Tak a další rok je v... za námi. Ten příští bude přestupný, a ještě k tomu zapamatovatelný. Tak ať se vám v něm daří.
úterý 31. prosince 2019
neděle 29. prosince 2019
CCR - COSMO'S FACTORY
O Creedence Clearwater Revival už jsem chtěl psát dlouho, ale nějak jsem se nikdy nedobral k něčemu určitému. Na paškál jsem si chtěl vzít buď jejich debutovou desku, nebo Willy and the Poor Boys. Nakonec jsem zvolil tuhle - jako jedinou ji mám na vinylu, takže proč ne?
Přestože skupina vznikla v Kalifornii, je spjata s prostředím amerického jihu, které často vykresluje ve svých písních, přičemž kořeny hledala v blues i v rock'n'rollu. U nás nikdy nijak extra proslulá nebyla, ale ve své době byla jednou z nejslavnějších rockových kapel v Americe. I sám Dude měl v autě pásky s Creedence, a to právě s písněmi z tohoto alba.
Mezi lety 1967 a 1972 tak Creedence pod vedením především zpěváka a kytaristy Johna Fogertyho udělali celkem díru do světa a vydali sedm alb, která v podstatě chrlili jedno za druhým. Fogerty skládal, nebo aranžoval bluesové či jiné klasiky. Ostatní členové, kytarista Tom Fogerty, Johnův bratr, baskytarista Stu Cook a bubeník Doug Clifford, ale měli vlastní ambice a s mladším Johnem příliš nevycházeli. V roce 1971 tak skupinu opustil Tom Fogerty, Cook a Clifford získali převahu a na další desku prosadili vlastní tvorbu, kterou ale John odmítl zpívat. Po vydání alba Mardi Gras se tak skupina rozpadla. Vlivem špatné smlouvy s firmou Fantasy řízenou Saulem Zaentzem (mj. producent Formanových amerických filmů) také Fogerty přišel o práva k vlastním písním a nemá je dodnes. Od 90. let vystupují Cook a Clifford s kapelou Creedence Clearwater Revisited, k nelibosti Fogertyho, po světě cestuje i britský revival Creedence Clearwater Revived, který několikrát hrál i u nás. (Nalít jsem na to a byl jsem na nich. Ne, že by hráli špatně, ale pořád je to tribute band.)
Cosmo's Factory je v pořadí pátou deskou Creedence. CCR nedělali koncepční alba jako jiné kapely té doby, takže jde o tak trochu obyčejnou sbírku písniček. Kromě Fogertyho vlastních věcí tu je i pár převzatých, ovšem s typickým zvukem Creedence s Fogertyho říznou kytarou a charakteristickým hlasem. Fantastické je, že i když jde o páté album vychrlené v řadě (jen za roku 1969 vyšly tři!), není tu znát žádná únava a vyčerpání, to až trochu na následující desce Pendulum, kterou Fogerty jako jedinou složil sám.
Desku otvírá řízný sedmiminutový country jam Ramble Tamble, v němž uslyšíme i pro Creedence netypické piáno. Bluesová Before You Accuse Me je sice převzatá, ale v této verzi je asi nejznámější. Následuje rychlý rock'n'roll Travellin' Band a stylově podobná, opět převzatá Ooby Dooby. První stranu zavírají dvě asi nejznámější věci, které obě zazněly v Big Lebowski, Lookin' Out My Window a Run Through The Jungle. Serem na to, Dude, jdem na bowling.
Druhá strana pokračuje ve stejném stylu jako první, vlastní Up Around the Bend i převzatá My Baby Left Me nijak člověka nevyvedou z míry. Následně přichází pomalejší Who'll Stop the Rain, jakoby tématicky předcházející pozdější asi největší hit skupiny, Have You Ever Seen the Rain, a vrchol desky, jedenáctiminutová I Heard It Through the Grapevine - což je opět cover. Desku zavírá pomalejší skladba Long As I Can See the Light.
Jak mám Creedence rád, asi bych řekl, že alba nebyly tím, v čem byla jejich síla. To hlavní bych asi hledal na koncertech, které ale bohužel nemáme k dispozici, jen ze zvukových nepříliš kvalitních nahrávek, a pak v jednotlivých singlech. Na druhou stranu, narozdíl třeba od stylově naprosto odlišných Queen, kteří měli na každé desce spoustu hlušiny, u Creedence takřka každé album působí jako sbírka Greatest Hits. Na Cosmo's Factory fakt není věc, kterou bych si s chutí neposlechl. Deska sice působí trochu neuspořádaně, ale to je asi její jediné malé mínus.
