Všechno nejlepší :)
středa 31. května 2017
úterý 30. května 2017
LA PRETORA (1976)
Rozhodl jsem se ještě jednou zkusit, jestli ty komedie s Edwige Fenech přece jen nějaké kvality neskrývají. U svých oblíbenců se přece jen snažím vidět s nimi co nejvíc. Jenže tohle jsem málem nedokoukal. Příběh o ničem, vtipy, kterým bych se smál tak v osmi, ale to bych zase půlce věcí nerozuměl a část toho vidět nesměl. Takže film je evidentně určen nadrženým omezencům. Edwige je sice krásná, a docela dobře se jí daří rozlišit svoje dvě postavy, inteligentní striktní soudkyni a její naivní prostopášné dvojče, ale v podstatě jen díky ní jsem byl ochoten to aspoň zrychleně (tj. poskočit kousek dopředu, když to bylo jó trapný) ten film dokoukat. Mrzí mě, že Edwige skončila u takových břeček. Měla na víc... Zajímalo by mě, proč vlastně skončila u filmů, které ji vlastně berou jen jako erotický objekt a neustále ji nutí se ve všech možných a nemožných situacích svlékat.
Mimochodem zrovna tuhle komedii režíroval Lucio Fulci. Čekal jsem, jestli někomu nehrábne a nerozseká všechny sekerou a pak mrtví neožijí a tak podobně, ale toho se tu nedočkáme. Největší násilí je facka dotěrnému úchylovi, film nekončí masakrem, ale milostnou scénou. Když už je hrozná ta od Fulciho, jaké musejí být ty od ostatních režisérů? Žádné další už vidět nechci, díky. 3/10
a.k.a. My Sister in Law
Režie: Lucio Fulci
Hrají: Edwige Fenech, Edwige Fenech a několik nedůležitých nadržených Italů
Scénář: skoro neexistuje
Hudba: Nico Fidenco
Itálie 1976
Mimochodem zrovna tuhle komedii režíroval Lucio Fulci. Čekal jsem, jestli někomu nehrábne a nerozseká všechny sekerou a pak mrtví neožijí a tak podobně, ale toho se tu nedočkáme. Největší násilí je facka dotěrnému úchylovi, film nekončí masakrem, ale milostnou scénou. Když už je hrozná ta od Fulciho, jaké musejí být ty od ostatních režisérů? Žádné další už vidět nechci, díky. 3/10
a.k.a. My Sister in Law
Režie: Lucio Fulci
Hrají: Edwige Fenech, Edwige Fenech a několik nedůležitých nadržených Italů
Scénář: skoro neexistuje
Hudba: Nico Fidenco
Itálie 1976
Štítky:
1970's,
EDWIGE FENECH,
FILM RECENZE,
ITÁLIE,
KOMEDIE,
LUCIO FULCI,
TO NEJHORŠÍ
pátek 26. května 2017
BANANA JOE (1982)
Banány hejbou světem.
Tohle jsem si pamatoval horší. Původní článek jsem napsal poměrně blbě a jakože haha nad věcí, takže jsem měl za to, že se jedná o větší stupiditu. Je to samozřejmě ptákovina, ale oproti ostatním Spencerovým sólovkám z téhož roku je to poměrně příjemnej, vtipnej a zábavnej film. Spencer tu hraje negramotného tátu černošské vesnice (!) kdesi v Jižní Americe, odkud vozí do města banány a za to dostane zásoby. Pozemek kolem vsi ale padl do oka velkoobchodníku s banány, kterému rázovitý obchodníček stojí v cestě. Když Spencer zjistí, že musí mít povolení k prodeji, je ochoten udělat naprosto všechno pro to, aby ho získal.
Ve starém textu jsem rádobyvtipně psal, že Spencer (autor námětu) a Steno (režie, scénář) se někde nejspíš zavřeli a měsíc nejedli nic než banány. Jaksi posedlost banány z tohoto filmu čiší - ostatně taky jsem si při sledování musel aspoň jeden oloupat. Konečně ve filmu padne slovo banán snad častěji než tady. Na druhou stranu, proč by všechny spencerovky a hillovky musely nutně být o pašerácích drog? Scénář je krapet nevyvážený (trapné vtípky s Torsillem, proti tomu docela dobré sekvence s nevzdělaným a naprosto se neorientujícím Spencerem), něco už je na hraně (přehrávající seržant na vojně). Ale nedopadlo to tak příšerně, jako jiné spencerovky z této doby. Rvaček tu není moc, ale děj na nich nestojí a staví radši na něčem jiném, což je dobře.
