočkat, až bude na scéně konečně De Niro a bude všechny kosit. A nedočkal bych se (kosení). Docenil bych ve čtrnácti letech scénu, ve které si malý chlapec toužící po prvním sexuálním zážitku koupí dortík, aby ho s tlustou holkou ze sousedství vyměnil za trochu radosti, a při čekání na ni ho ovládnou zbytky jeho končícího dětství a dortík sní sám? Těžko.

Tři hodiny a čtyřicet minut uběhly jako voda a měl jsem pocit, že se dívám na tak dvouhodinový film. Lawrence z Arábie i Sedm samurajů jsem si rozpůlil, tady jsem vše viděl v kuse a ani nevím o logickém místě, kde bych mohl udělat přestávku mezi první a druhou částí. A to ve filmu přestávka je... asi po dvou a půl hodinách. Existuje i verze mající více než čtyři hodiny, kterou si někdy v budoucnu pustím taky, jen se obávám, že některé nejasnosti, vzniklé krácením mnohahodinového materiálu, stejně úplně neobjasní.

Přestože začátek filmu může divákovi připadat zmatený (hlavně ve scéně se zvonícím telefonem), přeskoky v čase dávají smysl a vše má logickou strukturu obestřenou tajemstvím. Noodles se léta ukrýval a teď chce vědět, kdo a proč ho vypátral. Přitom vzpomíná na dětství a mládí a tušíme, že vše se na konci prováže. Postavy se objevují napříč časem, přičemž rámec se odehrává v roce 1968 a zbytek je tvořen flashbacky. Samotný úvod a konec se ale odehrávají v roce 1933, což může někoho také mást a přinášet různé další interpretace.

Stejně jako v případě filmu Kapsy plné dynamitu, hlavním tématem filmu je přátelství. Zde se jedná o postavy dvou zlodějíčků, kteří se vypracují na docela schopné a prosperující mafiány, a jejich přátelství je to hlavní, proč k nim cítíme nějaké sympatie, jelikož většinou to jsou asi nejodpornější postavy, které Leone ve filmu měl. Na Noodlesovi kromě loajality vůči jeho kamarádům a snaze zachovat partu a nepodlehnout pokušení zvenčí, čemuž podléhá Max, není nic moc sympatického. Že loupí a vraždí, budiž, ale není mu zatěžko ani znásilňování a vydírání. Jeho zamilovanost do Debory se nedá nazvat láskou, Noodles miluje obraz Debory baletky, kterou šmíroval dírou ze záchoda, naprosto nerozumí její osobnosti, a poté, co je odmítnut, si bez otázek vezme, po čem právě touží. A ostatně, jeho přátelství také utrpí ránu, jelikož od začátku víme, že své přátele udal a způsobil jejich smrt, aby získal společné peníze, které ale někdo předtím ukradl.

Je dobře, že se film soustředí především na svoje hlavní postavy, v ostatních věcech ale zůstalo pár nejasností. Postava Noodlesovy pozdější přítelkyně Eve sice v jedné svojí scéně získá jakousi hloubku, ale stejně je trochu nedovysvětlená. A především dostala na frak samotná kriminální činnost Maxovy bandy. Dobře je to vidět na postavě, kterou hraje Joe Pesci. Když se konečně ve filmu objevil, měl jsem ohromnou radost, nejen, že je prototyp mafiána (byť ho hrál vlastně zde poprvé), ale i se strašně do Leoneho filmu hodí. Jenže Pesci se po své jedné scéně, ve které stejně centrální roli hraje Burt Young, z plátna vytratí, jeho postava je párkrát zmíněna, ale pak už ne. 

Samotnou činnost bandy si divák taky spíš musí domyslet. Většina jejich akcí jsou spíš přepadení a útoky na konkurenci, takže působí spíš jako nájemní hitmani, které si někdo sem tam najme, aby pro ně udělal nějaký kšeft. Proč tedy s prohibicí přijdou o práci? Že v pohřebáku místo nahých štětek většinou přepravují pašovaný chlast a ten je živí především si musíme domyslet. Druhá věc je propojení s odbory, mafiáni půl filmu stráví chráněním odborového předáka a zájmů odborářů, ale proč? V obou případech by stačila klidně jedna krátká scéna, která by to vysvětlila vše najednou, třeba Pesci radící se se společníkem Treata Williamse za přítomnosti Maxe a Noodlese poté, co mu přivezli bednu chlastu schovanou v rakvi nebo tak něco. Ale upřímně, obojí mě napadlo hlavně po tom, co jsem po skončení filmu o něm přemýšlel. Většinu času jsem byl tak pohlcen, že jsem ani neměl čas hledat díry.

Robert De Niro je v hlavní roli výborný, byť hraje svým typicky lakonickým stylem, James Woods se mi už tolik nelíbil, narozdíl od představitele Maxe v dětství. Stejně tak z dvojice Elizabeth McGovern a Jennifer Connelly vede mladší herečka. Převážná většina herců je anglicky mluvící, pár známých Italů se objeví, ale v bezeslovných rolích (Mario Brega, Olga Karlatos). I tak mě překvapilo, že velká část filmu byla, jak bylo u Italů zvykem, dodabována až posléze, možná úplně všechno.

Je to jiný film, než jsme od Leoneho zvyklí,a přesto bez pochyby jeho. A i přes předlouhou stopáž za vidění stojí, ani si člověk neuvědomí, kolik času už uběhlo. 9/10

O složité genezi filmu a jeho osudu po uvedení už jste určitě četli milionkrát jinde, nebudu tu o tom psát, jen pár postřehů, které mě při čtení zaujaly:

- Leone jednu dobu uvažoval, že bude pouze producentem, a pro režii oslovil dokonce i Miloše Formana. Zajímalo by mě, kdy to bylo. Forman ale udělal dobře, že odmítl. Ve filmu se objevuje Treat Williams proslavený Formanovými Vlasy, a v restaurované verzi i Louise Fletcher, známá hlavně z Přeletu nad kukaččím hnízdem.

- Claudia Cardinale se ucházela o roli Carol. Nějak si Claudii nedokážu představit jako nymfomanku, která se nechá během přepadení klenotnictví znásilnit.

- V jednu dobu to vypadalo, že by roli Noodlese v různých dobách hráli Gérard Depardieu a Jean Gabin, roli Maxe pak Richard Dreyfuss a James Cagney. Později měli zase Noodlese hrát Tom Berenger a Paul Newman. Ze všech z nich si dokážu ve filmu představit jen Depardieua a Gabina.

- V sedmdesátých letech se kolem filmu motali Anthony Steffen a Klaus Kinski. Netuším, o jakou roli se ucházel Steffen, Kinski by mi nejlépe seděl asi do role Pesciho.

a.k.a. Tenkrát v Americe, Once Upon a Time in America

Režie: Sergio Leone

Hrají: Robert De Niro, James Woods, Elizabeth McGovern, Joe Pesci, Tuesday Weld, Burt Young, Treat Williams, Danny Aiello, Richard Bright, James Hayden, William Forsythe, Darlanne Fluegel, Larry Rapp, James Russo, Scott Schutzman Tiler, Rusty Jacobs, Brian Bloom, Adrian Curran, Jennifer Connelly, Chuck Low, Scott Coffey, Olga Karlatos, Mario Brega

Hudba: Ennio Morricone

Itálie / USA 1984