C'E SARTANA... VENDI LA PISTOLA E COMPRATI LA BARA (1970)

Původně třetí oficiální Sartanovka se stala neoficiální ve chvíli, kdy se Garko rozhodl, že raději bude točit jiný film. Produkce se proto pokusila vyměnit herce a povolala George Hiltona. Ten je sice do podobné role vhodný, ale přesto to prostě není Sartana. V Garkových botách je mu poněkud těsno a ani ten kostým mu evidentně nepadne. Ani scénář není dostatečně sartanovský, zápletka není dostatečně zapletená, postav, které jsou do ní zahrnuté, není moc.

A tenhle film měl asi ze všech Sartanů nejnižší rozpočet. Odehrává se jen ve dvou lokacích, které patří k těm nejošklivějším, co ze spaghetti westernů známe. Ani se ty dvě, totiž mexická vesnice a zdánlivě bohaté město ovládané majitelem dolů, k sobě moc nehodí. Kompars tu téměř neexistuje. Zřejmě ani neměli na výbušniny, takže doutnák dynamitu je buď včas uhašen, nebo se ukáže, že ve skutečnosti je to svíčka. Časně jarní italská krajina taky nepůsobí zrovna westernově, spíš depresivně.

A aby problémů nebylo málo, až po polovině filmu se objevuje druhá výrazná postava jménem... Sabata! Hraje ho Charles Southwood, který vzhledem Van Cleefa vůbec nepřipomíná, a celá postava je dělaná jako protějšek Sartany i barevně. Sartana chodí v černém a má bílého koně, Sabata chodí v bílém a jezdí na černém koni. Sartana nosí v tašce bochník chleba a objednává si vždy jedno vejce, Sabata čte Shakespeara, odvolává se na svoji matku a hlavně nosí bílý slunečník. Obě postavy pak působí spíš jako vypadlé z komedie, takže když zničehonic do děje vpadnou Federico Boido a Luciano Rossi jako psychopatičtí bráchové, kteří ponižují barmana a chtějí pořezat Ericu Blancovou, tak to působí, jako by přišli z úplně jinýho filmu.

Vůbec to na mě působilo jako dva filmy zdrcnutý v jeden. Proč tak dlouhá expozice v mexickém městečku? Takže za moc dobrej film to nepovažuju, chvílema jsem se i nudil. Ale zase je to lepší, než Paroliniho Sartana, to asi jo. No, ačkoli tam je zase Berger a Sancho, tady jenom Pazzafini a Lulli... Rozhodně je tu ale lepší hudba (Francesco De Masi). No, dám 6/10. PS. Nechci dávat na roveň Fidaniho Djanga a Sartanu s tímhle, ale to mě překvapivě bavilo i víc, i když filmařsky je to určitě slabší.

a.k.a. A Fistful of Lead, I Am Sartana, Trade Your Guns for a Coffin
Režie: Giuliano Carnimeo
Hrají: George Hilton, Charles Southwood, Erika Blanc, Piero Lulli, Gigi Bonos, Nello Pazzafini, Federico Boido, Luciano Rossi, Carlo Gaddi
Hudba: Francesco De Masi
Itálie 1970

F.R.ČECH - M. PAVLÍČEK - DISKOTÉKA

- Láďo, kam jdeš?
- Do Amfóry.
- Co je tam dnes?
- Diskotéka.
- Láďo, kam jdeš?
- Do Amfóry.
- VEM MĚ S SEBOU!
- Tak pojď, Kadle.

THE ROLLING STONES - MONKEY MAN

PERCHÉ QUELLE STRANE GOCCE DI SANGUE SUL CORPO DI JENNIFER? (1972)

Pokud jste znalec, už podle názvu poznáte, že jde o film Giuliana Carnimea :) Ten proslul především jako tvůrce špageťáků a tohle je snad jediný jeho žluťák (tzn. giallo - když už počešťuju ;) ). Stejně tak já jsem fanda spaghetti westernů a z gialla jsem viděl zatím jenom tři filmy. Je teda pravda, že tohle jsem si nevybral kvůli Carnimeovi, ale proto, že vedle jinejch kousků, co se mi válí na disku, tenhle vypadal asi nejnormálněji (další jsou filmy All colors of the dark a Your vice is a locked room..., který oba vypadaj dost šíleně).

Příběh je zasazený vlastně do jediné výškové budovy, kterou obývají buď sexy dívky, které ale záhadný muž ohrožuje na životě, anebo podivné kreatury jako samotářská babka, podivínský profesor hrající po nocích na housle, nebo zrzavá lesba. Do tohoto prostředí přichází Edwige Fenech a její debilní kamarádka, které se záhy ocitnou v nebezpečí (vždyť Edwige je dost sexy). Edwige má navíc problémy se svým bývalým manželem, který ji nutil ke skupinovému sexu a drogám, a navíc se objeví mladý a přitažlivý prodejce bytů v podání George Hiltona. Takže tu máme zase typický giallovský ústřední pár, ale taky máme celkem úzký okruh podezřelých, čili od cca půlky už jsem měl vytipovány tři postavy, z nichž jedna je bezpečně vrah. Na druhou stranu se podezření neustále přelévá z jednoho na druhého a to až těsně do konce, takže přece jenom překvapení se konat může.

