WHITE LIGHTNING (1973)

Burt Reynolds a Ned Beatty, začíná to kanoemi na řece. Že by něco jako Vysvobození? Jenže na jedné kanoi jsou dva tlustí páprdové, z nichž jeden je Beatty, na druhé dva kluci, oba spoutaní. Náhle jeden páprda se šerifskou hvězdou vytáhne brokovnici a druhou kanoi prostřelí. Oba kluci se utopí...

Vítejte na drsném americkém Jihu, místě, kde svoboda a demokracie jsou jen slova z televize. Všemu vládnou železnou pěstí drsní šerifové, černoši jsou strachy zalezlí a úplně každý tu kšeftuje se samohonkou. Ne, kdepak, nějací hnusní zfetovaní hipíci se slovy o rovných právech všech lidí nám sem nos strkat nebudou. Burt Reynolds není jedním z nich. Má k tomu sakra daleko. Zrovna sedí za pašování samohonky a čeká ho ještě rok. Co dělá v base? Vyrábí samohonku a opravuje auta. Jenže pak dostane zprávu, že jeho bratr, jediný z rodiny, který studoval, je mrtvý. Byl jedním z těch kluků z titulků. Burt má teď dvě možnosti. Buď rok počkat, až mu vyprší trest (protože útěk se mu nezdařil), nebo spolupracovat s FBI a snažit se šerifa Neda Beattyho dostat skrz nelegální příjmy z prodeje samohonky. Co udělá Burt? Hádejte třikrát...

Scenáristicky to není nic dokonalého, ale je to fajn film, kterému silně pomáhá obsazení. Burtovi Reynoldsovi začínám přicházet na chuť, dřív mě docela rozčiloval, zatímco ve Vysvobození i tady mi přišel celkem fajn. Zajímavým padouchem je Ned Beatty, s kterým tady rozhodně nikdo nevyjebe. Sympatickou dvojkou pašeráků chlastu jsou klasici vedlejších rolí Matt Clark a Bo Hopkins a drsného neotesaného výrobce hraje R.G. Armstrong. Škoda je nepříliš atraktivního dámského obsazení, byť většina těch holek vypadá skutečně autenticky. Do role hlavní rozhoďnožky ale přece jen mohli obsadit atraktivnější herečku. (Vyloženě mi tu scházela Sheree North.) Taky se tu objevuje ve své první roli Laura Dernová, ale vzhledem k tomu, že jí bylo šest let, ji nepoznáte.

Není to nic super extra, což zamrzí i proto, že Joseph Sargent o rok později natočil vynikající Přepadení vlaku z Pelhamu, ale je naprosto pochopitelné, co na tom uchvátilo Quentina Tarantina, který zdejší (výbornou) hudbu použil jak v Kill Bill, tak v Inglourious Basterds. (Krom toho, že je od mala vášnivým fanouškem Reynoldse a podle jedné jeho postavy byl i pojmenován.) Máme tu plno honiček s pořádnými bouráky, skvělou muziku, šlape to, i když ne vždycky stoprocentně. Za vidění to ale stojí. 7/10

a.k.a. Na straně zákona
Režie: Joseph Sargent
Hrají: Burt Reynolds, Ned Beatty, Jennifer Billingsley, Bo Hopkins, Matt Clark, R.G. Armstrong, Diane Ladd, Laura Dern
Hudba: Charles Bernstein
USA 1973

QUENTIN TARANTINO - knihy

Quentin Tarantino je jedním z nejúspěšnějších tvůrců současného Hollywoodu. K jeho tvorbě můžeme mít výhrady, ať už pro míru násilí v nich, až přílišné půjčování motivů ze starších filmů nebo přílišnou vulgaritu, nebo je naopak nekriticky zbožňovat. Já jsem v tomhle, jako vždycky, tak nějak na středu, ačkoli jediný film, který se mi od něj nelíbil, byl Death Proof. Pulp Fiction, Gaunery, Inglourious Basterds, Jackie Brown i Hateful Eight jinak řadím mezi svoje oblíbené filmy. Na druhou stranu samotná Tarantinova osobnost mi trochu leze krkem. Tři knihy, o kterých dnes budu psát, k tomu možná trochu přispěly?

