RICCARDO PIZZUTI CHODÍ JAKO GLENN FORD

Jak praví hláška ze Dvou machrů mezi nebem a peklem. Že jste ji v tom filmu neslyšeli? Jo, protože zřejmě po premiéře, stejně jako u Pravé a levé ruky ďábla či Malého unaveného Joe, vznikla zkrácená mezinárodní verze, a na DVD pak ještě všechny tři filmy byly kráceny  Díky bohu za Němce, kteří si vydupali u všeho vlastní sestřihy. U Dvou machrů ani ten nebyl kompletní, chyběly v něm některé pasáže z mezinárodní verze, zato v této verzi zůstala spousta scén z ní vystřižených.
Tudíž když to spočteme:
Kinoverze 1972 - 115 minut PAl (cca 122 minut kino)
Německý střih - 105 minut
Mezinárodní střih - 89 minut PAL
DVD verze - 90 minut PAL (u nás jen 89 kvůli krácení částí, které nebyly v mezinárodním střihu)

Několik lidí pak z dostupných zdrojů dalo dohromady dva různé sestřihy. Jeden využil i nepříliš kvalitní 35 mm filmový pás, který obsahoval plnou verzi filmu, tudíž se mu podařilo složit dohromady film tak, jak běžel v kinech při premiéře, a komplet v italštině. Druhý využil, stejně jako první, německý Blu ray a italské DVD, avšak kinofilm k dispozici neměl, takže jeho hybrid je o nějaké dvě minuty kratší. Navíc neměl k dispozici italskou stopu k chybějícím scénám, takže se střídá italština a němčina, ke které však byly zahrnuty italské titulky.
Ke mně se první dostala ta hybridní verze. Bohužel není komplet a obrazově taky není nic moc, protože scény z DVD byly prostě zvětšeny na 720p. Když se ke mně dostala ta plná verze, už jsem měl práci rozdělanou, a z mnoha různých důvodů jsem se rozhodl nezačínat znovu na plnou verzi. Mezi tyto důvody patřila přílišná velikost souboru, kterou bych pro ne zase tak velké rozlišení nemohl srazit, aniž by se obraz totálně rozmazal; neexistence titulků k chybějícím pasážím, narozdíl od hybridní verze; neexistence vůbec titulků k oněm dvěma minutám navíc; už prvních dvacet minut, které jsem měl hotové, bylo tak brutálně nastříhaných, že jsem to všechno nehodlal dělat znovu.
Takže jsem český dabing z VHS kopie, která dodnes běhá v televizi, přenasadil na tu hybridní verzi a dopřeložil titulky. Některá místa, třeba staříkovo vyprávění o nalezišti smaragdů, jsou částečně v italštině, jelikož byla v mezinárodní verzi sestříhána; na druhou stranu, italská DVD verze postrádala některá místa oproti té mezinárodní. Při překladu z italštiny jsem dost možná udělal pár chybek - ty, o kterých vím, nejsou moc zásadní - spletl jsem jméno psa a hada a zapomněl jsem na jedno italské slovíčko ke konci filmu.
Delší stopáž významově moc filmu nepřidává. Zvláště zamrzí, že závěrečná pasáž v Salvadoru nebyla krácena skoro vůbec. Na druhou stranu, co se silně mění, je tempo. Pryč je pocit uspěchanosti a nedokončenosti. Spousta scén z první i druhé poloviny se nechá dohrát do konce, třeba hra kulečníku je trojnásobná; film teď nikam nespěchá a to mu, myslím, jen prospívá. Trochu více prostoru dostává Spencer, který tu má teď mnohem rovnocennější roli s Hillem, než v kratší verzi (kde si třeba v kulečníku ani nešťouchne).
A kde to najdete? Však vy víte ;)

LÉON CLIFTON, NEJVĚTŠÍ DETEKTIV AMERICKÝ

Jako jsou "dobře špatné" filmy, jsou i dobře špatné knihy. Něco je tedy špatné docela, něco svou mizérií dokáže pobavit. Obecně platí, čím nereálnější a z prstu vycucanější, tím lepší, taky pokud se to tváří smrtelně vážně. Musí se trochu hledat... třeba v hlubinách dějin.

