DEATH WISH WALLPAPER

 

Dělal jsem si obaly k sérii Death Wish s Bronsonem, a narazil jsem na obrázek, kterej je tak úžasnej, žě jsem z něj udělal i Wallpaper.
Tady je v různejch velikostech podle velikosti monitoru, nahoře 4:3, dole pak dvě různé možnosti 16:9.
Snad se bude líbit.

5 LET

Vlastně na to koukám jak tele na nový vrata. Ale je to opravdu tak, už tady straším pět roků. Což je něco, s čím jsem při zakládání vůbec nepočítal. Kecy typu "napíšu tu článek o výročí jenom každý dva lichý roky, akorát devátej přeskočím" ve článku o tříletém výročí jsem samozřejmě nemyslel vážně. Tudíž teď vůbec nějak nevím, co bych tady měl napsat. Možná se vrátit ke kořenům a připomenout, proč tady píšu a podobně.

Kolik mi to bylo, když jsem začínal? 15? Tak nějak. Byl jsem, jako snad všichni lidi v tomhle věku, blbej, a myslel jsem si, že jsem strašně chytrej. To se doufám změnilo. Měl jsem rád filmy a chtěl jsem někde zveřejňovat svoje názory na ně. Jenže csfd mi (z dnešního pohledu naštěstí! To by tam bylo plků...) neumožnila psát komentáře. Ale tou dobou pořád ještě běžel Pinkass, který jsem četl docela rád, a občas mě inspiroval, stejně tak Erlův blog byl naživu a v plné parádě. Tudíž nápad byl založit si vlastní blog. Pojmenování bylo jednoduché. Asi tři roky předtím jsme si s kamarády psali na nějakém chatu, a vymýšleli jsme si legrační nicky. Nevěděl jsem už co, tak jsem zmáčkl první tři písmenka, a vylezlo z toho OIK. Od té doby to používám jako nickname všude. Skoro. Pokud vás zajímá, proč na čsfd jsem jako špaček421, tak musíme ještě hlouběji, do dob, kdy jsem dávno neměl přístup k internetu, DVD byla jen předmětem debat v anarchistických kroužcích (resp. v mém okolí), a pokud jsem chtěl vidět nějaký film, musel jsem počkat, až poběží v televizi a nahrát si ho na videokazetu. To mi bylo asi 8, a s kamarády jsme začali kreslit komiks, ve kterém byla hlavní postavička jakéhosi ptáčka, pojmenovaného prostě Špaček. Takže když někde nešlo použít oik (např. proto, že jsem už tam tenhle účet měl, ale zapomněl jsem heslo), založil jsem účet coby špaček, ve vzpomínce na tuhle postavičku (ty komiksy už nemám, což mě na jednu stranu mrzí. Ale nechtějte je vidět). 421 jsou prostě čísla, kterými jsem svůj účet odlišil od stávajícího účtu bez čísel, který patřil někomu jinému.

Takže měl jsem založenou stránku s názvem Oik´s blog (neuměl jsem napsat správně apostrof ;) - v logu to dodnes nechávám s tou čárkou, protože to vypadá líp) a teď co psát? Tou dobou už mě zaujaly spaghetti westerny, znal jsem Shobaryho stránky i jiné, několik už jsem jich tou dobou viděl, měl jsem rád filmy se Spencerem a Hillem, takže jsem začal zeširoka s tímhle. Jak to bylo dál, to je ve článku, který jsem vydal před dvěma roky. Jenom připomenu, že postupně jsem se specializoval spíše na méně známé filmy většinou z okrajovějších žánrů (western, krimi, akční), pokud jsem napsal článek k něčemu známějšímu, tak proto, že mě to hodně zaujalo. Z českých filmů tu píšu spíše o těch neobvyklejších a méně známých věcech. Třeba Slavnosti sněženek mám moc rád, ale psát tu o nich nebudu, protože je každý zná a stylem se nevymykají běžné produkci.