WENSLEY CLARKSON - PALBA OD BOKU
Ani už nevím, jestli jsem dřív viděl Reservoir Dogs, nebo četl tuhle knihu, každopádně nějak jsme se o Tarantinovi tenkrát na gymplu bavili s kamarádem, a já následně v knihovně narazil na tuhle knihu s bonusem v podobě scénáře Pulp Fiction. Takže Pulp Fiction jsem nejdřív "viděl" v téhle podobě. Kniha vznikla už v roce 1995, kdy měl Tarantino za sebou pouhé dva filmy a rozpoutala se kolem něj mánie. Tenhle magor píše takhle cool filmy, viděl tolik filmů a přitom namísto studia filmů začínal jako prodavač ve videopůjčovně? Působí to jako pohádka amerického snu a tak je i kniha pojata. Trochu. Taky je pojata dost bulvárně, ale to k tomu asi patřilo. Na vědecké rozbory dojde později. Pokud chcete vědět všechno o začátcích člověka, který se narodil šestnáctileté svobodné matce, vyrůstal obklopen filmy, komiksy a akčními figurkami, první práci sehnal jako uvaděč v pornokině, kromě práce nedělal nic než že koukal na všechno možné na videu, člověka, který se nechal naprosto pohltit popkulturou, aby vylezl jako originální tvůrce výborných filmů, které nějakou dobu kdekdo napodoboval, ačkoli to nikdo nedokázal (věřím tomu, že spousta prodavačů z videopůjčoven si v té době začala myslet, že z nich mohou být taky režiséři - že producenti nějakou chvíli chodili hledat nové talenty do videopůjčoven je, aspoň dle této knihy, pravda), tohle je kniha pro vás. Povrchní, bulvární, ale čtivá. Překlad naprosto odpovídá boomu počátku devadesátých let, kdy se překládalo honem všechno. Zvláště zamrzí zvláštní překládání názvů filmů, které občas překladatel evidentně nezná. Například Shaft je přeložen jako Šíp. Překlad scénáře Pulp Fiction hodně připomíná ten dabingový, ale s drobnými odlišnostmi. Vydalo nakladatelství Jota v Brně v roce 1996.

JIM SMITH - QUENTIN TARANTINO
Pokud chcete něco novějšího a trochu odbornějšího, více se dozvědět o filmech samotných a ne o autorově dětství, je tohle kniha pro vás. Autor rozebírá dopodrobna každý film, na kterém se Tarantino coby režisér a scenárista podílel, počínaje My Best Friend's Birthday a konče Kill Bill 2, vzhledem k tomu, že kniha v originále vyšla roku 2005. Autor zařazuje i Four Rooms, kde se ale věnuje jen Tarantinově povídce, True Romance, kterou srovnává s původním scénářem, a Natural Born Killers, kde se věnuje jen scénáři, vzhledem k tomu, že výsledný film Olivera Stonea se od Tarantinovy vize silně liší. V malých mezikapitolkách pak rozebírá dokonce i další počiny, na kterých se QT podílel, různé aspekty jeho tvorby, jeho neuskutečněné plány (včetně tehdy plánovaných Inglorious Bastards, kde měl hlavní roli hrát ještě Michael Madsen) apod. Diskutabilní je v tomhle případě překlad. Překladatel snad Tarantinovy filmy ani neviděl, takže legendární hlášky naprosto překrucuje, a zjevně má zálibu ve slovu zjevně, které se objevuje na každé druhé stránce. Otázka je, zda Jim Smith nemá zálibu ve slově apparently nebo nějakém jiném, ale to není omluvou překladu, který by měl nabízet bohatší slovník. Já mám od té doby na slovo zjevně alergii a nerad ho používám. Zjevně. Knihu v roce 2009 vydaly Levné Knihy a přibalily k ní DVD s filmem Jackie Brown. Moje kopie bohužel byla poškrábaná. To naštve.

RICHARD GREENE A KOL. - QUENTIN TARANTINO A FILOZOFIE
Tohle jsem, stejně jako knihu výše, dostal taky k Vánocům. Několik amerických filosofů tu zcela vážně rozebírají filosofické aspekty Tarantinových filmů a vliv filozofie na ně. Vůbec jsem nepochopil smysl celé knihy. Hned několik autorů se zabývá vlivem orientálních filosofií na pomstu v Kill Bill, další náboženstvím a zázraky v Pulp Fiction, dokonce tu na Tarantinovy filmy aplikují různé paradoxy. O co sakra jde? Ne, že bych měl problém pochopit, o čem autoři píší, jen nechápu smysl, proč se do tohohle vůbec pustili. Je na tom něco zajímavého? Sotva. Nakladatelství XYZ vydalo celou řadu těchhle knih - u Monty Pythonů jsem ale neměl tak neodbytný pocit, že čtu něco tak naprosto zbytečného. I když tamní rozbor scény s Černým Rytířem ze Svatého Grálu z feministických pozic coby doložení nesmyslnosti mužského myšlení byl taky výživný. Četl jsem to jednou, moc si to nepamatuju a znova to číst nebudu. Ztráta času. Jediné plus je, že překladatel byl tentokrát zcela v obraze, minimálně filmově a snad i filosoficky.