Temný sešit se záhadnou bledou tváří, několika rámečky v záhlaví, nadpisem DETEKTIVNÍ NOVELLY. 32 stránek napětí a záhady. Zapomenutá legenda, kterou naši dědové a pradědové schovávali pod lavicí i před rodiči. Dnes směšně krotké příběhy, ve své době považované za obscénní nemravné krváky a pornografii.

Než přišly rodokapsy a komiksy, může se z čítanek a učebnic zdát, že naši předkové četli všichni Babičku a Staré pověsti české, přpadně si listovali v Krameriových kalendářích a přeříkávali si lidové verše a báchorky. Není to pravda. Ještě před prvorepublikovými Rodokapsy, Rozruchy a Weekendy, chrlícími hlavně westerny, vycházely podobné sešitové příběhy už za Rakouska. Z filmu Adéla ještě nevečeřela si jistě vybavujete Nicka Cartera a oblíbenou četbu paní hraběnky - Dante, Goethe, Nickcarterovky. Známka vytříbeného vkusu. Původem americké detektivky s výrazně barevnými obálkami, které napodobil Brdečka právě v Adéle. Carter samozřejmě nebyl sám - v překladu přibyl i Buffalo Bill či Texaský Jack. Čtenářský zájem byl tak obrovský, že se roku 1906 v trafikách objevily sešity popisované výše. A vydržely přes více než 250 čísel až do roku 1911.

A já si myslel, že ilustrace k Adéla ještě nevečeřela vznikly po vzoru těchto pro film.

Detektivní novely vydávané Rudolfem Storchem se tvářily jako překlad z angličtiny. Byly (stejně jako mayovky) prokládány anglickými slovíčky, odehrávaly se v Americe, ale kdo v té době uměl anglicky a neštítil by se takovou knížku otevřít a přečíst, muselo by mu být jasné, že jediné, co autor má společného s angličtinou, je vlastnictví slovníku. A každému myslícímu muselo být jasné, že skutečně nejde o paměti opravdového chicagského detektiva.

Kdo však postavu Léona Cliftona opravdu vytvořil není dodnes zcela jasné. Otakar Chaloupka v předmluvě k poslednímu vydání výběru dvanácti cliftonek z roku 2006 uvádí, že autorem byl herec a dramatik Jaroslav Pulda (1870-1926), dnešní odborníci (Pavel Janáček, Michal Jaroš) a nejen oni soudí, že hlavním autorem byl A.B. Šťastný (1866-1922). Ke Šťastnému ukazuje hodně stop, zda však cliftonky psal všechny sám, je ale nejasné.

Cliftonky byly tak úspěšné, že ač ještě před první světovou válkou byly ukončeny (a dokonce detektivovou smrtí), po válce vyšly ještě v několika dalších reedicích u různých nakladatelů - ovšem jen výběr sešitů, a v různém pořadí. Pro svou směšnost se staly terčem mnoha parodií (i od Voskovce a Wericha). V souborné knize jeden příběh na ukázku vyšel v roce 1969 (společně s Carterem, Buffalo Billem a Tomem Sharkem) a opět i po revoluci, kdy se Jaroslav Velinský dokonce pokusil o obnovení sešitové řady a vydal několik vlastních příběhů, s obálkami takřka navlas se podobajícími těm původním. Po revoluci už ale masové čtenářstvo o vykopávku, jakou byl Clifton, nemělo zájem.

Nejrůznější detektivové zaplavující novinové stánky předválečného a meziválečného Československa.