Možná bych mohl shrnout, co se změnilo během těch dvou let od posledního článku. Takže: 

• V logu pořád zůstává Clint. 
• Biografii Bronsona a Coburna už jsem přepsal, McQueen nebo Wallach pořád čekají. 
• Občas se vracím k více odstavcům, pokud je toho víc, co mám na srdci. Ale už kašlu na nějaký popisy děje nebo zajímavosti, prostě ty plky, co jsem psal ze začátku, snažím se psát svoje myšlenky a aby to mělo hlavu a patu. Občas se i povede. 
• S Brucem Lee jsem ještě nic neviděl, číňani mě nelákají, ale Million Dollar Baby už jo. 
• V ruce už nic nepíšu, to jsem udělal jenom jednou. 
• Do sraček přidávám velice málo, což mě těší. Ale už tam spadly jedny špagety. 
• Přeložil jsem dosud asi 17 titulků, k tomu jedny starší cizí (Mimo zákon) jsem předělal k delší verzi a přeložil chybějící scény. Snad se na mě původní autor nezlobí. Od jistý doby nenahrávám na titulky.com, protože jim nehodlám platit za to, že tam něco nahraju. Z toho, co jsem kdy přeložil, oficiálně vyšli zatím jenom Mrtví jezdci a v televizi běžela zkrácená verze Velké přestřelky (stejně se mi můj název Velké zúčtování líbí víc :) ). Pochybuju, že v blízké době bychom se mohli dočkat něčeho dalšího, ani Tarantino není schopnej probudit české distributory. Nicméně... nás fanoušků westernů je asi míň, než by stačilo. Škoda.
• Dvakrát jsem byl na Pražským výběru (juchů), naposledy teď v úterý, a ještě jsem si plácnul s Čokem! :D Ačkoli nikdy bych nevěřil, že dobrovolně půjdu na akci, kde bude zpívat Jana Kratochvílová ve vikingské helmě a s plyšovou pumou na zádech.
• Pár dobrejch filmů jsem si koupil na originálních DVD, a začalo mě bavit dělat obaly na DVD. Ke špagetám jsem toho udělal už docela dost. Jestli je zájem, tak sem některý povedený nahraju, nebo na přání, co je potřeba. Pokud něco, co ještě nemám, klidně rád udělám.

Tak, a to je všechno. Do budoucna určitý plány nemám, co se týče tohohle blogu, ale snad mě to ještě nějakou dobu bude bavit.

PS. Jestli někdo netrpělivě očekává článek o Sabatovi z nově rozjetý série, tak ještě čekejte dál ;)

ONCE UPON A TIME... IN THE CINEMA

Aneb dneska jsem konečně viděl Tenkrát na Západě v kině. Promítali restaurovanou kopii, která zřejmě vyšla i na Blu-ray, v angličtině s titulky. Obraz byl nádherný, s jeho čištěním si dali záležet. Se zvukem už jsem tak spokojenej nebyl. Ne, že by to bylo úplně špatný, ale sem tam zněl dost zašuměně, sem tam byla docela nevyvážená hlasitost (např. Frankovo téma začalo hrát nahlas a zničehonic se trochu ztišilo), a občas některé promluvy zněly jako by např. dva Bronsonové mluvili unisono. Titulky byly dobře přeložené, jenom mi přišlo, že překladatel byl až moc kreativní. Co řekli třemi slovy bylo v titulcích třemi větami, takže někdo to nemusel stíhat číst. Ale jinak super, film už bejt lepší nemoh.
Pak jsem přemýšlel, co ze starších filmů bych někdy rád viděl na velkým plátně. Tak další Leoneho filmy jsou samozřejmost, ale napadl mě jeden kandidát, který by musel vypadat fantasticky. A to je Peckova Velká země. Takže jestli si to tu přečte někdo od Projektu 100, tak tady máte tip, co promítat příští rok ;)
A ještě pár obrázků, ať to tu máme hezčí.

HONDO (1953)

Klasický western přesně tak, jak má vypadat. Drsný hrdina Wayne, zlí rudoši s pomalovanými ksichty, hrdinná kavalérie, krásná příroda, hrdinská hudba a přestřelky. No dobrý, ze začátku jsem se bál, že to bude něco jako Shane ze stejného roku - ten začátek byl úplně jako ve Shaneovi, chyběla jenom ta srnka a Van Heflin. Prvních dvacet minut je sice poněkud zdlouhavých a nudných, ale proti (filmovému) Shaneovi mají jednu výhodu - malej kluk je dost v pozadí. Nestačí prudit. Což za něj stíhá jeho matka. A pak se na scéně objeví Apači. Ti tu kupodivu nejsou jako krvelačné bestie, které nemají jiný zájem, než vraždit nevinné bělochy a jíst jejich děti, ale pro svoje krvavé řádění mají docela podstatný důvod, který tu vysloví dokonce sám Wayne - bílí porušili smlouvu s indiány a ti se vzbouřili. Náčelník Vittorio pak vypadá jako docela rozumný chlápek, když vymyslí, proč nezabíjet vdovu a jejího synka. Nicméně divák v roce 53 asi pořád cítil rasovou nenávist k rudochům, takže jejich povstání je potlačeno (sláva). Navíc to, že Indiáni jsou tu vylíčeni v poněkud příznivějším světle, neznamená, že nebudou mučit statečného hrdinu a nezabíjejí psy. 
Abych se vrátil, od objevení Apačů to dostane docela grády. Oproti Fordovým filmům mi tohle bylo o dost sympatičtější tím, že se tu neobjevují rádoby komické figurky ožralých doktorů. Pravda, je tu mladý namyšlený voják - zelenáč, ale tentokrát naštěstí nebodne Warda Bonda do míst, kam slunce nesvítí. Přestřelek je dost, honička s rudochy na koních, souboj na nože (hlavně kvůli němu se asi točilo ve 3D), hudba byla pěkná, a sem tam se objevil dokonce i vtípek a jeden docela dobrej ("Já taky neumím plavat!"). Sice je to často dost naivní, hlavně co se týče romantický stránky, ta byla až legrační, ale bavil jsem se slušně. 7/10

