THE GOOD, THE BAD AND THE SILVER SCREEN

Tak včera se mi poštěstilo vidět na velkém plátně film, který jsem tam vidět chtěl vždycky. Žižkovské kino Aero promítalo Leoneho klasiku, což byla příležitost, kterou jsem nemohl propásnout. Před projekcí byl pronesen sice dost zdlouhavý a pro neznalého diváka jistě velmi informativní úvod, což jsem protrpěl, ale pak se ozvaly první tóny Morriconeho melodie a celé kino bylo přeneseno do jiného světa.

Vzhledem k pozdějšímu začátku a dopravě jsem vlastně byl rád, že byla promítnuta americká zkrácená verze. Navíc jsem ji dlouho neviděl, chybějící scény znám zpaměti, některé návaznosti se mi asi i líbí víc (jak tu scénu v rozbombardované pevnosti miluju, návaznost od prázdné oprátky na Tuca ženoucího se za doutníky funguje líp), vlastně mi z těch přidaných chyběly stejně jen dvě - rozbombardovaná pevnost a "Six, perfect number."

Promítaná verze byla ta z roku 2017, tzn. odbarvená žlutá. Na obrazovce počítače to nevypadá nic moc. V kině to ale vypadalo pěkně. Zvuk byl mono, což bylo jen dobře, ta přemíchaná 5.1 verze je nedobrá a ty přidané zvukové efekty jsou strašné. Ale při sestavování verze při vydání Blu Ray asi došlo k několika chybkám, které byly docela dobře slyšitelné.

Co mě ale potěšilo nejvíc, to byla reakce publika. Je fajn sedět v kinosále plném stejně naladěných lidí, publikum se smálo při Tucových vtipech (nejdelší smích následoval po větě "Bůh není s námi, protože nesnáší idioty.") Na konci pak zazněl bouřlivý potlesk. V tom tahle projekce vyhrává určitě nad promítáním Tenkrát na Západě před lety, kde nás bylo docela málo, a kde, pravda, taky není moc čemu se zasmát.

GIALLO SPECIAL - SHRNUTÍ

Týdenní speciál nám utekl. Asi bych se do něj nepouštěl, kdybych zrovna nebyl na nemocenské, to bych asi neměl na to zrovna moc času. Minulý týden jsem do toho, pravda, byl nadšenější, což způsobilo i to, že mi dorazila Howarthova kniha The Haunted World of Mario Bava. Do toho zase jednou žije podcast Giallo Ciao Ciao, který v nepravidelných intervalech přidává epizody týkající se především šedesátkových filmů, znovu ožil blog Giallo Files, ožila stránka The Giallo Score, na youtubu jsem narazil na asi nejhorší a nejpovrchnější kanál, který tyhle filmy recenzuje... No ale díky tomu, že jsem si speciál naplánoval, jsem aspoň teď každý den zhlédnul jeden film z toho, co jsem dosud neviděl.

Je fakt, že nic moc mě nepřekvapilo. Kdybych měl ty filmy nějak seřadit, vypadalo by to asi takhle, ale nic z toho nebylo vyloženě skvělé, nic vyloženě strašlivé:

1. Spasmo

2. Naked, You Die!

3. Motýl s křídly od krve

4. Můj milovaný vrah

5. Z rovnováhy

6. Tropic of Cancer

7. One on Top of the Other

Na druhou stranu, viděli jste, že většinou ty známky byly poměrně vyrovnané a těžko přesně určit, co je lepší a co horší. Teď mi to přijde takhle, ale může se to změnit. Jediné, co mě výrazně zklamalo, byl ten Fulciho film.