Přestože skupina vznikla v Kalifornii, je spjata s prostředím amerického jihu, které často vykresluje ve svých písních, přičemž kořeny hledala v blues i v rock'n'rollu. U nás nikdy nijak extra proslulá nebyla, ale ve své době byla jednou z nejslavnějších rockových kapel v Americe. I sám Dude měl v autě pásky s Creedence, a to právě s písněmi z tohoto alba.
Mezi lety 1967 a 1972 tak Creedence pod vedením především zpěváka a kytaristy Johna Fogertyho udělali celkem díru do světa a vydali sedm alb, která v podstatě chrlili jedno za druhým. Fogerty skládal, nebo aranžoval bluesové či jiné klasiky. Ostatní členové, kytarista Tom Fogerty, Johnův bratr, baskytarista Stu Cook a bubeník Doug Clifford, ale měli vlastní ambice a s mladším Johnem příliš nevycházeli. V roce 1971 tak skupinu opustil Tom Fogerty, Cook a Clifford získali převahu a na další desku prosadili vlastní tvorbu, kterou ale John odmítl zpívat. Po vydání alba Mardi Gras se tak skupina rozpadla. Vlivem špatné smlouvy s firmou Fantasy řízenou Saulem Zaentzem (mj. producent Formanových amerických filmů) také Fogerty přišel o práva k vlastním písním a nemá je dodnes. Od 90. let vystupují Cook a Clifford s kapelou Creedence Clearwater Revisited, k nelibosti Fogertyho, po světě cestuje i britský revival Creedence Clearwater Revived, který několikrát hrál i u nás. (Nalít jsem na to a byl jsem na nich. Ne, že by hráli špatně, ale pořád je to tribute band.)
Cosmo's Factory je v pořadí pátou deskou Creedence. CCR nedělali koncepční alba jako jiné kapely té doby, takže jde o tak trochu obyčejnou sbírku písniček. Kromě Fogertyho vlastních věcí tu je i pár převzatých, ovšem s typickým zvukem Creedence s Fogertyho říznou kytarou a charakteristickým hlasem. Fantastické je, že i když jde o páté album vychrlené v řadě (jen za roku 1969 vyšly tři!), není tu znát žádná únava a vyčerpání, to až trochu na následující desce Pendulum, kterou Fogerty jako jedinou složil sám.
Desku otvírá řízný sedmiminutový country jam Ramble Tamble, v němž uslyšíme i pro Creedence netypické piáno. Bluesová Before You Accuse Me je sice převzatá, ale v této verzi je asi nejznámější. Následuje rychlý rock'n'roll Travellin' Band a stylově podobná, opět převzatá Ooby Dooby. První stranu zavírají dvě asi nejznámější věci, které obě zazněly v Big Lebowski, Lookin' Out My Window a Run Through The Jungle. Serem na to, Dude, jdem na bowling.
Druhá strana pokračuje ve stejném stylu jako první, vlastní Up Around the Bend i převzatá My Baby Left Me nijak člověka nevyvedou z míry. Následně přichází pomalejší Who'll Stop the Rain, jakoby tématicky předcházející pozdější asi největší hit skupiny, Have You Ever Seen the Rain, a vrchol desky, jedenáctiminutová I Heard It Through the Grapevine - což je opět cover. Desku zavírá pomalejší skladba Long As I Can See the Light.
Jak mám Creedence rád, asi bych řekl, že alba nebyly tím, v čem byla jejich síla. To hlavní bych asi hledal na koncertech, které ale bohužel nemáme k dispozici, jen ze zvukových nepříliš kvalitních nahrávek, a pak v jednotlivých singlech. Na druhou stranu, narozdíl třeba od stylově naprosto odlišných Queen, kteří měli na každé desce spoustu hlušiny, u Creedence takřka každé album působí jako sbírka Greatest Hits. Na Cosmo's Factory fakt není věc, kterou bych si s chutí neposlechl. Deska sice působí trochu neuspořádaně, ale to je asi její jediné malé mínus.
úterý 24. prosince 2019
KALENDÁŘ 2020
A máme tu tradiční kalendář, tentokrát s hororovou tématikou. Ok, za rok už zkusím vymyslet něco novýho.
