K tomuhle potřebuju překlad. Nutně.
čtvrtek 25. června 2020
neděle 21. června 2020
BANG BANG PODCAST! EPIZODA 4
A po čtrnácti dnech je tu čtvrtá část povídání, tentokrát o filmu z roku 1966 a o sérii, jíž je součástí.
Štítky:
BANG BANG PODCAST,
DJANGO,
ERIKA BLANC,
FERNANDO SANCHO,
GEORGE EASTMAN,
IDA GALLI
neděle 14. června 2020
VIVI O PREFERIBILMENTE MORTI (1969)
A druhý film našeho speciálu.
Jedenáctý Gemmův western a na tři roky poslední, což dost možná napovídá, jaké kvality tento film má. Gemmovi jako by se zalíbil námět jeho předchozího filmu ...e per tetto un cielo di stelle a rozhodl se udělat podobný film znovu, ale tentokrát s kamarádem boxerem Ninem Benvenutim v roli toho naštvaného a neochotného z dvojice zde bratrů. K tomu se spojil s Ducciem Tessarim, režisérem Ringů... a stvořili film dost pod svou úroveň.
Na filmu je vidět, že většinu rozpočtu spolkly scény s autem a vlakem a na víc nezbylo. Všechno vypadá šíleně lacině, navíc se točilo v zimě, což u špaget nijak extra nemusím. Dost možná se ve Španělsku přece jen točilo, ale rozhodně to tak nevypadá, spíše jako zimní Itálie, navíc občas se v záběrech objevují moderní stavby celkem nechtěně. A zasazení na počátek 20. století s autem a ve studiu vytvořenými kulisami města na východě tomu taky moc nepomohly. Tak nějak to vypadá jako televizní inscenace.
Děj je jen slepencem epizodek, trochu připomínajícím pozdějšího a o mnoho lepšího Malého unaveného Joe. Dvojici Gemma - Benvenuti to na plátně zdaleka nešlape tolik, jako Hillovi a Spencerovi, ale třeba i s Adorfem nebo Eastmanem to Gemmovi šlo lépe. Film je navíc zcela jednoznačně komedie, což by nevadilo, kdyby tu bylo čemu se smát, ne jen že se vše odlehčí a uberou se mrtvoly a zmizí veškerá vážnost. V jednu chvíli mi zápletka s unesenou dcerkou silně připomněla českou pohádku Josefa Lady O chudém královstvíčku, která je však asi tak o tisíc procent zábavnější a vtipnější. Prakticky jsem se celý film dost nudil, a až konec s přepadením vlaku to trochu oživil.
Ve vedlejších rolí se objevuje dost především španělských herců. Najdeme tu Antonia Casase jako spojence obou bratrů, Crise Huertu jako hlavního padoucha, který bratry neustále okrádá, nebo George Rigauda jako bohatého bankéře,a k tomu pár dalších známých, Dana van Husena, Luise Barboo a další. Hlavní ženskou roli hraje půvabná, ale silně protivná Sydne Rome, která si tu střihla i koupací scénu.
Hudba je dost otravná rozjuchaná country, takže taky nic moc.Zkrátka, až na Texe a pána temnot už jsem s Gemmou viděl všechny westerny, úplně všechny z klasického období, a tenhle je z nich jednoznačně nejslabší. Neměl jsem v tomto speciálu šťastnou ruku, neměl... 4,5/10
a.k.a. Alive or Preferably Dead, Monty and Ted
Režie: Duccio Tessari
Hrají: Giuliano Gemma, Nino Benvenuti, Antonio Casas, Cris Huerta, Sydne Rome, George Rigaud, Dan Van Husen, Luis Barboo, Simon Arriaga
Hudba: Gianni Ferrio
Itálie / Španělsko 1969
Jedenáctý Gemmův western a na tři roky poslední, což dost možná napovídá, jaké kvality tento film má. Gemmovi jako by se zalíbil námět jeho předchozího filmu ...e per tetto un cielo di stelle a rozhodl se udělat podobný film znovu, ale tentokrát s kamarádem boxerem Ninem Benvenutim v roli toho naštvaného a neochotného z dvojice zde bratrů. K tomu se spojil s Ducciem Tessarim, režisérem Ringů... a stvořili film dost pod svou úroveň.