Jinak viděl jsem poslední, co mi zbývalo s Edwige Fenechovou, viděl jsem giallo ze šedesátek (dvě), z osmdesátek (a to jsem se rozhodoval ještě, zda nemrknout na Rozparovače z New Yorku), z klasického období 70-75, film s vrahem v černých rukavicích (dva nebo tři, teď si nejsem jist Motýlem s křídly od krve, zda vrah měl černé rukavice), film, který se točí kolem psychicky stíhané osoby, která neví, čemu věřit, film s Anitou Strindbergovou, s Anthonym Steffenem, s Georgem Hiltonem, od Lenziho, od Fulciho.  Takže v podstatě takový reprezentativní výběr od všeho trochu, byť ne z toho nej vůbec.

Taky jsem měl v plánu pár opáček, ale ta jsem nestihl - snad v příštích týdnech. Většinou jsou to věci, které mám na blu rayích, takže opáčko v lepší kvalitě, než jsem to viděl prvně.

Při prohrabávání se starými soubory jsem našel seznam, na co se chci mrknout, z roku 2017. Nepamatuju si, kdy a proč přesně jsem ho tvořil, a zarazil mě tam titul Madness. Neznám giallo, které se jmenuje Madness. Teď jsem zjistil, že se tak jmenuje film Bruna Matteie z roku 1994, ale to jsem tenkrát, předpokládám, na mysli neměl, protože jsem o tom doteď neslyšel. Nemáte někdo tušení, co se ještě může jmenovat anglickým názvem Madness?

NAKED YOU DIE! GIALLO SPECIAL část 7

Na závěr jsem hledal něco pokud možno co nejtradičnějšího. A tohle se zrovna hodilo.

MIO CARO ASSASSINO (1972)

Film režíroval Tonino Valerii a je plný tváří známých ze spaghetti westernů, ale vlastně až na pár drobností jsem měl pocit, že tohle se drží Argenta, jak jen může. Jasně, hrdinou je tentokrát policista, to u Argenta není, ale jinak to k němu má dost blízko.

Na začátku dojde k poměrně kuriózní vraždě v lomu, kdy je neznámému muži uštípnuta hlava stavebním strojem. Jeho řidič je záhy nalezen sice oběšený, ale vše nasvědčuje tomu, že došlo k vraždě. Policejní inspektor George Hilton se pouští do pátrání, ale prakticky každý, koho vyslechne, a může ho posunout o krůček dál, je poměrně brutálním způsobem zavražděn.

Některé vraždy jsou teda dost samoúčelně brutální. Ta nejzapamatovatelnější je vraždou mladé učitelky, která se dívá na televizi na Djanga! Nevědomky vpustí vraha dál, a ten u ní na kuchyňské lince najde brusku. K čemu mladá osamělá učitelka s bytem jak ze škatulky potřebuje brusku? Vrah brusku vezme a jde s ní přes půl bytu, tam brusku spustí (to kabel dosáhne tak daleko?) a učitelku pořeže. Následně běžící brusku odhodí, a ta se točí a namotá na sebe krátký kabel, který je vytažený ze zásuvky... A bruska běží dál...

Známých tváří tu je opravdu překvapivě mnoho. Hilton je starý harcovník gialla, na toho jsme zvyklí, ale tváře jako Williama Bergera nebo Williama Bergera člověk v giallu zase tak moc nevídá. Ženské obsazení doplňují Marilu Tolo jako Hiltonova přítelkyně, Patty Shepard jako ona nešťastná učitelka, Dana Ghia jako matka unesené dívky či Monica Randall jako její upovídaná švagrová. No a tím výčet známějších obličejů nekončí. Je pravda, že u několika jsem si na jméno hned nevzpomněl a dokonce jsem hledal, jestli v tom opravdu hraje Keenan Wynn a já ho přehlédl v titulcích. Ne, je to Alfredo Mayo.