Carnimeo se vydal sice do jiného žánru, ale některé prvky ze své dosavadní práce si přinesl s sebou - kameru s častým zoomováním, hudbu Bruna Nicolaie, George Hiltona v hlavní roli a humor. Ten tvoří především vtipná dvojka policajtů, z nichž jeden připomíná zjevem Columba, rozhodně ne však důvtipem, a rozhodně se nestylizuje do role blbečka, který se ptá na nejrůznější podrobnosti, místo toho vymýšlí jednu špatnou hypotézu za druhou, a je vášnivým sběratelem známek. Druhý je pak jeho přiblblý kolega. Oproti ostatním dvěma filmům, které jsem z žánru viděl, a kde nebyl, mi ten humor přišel jako plus, odlehčoval jak až nesnesitelně vážné situace, tak i romantické scény, které díky tomu nejsou tak zdržující, jako třeba v The Strange Vice of Mrs.Wardh.

Brutalita tu téměř není, takže narozdíl od Case of Scorpions Tail tu nejsou nechutné scény typu vypíchnuté oko. Stylem mi to občas připomínalo Okno do dvora (z Hitchcocka, pokud vím, tenhle žánr přece jenom vychází) a v jednu chvíli dokonce Záhadu hlavolamu (kdo viděl, ví :) ). Jinak Edwige je krásná a skvělá, Hiltona mám radši coby drsného pistolníka než jako muže v nesnázích, ale samozřejmě nehraje špatně. Nicolaiova hudba nebyla špatná, ale nezapamatoval jsem si jediné téma. Celkově to bylo docela dobré, a myslím, že kdybych si měl vybrat, který z těch tří filmů, co jsem dosud viděl, si pustit znova, asi bych sáhnul po tomhle. Kvůli poldům, a taky proto, že tu nehraje Alberto De Mendoza, který mi nevadil snad jenom v Pošetilosti mocných a Nešikovných rukou. 7,5/10

a.k.a. The Case of the Bloody Iris
Režie: Giuliano Carnimeo
Hrají: Edwige Fenech, George Hilton, Annabella Incontrera, Ben Carra, Paola Quattrini, Giampiero Albertini, George Rigaud, Carla Brait
Hudba: Bruno Nicolai
Scénář: Ernesto Gastaldi
Itálie 1972

QUEL MALEDETTO GIORNO D'INVERNO... DJANGO E SARTANA ALL'ULTIMO SANGUE! (1970)

Nikdy bych nevěřil, že to napíšu, ale tohle je na Fidaniho dost dobrý. Ne, že by to byl nějak extra povedenej film, chyb je tam pořád dost, celé to vypadá jako televizní inscenace, pády kaskadérů jsou pořád přehnané a některé bitky až násilně naroubované, ale tenhle film má jednu velkou výhodu - narozdíl od druhého Django-Sartanovského Fidaniho filmu má totiž scénář, který nepsal Homer Simpson (pravda, v tom druhém sice nejsou mluvící koblihy, ale zapadly by tam). Děj se soustředí do jednoho městečka, představuje mladého nezkušeného šerifa, mlčenlivého pistolníka v modrém kabátě, obyvatelstvo městečka, které se bojí dvou gangů, a šéfy oněch gangů. Tudíž na akci se dostane až ve druhé polovině a kupodivu je to dobře. Jak jsem psal, Fidani se opravdu překonává, i když mu nízký rozpočet, podivná hudba (Lallo Gori zase provětral ten samej šuplík) a jeho vlastní schopnosti podrážejí nohy.

Fabio Testi je nejlepší herec ve filmu, je dobře, že roli šerifa nedostal ani Jeff Cameron, ani Franco Borelli, ale právě on. Ne, že by měl nějakou extra zajímavou roli, ale prostě je to sympaťák a film dost táhne. A když se bojí banditů, působí celkem uvěřitelně, narozdíl od třeba Camerona, který by se určitě jenom blbě koukal. Jeho postava nemá se Sartanou nic společného a v anglickém dabingu o Sartanovi nepadne ani zmínka. Takže bych to nespojoval. A vůbec nemuseli ani postavu Jacka Bettse pojmenovávat Django. Stejně mu půlku filmu říkají jenom cizinče, mohlo jim to vydržet. Sám Betts, když má co hrát a nemusí jenom deset minut hrát karty nebo jezdit sem a tam, taky působí celkem sympaticky. Co se týče záporáků, Budd Wheeler v podání Fidaniho oblíbeného kaskadéra Dina Strana je odpudivý, stejně tak Sanchez v podání dalšího kaskadéra Benita Pacifica. Ten sice nemá dostatek prostoru, aby působil úplně tak, jak má, ale potěší, že šílený bandita aspoň nehraje karty sám se sebou. Objevuje se tu i Simonetta Vitelli, ale tentokrát má jen menší roli vdovy.