Na filmu je vidět, že většinu rozpočtu spolkly scény s autem a vlakem a na víc nezbylo. Všechno vypadá šíleně lacině, navíc se točilo v zimě, což u špaget nijak extra nemusím. Dost možná se ve Španělsku přece jen točilo, ale rozhodně to tak nevypadá, spíše jako zimní Itálie, navíc občas se v záběrech objevují moderní stavby celkem nechtěně. A zasazení na počátek 20. století s autem a ve studiu vytvořenými kulisami města na východě tomu taky moc nepomohly. Tak nějak to vypadá jako televizní inscenace.
Děj je jen slepencem epizodek, trochu připomínajícím pozdějšího a o mnoho lepšího Malého unaveného Joe. Dvojici Gemma - Benvenuti to na plátně zdaleka nešlape tolik, jako Hillovi a Spencerovi, ale třeba i s Adorfem nebo Eastmanem to Gemmovi šlo lépe. Film je navíc zcela jednoznačně komedie, což by nevadilo, kdyby tu bylo čemu se smát, ne jen že se vše odlehčí a uberou se mrtvoly a zmizí veškerá vážnost. V jednu chvíli mi zápletka s unesenou dcerkou silně připomněla českou pohádku Josefa Lady O chudém královstvíčku, která je však asi tak o tisíc procent zábavnější a vtipnější. Prakticky jsem se celý film dost nudil, a až konec s přepadením vlaku to trochu oživil.
Ve vedlejších rolí se objevuje dost především španělských herců. Najdeme tu Antonia Casase jako spojence obou bratrů, Crise Huertu jako hlavního padoucha, který bratry neustále okrádá, nebo George Rigauda jako bohatého bankéře,a k tomu pár dalších známých, Dana van Husena, Luise Barboo a další. Hlavní ženskou roli hraje půvabná, ale silně protivná Sydne Rome, která si tu střihla i koupací scénu.
Hudba je dost otravná rozjuchaná country, takže taky nic moc.Zkrátka, až na Texe a pána temnot už jsem s Gemmou viděl všechny westerny, úplně všechny z klasického období, a tenhle je z nich jednoznačně nejslabší. Neměl jsem v tomto speciálu šťastnou ruku, neměl... 4,5/10
a.k.a. Alive or Preferably Dead, Monty and Ted
Režie: Duccio Tessari
Hrají: Giuliano Gemma, Nino Benvenuti, Antonio Casas, Cris Huerta, Sydne Rome, George Rigaud, Dan Van Husen, Luis Barboo, Simon Arriaga
Hudba: Gianni Ferrio
Itálie / Španělsko 1969
Štítky:
1960's,
FILM RECENZE,
GIULIANO GEMMA,
ITÁLIE,
KOMEDIE,
SPAGHETTI WESTERN,
SPECIAL
čtvrtek 11. června 2020
úterý 9. června 2020
GIULIANO GEMMA - PLAKÁTY
Vynechal jsem westerny, protože ty už jsem sem dávno postoval. Takže výběr pár jeho newesternových filmů.
pondělí 8. června 2020
TROPPO RISCHIO PER UN UOMO SOLO (1973)
Gemma tentokrát jako profesionální sportovec a ani jednou nevystřelí.
Ani nevím, jestli to zařazovat jako poliziottesco, a asi nebudu, protože se to odehrává v Londýně. Žádné fiaty s nápisem polizia, žádná sicilská mafie, jen zamotaný příběh, který začíná celkem nenápadně. Závodník formule Giuliano Gemma se sejde se svou přítelkyní Nieves Navarro. Během večírku v jejím bytě mu kdosi nakape drogy do pití, a následně je odvezen podezřelým teploušem v jeho růžovém VW Broukovi domů. Když se probudí, je Nieves mrtvá (spoiler?) a on hlavní podezřelý. Musí vypátrat, co se stalo, proč byla jeho přítelkyně zabita a on obviněn.
