BREAKOUT (1975)

Režisér Tom Gries natočil v roce 1975 s Charlesem Bronsonem dva filmy, kupodivu jejich originální názvy oba začínají slovem Break. A v obou taky hraje Bronsonova žena Jill Irelandová. První je Breakheart Pass, vlaková detektivka z Divokého Západu. Druhý film, Útěk z vězení, se odehrává v Mexiku, ale v 70. letech 20. století, nejsou tu vlaky, zato se hodně létá... a je slabší. Hlavně poněkud nevyrovnaný a nerozhodný v tom, co chce vlastně být. Začátek mi připadal jak vystřižený z Peckinpaha (i díky přítomnosti Emilia Fernándeze, který hrál v Divoké bandě). Následuje dvacet minut s trpícím Robertem Duvallem, nespravedlivě odsouzeným za zločin, který nespáchal, o což se stará jeho velice movitý dědeček (John Huston - někdy dokoukám White Hunter, Black Heart, už chápu, proč tam Eastwood mluví tak divně) a tvrdý chlapík, snad agent CIA? Popravdě jsem moc důvod Duvallova zatčení a věznení nepochopil. A jeho žena Jill Irelandová ho chce dostat ven, takže to vypadalo spíš na melodrama. Jenže pak si Irelandová najme na vysvobození Duvalla dobráckého fachmana Bronsona a film se rázem promění v téměř komedii s vtipnou trojkou Bronson - Randy Quaid - Sheree North (+ částečně její manžel šerif). Jenže se to zase prostřihává s dramatickými částmi z vězení. Dlužno říct, že i když si film neumí vybrat mezi dramatem a vtipem, nenudí a zvláště ke konci je dost napínavý. Z herců nejlepší výkon podává jasně Duvall, naopak Bronson i Irelandová působí tak trochu směšně, u Charlieho to ale nevadí, sympatie si získá hned jak se objeví. Co se týče prostředí, z filmu prostě sálá to horko americko-mexického pohraničí, takže jsem celou dobu věřil, že je to všechno opravdu v Mexiku, přičemž jsem si říkal, že od dob Sedmi statečných (kdy musel být upraven scénář, aby se dalo opravdu v Mexiku točit) se patrně dostala k moci o dost liberálnější vláda (Mexičani tady opravdu nejsou ti hodní). Nicméně pak jsem si přečetl, že velká část filmu se natočila ve Francii. No, vidím to na pomezí, nakonec pro plusové body rozhodla ještě hudba Jerryho Goldsmithe. 7/10

a.k.a. Útěk z vězení
Režie: Tom Gries
Hrají: Charles Bronson, Jill Ireland, Robert Duvall, Randy Quaid, Sheree North, Emilio Fernandez, John Huston
Hudba: Jerry Goldsmith
USA 1975

BRONSON IL GIUSTIZIERE

Tenhle film má prostě nejlepší plakáty. Ať už původní emerickej, nebo tyhle dva italský.

ZNÁMÍ NEZNÁMÍ

Sheree North se narodila pod jiným jménem v roce 1932 v Los Angeles, v roce 2005 tamtéž zemřela na rakovinu. Napřed se živila jako tanečnice, následně byla pro podobu s Marylin Monroe najata do filmu, jen aby producenti nespolehlivou Marylin postrašili. Nicméně Sheree u filmu zůstala (a v 80. letech si zahrála ve filmu Marylininu matku). Osobně jsem s ní viděl několik filmů ze sedmdesátek, kde hrála většinou vedlejší role. Hrála s Bronsonem v Telefonu, kde byla spící agentkou, jež po "probuzení" Donaldem Pleasencem poslala děti do školy, načež odpálila americkou vojenskou základnu, taky s ním hrála v Útěku z vězení, hrála bývalou milenku Johna Wayna ve Střelci, v Charley Varrickovi hrála nespolehlivou fotografku a asi v největší roli jsem ji viděl ve Strážci zákona s Burtem Lancasterem.

Charley Varrick s Walterem Matthauem

The Night They Took Miss Beautiful... podle tohohle screenshotu to vypadá zajímavě ;)

Odvážné scény ve Strážci zákona...