Spencer film sice táhne sám, dostal ale vedle sebe tak trochu parťáka, jako vždy. Ovšem ten se dá docela dobře přežít, asi hlavně i díky dabingu Dalimila Klapky (stejně tak zmíněného seržanta nakřičel Jaromír Meduna tak, že se člověk i zasměje). K tomu je tu zmenšená, ale stabilní partička kaskadérů ve vedlejších rolích (Pazzafini, Messina, Pacifico, Cianfriglia, Smacchi, Verziera, dva bratři Dell'Acquové) a další tradičně se opakující Spencerovi spoluhráči (Carlo Reali, Salvo Basile), krásná zpěvačka (modelka Marina Langner) a v neposlední řadě povedený soundtrack bratrů De Angelisů, kteří tu sice využili dvě starší skladby (ze Sudé a liché a Dvou výtečníků), ale vůbec to nevadí. Za mě ze Spencerových sólovek rozhodně jedna z těch lepších. 7,5/10
a.k.a. Banánový Joe
Režie: Steno
Hrají: Bud Spencer, Marina Langner, Nello Pazzafini, Giovanni Cianfriglia, Salvo Basile, Carlo Reali a další
Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Scénář: Mario Amendola, Bruno Corbucci, Steno
Námět: Bud Spencer
Itálie 1982
Tohle jsem si pamatoval horší. Původní článek jsem napsal poměrně blbě a jakože haha nad věcí, takže jsem měl za to, že se jedná o větší stupiditu. Je to samozřejmě ptákovina, ale oproti ostatním Spencerovým sólovkám z téhož roku je to poměrně příjemnej, vtipnej a zábavnej film. Spencer tu hraje negramotného tátu černošské vesnice (!) kdesi v Jižní Americe, odkud vozí do města banány a za to dostane zásoby. Pozemek kolem vsi ale padl do oka velkoobchodníku s banány, kterému rázovitý obchodníček stojí v cestě. Když Spencer zjistí, že musí mít povolení k prodeji, je ochoten udělat naprosto všechno pro to, aby ho získal.
Ve starém textu jsem rádobyvtipně psal, že Spencer (autor námětu) a Steno (režie, scénář) se někde nejspíš zavřeli a měsíc nejedli nic než banány. Jaksi posedlost banány z tohoto filmu čiší - ostatně taky jsem si při sledování musel aspoň jeden oloupat. Konečně ve filmu padne slovo banán snad častěji než tady. Na druhou stranu, proč by všechny spencerovky a hillovky musely nutně být o pašerácích drog? Scénář je krapet nevyvážený (trapné vtípky s Torsillem, proti tomu docela dobré sekvence s nevzdělaným a naprosto se neorientujícím Spencerem), něco už je na hraně (přehrávající seržant na vojně). Ale nedopadlo to tak příšerně, jako jiné spencerovky z této doby. Rvaček tu není moc, ale děj na nich nestojí a staví radši na něčem jiném, což je dobře.
Spencer film sice táhne sám, dostal ale vedle sebe tak trochu parťáka, jako vždy. Ovšem ten se dá docela dobře přežít, asi hlavně i díky dabingu Dalimila Klapky (stejně tak zmíněného seržanta nakřičel Jaromír Meduna tak, že se člověk i zasměje). K tomu je tu zmenšená, ale stabilní partička kaskadérů ve vedlejších rolích (Pazzafini, Messina, Pacifico, Cianfriglia, Smacchi, Verziera, dva bratři Dell'Acquové) a další tradičně se opakující Spencerovi spoluhráči (Carlo Reali, Salvo Basile), krásná zpěvačka (modelka Marina Langner) a v neposlední řadě povedený soundtrack bratrů De Angelisů, kteří tu sice využili dvě starší skladby (ze Sudé a liché a Dvou výtečníků), ale vůbec to nevadí. Za mě ze Spencerových sólovek rozhodně jedna z těch lepších. 7,5/10
a.k.a. Banánový Joe
Režie: Steno
Hrají: Bud Spencer, Marina Langner, Nello Pazzafini, Giovanni Cianfriglia, Salvo Basile, Carlo Reali a další
Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Scénář: Mario Amendola, Bruno Corbucci, Steno
Námět: Bud Spencer
Itálie 1982
Štítky:
1980's,