K tomu všemu nám hraje Ennio Morricone, hudba právě taky dost připomíná jeho hudbu k Argentově trilogii, ale moc zapamatovatelná není. A zhruba taková je i Valeriiho režie, sice zručná, ale nijak vybočující. Vzhledem k tomu, že se vyučil od Leoneho, člověk čeká, že u něj uvidí aspoň záblesky podobně kvalitní práce, ale většinou to tak není. Tady je to aspoň poměrně slušně opsaný Argento. 6,5/10

a.k.a. Můj milovaný vrah, My Dear Killer, Time to Kill, Darling

Režie: Tonino Valerii

Hrají: George Hilton, Salvo Randone, William Berger, Marilu Tolo, Manuel Zarzo,Patty Shepard, Piero Lulli, Helga Liné, Dante Maggio, Tullio Valli, Dana Ghia, Alfredo Mayo, Monica Randall, Corrado Gaipa, Lara Wendell, Sofia Dionisio, Enzo Fiermonte, Pietro Ceccarelli

Hudba: Ennio Morricone

Itálie / Španělsko 1972

PAUL MCCARTNEY 80

Všechno nejlepší a ještě mnoho let!

NAKED YOU DIE! GIALLO SPECIAL část 6

UNA SULL'ALTRA (1969)

Jsem trochu na rozpacích, jestli to vůbec jako giallo označit, protože první půlka je spíš jako telenovela a druhá toho s giallem taky nemá moc společného. Ale budiž, je to rok 1969, než se všichni povinně museli držet černých rukavic a nožů.

Tenhle film se spíš než mrtvých drží první části názvu našeho speciálu. Mám pocit, že té erotiky tu bylo přece jen už trochu moc. A připadá mi s podivem, že některé scény vůbec prošly dobovou cenzurou. Většinu toho má na svědomí Marisa Mell, která je tu ještě víc hot než v Diabolikovi, a z hlavního obsazení se mi líbila určitě nejvíc. Hrdinu totiž bohužel hraje Jean Sorel, herec, který jistě byl magnetem pro ženské publikum, jež si jeho fotografie s mírně zasněným výrazem vylepovalo ve svých pubertálních pokojíčcích. Taky jsem si jeho postavu překřtil dle Šimka a Grossmanna na George, miláčka žen. Jenže on nic než ten svůj dementní zasněný výraz nikdy neuměl! A tady to prostě chtělo herce a ne modela. Elsa Martinelli coby druhá hlavní ženská role pak není zrovna sympatická, Alberto de Mendoza je toporný jako vždy a John Ireland se jen tak míhá. A pak je tu Riccardo Cucciolla v nevysvětlené a naprosto hloupé úloze.

Pozitiva bych tak našel snad jen ve Fulciho práci s kamerou a působivým nasnímáním scén, a v poměrně intenzivní poslední třetině filmu. Samotný závěr mi ale přišel totálně debilní. Sorry, Fulci, ale tohle šlo vyřešit mnohem líp. Nepovedený jazz Rize Ortolaniho už jen dokresluje poměrně bídný film. Čekal jsem od toho hodně, ale vypnul jsem to ve velmi rozzlobené náladě. 4/10

PS. České titulky na Netflixu jsou mimořádně nekvalitní plné pravopisných chyb, a sem tam se z neznámého důvodu nějaká věta objeví v srbštině... 

a.k.a. One on Top of the Other, Perversion Story

Režie: Lucio Fulci

Hrají: Jean Sorel, Marisa Mell, Elsa Martinelli, Alberto de Mendoza, John Ireland, Riccardo Cucciolla, Bill Vanders, Franco Balducci, Giuseppe Addobbati, George Rigaud, Jean Sobieski, Janet Agren, Malisa Longo, Lucio Fulci

Hudba: Riz Ortolani

Itálie / Francie / Španělsko 1969

NAKED YOU DIE! GIALLO SPECIAL část 5

Tonda Steffen bez klobouku, zato s injekcí.

AL TROPICO DEL CANCRO (1972)

Po řadě westernů se Anthony Steffen s Edoardem Mulargiou vrhli na novou populární vlnu, na giallo. Tonda sice bez klobouku a koltu vždy u boku může působit nezvykle, ale jeho dřevěný výkon a to, jaká je jeho postava, napoví, že se on nepřízpůsobil giallu, ale giallo jemu. 