...byly samozřejmě v některých verzích cenzurovány.

TERENCE HILL 75

Všechno nejlepší!

 

 

UN MINUTO PER PREGARE, UN ISTANTE PER MORIRE (1968)

Špageťák s viditelnými ambicemi, celkem dobrým scénářem i obsazením (opět tu potkáme na každým rohu známou tvář), nicméně pár věcí ho vyloženě tahá zpět do hlubin zapomenutelné produkce. Tím pro mě největším je naprosto nevyužitá postava šerifa, hraná Arthurem Kennedym. Poprvé se objeví asi po půl hodině a vypadá, že se z něj vylíhne dobrý záporák. Nicméně jeho postava je následně zatlačena do pozadí a už je to jen statista. Vůbec jsem nepochopil, proč vlastně byl přítomen v závěru. Ani hrdina nebyl bez problémů. Tak nějak se chová jako debil, přesto mu v záplavě ještě horších sviní kolem člověk musí fandit. Nicméně i on je ve druhé polovině vlastně v pozadí a takřka nevšimnutelný. Protože ve chvíli, kdy do filmu přijede Robert Ryan, ho suverénně ovládne. Samozřejmě si nestěžuju, díky bohu za něj! Ryan je borec, i když jeho čestný guvernér je postava jak z pohádky.

Ale pak už tam vlastně nikdo zajímavější není. Alex Cord se kroutí v bolestech, Kennedy jenom přihlíží z rohu, a tak musí tu druhou stranu obstarávat banda složená ze špageťáckých veteránů (Robledo, Balducci, J.M.Martín, Sanz a další) vedená zrzavým Mariem Bregou, jenž si, jako obvykle, libuje v mučení, nicméně tentokrát jako šéf bandy dokazuje, že v čele působí přesvědčivěji, než i takový Sancho. No, a kdo není v jeho bandě, ten je ve druhé bandě lovců odměn (Sambrell, Canalejas, Molino Rojo a další), kteří nejsou žádnými cool chlápky typu Lee Van Cleefa v Pro pár dolarů navíc, ale naopak mají blíž k souputníkům Kinského ve Velkém tichu.

Já ty dva filmy původně nechtěl srovnávat, ale teď jsem se zamyslel, a trochu to vypadá, jako snaha o dotažení některých prvků z Velkého ticha tady. U Corbucciho byla amnestie slibována, tady má být naplňována (samozřejmě, že ve skutečnosti o to nikdo nestojí), u Corbucciho se sdružovali lovci odměn, tady se nám sjednocují psanci. Nicméně odlišností je pořád dost a dost.

Abych jmenoval, co mi vadilo dál - hrdinovy vzpomínky na dětství, postava Nicoletty Machiavelli, bez které by se film vlastně v pohodě obešel, a hudba. Carlo Rustichelli asi ani nikdy žádný western neviděl a skládal pořád hudbu pro filmy z antického Říma. No, konec stěžování. Jsem rád, že Prima uvedla delší verzi, a nikoli tu, co vyšla v USA na DVD (i když v téhle taky chybí minimálně jedna scéna z úvodu). Konec (který soudruzi Američani ustříhli) je totiž úžasně cynický a vylepšuje dojem z tohoto již tak pochmurného díla.

No, koukám, že je tu plno výtek, ale přesto bych to nesplachoval do záchodu coby odpad a promarněné dvě hodiny života. Není to nic extra, ale viděl jsem hodně mnohem horších filmů. Takže dávám 6,5/10 a někdy se pro srovnání kouknu na americkou verzi.

a.k.a. Město psanců, A Minute to Pray, a Second to Die
Režie: Franco Giraldi
Hrají: Alex Cord, Arthur Kennedy, Robert Ryan, Nicoletta Machiavelli, Mario Brega, Renato Romano, Alberto Dell'Acqua, Ottaviano Dell'Acqua, Giampiero Albertini, Enzo Fiermonte, Aldo Sambrell, José Manuel Martín, Daniel Martín, Nino Vingelli, Franco Balducci, Lorenzo Robledo, Antonio Vico, Franco Gulà, Massimo Sarchielli, Osiride Pevarello, Gino Marturano, Giovanni Ivan Scratuglia, Francisco Sanz
Hudba: Carlo Rustichelli
Itálie 1968

ZIKKURAT - NA VÁCLAVSKÝM VÁCLAVÁKU

Původní verze, totálně odlišná od slavnější Výběrovské.