Zavřete oči, odcházím

Režie: John Farrow
Hrají: John Wayne, Geraldine Page, James Arness, Ward Bond, Leo Gordon, Paul Fix
Hudba: Hugo Friedhofer
USA 1953 

DUSTY SPRINGFIELD - SON OF A PREACHER MAN

V Praze v antikvariátu ve Spálené ulici hráli soundtrack Pulp Fiction (komplet), očividně dobrej krám :)

BLONĎÁK, DJANGO, RINGO A OSTATNÍ - část 4

 

Předchozím článkem jsem si krásně nahrál k další části našeho článku o typických postavách spaghetti westernů. Ano, dnes se budeme věnovat Sartanovi, "Jamesi Bondovi Divokého Západu".

SARTANA

Postava jménem Sartana se poprvé objevila ve filmu Mille dollari sul nero (1966), kde ji hrál Gianni Garko. Mám dojem, že to byla dokonce jeho vůbec první westernová role. Tenhle Sartana neměl s tím, kterého známe, nic společného. Podle všeho to byl zvrhlý desperát, který pořádně zavařoval hrdinovi Anthonymu Steffenovi. Což zní jako průměrný špageťák. Jenže film měl úspěch v Německu, kde dostal jednoduchý název Sartana. Producenti se tedy zřejmě rozhodli úspěch postavy využít, a nabídnout Sartanu sice s tváří Garka, ale úplně jiného.

Mille dollari sul nero - Němci správně pochopili, který je lepší

Sartanovým stvořitelem byl Gianfranco Parolini (nar. 1930). Zřejmě miloval bondovky, cirkusy a brakové detektivky a rozhodl se styl Sartanovských filmů založit na těchto aspektech. Po prvním filmu se zřejmě naštval a odešel dělat svého nového hrdinu Sabatu, takže sérii převzal jakožto režisér Giuliano Carnimeo. Podle mě naštěstí, protože Paroliniho styl mi osobně moc nevyhovuje a první sartanovský film považuji za nejslabší.

 

Kdo je Sartana? Jak praví trailer k prvnímu filmu, je to lovec zločinců? Je to agent pojišťovny? Nebo je to pouhý zlodějíček? Občas se objevují i dále v sérii dotazy některých postav, jestli Sartana náhodou není vládní agent. Čím je, to nechme stranou. Sartana rozhodně není vagabund. Je oblečen do elegantního obleku a černého pláště s červenou podšívkou, jako kouzelník (nějaký kouzelník z kresleného seriálu byl Sartanovou předlohou). Potrpí si na hazard, takže v každém dílu aspoň jednou hraje karty. Charakteristický je i svými zbraněmi. Až na jeden film nepoužívá kolt, místo toho nosí malý derringer, který má bubínek, který vypadá jako hrací kostka. Nosí také winchestrovku, často ležérně položenou přes rameno, přesto dokáže vždy střílet rychle a přesně. Charakterově je poněkud nevyzpytatelný, většinou pátrá po nějakých ukrytých penězích. V prvním filmu se objevuje víceméně jako duch a proplouvá mezi zápornými postavami, aby zjistil, kam zmizelo zlato. Ve druhém filmu jde o odměnu za jeho hlavu a pátrá, kdo na něj nastražil past, ve třetím manipuluje s několika záporáky, aby jim prodal bezcenný pozemek, a ve čtvrtém jde opět o ukradené zlato. Sartana vždy elegantně překážky zvládne, aniž by se nějak výrazněji zadýchal.