Ke stažení ZDE.
Ke stažení ZDE.
neděle 22. prosince 2019
STAR WARS - EPISODE IX: THE RISE OF SKYWALKER (2019)
Před dávnými časy v jedné předaleké galaxii natočil nějaký Lucas první film své ságy... a ta teď končí. Na jak dlouho?
Epizoda VII, přes svou neoriginalitu (ale upřímně, tu bychom už u Návratu Jediho hledali marně), se mi líbila. Přinesla zajímavé a sympatické postavy, spoustu otázek a příslibů do dalších dílů. K masivnímu hejtu na osmý díl se nepřipojuji, ale zpětně mi připadá, že asi to jediné, co v něm stálo za to, byla dějová linie s Lukem a Rey. Slibné postavy Finna a Poea se vydaly na slepou kolej, Rey se začala chovat podle šablony předurčeného osudu a ne podle vlastního uvažování, a zase to najelo na kolej "Star Wars jsou o síle a laserových bitkách." Než se pustím do psaní o devítce, upozorním, že se sice spoilerům pokusím vyhnout, ale asi použiju pár věcí z předchozích dílů, takže pokud jste ani ty neviděli, dál nečtěte.
Epizoda VII, přes svou neoriginalitu (ale upřímně, tu bychom už u Návratu Jediho hledali marně), se mi líbila. Přinesla zajímavé a sympatické postavy, spoustu otázek a příslibů do dalších dílů. K masivnímu hejtu na osmý díl se nepřipojuji, ale zpětně mi připadá, že asi to jediné, co v něm stálo za to, byla dějová linie s Lukem a Rey. Slibné postavy Finna a Poea se vydaly na slepou kolej, Rey se začala chovat podle šablony předurčeného osudu a ne podle vlastního uvažování, a zase to najelo na kolej "Star Wars jsou o síle a laserových bitkách." Než se pustím do psaní o devítce, upozorním, že se sice spoilerům pokusím vyhnout, ale asi použiju pár věcí z předchozích dílů, takže pokud jste ani ty neviděli, dál nečtěte.
středa 18. prosince 2019
SDÍLEJTE, NEŽ TO SMAŽOU!
Čau lidi!
Dnes mi na mail přišlo Sdělení o smazání blogu. Chvíli jsem se děsil, co se proboha stalo, než jsem zjistil, že někdo nahlásil Googlu můj článek o filmu Tenkrát v Hollywoodu, a z důvodu údajného porušení autorských práv byl tento vrácen do stavu konceptu. Ok, ani screenshoty z trailerů asi nejsou bezpečné. Na obrazové příloze mi tolik nezáleží, obrázky jsem nahradil, uvidíme. Každopádně to mám fakt hlídat úplně každý obrázek, jestli si ho nenárokuje nějaký filmový kartel? V sobotu se chystám na Star Wars, to mám udělat článek radši úplně bez obrázků, nebo s vlastnoručními kresbami? Ehm, to vám nepřeju...
Na jednu stranu chápu společnosti, které se snaží chránit svoje výtvory. Na tu druhou, není obrázek z filmu pochopitelný u blogu, který se filmem zabývá? Takže nevím, zda nemám čekat změny u více než tisíce článků, u kterých bude třeba nahradit jejich obrazovou přílohu.
Co si o tom myslíte vy? Napište mi do komentářů!
Dnes mi na mail přišlo Sdělení o smazání blogu. Chvíli jsem se děsil, co se proboha stalo, než jsem zjistil, že někdo nahlásil Googlu můj článek o filmu Tenkrát v Hollywoodu, a z důvodu údajného porušení autorských práv byl tento vrácen do stavu konceptu. Ok, ani screenshoty z trailerů asi nejsou bezpečné. Na obrazové příloze mi tolik nezáleží, obrázky jsem nahradil, uvidíme. Každopádně to mám fakt hlídat úplně každý obrázek, jestli si ho nenárokuje nějaký filmový kartel? V sobotu se chystám na Star Wars, to mám udělat článek radši úplně bez obrázků, nebo s vlastnoručními kresbami? Ehm, to vám nepřeju...
Na jednu stranu chápu společnosti, které se snaží chránit svoje výtvory. Na tu druhou, není obrázek z filmu pochopitelný u blogu, který se filmem zabývá? Takže nevím, zda nemám čekat změny u více než tisíce článků, u kterých bude třeba nahradit jejich obrazovou přílohu.