Zato po první světové válce nejen že vycházel Clifton u několika různých vydavatelů, ale dostal četnou konkurenci převzatou (německý Tom Shark), tak domácí (např. detektiv Bangs). Zajímavostí je, že samotná Cliftonova řada dostala spin-off v podobě Cliftonovy známé Ady Paulsonové, která původně vystupovala jako epizodní postava jednoho Cliftonova případu, aby dostala svou vlastní řadu. Čtenářstvo šestákových příběhů však na silnou ženskou hrdinku (tj. takovou, kterou nemusí pořád někdo zachraňovat) nebylo asi připraveno, a tak série neměla veliký úspěch.

Jak Cliftonovy případy vypadají? Autor, ať to byl kdokoli, většinou postupoval dle ohrané holmesovské formulky. Na začátku je zjištěn zločin, s kterým policie nemůže hnout. V tu chvíli nastupuje Léon Clifton - buď je přímo požádán policejním ředitelem Chicaga či New Yorku (v obou případech je to týž, zajímavé) o pomoc, nebo se sám dostaví na místo činu, aby si vše prohlédl. Ihned přijde s nějakou hypotézou. Nic však nevede k dalšímu pátrání a tu zasáhne náhoda, která Cliftona hned přivede na správnou stopu. Teď už jde jen o usvědčení a zatčení pachatele, který končívá na elektrickém křesle.

Zopakujme si desatero pátera Knoxe, které určuje pravidla dobré detektivky:

1. Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu.
2. Všechny nadpřirozené nebo nepřirozené faktory jsou zcela vyloučeny.
3. Není přípustná víc než jedna tajná místnost nebo tajná chodba; i ta je přípustná pouze tehdy, odehrává-li se děj ve stavbě, kde lze takové zařízení předpokládat.
4. Nesmí být použito žádného „dosud neobjeveného“ jedu ani přístrojů a metod, které vyžadují dlouhého vědeckého vysvětlování na konci příběhu.
5. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan. (Tohle není projev rasismu dobrého pátera, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě šestákových detektivek.)
6. K řešení nesmí detektivovi dopomoci náhoda, ani nesmí být veden nevysvětlitelnou intuicí.
7. Pachatelem nesmí být sám detektiv.
8. Detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned odhalí také čtenáři.
9. Duchem chudý přítel detektivův, jeho „Watson“, nesmí zatajit žádné myšlenky, které se mu honí v hlavě; musí mít inteligenci mírně, ale jen velmi mírně podprůměrnou.
10. Nesmí se vyskytovat dvojčata nebo dvojníci.

Cliftonky porušují naprosto všechna tato pravidla.

1. Se zločincem se setkáme ve chvíli, kdy na něj Clifton šťastnou náhodou narazí. Až do konce sešitu už není podezřelý nikdo jiný. Velký detektiv se přece nemýlí.
2. Největším Cliftonovým pomocníkem je kladívko, které otevře všechny zámky.
3. Jedna je málo.
4. Vraždy záhadnými jedy, které dokáže vyrobit jen jeden člověk, nejsou ojedinělé. V příběhu "Mrtvola bez hlavy" takový jed dokáže vyvolat ztuhnutí krve.
5. Na Číňany jsem ještě nenarazil, ale určitě někde budou.
6. Clifton jinou metodu prakticky nemá.
7. Uvidíme, co na to příběh s názvem "Clifton vrahem."
8. Ha, odhalil jsem tě! Jak - to jest mým tajemstvím!
9. Clifton Watsona nemá, jen neteř Betsy, která je skoro stejně geniální, jako Clifton sám.
10. Viz bod č. 5.

(Tak mě napadá k bodu č. 5, co detektivky o soudci Ti?)