Ten scénář není nijak originální, všechno jde, jak člověk očekává, obsahuje hodně klišé, ale když to srovnám s Arrivano Django e Sartana, tak aspoň dává smysl a neobsahuje tolik zdlouhavejch scén, jak někdo jede pískovnou. Vlastně je jich jenom opravdu málo. Ale co mě opravdu pozitivně překvapilo, je, že některé scény byly napínavé! Opravdu! Když bandité vejdou do saloonu a chtějí vědět, kdo zabil jejich přítele, opravdu jsem byl napjatý a čekal, co se stane! Navíc film obsahuje dva docela dobře natočené souboje. Pravda, to co následuje bezprostředně po nich, je sráží. Jednou má kolt snad nekonečný zásobník, podruhé dojde na už poměrně nudnou přestřelku. Není to nijak skvělý film. Existuje hodně mnohem lepších špaget. Na druhou stranu na režiséra s pověstí Demofila Fidaniho to vůbec nebylo marné, a některé obecně výše hodnocené filmy mě bavily dokonce méně než tohle (ahoj, Arizono Colte). Takže dám 6/10, a nevím, jestli se mám ještě vůbec na něco od Demofila koukat, aby si to u mě nepokazil.
PS. Za žloutenku může zase BSPlayer.

Franco to umí líp

a.k.a. One Damned Day at Dawn... Django Meets Sartana!
Režie: Demofilo Fidani (jako Miles Deem)
Hrají: Hunt Powers, Fabio Testi, Benito Pacifico, Dino Strano, Simonetta Vitelli
Hudba: Lallo Gori
Itálie 1970

MASTER

Tak tenhle plakát s Chuckem je ještě vypečenější, než ten s Bronsonem, co jsem sem dával před nějakou dobou.

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - MAGICKÉ NOCI

HUDBA PRAHA - MARIHUANA

JUBAL (1956)

Když se o dramatický western pokoušeli Italové, většinou dramatické momenty dopadly směšně. Zatímco Američanům to docela slušně šlo, takže když se v americkým westernu skoro nestřílí, nemusí to skončit jako průser. Tenhle film se inspiroval hrou Williama Shakespeara, kterou jsem nečetl, ale o čem to je, ví snad každý - Othello. Řekl bych ale, že se inspirovali především, a možná že jen ústředním motivem. Othellem tady není titulní kovboj Jubal, ale extrémně sympatický Ernest Borgnine, kterého jsem v takhle sympatické úloze snad ještě neviděl. On a pro změnu extrémně nesympatický Rod Steiger coby ten zlý (tzn. Jago) jsou nejlepší herci ve filmu a každá jejich scéna je díky nim skvělá. Ale přestože v tom zbytku většinou hraje prim Glenn Ford, kterého si prostě asi neoblíbím, jako by vypadl z reklamy na Marlboro, tak ten zbytek není až taková vata. Scénář sice mohl být propracovanější (Steigerovi stačí jedna scéna, aby Borgninea přesvědčil, že jeho krásná mladá žena je mu nevěrná, což ve výsledku působí dojmem, že Borgnineovi ruply nervy, než že by byl chorobně žárlivý), občas jsou dialogy dost naivní a patetické, některé motivy zbytečné, ale tak pořád je to americký western 50. let určený k masové návštěvě kin, dnešním slovem blockbuster. Zřejmě i za tímhle účelem se natáčelo barevně na širokoúhlý materiál, což je jedna z nejlepších věcí na tomhle filmu, protože prostředí, kde se děj odehrává, působí nádherně. Abych se vrátil ještě k obsazení, které jsem nestihl vměstnat výše, jednu z důležitějších vedlejších úloh hraje i Charles Bronson, takového toho správného kovboje, cizince z neznáma. Aby se taková postava dostala do hlavní role, muselo se ještě nějaký čas počkat. A v pozadí si lze všimnout i Jacka Elama v roli jednoho z kovbojů, ale to je jenom rolička. Moc se mi nelíbila hudba, taková obyčejná orchestrální, hlavní téma mi přišlo úplně mimo. Ale nenudil jsem se, myslím, že to nebylo vůbec špatný. 7/10

Borgnine je dobrák...

...ale nesmí se rozčílit.

Režie: Delmer Daves
Hrají: Glenn Ford, Ernest Borgnine, Rod Steiger, Valerie French, Felicia Farr, Charles Bronson, Jack Elam
Hudba: David Raksin
USA 1956