Co si o tom myslíte vy? Napište mi do komentářů!
neděle 15. prosince 2019
THE HAMMER COLLECTION - 21 DISC COLLECTOR'S BOX SET
Jak už jsem psal u jednoho z článků letošního hororového speciálu, pořídil jsem si letos tuto kolekci 21 filmů britské společnosti Hammer, která od 50. do 70. let dominovala evropskému nejen hororovému žánru. Kolekce zahrnuje filmy z let 1965-1976, což bohužel znamená, že nejde o tu zásadní klasiku, jakou jsou první filmy s Frankensteinem, Drákulou či Mumií. Na druhou stranu pár slavných filmů s těmi největšími hvězdami tu přece jen najdeme.
Kolekce měla pravděpodobně více verzí. Na youtube jsem před vlastní objednávkou našel video, kde kolekce obsahovala několik papírových boxů s pěkně uloženými DVD s obrázky, a k tomu nějaké bonusy. Mně přišlo lacinější provedení s jediným plastovým boxem na 21 disků, v kartonové obálce a s jediným malým bookletem. Box se dá vyjmout z krabice, na rubové straně obalu jsou informace k jednotlivým diskům.
Grafická podoba potisků je jednotná, ne tak jejich provedení. Pár disků je hodně fajn, obsahují titulky i původní stopu, a nějaké bonusy. Většina ale obsahuje pouze anglický zvuk a bonusy žádné. Některé disky mají před menu úvodní video ke kolekci, ale zdaleka ne všechny. Některé (ty lepší) obsahují bonusů více, než tvrdí booklet,ale protože jsem všechna DVD zkontroloval jen po zakoupení, už si nepamatuju, co kde je. Jen vím, že u některých filmů je jako bonus přestříhaná verze do TV seriálu.
Kolekce měla pravděpodobně více verzí. Na youtube jsem před vlastní objednávkou našel video, kde kolekce obsahovala několik papírových boxů s pěkně uloženými DVD s obrázky, a k tomu nějaké bonusy. Mně přišlo lacinější provedení s jediným plastovým boxem na 21 disků, v kartonové obálce a s jediným malým bookletem. Box se dá vyjmout z krabice, na rubové straně obalu jsou informace k jednotlivým diskům.
Grafická podoba potisků je jednotná, ne tak jejich provedení. Pár disků je hodně fajn, obsahují titulky i původní stopu, a nějaké bonusy. Většina ale obsahuje pouze anglický zvuk a bonusy žádné. Některé disky mají před menu úvodní video ke kolekci, ale zdaleka ne všechny. Některé (ty lepší) obsahují bonusů více, než tvrdí booklet,ale protože jsem všechna DVD zkontroloval jen po zakoupení, už si nepamatuju, co kde je. Jen vím, že u některých filmů je jako bonus přestříhaná verze do TV seriálu.
WE'RE CANNON... AND WE'RE DYNAMITE!
Druhá část plakátů k filmům, které nevznikly. Za pomoci těchto plakátů financovali Golan s Globusem svoje filmy - prostě vymysleli název, "obsadili" pár hvězd, nechali vyrobit plakátek a peníze od distributorů z různých zemí se jen hrnuly. Že pak dodali něco jiného, to je druhá věc.
Deset minut do půlnoci přece vzniklo! Ale jací teroristi? Jaký mstitel?
Chuck Norris jako Americký ninja! Kdepak, nakonec dostanete Dudikoffa.
Sho Kosugi a Paul Smith jako americký Trinity? Tak to by možná stálo za vidění... jednou...
První ze snah Cannonů o komiksové fily, které nevznikly. Režie Michael Winner? Vážně?
Charles Bronson, Bez návratu. Hm, kdyby to vzniklo, copak by z toho vylezlo? Režie Allan Goldstein, který později režíroval poslední Death Wish...
Další taneční film s Travoltou? Nebo spíš o drogách? Nebo o něčem jiném? Hrál někdy Travolta u Cannonů?
Čtvrtý Kosugiho Ninja, tentokrát spolu s Tellym Savalasem!
Ještě než vzniklo Přání smrti II, plánoval neoficiální sequel coby sám režisér Menahem Golan.
Delta Force II sice vzniklo, ale ne s názvem Americká Rudá armáda.
Charles Bronson je Golem! Tohle mělo vzniknout.