Začátek je docela zdlouhavý, hlavně co se týče milostných scén Gemmy a Navarro, ke kterým hraje příšerná kolovrátková hudba. Pak se konečně začne něco dít... ale pořád mě to nějak nevzalo. Gemma mě tu nějak nebavil, to už mě víc zajímal jeho italský kámoš Venantino Venantini, jenže ten hraje přiblblou komickou postavu, doprovázenou další strašnou komickou melodií, a jeho eskapády jsou spíš trapné. Postav je hodně, problém se zorientovat, kdo je kdo, a proč je v čem namočen. Padouši taky nikterak zajímaví, sice je tu pár známých tváří (Nello Pazzafini, Giovanni Cianfriglia nebo i Riccardo Pizzuti), ale ti hlavní nic moc. Aspoň je tu pár dobrých autohoniček, sem tam nějaká kočka, nebo rovnou dvě (do tohoto filmu jsem netušil, že Christa Linder měla dvojče), ale vesměs je t fádní, zdlouhavé a nijak extra to nezaujme. Ani nevím, co víc psát. 5,5/10
a.k.a. The Magnificent Dare DevilRežie: Luciano Ercoli
Hrají: Giuliano Gemma, Venantino Venantini, Michael Forest, Glauco Onorato, Stella Carnacina, Nieves Navarro, Mario Erpichini, Christa Linder, Hansi Linder, Giovanni Cianfriglia, Giancarlo Zanetti, Carlo Gentilli, Riccardo Pizzuti, Nello Pazzafini, Omero Capanna
Hudba: Giampaolo Chiti
Itálie 1973
Štítky:
1970's,
AKČNÍ,
FILM RECENZE,
GIULIANO GEMMA,
ITÁLIE,
KRIMI,
NIEVES NAVARRO,
SPECIAL
neděle 7. června 2020
ENNIO MORRICONE NA LP
Tohle nebude recenze, jen oznámení. V dubnu vyšlo dvouLP s názvem Ennio Morricone Themes - Western, obsahující výběr jeho nejznámějších westernových skladeb. Desku jsem si pořídil, a z letáku uvnitř jsem se dozvěděl, že jde o první desku z řady, která by měla mít pět tématicky uspořádaných částí. Druhá by měla vyjít v červenci a ponese název Psycho. To je trochu zvláštní. Výběr bude obsahovat skladby z různých thrillerů a psychologických filmů. Další části by měly nést názvy Lounge (a tady už opravdu netuším, které skladby by se tam mohly asi objevit), čtvrtá dvoudeska má naopak všeříkající název Giallo, a poslední by měla nést název Passion a pravděpodobně na ní budou nějaké skladby z eroticky zaměřenějších filmů či scén. Psycho bude vyraženo do červeného vinylu, takže je možné, že alší desky budou taky stylově barevné. Ostatně pokud deska Giallo nebude žlutá, bude to zklamání. Data vydání zbytku alb zatím známá nejsou.
sobota 6. června 2020
BANG BANG PODCAST! EPIZODA 3
Po pauze se vrací spaghetti westernový podcast, tentokrát sice kratší, ale zase hned o dvou filmech.
úterý 2. června 2020
KIRU (1968)
Chanbara ala spaghetti. Prašné městečko, dva tuláci, spaghettiwesternová hudba se silně japonským nádechem. Nebo obráceně? Pokud si pamatujete Sanjura, tohle je stejný námět, jen z trochu jiného úhlu a asi ii trochu propracovanější. I když nevím, už je to dávno, co jsem Sanjura viděl, ale tam vzbouřenci byli jednotnou masou blbečků, které musí naštvaný samuraj tahat z kaše. Ani si nejsem jist, jestli jsme v Sanjurovi moc sledovali zápornou stranu. Tady je naopak postav možná až moc, takže ze začátku jsem měl problém se v nich zorientovat a jména jsem si za celou dobu nezapamatoval.