Na závěr doplním, že podobně jako loni nakladatelství Omega vydalo velkou publikaci Clint - Retrospektiva, na srpen se chystá publikace Tarantino - Retrospektiva. A Pulp Fiction tu vyšlo jako scénář samostatně, stejně jako v době vydání filmu Hanebný pancharti. Tento scénář mám taky, ale nezařadil jsem jej. Tolik veškerá bibliografie týkající se Quentina Tarantina.

GIORNATA NERA PER L'ARIETE (1971)

Tenhle film, dokud jsem oba neviděl, se mi nějak pletl s The Black Belly of the Tarantula. Z obrázků vypadaly oba vizuálně podobně, v obou hraje hlavní roli slavný italský herec s knírem, v obou hraje vedlejší roli Rossella Falk a k oběma složil hudbu Morricone. A oba jsou samozřejmě z roku 1971, oba natočil režisér, jehož práci neznám. Mohl bych pokračovat. A když jsem je oba viděl, nezaručuju, že si je nebudu plést mezi sebou dál. Oba mají jednu věc společnou, totiž že nejsou nijak extra napínavé, extra drsné ani ničím extra ohromující. Tenhle je z nich ale určitě lepší.

U Black Belly of the Tarantula se mi docela líbil začátek, ale jak film postupoval, stávala se z toho čím dál víc se opakující schematická nuda. Tady mi začátek připadal dost průměrný, ale jak film postupoval, líbilo se mi to čím dál víc. Ze začátku jsem se docela ztrácel v postavách, ale postupně se všechny dostávaly do centra dění, nebo odpadávaly. A hlavně v tom bylo fajn od začátku osobní zaujetí hrdiny, na kterého se evidentně vrah snaží celou záležitost od začátku shodit. Zvlášť když hrdinu hraje Franco Nero.

Franco Nero tu hraje novináře, který prožívá těžké časy. Opustila ho bývalá přítelkyně, kterou stále miluje, současná je zase moc do větru a nechce se na něj příliš vázat. A neustále se utápí v chlastu. Hned v jedné z prvních scén ho vidíme chlastat flašku J&B za volantem. Franco, ty prase! Ale když to tak vezmu, je to asi nejsilnější hrdina, jakého jsem v giallu vlastně viděl. Rozhodně diváka získá na svou stranu, a nezbývá než mu držet palce. Nero navíc hraje dost dobře.

Co se týče vražd a erotiky, film se docela krotí. Krve moc není, jedna z obětí dokonce umře ještě dřív, než ji vrah dostihne, nahoty taky ne, i když jedno kontroverzní téma se tu taky vynoří. Silvia Monti, hrající Nerovu bývalou přítelkyni, zklame v tom, že právě ona se nesvlékne vůbec, ani do prádla. Vlastně to skoro všechno zbyde na Agostině Belli ve vedlejší roli prostitutky. Jinak je film plný známých tváří a ne tak moc známých jmen, takže i když jsem titulky četl, divil jsem se, kolik herců v tom znám, aniž bych věděl, že v tom jsou. Naopak mě zaujala dvě jména, která znám tak povrchně. Iru von Fürstenberg jsem viděl ve Five Dolls for an August Moon, Edmund Purdom hrál v lecčem, ale z ničeho si ho nepamatuju. Takže jsem na ně byl zvědavý, ale přesně tyhle dvě role jsou ty nejmenší v celém filmu. Purdom je v titulcích snad čtvrtý a nejsem si vůbec jist, jestli v tom měl nějaké dialogy. Asi byli takhle vysoko z koprodukčních důvodů.

Hmm, ale podle imdb film neměl koprodukci. Přitom tam bylo ve vedlejších rolích docela dost Němců. Možná kvůli prostředí, ale vůbec nemám tušení, kde se film vlastně odehrává. Všechna jména jsou mixem italských a německých. Nero se tu třeba jmenuje Andrea Bild. Napadá mě někde ve Švýcarsku, ale je to jen odhad. Nikdo to neřekne, nenapíše, nic. Ostatně v původní předloze, ano tenhle film je na motivy knihy, se děj pravděpodobně odehrával někde jinde. Knižní námět možná přispěl i k poměrné dějové konzistenci. Třeba když jsem si tak připomínal scény s vrahem, došlo mi, jak si v nich dělá docela dobře alibi. Prakticky, když to tak vezmu, má to dobrý scénář, dobré herecké výkony, výbornou Storarovu kameru, výbornou Morriconeho hudbu (byť hlavní téma bylo až moc podobné hudbě z filmu Bez motivu), ale stejně, pořád tomu něco chybělo, kvůli čemu bych se k filmu chtěl častěji vracet. 7,5/10

a.k.a. The Fifth Cord, Evil Fingers
Režie: Luigi Bazzoni
Hrají: Franco Nero, Silvia Monti, Wolfgang Preiss, Ira von Fürstenberg, Edmund Purdom, Rossella Falk, Guido Alberti, Agostina Belli, Pamela Tiffin, Maurizio Bonuglia, Renato Romano, Corrado Gaipa
Hudba: Ennio Morricone
Kamera: Vittorio Storaro
Podle knihy Davida McDonalda Devinea 
Itálie 1971

