ZPRÁVA PRO KENOBIHO / ČLÁNEK ČÍSLO 666

K tématu Star Wars (viz přechozí článek) si stejně ještě jednu věc neodpustím :)


Mimochodem náhodou (viz komentáře) jsem zjistil, že tohle je na tomhle blogu článek číslo 666. Přemýšlel jsem, co sem dám při téhle příležitosti ďábelského a napadlo mě jenom jedno: dát sem pravé peklo, nejlepšího ďábla ze všech. Takže tady je (klepněte na obrázek):

A NEW HOPE (1977)

 

Jedna z těch starých sci-fi bizarností, o kterých jste v životě patrně neslyšeli. Podivná stvoření ve vzdálené budoucnosti, létající stroje, pompézní hudba a další šílenosti.

Ne, teď vážně. Přiznám se, že doteď jsem nikdy ani jeden díl Star Wars neviděl celý. Kdysi dávno jsem viděl v televizi kousek právě této epizody, kterou jsem coby asi osmi- nebo devítiletý capart shledal velice nudnou a brzy vypnul. Od té doby jsem si pamatoval Star Wars jako sci-fi nudu, která je bůhvíproč kultem. Teď jsem se podíval na původní trilogii na doporučení kamarádů - fanoušků, a po letech musím uznat, že to má šťávu. Tu část, kteru jsem jako mrňous vzdal, jsem sice málem vzdal tentokrát taky (jak dva roboti, z nichž jeden žvaní a druhý pípá jedou pouští), ale od chvíle, kdy se objevil sir Alec Guinness, a krátce po něm i Harrison Ford a Žvejkal už to byla až do konce zábava. To nejlepší ze staré trilogie to sice zdaleka není (třeba vztahy mezi postavami mi přijdou podivné, hlavně rychlá a náhlá změna postoje princezny k Lukovi, a Darth Vader na mě v tomhle dílu nepůsobil nijak moc zlověstně), a sci-fi sice pořád není zrovna můj oblíbený žánr, ale i tak je to celkem fajn film. 7,5/10

a.k.a. Star Wars: Epizoda IV Nová naděje, Hvězdné války, Star Wars: Episode IV - A New Hope
Režie: George Lucas
Hrají: Mark Hamill, Harrison Ford, Carrie Fisher, Peter Cushing, Alec Guinness, Anthony Daniels, Kenny Baker, Peter Mayhew, David Prowse, James Earl Jones
Hudba: John Williams
USA 1977

PRAŽSKÝ VÝBĚR - SOS

THE BEATLES - MAGICAL MYSTERY TOUR

TOUCHEZ PAS AU GRISBI (1954)

Taková obyčejná gangsterka s Jeanem Gabinem v hlavní roli. Gabin je tu za toho největšího tvrďáka, kterýmu se stačí na ženskou podívat a ona mu sama vleze do postele. Chystá se na odpočinek, ale všechno mu zhatí jeho neschopný parťák, kterýho musí Gabin vytáhnout z průseru. Naštěstí tenhle parťák není až moc idiot, spíš stárnoucí unavenej chlápek, co šlápne vedle. Jestli je film něčím zajímavej, tak tím, že se ve vedlejších rolích objeví dva později slavní herci - v menší roli Jeanne Moreau, která vypadá hezky snad jenom takhle mladičká, v pozdějších letech, kdy hrála všechny ty femme fatale už vypadala dost staře, ale především tu hraje svou vůbec první roli můj oblíbenec Lino Ventura - a na jeho umístění jako posledního v titulcích hraje velice důležitou roli hlavního záporáka. Nic moc sice nemá šanci předvést, ale nedivím se, že už tady zaujal všechny, včetně Gabina. 6,5/10

a.k.a. Nesahejte na prachy 
Režie: Jacques Becker
Hrají: Jean Gabin, René Dary, Jeanne Moreau, Dora Doll, Gaby Basset, Paul Frankeur, Lino Ventura
Podle románu Alberta Simonina

GEORGE HARRISON - WAH WAH

THE TREASURE OF THE SIERRA MADRE (1948)

Od klasiky žánru a jednoho ze stovky nejlepších filmů podle IMDB jsem čekal poněkud zábavnější film. Zpočátku jsem se trochu nudil, ale od objevení se dalšího zlatokopa až do konce to bylo napínavý. Zvlášť konec se mi líbil, všechno do sebe zapadlo. Humphrey Bogart, kterej mi tu připomínal vzhledem trochu Yvese Montanda, byl dobrej, ale ta samomluva vysvětlující jeho myšlenkové pochody divákům mi docela vadila. Walter Huston samozřejmě nebyl špatnej, ale zase jako nějak extrémně dobrej výkon mi to nepřišlo. Ale třeba nebyl v roce 49 lepší kandidát na Oskara. 8/10

a.k.a. Poklad na Sierra Madre
Režie: John Huston
Hrají: Humphrey Bogart, Walter Huston, Tim Holt, Bruce Bennett, Alfonso Bedoya
Hudba: May Steiner
USA 1948

QUIEN SABE? (1966)

 

Tak jsem konečně viděl jeden ze základních kamenů spaghetti westernu, přesněji řečeno té mexicko-revoluční odnože. A s výhradami(viz později) se mi to dost líbilo. Moc dobrý film, western jen napůl, se zajímavým dějem.