Snědlo to Cleveland, aneb Golan s Globusem dělají Rogera Cormana! Zajímalo by mě, co znamenalo Monstervision.
Jeden film se Spencerem sice Golan s Globusem distribuovali (Aladdinovu lampu), ale že ho chtěli obsadit do filmu s Clydem z Nikdy neprohrát... Nakonec film vznikl bez Spencera i bez Clydea, zato s liliputem převlečeným za opici.
Night Hunter, později Avenging Force, aneb Dudikoff nahradil Chucka podruhé.
Ninja III z plakátu vypadá úplně jinak, než výsledný film.
Pinocchio Tobea Hoopera!
A opět neexistující film Tobea Hoopera zvaný Vesmírní upíři...
Spider-man roku 1985, a kdopak ho měl režírovat? Ano, Tobe Hooper!
O něco později se na film chystal pro změnu Joseph Zito. Kdepak, ani z tohohle nic nebylo.
Na rok 88 bylo v plánu Delta Force II (viz výše), kde měl (ale nenahradil) Chucka opět nahradit Dudikoff, spolu se Stevem Jamesem...
Tohle mluví samo za sebe.
Tohle vypadá lákavě. Jakto, že to neexistuje?
Chuck Norris, Tvrdý kop! Nene, Chucku, u Cannonů si spíš zastřílíš.
Christopher Walken, Paul Schrader, Andrej Končalovskij! Tohle vypadá na možná kvalitní film, který ale asi musel uhnout nějakým Vládcům vesmíru či podobné slátanině, na kterou stejně nebyly prachy.
A na závěr Chuck Norris, Wildforce! Ještě bez vousů.
Deset minut do půlnoci přece vzniklo! Ale jací teroristi? Jaký mstitel?
Chuck Norris jako Americký ninja! Kdepak, nakonec dostanete Dudikoffa.
Sho Kosugi a Paul Smith jako americký Trinity? Tak to by možná stálo za vidění... jednou...
První ze snah Cannonů o komiksové fily, které nevznikly. Režie Michael Winner? Vážně?
Charles Bronson, Bez návratu. Hm, kdyby to vzniklo, copak by z toho vylezlo? Režie Allan Goldstein, který později režíroval poslední Death Wish...
Další taneční film s Travoltou? Nebo spíš o drogách? Nebo o něčem jiném? Hrál někdy Travolta u Cannonů?
Čtvrtý Kosugiho Ninja, tentokrát spolu s Tellym Savalasem!
Ještě než vzniklo Přání smrti II, plánoval neoficiální sequel coby sám režisér Menahem Golan.
Delta Force II sice vzniklo, ale ne s názvem Americká Rudá armáda.
Charles Bronson je Golem! Tohle mělo vzniknout.
Snědlo to Cleveland, aneb Golan s Globusem dělají Rogera Cormana! Zajímalo by mě, co znamenalo Monstervision.
Jeden film se Spencerem sice Golan s Globusem distribuovali (Aladdinovu lampu), ale že ho chtěli obsadit do filmu s Clydem z Nikdy neprohrát... Nakonec film vznikl bez Spencera i bez Clydea, zato s liliputem převlečeným za opici.
Night Hunter, později Avenging Force, aneb Dudikoff nahradil Chucka podruhé.
Ninja III z plakátu vypadá úplně jinak, než výsledný film.
Pinocchio Tobea Hoopera!
A opět neexistující film Tobea Hoopera zvaný Vesmírní upíři...
Spider-man roku 1985, a kdopak ho měl režírovat? Ano, Tobe Hooper!
O něco později se na film chystal pro změnu Joseph Zito. Kdepak, ani z tohohle nic nebylo.
Na rok 88 bylo v plánu Delta Force II (viz výše), kde měl (ale nenahradil) Chucka opět nahradit Dudikoff, spolu se Stevem Jamesem...
Tohle mluví samo za sebe.
Tohle vypadá lákavě. Jakto, že to neexistuje?
Chuck Norris, Tvrdý kop! Nene, Chucku, u Cannonů si spíš zastřílíš.
Christopher Walken, Paul Schrader, Andrej Končalovskij! Tohle vypadá na možná kvalitní film, který ale asi musel uhnout nějakým Vládcům vesmíru či podobné slátanině, na kterou stejně nebyly prachy.
A na závěr Chuck Norris, Wildforce! Ještě bez vousů.