BUD SPENCER,
FILM RECENZE,
GUIDO A MAURIZIO DE ANGELIS,
ITÁLIE,
KOMEDIE
úterý 23. května 2017
LUCKY LUKE (2009)
Adaptace Lucky Luka, která si bohužel z předlohy vzala jen pár jmen a mluvícího koně. Lucky Luke tu tak má jméno... rodinu... trauma z minulosti... touhu po pomstě... Tohle přece není Lucky Luke! Že nekouří nemusím zmiňovat - scenáristé na stéblo trávy nahrazující cigaretu sice udělali jeden vtip, ale provedením ho zase zabili. Začátek s vyvražděním Lukovy rodiny tedy zaskočí, pak to ale asi půl hodinky vypadá poměrně lépe. Luke střílí přesně a aniž by zabíjel, osobně se zná s prezidentem a čistí město od zločinců v rekordním čase. Fajn. Jenže pak Luke jednoho padoucha zabije (!) a asi tři čtvrtě hodiny (!) se snaží vzdát se pistole a žít jako farmář. K tomu se k němu nastěhuje barová zpěvačka, s níž Luke prožívá chvilkami vtipnou (zpěv Elvise), jinak spíše trapnou romanci. A Calamity Jane. Proč v tom vůbec sakra vlastně byla? Mimochodem ji obsadili pohlednou herečkou, jen trochu zašpiněnou, takže nedává smysl, že jí Luke oslovuje "chlape". Namísto Daltonů tu pak jsou Jesse James a Billy the Kid, oba trapní až na půdu. James pořád pateticky recituje Shakespeara, Billy je třicetiletý chlap dělající dítě z komiksu milující lízátka. Otřesné. Jolly Jumper tomu taky nepřidává. Aspoň to bylo výtvarně zajímavé, hudebně to šlo (francouzská předělávka Do Not Forsake Me Oh My Darling je super), argentinské exteriéry jsou nádherné, pár vtipů vyšlo, ale většinou to byla křeč. Dujardin mi taky seděl tak napůl. Hraný Lucky Luke má prostě smůlu. 5/10
a.k.a. Rychlejší než vlastní stín
Režie: James Huth
Hrají: Jean Dujardin, Michaël Youn, Melvil Poupaud, Sylvie Testud, Alexandra Lamy, Daniel Prévost, Jean-François Balmer
Scénář: někdo, kdo nečetl komiksy (400 dolarů za mrtvého)
Námět: Morris
Francie, Argentina 2009
a.k.a. Rychlejší než vlastní stín
Režie: James Huth
Hrají: Jean Dujardin, Michaël Youn, Melvil Poupaud, Sylvie Testud, Alexandra Lamy, Daniel Prévost, Jean-François Balmer
Scénář: někdo, kdo nečetl komiksy (400 dolarů za mrtvého)
Námět: Morris
Francie, Argentina 2009
pátek 19. května 2017
LES GASPARDS (1974)
Český název Krysy z temnot a úvodní záběr Paříže a následně kláštera by mohl vzbudit dojem, že půjde o temný thriller či snad dokonce horor. Záhy se skutečně začne dít něco děsivého - ze záhonků mizí do země pěstovaná zelenina. A hned na to titulky s animovanými dopravními značkami, rozpustilou Calviho hudbou a pod scénářem podepsáni René Goscinny a Pierre Tchernia, který zároveň režíruje. Pokud vám ta jména nic neříkají - Asterix nebo Lucky Luke. A na horor nevypadají ani další jména - Michel Serrault, Philippe Noiret, Michel Galabru, Charles Denner a další.
Už je jasné, že jde o francouzskou bláznivou komedii, a to dost dobrou. Ne, že bych se úplně chechtal, až bych se za břicho popadal, spíš jsem to celé sledoval s pobaveným úsměvem. Velikášský ministr (Charles Denner) hodlá snad celou Paříž zbourat a znovu postavit (dokonce chce nechat vybetonovat Seinu, aby vznikla nová dálnice - nepouštějte ten film nikdo Krnáčové!), malému knihkupci a neúspěšnému spisovateli Michelu Serraultovi překáží stavební stroje před krámkem - a po paříži záhadně mizí cyklisté. Jedné noci takhle zmizí i Serraultova dcera. Tak se Serrault vydává pátrat. Stopa vede do podzemí... No a do toho se ještě zaplete policejní komisař Michel Galabru, který se už už chystá na dovolenou, když tu zmizí v podzemí dvacet turistů.