Roli ronina, který se postaví na stranu povstalců a pomůže jim v jejich boji, tady převzal Tatsuya Nakadai, který v Sanjurovi sám hrál zápornou postavu. Vlastně jsem ho dosud viděl jen jako padoucha, tady ale hraje něco odlišného a skvěle. Jak není na scéně on, tak zajímavost filmu celkem klesá. Za začátku film ubíhá hrozně rychle, pak se ale zasekne na kopci, kde dojde k několikanásobnému obležení, a přestřiháváme se mezi povstalci, jejich vrahy, místodržícím a přiblblým rolníkem, který se touží stát samurajem. Což taky není špatná postava. Nakadai ale cca v půlce tak trochu zmizí z dění a vrátí se do něj až po chvíli.
Trochu mi vadil přepálený japonský humor zvláště v podobě uřvaného sluhy, přilblbý rádobysamuraj mi zase tolik nevadil. Dokonce i trocha hloubky se sem dostala, především v podobě velitele samurajů, kteří jdou pobít samuraje, kteří jdou pobít povstalce. Hned ze začátku tu máme slušnou řežbu, takže trochu jsem doufal ve více akce, zvláště některé části by potřebovaly trochu rozhýbat. Scény ze Sanjura, kdy se Mifune vrhl na protivníky a všechny je rozsekal, tady vzhledem k okolnostem skoro nemáme. Každopádně je Kiru dobrý film, který sice nejspíš na Kurosawu nemá, ale rozhodně mu ostudu nedělá, je pojatý trochu jinak, a tak jako tam i zde film táhne silný protagonista. 7,5/10
a.k.a. Kill!
Režie: Kihachi Okamoto
Hrají: Tatsuya Nakadai, Etsushi Takahashi, Yuriko Hoshi
Hudba: Masaru Sato
Japonsko 1968
Roli ronina, který se postaví na stranu povstalců a pomůže jim v jejich boji, tady převzal Tatsuya Nakadai, který v Sanjurovi sám hrál zápornou postavu. Vlastně jsem ho dosud viděl jen jako padoucha, tady ale hraje něco odlišného a skvěle. Jak není na scéně on, tak zajímavost filmu celkem klesá. Za začátku film ubíhá hrozně rychle, pak se ale zasekne na kopci, kde dojde k několikanásobnému obležení, a přestřiháváme se mezi povstalci, jejich vrahy, místodržícím a přiblblým rolníkem, který se touží stát samurajem. Což taky není špatná postava. Nakadai ale cca v půlce tak trochu zmizí z dění a vrátí se do něj až po chvíli.
Trochu mi vadil přepálený japonský humor zvláště v podobě uřvaného sluhy, přilblbý rádobysamuraj mi zase tolik nevadil. Dokonce i trocha hloubky se sem dostala, především v podobě velitele samurajů, kteří jdou pobít samuraje, kteří jdou pobít povstalce. Hned ze začátku tu máme slušnou řežbu, takže trochu jsem doufal ve více akce, zvláště některé části by potřebovaly trochu rozhýbat. Scény ze Sanjura, kdy se Mifune vrhl na protivníky a všechny je rozsekal, tady vzhledem k okolnostem skoro nemáme. Každopádně je Kiru dobrý film, který sice nejspíš na Kurosawu nemá, ale rozhodně mu ostudu nedělá, je pojatý trochu jinak, a tak jako tam i zde film táhne silný protagonista. 7,5/10
a.k.a. Kill!
Režie: Kihachi Okamoto
Hrají: Tatsuya Nakadai, Etsushi Takahashi, Yuriko Hoshi
Hudba: Masaru Sato
Japonsko 1968
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)