Štítky:
BUD SPENCER,
CANNON FILMS,
CHARLES BRONSON,
CHUCK NORRIS,
OSTATNÍ,
PLAKÁTY
sobota 7. prosince 2019
TAXI DRIVER (1976)
People like that have something inside... something to do with death. (Cheyenne)
Cesta do hlubin samotářovy duše. Robert De Niro hledá práci. Ne jen zaměstnání, hledá něco, čím by se zabavil. A asi to nebude nic pěkného...
Já se omlouvám, ale asi to dneska nepůjde bez menších či větších spoilerů. Takže budu doufat, že jste už Taxikáře viděli, nebo vám ho už někdo vyspoiloval dřív. Celý film je tentokrát o De Nirovi, který je naprosto v prdeli, neschopný navázat normální kontakt se světem. Když už se mu povede přemluvit ženskou, aby s ním šla do kina, vezme ji do pornokina, protože ani není schopný vnímat hranice slušného chování, ani city lidí okolo sebe. Tak si po nocích vozí ty nejhorší kriminálníky New Yorku a utěšuje se svou falešnou morálkou, ač není prakticky o nic lepší, a nakonec se rozhodne jednat. Nuda přeroste v touhu po destrukci a pokud možno i sebedestrukci.
Při pátrání jsem narazil na recenze, které Travise popisují jako obyčejného člověka, který se rozhodl vyčistit zkažené okolí. Tito recenzenti film vůbec nepochopili. Travis je od začátku doutnající nebezpečí. Když jde balit aktivistku Cybill Shepherdovou, čekáte, kdy a jak to zvoře, a jestli jí něco neudělá. Když jezdí po nocích taxíkem, klidně by to mohl schválně nabořit do jiného auta. Jeho hláška "You're talking to me?" zní cool, pokud si neuvědomíte, že v tu chvíli si zkouší roli drsňáka v zrcadle, ale ve skutečném životě by nebyl schopen něco takového říct.
VELKÝ SPOILER Na závěr pak vidíme, jaký je malý krůček mezi hrdinou a zločincem. Travis si napřed vybral vraždění na politickém mítinku, takže by asi zabil kandidáta a ženu, která ho odmítla. Když tato akce nevyšla, druhým cílem byli pasáci, za což se stal oslavovaným hrdinou. V obou případech byl terčem mocný muž a žena, která pro něj pracovala. Kde je vlastně rozdíl? Travis neudělal nic dobrého, jak se domnívají nechápající autoři - vlastně nešel osvobodit zneužívané dítě, ale vybít si svůj vztek. KONEC SPOILERU
Chválit De Nirův herecký výkon by bylo nošením dříví do lesa, naprosto uvěřitelní jsou ale všichni. Ve druhé polovině v roli pasáka Sporta se objevuje Harvey Keitel, kterého asi někteří ani pod vlasatou maskou nepoznali, takže se můžete dočíst, že se Scorsesem pracoval teď na Irishmanovi počtvrté a ne popáté. Zajímavostí je tehdy skutečně dvanáctiletá Jodie Foster hrající prostitutku. To by dneska neprošlo. Stejně jako to, že půlka zločinců ve filmu jsou černoši a De Niro si cvičí "mušku" (prstem) na černoších v televizi a v kině.
V menší roli (dokonce dvou, ale jednou jen jako kompars) se objeví i sám režisér, a to v jedné z nejvtipnějších scén (pokud tu nějaké vtipné scény jsou). Travis si na jeho radu pořídí Magnum.44 a může tak konkurovat Clintovi. V závěru pak uvidíme, co tahle zbraň ve skutečnosti dokáže - v Drsném Harrym bylo násilí vlastně dost krotké, co? Ale celkem se divím, že se Cannoni ani nesnažili v osmdesátkách při jejich chápání filmů udělat Taxi Driver 2, kde by se De Niro stal vlastně něčím jako u nich byl Paul Kersey. Nebo crossover Death Taxi - Paul Kersey a Travis Buckle společně čistí New York od spodiny. To by bylo žrádlo. "You believe in Jesus? Now you're gonna meet him!" "You're talkin' to me?" 9/10
a.k.a. Taxikář
Režie: Martin Scorsese
Hrají: Robert De Niro, Jodie Foster, Cybill Shepherd, Harvey Keitel, Albert Brooks, Peter Boyle, Joe Spinell, Martin Scorsese
Hudba: Bernard Herrmann
USA 1976
Cesta do hlubin samotářovy duše. Robert De Niro hledá práci. Ne jen zaměstnání, hledá něco, čím by se zabavil. A asi to nebude nic pěkného...