Nebudu samozřejmě prozrazovat pointu, i když tu se dozvíme poměrně brzo. Celé je to satira na bláznivou moderní dobu a na touhu po úniku, klidu, kterou někdo realizuje odjezdem na venkov, jiný... jiným způsobem. Hlavní roli hraje Serrault, ale nevím, jestli to bylo Haničincovým nezvyklým dabingem, nebo spíš tím, že neměl pořádně příležitost se sám rozehrát, snad až na jednu scénu ke konci, většina jeho spoluhráčů ho tady přehrála. Králem filmu je jednoznačně megalomanský ministr Denner, žijící naprosto mimo realitu (metro přivolává jako taxi), ve společných scénách se ovšem nenechává zahanbit ani Galabru, zase typicky stejný a zase výborný. A když se objeví Noiret, vládne scénám on. Mimochodem tady ho mluvil opět Miroslav Moravec, ovšem sem se hodil daleko lépe. Zase zamrzí, že kromě něj namluvil ještě dva štěky a Stanislav Fišer tři různé role (ale Serraulta ne). Zpět k hercům, výčet známých jmen tím nekončí - cameo vinaře si tu zahrál Jean Carmet a poměrně velkou roli dobráckého listonoše si zahrál ještě mladý a neznámý (a štíhlý, a ještě ne Rus) Gérard Depardieu. Na závěr - divím se, že jsem to jako malý neviděl, pokud to ovšem v televizi běželo, určitě by se mi to líbilo. Jako dnes, kdy už to ovšem sleduju trochu jinýma očima. 7,5/10
a.k.a. Krysy z temnot
Režie: Pierre Tchernia
Hrají: Michel Serrault, Charles Denner, Philippe Noiret, Michel Galabru, Jean Carmet, Gérard Depardieu
Hudba: Gérard Calvi
Scénář: René Goscinny, Pierre Tchernia
Francie 1974
Už je jasné, že jde o francouzskou bláznivou komedii, a to dost dobrou. Ne, že bych se úplně chechtal, až bych se za břicho popadal, spíš jsem to celé sledoval s pobaveným úsměvem. Velikášský ministr (Charles Denner) hodlá snad celou Paříž zbourat a znovu postavit (dokonce chce nechat vybetonovat Seinu, aby vznikla nová dálnice - nepouštějte ten film nikdo Krnáčové!), malému knihkupci a neúspěšnému spisovateli Michelu Serraultovi překáží stavební stroje před krámkem - a po paříži záhadně mizí cyklisté. Jedné noci takhle zmizí i Serraultova dcera. Tak se Serrault vydává pátrat. Stopa vede do podzemí... No a do toho se ještě zaplete policejní komisař Michel Galabru, který se už už chystá na dovolenou, když tu zmizí v podzemí dvacet turistů.
Nebudu samozřejmě prozrazovat pointu, i když tu se dozvíme poměrně brzo. Celé je to satira na bláznivou moderní dobu a na touhu po úniku, klidu, kterou někdo realizuje odjezdem na venkov, jiný... jiným způsobem. Hlavní roli hraje Serrault, ale nevím, jestli to bylo Haničincovým nezvyklým dabingem, nebo spíš tím, že neměl pořádně příležitost se sám rozehrát, snad až na jednu scénu ke konci, většina jeho spoluhráčů ho tady přehrála. Králem filmu je jednoznačně megalomanský ministr Denner, žijící naprosto mimo realitu (metro přivolává jako taxi), ve společných scénách se ovšem nenechává zahanbit ani Galabru, zase typicky stejný a zase výborný. A když se objeví Noiret, vládne scénám on. Mimochodem tady ho mluvil opět Miroslav Moravec, ovšem sem se hodil daleko lépe. Zase zamrzí, že kromě něj namluvil ještě dva štěky a Stanislav Fišer tři různé role (ale Serraulta ne). Zpět k hercům, výčet známých jmen tím nekončí - cameo vinaře si tu zahrál Jean Carmet a poměrně velkou roli dobráckého listonoše si zahrál ještě mladý a neznámý (a štíhlý, a ještě ne Rus) Gérard Depardieu. Na závěr - divím se, že jsem to jako malý neviděl, pokud to ovšem v televizi běželo, určitě by se mi to líbilo. Jako dnes, kdy už to ovšem sleduju trochu jinýma očima. 7,5/10
a.k.a. Krysy z temnot
Režie: Pierre Tchernia
Hrají: Michel Serrault, Charles Denner, Philippe Noiret, Michel Galabru, Jean Carmet, Gérard Depardieu
Hudba: Gérard Calvi
Scénář: René Goscinny, Pierre Tchernia
Francie 1974
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)