Kromě toho, že je dokonalý a má štěstí, používá Clifton svoje pověstné kladívko, které dokáže otevřít všechny zámky a pravděpodobně i uvařit vodu na čaj, naučit slona hrát na cello a usmířit Izrael s Palestinou. Clifton je ovšem používá střídmě - jen tehdy, pokud autora nenapadl jiný způsob, jak by se mohl dostat tam, kam potřebuje. Na 32 stranách není moc prostoru, takže se na jednu stranu autor nemohl moc zaobírat detaily, jako třeba jak se padouch dozvěděl, kde na Cliftona čekat ("Jak jsem se to dozvěděl, toť mé tajemství, které nikomu neprozradím!"). Na druhou stranu, pokud děj hrozil řídkostí, stačilo zařadit záhadný dopis a následně ho znovu převyprávět. Nebo několikrát znovu zopakovat motivaci zločinců a provedení zločinů - jen aby se potvrdilo, že Clifton na vše přišel naprosto správně.

Léon Clifton je velice slavnou osobností. Všichni padouši tudíž poznají, jak vypadá (tedy když je to potřeba), a nebo Clifton musí dělat před podezřelým různé osoby, takže v jedné povídce vystřídá i šest převleků. Zvládá je i bez přípravy - prostě zajde do holičství a nechá si přidělat plnovous. Podle jména ho všichni znají a všichni mu ochotně vyhoví. Kolikrát stráví případ v převleku prakticky celý. Až mě napadla zápletka vlastní parodie - Léon Clifton se tak dlouho maskoval, až zmizel pod umělými vousy a parukami a ztratil svou původní identitu. Možná to někdy sepíšu...

Příběhy jsou variacemi od klasických detektivek přes hororovější příběhy až k naprostým hororům. Shodou okolností první sešit, který jsem četl, nazvaný Mezi utopenci, už je v první polovině dobrodružný thriller a ve druhé čistý horor - který ani nemá detektivní rozuzlení! Zločinci se Cliftonovi omluví, slíbí, že budou sekat latinu, a Clifton je nikdy neodhalí! Názvy pak jsou čím senzačnější, tím lepší. Bohužel taky, čím senzačnější název, tím i horší povídka. Třeba Mrtvola bez hlavy nebo Krčma v lese, slibující doupě loupeživých hrdlořezů, byly celkem nuda, Mrtvola bez hlavy navíc prodchnutá rasismem, sociálním darwinismem a s amorálním koncem.

Pokud vás to zaujalo, jak se k cliftonkám dostat? Lze sehnat i původní sešity, ale jsou v nedobrém stavu, a možná i celkem drahé (cena většinou nad 300). Většinou se dají najít sešity od 20. do 40. let, ale můžete narazit i na ty prapůvodní. Dále jedna cliftonka, Hotel u dvanácti mrtvých, vyšla v roce 1969 v souboru Tři detektivové a Buffalo Bill. Vyšel i svazek Léon Clifton a Tom Shark, otázkou je, zda nejde ale o nové příběhy vytvořené spisovatelem Oldřichem Železným (spoluautorem Majora Zemana). No a v neposlední řadě v roce 2006 vyšlo dvanáct cliftonek v knize Léon Clifton se vrací, která se dá sehnat poměrně snadno, byť ne už na pultech běžných knihkupců.

No a jestli nechcete utrácet a nevadí vám čtení knih z PC či mobilu či tabletu, existuje Digitální archiv populární literatury zřízený Ústavem pro českou literaturu Akademie věd ČR, kde zejména cliftonky najdete naskenované z původních sešitů.

Není divu, že dnes už je fenomén Cliftona zapadlý a žádná reedice neměla úspěch, protože není dost nadšenců, kteří by si je chtěli přečíst. Dnešní doba má svoje braky a svůj literární odpad, od derivací Tolkienových fantasy knih (ve fantasy může být cokoli a proto jsou všude elfové, mágové a trpaslíci) až po historický brak vydávající se za hoch kulturu (Vondruška jako špička ledovce a jeho epigoni). Upřímně, to snad radši toho Cliftona nebo Buffalo Billa.