AMERICKÝ REBEL - ŽIVOT CLINTA EASTWOODA (MARC ELIOT)

Zakoupil jsem tuto novou biografii, obsáhlejší a aktuálnější, než je dvacet let starý Sexual cowboy. Tuhle biografii jsem četl už asi dvakrát, a vadily mi na ní dvě věci - přílišná bulvárnost a poněkud nedobrý překlad, který jsem přičítal vydávací explozi raných devadesátých let. Bohužel, moje naděje, že nová kniha bude v tomhle ohledu lepší, než předchozí, byly jen po letmém nahlédnutí pohřbeny.

Kniha se samozřejmě věnuje Clintovu životu chronologicky, tj. od narození dodnes (přesněji do roku 2008, kdy Clint natočil Gran Torino), s tím, že se vlastně dovídáme málo o jeho práci, i když se to nezdá, ale zase se dovíme detaily z osobního života, které jsem ani vědět nemusel. Pár věcí bylo zajímavých, a v předchozí knize nebyly, například to, že za Clintovými prvními filmovými rolemi stál homosexuální režisér, který se stoprocentního heterosexuála Eastwooda snažil sbalit, nebo že za jeho úspěšném angažmá v seriálu Rawhide stála zase jeho podoba s mnohonásobně slavnějším Montgomerym Cliftem. Nebo že za kandidaturou na starostu Carmelu stála víceméně chuť na zmrzlinu a osobní obchodní zájmy (není to ale příliš zjednodušené?). Nicméně u každého filmu se autor zastaví nad tím, s kterou herečkou z vedlejší role měl Clint poměr. To byl i ten Sexual cowboy (debilní název!) daleko zdrženlivější. A samozřejmě vztahu se Sondrou Lockeovou se autor věnuje dlouho, dlouho, dlouho... Až jsem to prostě přeskočil. Pak jsou tu samozřejmě filmy, ale nejsem si jistý, jestli k biografii herce patří osobní ohodnocení jednotlivých filmů, takže u každého druhého vám autor vysvětlí, proč je špatný. Vůbec mi připadalo, že autor ve skutečnosti Eastwooda rád nemá a drží se Zappova hesla "We"re only in it for the money".

A k překladu - přeložil to kritik Jan Rejžek, nicméně ač tiráž tvrdí, že jde o překlad z angličtiny, říkám si, jestli to náhodou nepřekládal ze slovenštiny. Protože jazyková úroveň je chvílemi diskutabilní. Když ponechám stranou to, že text patrně neprošel žádnou korekturou, protože se občas objeví hrubky, tak se sem tam objeví i nějaký slovakismus. Třeba slovo jestvuje, to se tady neříká.

Obrazové přílohy v knize (s celkem cool obálkou bez nápisů, jen se zamračenou Clintovou tváří) moc nejsou, vlastně jen na předělech kapitol. Což ale nevadí, docela mě štvou obrazové přílohy v jiných biografiích, kde musím přelistovat několik stránek křídového papíru, abych mohl dočíst rozečtenou větu. Všechny obrázky jsou černobílé.

Celkově, pokud vás Clint zajímá, stejně si to přečtete, takže tenhle článek je jenom taková stručná informace o tom, na co se připravit. Dokázal bych si představit mnohem lepší knihu o Clintovi. Možná spíš radši nějakou monografii zaměřenou výhradně na filmy, jako byla třeba opravdu zajímavá kniha Sam Peckinpah a jeho filmy. Nebo aspoň biografii zaměřenou spíše na jeho postoje, než na jeho vztahy a soudní spory. Nicméně tohle se určitě líp prodává.

YOU DON'T REMEMBER ME, DO YOU?

When you hang a man, you better look at him! A první půlminuta je z nějakýho důvodu můj nejoblíbenější kousek z tohohle filmu.