Sartanův obvyklý arzenál (ještě má dělo, ale nechává ho za dveřmi)

Takovou postavu by nemohl hrát kdekdo, bylo třeba charismatického herce s nadhledem, a tedy volba Gianniho Garka byla asi nejlepší. Osobně si nedokážu představit nikoho jiného v této roli. Přesto jich to zkoušelo hodně.

Dvě tváře Garka

Oficiální sartanovské filmy jsou čtyři:
1) Se incontri Sartana prega per la tua morte (1968) - režíruje Parolini, vedle Garka se objevují William Berger, Fernando Sancho nebo Klaus Kinski
2) Sono Sartana, il vostro becchino (1969) - sérii přebírá Giuliano Carnimeo, Garko je tu pořád, vedle něj znovu Kinski, Frank Wolff nebo Gordon Mitchell
3) Buon funerale, amigos!... paga Sartana (1970) - Garko jako největší hvězda filmu, jinak vedle něj samé méně známé tváře, očividně nižší rozpočet a Sartana nám tu zestárl, místo vousů má knír
4) Una nuvola di polvere... un grido di morte... arriva Sartana (1970) - do rozpočtu přispěla španělská koprodukce, takže tenhle film působí asi nejlépe, podle mě je vůbec nejlepší, a nejen kvůli varhanické scéně

Na to navázala opět spousta neoficiálních sequelů, které jsem neviděl.

Passa Sartana... è l'ombra della tua morte (1969)

Cameron se marně snaží, ale Fidanimu (vpravo) to asi stačí

Zřejmě prvním vykradačem byl nám nechvalně známý Demofilo Fidani se svou nechvalně známou nehvězdou Jeffem Cameronem. Zvláště Fidaniho jméno tu bohužel ještě uslyšíme často.

...e vennero in quattro per uccidere Sartana! (1969)

Nabarvený Cameron popíjející pivo, podivná gravitace, vítejte ve světě Demofila Fidaniho

Taky proto, že v jednom roce vyplodil hned dvě sartanovské vykrádačky. Možná mezi nimi stihnul i pár dalších filmů. Tady je Sartanou opět Cameron, opět je tu Simonetta Vitelli a to je asi všechno zajímavé.

Django sfida Sartana (1970)

Tři jakoSartanové ve filmech s jakoDjangy

V roce 1970 se museli Italové ze všech těch Sartanů zbláznit. Tři crossovery s Djangem, několik dalších filmů, dva oficiální a jeden polooficiální. O tomhle už jsem psal u Djanga, takže připomenu, že další dva Django-Sartanovské crossovery natočil opět náš starý známý Dick Spitfire, a jsou to Quel maledetto giorno d'inverno... Django e Sartana all'ultimo sangue! (1970) a Arrivano Django e Sartana... è la fine (1970).

C'è Sartana... vendi la pistola e comprati la bara (1970)

Hilton se snaží, ale na Sartanu je drobet přičmoudlej

Tenhle film je někdy řazen jako pátý oficiální film, protože ho režíroval Carnimeo. Nicméně hlavní roli si střihnul George Hilton. Před dvěma lety jsem viděl první půlhodinu, někdy to budu muset dokoukat. Nicméně moc se mi to nelíbilo. A ani Hilton není až tak dobrá náhrada za Garka, i když proti Cameronovi je to třída, co si budeme povídat. 

Sartana nella valle degli avvoltoi (1970)

Lasky je zničehonic Sartana (vlastně není) v pískovně suplující Údolí smrti

Prý hrozná fekálie točená opět v pískovnách (odkud se ale Sartanové téměř nehnuli) s Williamem Bergerem v hlavní roli. Dále hrají Wayde Preston, Aldo Berti, Jolanda Modio a Rick Boyd, takže obsazené to není nejhůř. No ale stejně bych tomu pozornost asi nevěnoval. Jo, a Berger se nejmenuje Sartana. Jako bychom to nečekali.

Lo irritarono... e Santana fece piazza pulita (1970)

Je to trochu jinak, než by se zdálo :)

To sem patří napůl. Hraje tam Garko, ale v originále se hrdina jmenuje Santana (viděl jsem opět asi první půlhodinu a na kytaru nehrál), v některých zemích samozřejmě jedno písmenko změnili, hádejte které a jak. Přišlo mi to divně sestříhaný. Někdy to dokoukám.