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL

V posledních měsících to tu celkem chcíplo. Nejdřív jsem na nic neměl čas (zato do všeho chuť), teď mám hromadu času, ale chuť do čehokoli mě přešla. Asi i tím, že jsem se dostal k hybridní verzi Dvou machrů mezi nebem a peklem, která má 114 minut, a při snaze nasadit dabing z VHS kopie (ještě kratší DVD bych ani nezkoušel, to bych se zbláznil) a otitulkovat zbývající scény, jsem se tak vyčerpal, že jsem zatím někde na 65. minutě skončil. A nemám chuť do ničeho.
Měl jsem naplánovaný článek o knize, ale ještě jsem ji nedočetl, takže smůla. 
Když už se na nějaký film mrknu, je to něco, co už jsem dávno viděl. Ale o něčem jsem tu psal kdysi dávno a od té doby jsem to neviděl... třeba do loňského léta, nebo do teď. Říkal jsem si, že bych aspoň mohl napsat třeba dvě věty o těch, které jsem viděl znovu, už tu o nich článek je, necítil jsem se na přepis a třeba si i o nich myslím něco jiného... Někdy.

BULLITT (1968)
Bullitt je napotřetí (?) už jen poměrně nejasná noirovka s ikonickými scénami, ale i plná scén, kde někdo jen tak stojí a čumí. Robert Duvall je vyplýtván v miniroli taxikáře, Robert Vaughn na konci vyšumí, Bissetka se taky spíše jen míhá, takže vše je na McQueenovi s jeho zádumčivými pohledy. Má to pár skvělých scén, ale závěr je šílená nuda. Napodruhý už tak nadšený nejsem.

COOGAN'S BLUFF (1968)
O Cooganově triku si asi myslím pořád totéž. Hlavně mně vadilo, že se film až moc věnuje Clintovu balení psycholožky. Coogan je vůbec trouba myslící pinďourem, takže je s podivem, že nakonec v tom parku uspěje. Tedy, s pachatelem. Lee J. Cobb přesný, ale je ho tu málo. Taky pár povedených scén, ale jinak je to slabší Clintovka.

BREAKHEART PASS (1975)
Bronson ve vlaku. Povedlo se mi to sehnat knižně, tedy v originále, překlad tu nikdy nevyšel. Charlie je na obálce. Škoda, že nevydal audioknihu. Jinak si asi myslím totéž co před lety - zábavný western míchaný s detektivkou a la Christie. Z Bronsonových westernů, kde je hvězdou, u mě asi po Tenkrát na Západě nejlepší (jinak se tam ještě vklíní Sedm statečných).

THE WAR WAGON (1967)
Taky vlastně totéž. Zábavná dobrodružná Waynovka, která rovnocenně stojí na něm a na Douglasovi, což je dobře. Není z toho cítit takový ten pocit "správný americký western", který člověk má z Waynových filmů od McLaglena, s kterým Wayne začal točit posléze. Tohle jsou skoro až špagety. Kulomet, pětice lupičů, kteří jsou hrdiny filmu, podrazy, přestřelky, rvačky. Téhož roku to mohlo vzniknout v Itálii s Lee Van Cleefem, Markem Damonem, Budem Spencerem, Albertem Dell'Acquou a Liviem Lorenzonem namísto Wayna, Douglase, Keela, Walkera jr. a Wynna a ten film by prakticky vypadal stejně.

RIO LOBO (1970)
Další Waynovská klasika, která je vlastně na tři třetiny. Úvod ve válce má skvělé přepadení vlaku, ale pak se vleče; druhá část má hlavně krásnou O'Neillovou, ale jinak není nic extra; a třetí vykrádá Rio Bravo a má hlavně šíleného Jacka Elama, tentokrát však na té správné straně. Z Hawksových westernů nejslabší, ale pořád stále dost dobrý. Jinak padouchem je tu Donald Penobscott z MASH (teda jen jednoho ze dvou dílů, kde se postava objevila).