THE DOORS - SOUL KITCHEN

ZNÁMÍ NEZNÁMÍ

Ten obličej znám, ale nevybavím si jméno.
Nosatého zavalitého chlapíka s knírem známe ze spousty francouzských filmů. Hlavně asi ze Sedmé roty, kde hrál jejího velitele, příležitost se zaskvět dostal zvláště ve druhém díle. Pierre Tornade (1930 - 2012) byl ale i dabér, jeho hlasem promlouvalo několik postav v Asterixovi (zpočátku Majestatix, později dokonce Obelix).

THE ANIMALS - THE HOUSE OF THE RISING SUN

TUTTO PER TUTTO (1968)

Druhý ze dvou Lenziho westernů. Opět je tu John Ireland v jedné z hlavních rolí, opět se jedná o týmovku starý pardál - mladý hejsek, a opět to není nic extra. Musím říct, že se mi to ale líbilo o něco víc, než Una pistola per cento bare. Tentokrát nejde o pomstu, ale o zlato. Nicméně oproti klasickému modelu dozvíme se o zlatě - hledáme ho - procházíme spoustou nebezpečí - máme zlato je to tu poněkud zamotanější. Už jenom proto, že nesourodá skupinka dobrodruhů poměrně brzy, i když jim to námahu dá, najde toho, jenž ví, kde zlato je. A opět poměrně brzy na to už zlato mají u sebe! Jenže nových vlastníků jich šest, a o zlato má zájem i banda, jež je původně ukradla a bylo jí vyfouknuto. A nikdo nemá zájem se dělit...

Příběh utíká poměrně svižně, opět se nikde nezastaví, ale tak nějak mě ani nezajímalo, co se vlastně bude dít dál. Dokoukal jsem to vlastně jenom ze setrvačnosti. Možná, že i těch podrazů bylo příliš moc, každou chvíli někdo někoho podrazil a brzy to přestalo být zajímavé. V hlavní roli hraje tentokrát Mark Damon, vlastně stejně nesympatický, jako jindy. Nicméně oproti dřevěnému Lee Lawrencovi je aspoň trochu herecky zdatnější. John Ireland taky nehraje extra sympaťáka, aspoň tedy ze začátku moc ne (i když tohle je tak trochu spoiler), ale aspoň je z hlavní dvojky ten zajímavější. Důvod, proč jsem si pustil zrovna tohle, je ale jednoduchý - mám totiž pocit, že je to jediný špageťák, ve kterém si zahráli Fernando Sancho i Eduardo Fajardo! Oba nejlepší španělští westernoví záporáci v jednom filmu! Bohužel nemají jedinou společnou scénu. Eduardo se vyskytuje spíše na začátku v pro něj netypické roli - vůdce bandy ztělesňuje Sancho, miniroli mocného rančera si na začátku střihnul Luis Induni, a na Fajarda zbyla role otrhaného Mexičana hledajícího poklad. A dokonce je jeden z těch sympatičtějších hledačů. Ale u Lenziho už si jednu takovou netypickou roli (šílence) střihnul. Co se týče obsazení, je tenhle film docela nacpaný známými herci - dál tu hraje třeba José Torres, vypočítavou mrchu měnící strany, jak se jí hodí, ztvárnila Mónica Randall, dál tu je třeba i Raf Baldassare. Hudbu složil Marcello Giombini, a je celkem i chytlavá.

Jinak opět je to film, který by možná mnohem lépe působil v DVDripu v původním formátu. Bohužel se ke mně dostala jen anglicky dabovaná VHS verze, kterou ještě někdo vylepšil - ořízl 4:3 obraz do 16:9 a místo, kde byly zelené asi hebrejské titulky prostě rozmazal, úplně v celém filmu. Takže sledování je opravdu "příjemné".

Celkově vzato je to další ze špageťáků, které si už asi znova pouštět nebudu. Ale nelituju toho, že jsem to viděl. 5,5/10

a.k.a. All Out, Go For Broke, Copperface, One For All
Režie: Umberto Lenzi
Hrají: Mark Damon, John Ireland, José Torres, Fernando Sancho, Eduardo Fajardo, Monica Randall, Raf Baldassare, Frank Braña, Luis Induni
Hudba: Marcello Giombini
Itálie / Španělsko 1968