CIPOLLA COLT (1975)

První film, který jsem kdy viděl s Francem Nerem. Dneska už jsem se tolik nebavil u věcí, které mě rozesmávaly jako dítě, jako třeba mechanik s tváří Hitlera, teplí šerifové, mechanická ruka a podobně. Ale smál jsem se docela dost a hlavně v první polovině. Francovi. Jako vágus posedlý cibulí je totiž doslova k sežrání, a minimálně vypadal, že si komedii užívá. Balsam jako záporák je fajn, i když ta ruka... No a vůbec nechápu, proč do téhle role dotáhli Sterlinga Haydena. Ale to nemá cenu řešit. Groteskové scény už mě dneska tolik nerozesmávaly, ale prostřední honička s tou skvělou ústřední písničkou je pořád fajn. Mimochodem, tak trochu mi to přijde jako parodie Tenkrát na Západě, scéna u soudu podezřele připomíná scénu s aukcí. Možná to bude tím, že scénář psali Leoneho dvorní scénáristé Donati a Vincenzoni. Nakonec to není až tak dobré, jak jsem si to pamatoval, ale vůbec ne špatné. 7/10
PS. Původní český dabing se naštěstí vyhnul několika stupiditám, které se vyskytují v anglickém dabingu, jako vysoký hlas Nera, dítě mluvící hlasem dospělého nebo mluvící kůň. Možná i proto ve světě není ten film tak oblíbený jako u nás.

Láska mezi cibulemi

Enzo G. Castellari v akci

Řeč je samozřejmě o cibuli

a.k.a. Vůně cibule, Cry Onion
Režie: Enzo G. Castellari
Hrají: Franco Nero, Martin Balsam, Sterling Hayden, Emma Cohen, Leo Anchoriz, Romano Puppo, Massimo Vanni, Nazzareno Zamperla, Dick Butkus, David Warbeck, Helmut Brasch, Dan van Husen, George Rigaud, Daniel Martín
Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Itálie / Španělsko / SRN 1975

ADIOS, DJANGO

Na závěr téměř měsíčního "Django-festivalu", počínajícího Tarantinovým nejnovějším dílkem a přes W Django!, trojici filmů zhlédnutých během jednoho dne až po poslední dva nové kousky pokračujícího, jsem si zopakoval i tento Baldiho film, snad jediný, který jsme si na Djanga překřtili my (Němci taky, ale trochu jinak). Přesně souhlasím s tím, co jsem napsal před čtyřmi lety (to už je to fakt tak dlouho?), když jsem to viděl prvně. (Dobře, dneska bych to asi napsal líp a bez takovejch hnusnejch spoilů, ale nechce se mi psát novej článek, kterej by vyjadřoval to samý. Krom toho koukám, že DVDrip, který jsem tenkrát viděl, měl snad i lepší kvalitu obrazu, než originální DVD co tu vyšlo.) Dneska jsem navíc zaznamenal další kraviny typu pastýř žijící uprostřed pouště, "stará dobrá bitva na koních" a podivné charaktery postav a jejich chování vůbec. A ještě jsem našel jakousi paralelu s Hvězdnými válkami.

Djangovských filmů už moc nemám, a krom toho, kdybych sledoval dál spaghetti, asi už by mě museli odvézt do cvokárny, tak si od nich teď dám oraz. Jenom mám ještě na dneska v plánu zopakovat jeden takovej veselej film.
PS. Mezi W Django a pak Djangem atd. jsem ještě viděl film Per 100.000 dollari ti ammazzo. Ten se aspoň v Německu jmenoval Django der Bastard ;)

DON'T WAIT, DJANGO, SHOOT! (1967)