RIO BRAVO (1959)
Tohle už mě nebaví... jo, je to legenda a má svoje místo na zlaté polici klasických amerických westernů. Ale všechny ty kecy mě už zmáhají. Zvláště postavy hoteliéra a jeho ženy, Dickinsonové, Colorada a v menší míře i Dudea mi vadí, a sledovat dvě hodiny, jak kecají, kecají a kecají, a pak konečně dojde k nějakému řešení, mě už fakt nudí. Wayne s Brennanem to sami nevytrhnou. Sestříhal jsem si o dvacet minut kratší verzi, kde jsem vystříhal hoteliéra s manželkou a zkrátil kocovinu Dickinsonové na polovinu, ale i tak toho pořád hodně zůstalo...

SIMONE E MATTEO: UN GIOCO DA RAGAZZI (1975) + IL VANGELO SECONDO SIMONE E MATTEO (1975)
Oba filmy jsou strašně infantilní a oba jsou zhruba na stejné úrovni s tím, že ten druhý je i díky dvojníku Funese (Herlin) a většímu střídání lokací zábavnější. První má ale asi o trochu víc hlášek. Na měkký mezi to se pane leží... Smith a Cantafora nejsou Spencer a Hill, ale baví dostatečně, a ať hudbu složil, kdo chtěl, jestli De Angelisové nebo Bixio s Temperou, odvedli skvělou práci. Skoro cokoli s originály mám radši, ale Teď půjdu lehce jako lví pšouk a jako myšák mazaně.

Poznámka k hudbě - díky Vapetu za širokoúhlou verzi prvního dílu, najednou to vypadá líp - o hodně líp než z DVD Levných knih i než z letitého TVripu z ČST. V závěrečných titulcích se, kromě toho, že se Šimon s Matoušem vrátí ve druhém díle (netočily se oba naráz?), dočteme i následující informace. C. Maurri bude Chiarra De Natale Maurri, která se podílela i na hudbě k Dvěma misionářům. Pravděpoobně textařka? Ne, že by to záhadu, kdo byla skupina Juniper, a kdo byla skupina Dream Bags vyřešilo, ale je to informace navíc.

ROSALBA NERI 80

Všechno nejlepší ikoně gialla a spaghetti westernů!

BUDDY MÍŘÍ NA ZÁPAD KOMPLET

K plné verzi tohoto filmu se Spencerem jsem přidal dabing. Zase tam byla scéna, která byla jinak vystřižena, takže jsem ji opatřil titulky. Pár dalších věcí tam bylo taky delších (honička s Indiány, bitka s Bugnerem), ale tam se nemluvilo.
Víte, kde to najdete.

CONAN THE BARBARIAN (1982)

Howardova literárního Conana jsem nikdy nečetl, stejně jako komiksy, kterých je tradičně hned několik řad a verzí. Tudíž nějakou představu, jaký asi Barbar Conan bude, jsem měl, ale přesně jsem nevěděl, oč půjde. Ono je to jedno, snad s výjimkou poměrně drsného násilí (usekané hlavy, proudy krve) a překvapivě otevřené erotiky (naštěstí je tu těchhle scén málo) mě to vlastně v ničem nepřekvapilo.

Na začátku banda nájezdníků vyhladí vesnici lidí, kteří věří v podzemního boha Kroma a dokáží zpracovávat železo. Přežijí jen děti, které jsou odvlečeny do otroctví. Conan, syn náčelníka, je trénován jako zápasník, po mnoha vyhraných zápasech a učení na východě od Číňanů je však svým pánem propuštěn. Okamžitě se vydává po pomstě za smrt svých rodičů. Na cestě za podivným hadím náboženstvím, které vede Darth Vader (lépe řečeno jeho hlas), potkává různé lidi i nelidi a stávají se mu různé příhody...

