Tak trochu se teď chystám vrhnout na další žánr, kterým Italové ve své době zaplavovali kina tak hojně a vytrvale, až se pro naprostý nezájem přestal vyrábět. Je to ten, který mému oblíbenému spaghetti westernu předcházel, tj. peplum (název od tógy, kterou starověcí Řekové a Římané nosili). Takže v poměrně blízký době se chystám na kousky jako
Rhodský kolos (režie
Sergio Leone!),
Romulus a Remus (režie
Sergio Corbucci, scénář
Leone,
Corbucci a
Tessari), a pak něco ze série o Herkulovi v hlavní roli (často) se
Stevem Reevesem. Pro začátek jsem si zvolil ale jiný film, opět z herkulovské série, kde ale místo
Reevese hraje jiný svalovec,
Reg Park.
Přiznám se, že po zkušenosti s Nibelungy jsem měl trochu strach ze žánru, kde hlavní role vytvářejí lidé ne kvůli svým hereckým schopnostem, ale pro svoje fyzické kvality.
Reg Park mě uklidnil aspoň tím, že sice není herec, ale ani zdaleka nevypadá tak dementně jako představitel Siegfrieda
Uwe Beyer. Naopak je to docela sympaťák a člověk mu drží palce, i když ví, že je to Herkules a dokud nejsou nablízku kentauři, nic se mu nestane. Tady žádní kentauři nejsou. Je tu už ale Herkulova (nebo Héraklova, chcete-li) vyvolená Déianeira, ačkoli... tenhle film je taková míchačka motivů z řeckých bájí s fantazií samotných autorů, že je vlastně jedno, kdo tu je nebo není.
Herkules se chce oženit s Déianeirou, ta ale trpí záhadnou chorobou a její asi příbuzný král Lykos tvrdí, že už se nevzpamatuje. Věštba Héraklovi vyjeví, že aby ji zachránil, musí pro živý kámen do podsvětí, aby se tam dostal, musí napřed do zahrady Hesperidek pro zlaté jablko, takže Herkules sebere Thésea a jdou na věc. Jo, Théseus je tady taky, a hraje ho mnou ve špagetách neoblíbený
Giorgio Ardisson (viz
Massacro al Grande Canyon). Tady mi nijak moc nevadil, ale sympatičtější Théseus by se určitě našel. Špagetových herců je tu víc, najatého vraha na začátku hraje
Raf Baldassare, někde se tu skrývá i
Rosalba Neri (tu jsem tam fakt nenašel)//Nakonec jde o omyl, ve filmu nehraje// a Hádovu dceru (na imdb je ale uvedena jako Persefoné, což byla Hádova manželka) hraje mladičká
Ida Galli. Ovšem z herců jsem čekal, že filmu bude vévodit
Christopher Lee coby záporák Lykos. Bohužel ne. V půlce filmu se ani nevyskytuje a tak nějak nepůsobí zdaleka tak démonicky, jak by mohl. Škoda. Takže film táhne Herkules, daří se mu to ovšem dobře. A pak je tu ještě nějakej jménem Telemachos. Ne, tohle není Odysseův syn. Tohle je dement. Naštěstí se neobjevuje až tak moc často, ale jeho přítomnost vysloveně bolí.
¨
Co se týče triků, jsou dobově typické, oživlé mrtvoly hrají lidi, stejně tak kamenného obra Prokrusta (jak se ze zloděje stal kamenný obr, čert ví, ale postele má pořád), ale je to vlastně pohádka a od pohádek já ani nevyžaduju nějak moc realistické triky. Zvlášťod takhle starých, u toho se spíš usmívám. Většina filmu byla točena evidentně v ateliéru, podsvětí s červeným a zeleným podsvícením, což vytváří dost dobrou, téměř až hororovou atmosféru. To nepřekvapí, když řeknu, že režisérem (nebo jedním z režisérů) byl hororový specialista
Mario Bava. Hudba dost psychedelická, k filmu celkem seděla. Celkově poměrně zábavnej kousek se sympaťákem
Parkem, krásnými
Leonorou Ruffo coby Déianeirou a
Idou Galli a poměrně dobrými částmi u Hesperidek a v podsvětí.
7/10
a.k.a. Herkules ve středu země, Hercules in the Haunted World, Hercules at the Center of Earth
Režie: Mario Bava, Franco Prosperi
Hrají: Reg Park, Giorgio Ardisson, Leonora Ruffo, Christopher Lee, Ida Galli, Franco Giacobini, Raf Baldassare
Hudba: Armando Trovajoli
Itálie 1961