Takže Steffen tu hraje geniálního lékaře, který objevil zázračný lék, který od něj řada chemických společností chce koupit. On si však uvědomuje rizika, jaká jeho objev má, a prodat nechce, radši by zůstal na Haiti a léčil malé černoušky. Jeho asistenti si ale myslí něco jiného, a tak jeden z nich ukradne vzorec i vzorek léku a zmizí. A začnou se vršit vraždy lidí, kteří o lék projevili zájem a jakýmkoli způsobem se ho snaží získat. Vraždí zmizelý asistent? Vraždí někdo, kdo chce eliminovat konkurenci? Vraždí bohové vzývaní kultem woodoo? Nebo vraždí sám Tonda? Do všeho navíc přijíždí jeho dávný přítel v doprovodu krásné manželky, s kterou mu to moc neklape, ale v kritických chvílích je tu Tonda, aby ji podržel.

Přemýšlím, zda nepřidám do tagů ještě exploitation, protože obyvatelé Haiti a jeho kultura tu bezpochyby zneužiti byli. Haiťany film zobrazuje jako chudáky prodávající falešné náboženské předměty, pořádající šílené rituály (rozuměj orgie spojené s vraždou zvířat) a nadsamce, po nichž a jejich velikých penisech zatouží každá bílá žena. Samozřejmě Tonda je totálním znalcem místní kultury a zdejší lidé ho uctívají jako kouzelníka.

Pár pozitiv bych na filmu ale našel. Prostředí Haiti je malebné, exotické, a skutečné. Žádný z Mulargiových filmů nevypadal takhle výpravně. Film je sice ze začátku trochu zmatený a člověk si až říká, jestli to není spíš eurospy než giallo, ale jakmile se začnou vraždy vršit, najede to na tu správnou notu, a některé scény mají skvělou atmosféru. Zejména vražda v silu, ta je skutečně napínavá. Pak jsou tu zase wtf scény jako halucinace zdrogované Anity či různé rituály, ale těch moc není.

Největší klad pro mě byla ale Anita Strindberg. Ne, že by tohle byla její nejlepší role, ale pokud s ní člověk chce vidět něco jako s oslnivě krásnou hrdinkou, tohle je asi nejblíž k jeho představě, vzhledem k tomu, že v A Lizard in a Woman's Skin hraje jen epizodku, v The Case of the Scorpion's Tail se objeví až v půlce, v Who Saw Her Die? je jí poměrně málo a v Your Vice is a Locked Room... je naškareděná. Takže tady sice není ani nejlepší herecky, ale je tu oslnivě krásná a člověk jí drží v podstatě jako jediné celý film palce. Bohužel, co se týče žen, je obsazení dost slabé a kromě Anity už je tu jen jedna zapomenutelná zrzka a pak černošky v komparsu. Většina obětí vražd jsou postarší obézní muži.

Al tropico del cancro není dobré giallo, ale mezi těmi průměrnými je unikátní svým zasazením do Karibiku, je poměrně zábavné a jednou se vidět rozhodně dá. 6,5/10

SPOILEROIDNÍ PS: Viděl jsem gialla, kde vraždil hrdina. Viděl jsem gialla, kde vraždila hrdinka. A pořád čekám, kdy narazím na giallo, kde vraždí policista, který případ vyšetřuje. Tady to tak chvilku vypadalo, ale pak se ukázalo, že to byla další bouda na diváka a vrahem je přece jen někdo jiný. Škoda.

a.k.a. Tropic of Cancer, Peacock's Place, Death in Haiti

Režie: Edoardo Mulargia, Gian Paolo Lomi

Hrají: Anthony Steffen, Anita Strindberg, Gabriele Tinti, Stelio Candelli, Umberto Raho, Gordon Felio, Kathryn Witt, Bob Lemoine

Hudba: Piero Umiliani

Itálie / Haiti 1972