Arnold je v hlavní roli super, Sice nehraje, ale to nikdo nečeká. Jako ztělesnění barbarského válečníka je ideální, stejně jako chladný vraždící robot (nebo jako John Matrix, ale to je jiná kapitola). Jenže v první polovině je, ač Conan prochází celým dějem, v centru je v každé scéně nějaký jeho spoluhráč. Když se setká se svou životní láskou odvážnou lupičkou, je v centru dění ona. Ve scéně krádeže drahokamu je v centru dění obrovský had. U krále je v centru dění Max Von Sydow (není divu). Při setkání s čarodějem, který je kupodivu vypravěčem příběhu, ač okrajová postava, je v centru dění spíše Mako. A samozřejmě, James Earl Jones ve společných scénách taky ovládá prostor. Arnold se tak do centra dostává až ve druhé, akčnější půlce. Tam je ale super. Moc dalších herců, kterým byste uvěřili, že rozsekají armádu protivníka, není. Kromě Buda Spencera a Chucka Norrise, samozřejmě, ale s Arnoldem tu přece jen je i trochu napětí.

Jinak Conan nemá zrovna mozek a do všeho ho táhne buď někdo jiný, nebo se do situace dostane skrze zajetí. V podstatě kromě odhodlání k pomstě nevyvíjí žádnou činnost. Kdyby se s pár lidmi náhodně nesetkal, asi by bloudil a hledal pořá dál a dál. Pak je tu ta sexuální scéna s čarodějnicí. Kdyby mě někde ve smrdutý díře začala svádět čistě umytá a oblečená sexy kráska, asi by mě napadlo, že tu něco nehraje. Conana ne, tak dostaneme klišovitou scénu, kde se žena v půlce aktu změní v příšeru.

Ani s ostatními herci nejsem nějak extra spokojen. James Earl Jones na začátku až moc kulí oči. Sandahl Bergman nebyla nějak extra pohledná (a přesto právě ona téhož roku převzala roli Haggardovy Ayeshy ve filmu She - po Ursule Andressové či Olze Schoberové z předchozích verzí!). Mako tu hraje, stejně jako u Chucka, jen komického asijského čaroděje. V MASHi ukázal, že umí víc. Max Von Sydow je tu strašně málo.

SPOILER Jones se umí přeměnit na hada, ale to udělá jen jednou naprosto mimo děj a v závěru to nehraje roli. KONEC SPOILERU

Conan není špatný film, ale je na něm vidět moc ambicí, které ho trochu srážejí dolů. Nevadí mi, že se to bere vážně, v tomhle případě to s nadsázkou dělat ani nešlo, ale snaží se to působit jako obrovská osudová sága s mytologickým přesahem... a nefunguje to. Co funguje, jsou španělské exteriéry (kde se proháněl Clint, prohání se Arnold, akorát s mečem), najdeme tu i pár starých špagetových známých v miniroličkách (Arnoldova vlastníka na začátku hraje Luis Barboo a mám pocit, že ve finále se mihne Aldo Sambrell). Poledourisova přepjatě dramatická hudba je na poslech dobrá, ale jen podtrhuje tu grandióznost, kterou snad dokonce Milius oproti Stoneovu scénáři ještě zkrouhnul. Na druhou stranu je to přesně ta velkolepost, která čiší snad ze všeho, co kdy dělal Dino De Laurentiis. 7/10

a.k.a. Barbar Conan
Režie: John Milius
Hrají: Arnold Schwarzenegger, James Earl Jones, Sandahl Bergman, Max Von Sydow, Ben Davidson, Cassandra Gava, Gerry Lopez, Mako, Valérie Quennessen, William Smith, Luis Barboo, Sven Ole Thorsen, Nadiuska, Jorge Sanz
Hudba: Basil Poledouris
Velice volně podle knih a povídek Roberta Ervina Howarda a dalších
Scénář: Oliver Stone, John Milius
USA 1982