Vamos a matar Sartana (1970)

Corbucci meets Carnimeo? Asi ne. V hlavní roli George Martin, kterého nemusím, a taky je tu Gordon Mitchell. Plakát vypadá dobře, ale nic jiného ne.

Trinita e Sartana figli di... (1972)

Když už nemáme Djanga, vezmeme Trinityho a dáme ho dohromady se Sartanou. Ačkoli tady by mělo být jméno oddůvodněno tím, že černoch Trinity pochází z Trinidadu, nejspíš to vymysleli kvůli reklamě. Dobře mohl pocházet z Jamajky, ale Jamajku Terence Hill nehrál. V roli Sartany (nebo Halleluji?) Alberto Dell'Acqua.

Smělé inkognito (1972)

Aneb Alleluja e Sartana, figli di... Dio. Trinityho vyhodili a přidali postavu, kterou u Carnimea hrál Hilton. Neviděl jsem, ale sehnal jsem někde kopii s původním dabingem Štěpničky a Jandáka tuším. Stejně se toho bojím, protože prý jde o špatný film.

Jak vidno, mezi neoficiálními Sartanovskými sequely radno pátrat jen na vlastní nebezpečí. To by bylo pár slov k Sartanovi a příště bude Sabata. 

SIRKA

Nekouřím, ale i kdyby jo, tak o Klause bych rozhodně sirky neškrtal.

CLINT & KLAUS

BUON FUNERALE, AMIGOS!... PAGA SARTANA (1970)

V rámci běžných spaghetti westernů je to dílko zdařilé. Tvrdý hrdina, poněkud složitější příběh, než pouhá cesta za pomstou, výborná hudba. Jenomže ve chvíli, kdy si to pustíte po tom, co jste dokoukali Pro pár dolarů navíc, se jakýkoli Sartana jeví jako velice chudý příbuzný. Zpočátku jsem se tak celkem nudil, než jsem si zvykl, že Sartana je vlastně rodokaps. Tajné prostory, ukryté zbraně, záhadní střelci, kteří zastřelí vždy toho, kdo se rozhodl mluvit, hodinky a karty vyrobené z poněkud tvrdších materiálů, Číňani, nic z toho nepatří do klasického westernu, spíše se pohybujeme ve vodách laciného románu na pokračování. A ano, dlužno říct, že v tomhle směru je tenhle film docela fajn.
Děj je sice spletitý a vlastně nedává smysl, ale oproti předchozím dvěma filmům tu je konečně vyrovnaný prostor mezi záporáky a Sartanou. Tedy, zápletka je zamotaná, dějově jde spíše o epizodky, všechny ve stylu "záporáci najmou na Sartanu vrahy... a další... a další...", což je vlastně příběh z prvního Sabaty (kterému jsem snad posledně konečně, když jsem tvořil titulky pro anglickou verzi, neb českou už nemůžu poslouchat, přišel na chuť). Což po chvíli začne nudit. Ženská postava (pobledlá Daniela Giordano, v Armádě pěti mužů jí to slušelo mnohem víc) je tu oproti jiným Sartanovkám dost zvýrazněná, ale zase ne natolik, aby se divák chytal za hlavu.
Výprava tady není nic moc, zřejmě většinu rozpočtu vrazili do čínské herny, takže se natáčelo v lomech v Itálii (ale to první dva díly taky), a asi jim nezbylo na kostýmy, takže přes datum na náhrobku 1899 nosí Federico Boido potrhanou uniformu Konfederace. Hudba Bruna Nicolaie je docela povedená. Jenže právě když si to všechno srovnáte s Leonem, vlastně tu nic nemůže obstát. I ta Nicolaiova hudba je proti Morriconemu dost průměrná a fádní. A Garko? Vedle dejme tomu Gemmy či Steffena je to správnej cool tvrďák. Jenže vedle Clinta a Lee Van Cleefa je takhle malinkej. Mám ale dojem, že Carnimeo by na něj udělal zoom, aby tak nepůsobil. 6,5/10
PS. Tento film to potvrzuje, v rakvích nikdy není to, co tam čekáte. a.k.a. Have a Good Funeral, My Friend... Sartana Will Pay
Režie: Giuliano Carnimeo
Hrají: Gianni Garko, Daniela Giordano, Antonio Vilar, Helga Liné, George Wang, Franco Ressel, Federico Boido, Roberto Dell'Acqua, Luis Induni, Ivano Staccioli, Franco Pesce, Aldo Berti, Claudio Ruffini, 
Hudba: Bruno Nicolai
Itálie / Španělsko 1970