Já se omlouvám, ale asi to dneska nepůjde bez menších či větších spoilerů. Takže budu doufat, že jste už Taxikáře viděli, nebo vám ho už někdo vyspoiloval dřív. Celý film je tentokrát o De Nirovi, který je naprosto v prdeli, neschopný navázat normální kontakt se světem. Když už se mu povede přemluvit ženskou, aby s ním šla do kina, vezme ji do pornokina, protože ani není schopný vnímat hranice slušného chování, ani city lidí okolo sebe. Tak si po nocích vozí ty nejhorší kriminálníky New Yorku a utěšuje se svou falešnou morálkou, ač není prakticky o nic lepší, a nakonec se rozhodne jednat. Nuda přeroste v touhu po destrukci a pokud možno i sebedestrukci.
Při pátrání jsem narazil na recenze, které Travise popisují jako obyčejného člověka, který se rozhodl vyčistit zkažené okolí. Tito recenzenti film vůbec nepochopili. Travis je od začátku doutnající nebezpečí. Když jde balit aktivistku Cybill Shepherdovou, čekáte, kdy a jak to zvoře, a jestli jí něco neudělá. Když jezdí po nocích taxíkem, klidně by to mohl schválně nabořit do jiného auta. Jeho hláška "You're talking to me?" zní cool, pokud si neuvědomíte, že v tu chvíli si zkouší roli drsňáka v zrcadle, ale ve skutečném životě by nebyl schopen něco takového říct.
VELKÝ SPOILER Na závěr pak vidíme, jaký je malý krůček mezi hrdinou a zločincem. Travis si napřed vybral vraždění na politickém mítinku, takže by asi zabil kandidáta a ženu, která ho odmítla. Když tato akce nevyšla, druhým cílem byli pasáci, za což se stal oslavovaným hrdinou. V obou případech byl terčem mocný muž a žena, která pro něj pracovala. Kde je vlastně rozdíl? Travis neudělal nic dobrého, jak se domnívají nechápající autoři - vlastně nešel osvobodit zneužívané dítě, ale vybít si svůj vztek. KONEC SPOILERU
Chválit De Nirův herecký výkon by bylo nošením dříví do lesa, naprosto uvěřitelní jsou ale všichni. Ve druhé polovině v roli pasáka Sporta se objevuje Harvey Keitel, kterého asi někteří ani pod vlasatou maskou nepoznali, takže se můžete dočíst, že se Scorsesem pracoval teď na Irishmanovi počtvrté a ne popáté. Zajímavostí je tehdy skutečně dvanáctiletá Jodie Foster hrající prostitutku. To by dneska neprošlo. Stejně jako to, že půlka zločinců ve filmu jsou černoši a De Niro si cvičí "mušku" (prstem) na černoších v televizi a v kině.
V menší roli (dokonce dvou, ale jednou jen jako kompars) se objeví i sám režisér, a to v jedné z nejvtipnějších scén (pokud tu nějaké vtipné scény jsou). Travis si na jeho radu pořídí Magnum.44 a může tak konkurovat Clintovi. V závěru pak uvidíme, co tahle zbraň ve skutečnosti dokáže - v Drsném Harrym bylo násilí vlastně dost krotké, co? Ale celkem se divím, že se Cannoni ani nesnažili v osmdesátkách při jejich chápání filmů udělat Taxi Driver 2, kde by se De Niro stal vlastně něčím jako u nich byl Paul Kersey. Nebo crossover Death Taxi - Paul Kersey a Travis Buckle společně čistí New York od spodiny. To by bylo žrádlo. "You believe in Jesus? Now you're gonna meet him!" "You're talkin' to me?" 9/10
a.k.a. Taxikář
Režie: Martin Scorsese
Hrají: Robert De Niro, Jodie Foster, Cybill Shepherd, Harvey Keitel, Albert Brooks, Peter Boyle, Joe Spinell, Martin Scorsese
Hudba: Bernard Herrmann
USA 1976
Štítky:
1970's,
FILM RECENZE,
KLASIKA,
KRIMI,
MARTIN SCORSESE,
ROBERT DE NIRO,
TO NEJLEPŠÍ,
USA
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)