1500

Jenom bych rád připomněl, že tohle je plus mínus patnáctistý článek, který tu vychází. (Ono to asi bude poměrně víc. Nemálo článků už jsem z toho či onoho důvodu smazal.)
K výsledkům ankety - bylo to nakonec poměrně napínavé, protože asi dva dny tu byla plichta mezi Clintem Eastwoodem a Budem Spencerem a Terencem Hillem, oboje se dvěma hlasy. Nakonec to rozsekl někdo třetí, kdo se přidal k hlasu pro Clinta Eastwooda. Charles Bronson se musel spokojit s jedním hlasem a pro chudáka Lee Van Cleefa nikdo nehlasoval. Vím, že tahle anketa nebyla zrovna z nejzajímavějších. Výsledky nejsou v žádném ohledu překvapivé. Příště se tam pokusím dát nějakou nečekanou volbu a uvidíme. (Například souboj Johna Wayna a Josefa Kemra. Já jsem pro Kemra.)
Nová anketa, kterou brzy zprovozním, se týká našeho právě ukončeného speciálu. Jednoduše hlasujte, který z filmů v něm obsažených máte nejraději.

THE BIG AND WILD WESTERN REWATCH SPECIAL - část 7

John Wayne, Henry Hathaway i Strother Martin se ve speciálu ještě jednou vracejí.

TRUE GRIT (1969)

Když John Wayne přebíral za roli maršála Roostera Cogburna Oscara za nejlepší herecký výkon, prohlásil, že kdyby to věděl, pásku přes oko by si navlékl už dávno. Nepomohlo by mu to, Oscara dostal spíše za zásluhy než za co jiného. Ne, že by tu hrál špatně, ale že by předváděl něco extra, čím by přetrumfl Richarda Burtona, Dustina Hoffmana, Jona Voighta a Petera O'Toolea? To si nemyslím.

Remake bratrů Coenů jsem viděl jen jednou před sedmi lety v kině, ale určitě byl o hodně působivější než tato původní verze, byť vím, že jsem měl problém se závěrem, který byl lépe podaný zde. Henry Hathaway Maršála natočil poměrně rutinně, nijak nebuduje napětí, momenty překvapení eliminuje tím, že ukáže napřed, že osoba považovaná za odzbrojenou či mrtvou se k něčemu chystá apod. Ani obsazení Maršálovi moc nepomáhá. Nemluvím o Waynovi, který je ok, ani o vedlejších rolích, kde najdeme známé tváře od Roberta Duvalla přes Dennise Hoppera po Jeffa Coreyho či Strothera Martina coby chytráckého koňského handlíře, myslím především představitele dalších dvou hlavních rolí. Mattie má být malá holka, takže obsazení Kim Darby bylo mimo už věkem. Krom toho je neskutečně nesympatická a i divák by se jí nejradši co nejrychleji a jakkoli zbavil. Texaský ranger Glen Campbell pak postrádá jakékoli charisma i herecké nadání. Zpěvák možná nebyl nejhorší, ale rozhodně tu nezazářil a scény, kdy se hádá s Mattií, patří k těm nejslabším.

Zbývá nám tu tak příběh, který je neotřelý, ale mdle podaný, a kdyby nebylo Wayna a představitelů vedlejších rolí, asi bychom pozornost celé dvě hodiny neudrželi. Celé se to snaží podporovat hudbou Elmer Bernstein, jenže Hathaway ji použil mnohdy naprosto nevhodně. Přesto to nakonec není vůbec tak špatné, jak by se z mého popisu mohlo zdát. Jen myslím, že je film mnohde přeceňovaný, a že Wayne má dost lepších filmů. Mám chuť se po letech podívat na Coenovic remake s Jeffem Bridgesem, abych měl lepší srovnání. A dost bych chtěl vidět televizní verzi s Warrenem Oatesem. 7/10

a.k.a. Maršál
Režie: Henry Hathaway
Hrají: John Wayne, Kim Darby, Glen Campbell, Jeremy Slate, Robert Duvall, Dennis Hopper, Strother Martin, Jeff Corey, Alfred Ryder, John Fiedler, Hank Worden, Wilford Brimley
Hudba: Elmer Bernstein
Podle knihy Charlese Portise
USA 1969