Django má příjmení, otce, strýčka a sestru! Takže to zpočátku vypadá na další rodinné drama o pomstě a složitých rodinných vztazích, ale pomsta je sympaticky vyřešena v první půlhodině a dál se hrdina potlouká v jednom městečku a jde o získání ukradeného zlata. Co mi to jenom připomíná? Aha, už vím, Django Kill. Ale tenhle film byl o dost lepší. Zaprvé není zdaleka tak šílený, je to normální špageťák. Příběh většinou dává smysl, hrdinové jsou (s výjimkami - viz níže) sympatičtí a záporáci ohavní. To přesto, že Django (Ivan Rassimov) vlastně půlku filmu jenom sedí v hospodě a točí si bubínkem svého koltu. Rassimov je ale dostatečně charismatický, tak to uhraje. Zastiňuje tak svého otravného sidekicka Pedra Sancheze, který pro změnu moc mluví a něco dělá, když Django nedělá nic. Přesto člověku utkví v paměti spíše Rassimov. Zajímavý. Abychom Sanchezovi nekřivdili, jsou tu dvě ještě otravnější figurky, ožrala, který se zmateně toulá kolem, a hrobník, který nechce dělat zadarmo. Djangovu sestru hraje Rassimovova vlastní sestra Rada (kterou všichni známe z Hodného, zlého a ošklivého, kde ji zmlátil Van Cleef). Není na scéně často, tak zůstává sympatickou. Co se týče záporáků, několik se jich během filmu střídá v pozici toho hlavního. Ten, který jako hlavní vypadá nejdéle, působí spíše dojmem unaveného stařečka, ale brzy je naštěstí vystřídán charismatickým zmrdem podobným Bronsonovi (dobře, s tou rozhalenkou vypadá zpočátku jako gay). Přestřelek není zrovna moc, ale jsou dobře natočené, i když ta závěrečná trochu krátká. Je tu i pár soubojů, u kterých je jasně viditelná inspirace Leonem. Vůbec kamera byla dost dobrá. Prostředím a hudbou mi film silně připomínal filmy s Tonym Anthonym (hlavně A stranger in town). Nakonec lepší, než jsem čekal, lepší, než předchozí film od stejného rejži, který jsem viděl (W Django!). 6,75/10

Proč mi přijde, že ten barák nemá střechu?

a.k.a. Non aspettare, Django, spara!
Režie: Edoardo Mulargia
Hrají: Ivan Rassimov, Rada Rassimov, Pedro Sanchez, Marisa Traversi, Franco Pesce, Gino Buzzanca, Vincenzo Musolino
Hudba: Felice Di Stefano
Itálie 1967

DJANGO 2: IL GRANDE RITORNO (1987)

Možná se občas opravdu vyplatí čekat to nejhorší, a člověk pak může být celkem příjemně překvapený. Django se vrací není tak strašlivě špatný film, jak jsem čekal. Možná doplácí na to, že je to oficiální pokračování, přičemž má s původním Djangem ještě méně společného, než kdejaký neoficiální sequel ze 60. let. Vlastně bych to ani neměl označovat spaghetti. Když se člověk oprostí od srovnávání s původním Djangem a dalšími špageťáky, tak jo, jako akčně-dobrodružnej film se to přežít dá. Přes příšernou hudbu (Gianfranco Plenizio, ne Morricone, proboha!!!), mizernou režii, zajímavého, ale nedostatečně charismatického záporáka, ošklivé ženy (černoška sice měla moc pěknej zadek a hraběnka zase kozy, ale do obličeje se jim dívat nedalo), pár rádoby vtipných scének, malého spratka, co se Djangovi pořád drží za prdelí, i přes to, že Django sám už není ten charismatický hajzlík v černém ale ochránce spravedlnosti s dlouhými vlasy. Netáhne rakev, jezdí v pohřebáku, což ale není zrovna mínus, a vůbec tak nějak víc připomíná Keomu než Djanga. Kulomet (ve velice špatném dabingu jako strojní puška :D ) používá příliš často, čímž ztrácí na účinku. Navíc se s ním zachází dost podivně. Místo koltu pak používá malou brokovnici, která zdaleka není tak super. Sám Franco Nero jako by se nudil, ale aspoň že ho tu máme. Co tu ovšem pohledával Donald Pleasence, to je mi záhadou. Scénář je sice pitomý, ale aspoň příběh dává trochu smysl. Občas jsem se některým Nerovým hláškám i zasmál. Ne moc často, ale občas jo. A nenudil jsem se tak často, jak jsem se bál. Nakonec teda 5/10 s přimhouřením obou očí.

a.k.a. Django se vrací, Django znovu útočí, Django strikes again
Režie: Nello Rossati
Hrají: Franco Nero, Donald Pleasence, Christopher Connelly, Licinia Lentini, William Berger
Hudba: Gianfranco Plenizio
Itálie 1987