Bandité pod vedením El Chuncha přepadnou vlak a ukradnou zásilku zbraní, kterou chtějí prodat veliteli revoluce generálu Eliasovi. S přepadením banditům pomůže záhadný gringo zvaný Niño, který se k bandě přidá. Chuncho se snaží kromě pušek sehnat i kulomet, zatímco Niño vypadá, že ho nezajímá nic, než peníze. Snaží se setkat s Eliasem, což všichni ale chápou, jako že chce prostě dostat peníze. Chuncho je mladíkem čím dál více okouzlen - není úplně jasné, jestli se v něm probouzejí nějaké homosexuální sklony, nebo v něm jenom probouzí jakési sympatie, buď pro své schopnosti, nebo prostě proto, že je to Američan. Každopádně jeho náklonnost ke chladnému a stoickému gringovi dojde tak daleko, že je kvůli němu ochoten zabíjet své přátele.

Hlavní postavy na první pohled vypadají ploše - živelný bandita Chuncho, stoický zabiják Niño, náboženský fanatik Santo a tak dále. Nicméně jak jsem u Sledge psal, že se mi líbilo, že postavy tam nejsou černobílé, tak oproti tomuhle jsou ploché jako figurky z vystřihovánek. Každá z výraznějších postav má hloubku, i v Niñovi se probouzejí určité emoce, i když se snaží, aby to tak nebylo. Chuncho je sice buran, ale bojuje mezi náklonností k revolučním myšlenkám a tedy přátelstvím ke svým starým společníkům, a novým úžasným kamarádem ze severu. Niño sice většinou zůstává nehnutě stát a jakoby jen pozoroval dění, ale právě on je hybatelem děje, když staré přátelství Chunchovy bandy rozloží. I on ale nakonec Chunchovu náklonnost opětuje. Santo zůstává v pozadí, ale ani on není jen prvoplánovým náboženským fanatikem, který jen hází se slovy "Amen" granáty.

Ale bez skvělých výkonů hlavních herců by to taky nebylo ono. Zvláště Gian Maria Volonté, který se mi tady líbil asi nejvíc, odvádí vynikající výkon a táhne celý film. Lou Castel moc hrát nemusí, ale ani on není vůbec špatný. Klaus Kinski pod vedením dobrého režiséra pak hraje přiměřeně a nestrhává na sebe zbytečně pozornost. Moc se mi líbila scéna, kdy Kinski přesvědčuje Volontého, aby zůstal. Další role většinou hrají obvyklí španělští a italští herci a kaskadéři s jednou výjimkou a tou je mexický herec Jaime Fernández v roli Eliase, i když nechápu proč na tenhle štěk tahali herce až z Mexika. Co se týče hudby, účast Morriconeho byla zřejmě minimální, složil ji zřejmě především Luis Enriquez Bacalov - něco se mi hodně líbilo (pomalé hlavní téma), něco skoro vůbec (rychlá melodie, který je na chlup podobná jiné skladbě z Djanga).

Poslední věcí je politická ideologie filmu a s tou mám dost velký problém. Zase je to ovlivněné naivní západní představou sociální spravedlnosti, vycházející z Marxe, čili bohatí musejí přenechat svojí půdu chudým, kteří na ní budou hospodařit a mít se dobře až do smrti, zazvonil zvonec a pohádce je konec. Ze scény "Vítězný únor po mexicku", čili přepadení haciendy bohatého rančera mi bylo chvílemi doslova blbě. Prostě jsem soucítil s bohatým rančerem, o jehož údajné krutosti není ve filmu jediný důkaz. Jak si autoři mohli myslet, že s takovýmhle prezentováním revolucionářů můžou v někom vyvolat dojem "tak to má být"? A podle dalších Damianiho filmů, a vůbec i podle závěru tohohle filmu je zřejmé, že si to režisér i scénáristé mysleli. Ale dá se na to zapomenout. A až na tu zmíněnou scénu to přehlédnout. Prostě vypustím poslední slova filmu a nebudu to brát jako komunistickou agitku. Budu to brát jako film o podivném přátelství dvou odlišných mužů. Nebo spíše jako alegorický příběh o první lásce. Vlastně je to jako film o klukovi co přestal kamarádit se starými přáteli kvůli holce, a když zjistil, že je to jenom ošklivá kráva, nechal ji být, ale ke staré partě už se vrátit nemohl. A jako takový film se mi to líbí. 9/10

a.k.a. Kulka pro generála, A Bullet for the General
Režie: Damiano Damiani
Hrají: Gian Maria Volonté, Lou Castel, Klaus Kinski, Martine Beswick, Jaime Fernandez, José Manuel Martín, Andrea Checchi, Spartaco Conversi, Aldo Sambrell
Hudba: Luis Bacalov
Itálie 1966

A MAN CALLED SLEDGE (1970)

Spaghetti western s výraznou americkou účastí. V hlavní roli se objevuje James Garner, tentokrát jako zločinec, který dostane zálusk na pečlivě střeženou zásilku zlata. S pomocí starého zloděje vymyslí originální plán, jak zlato získat. Jenže žádný člen Garnerovy bandy se nehodlá dělit. Líbila se mi nečernobílost hlavních  postav, ve filmu nejsou téměř žádné kladné postavy (s výjimkou ženské role Laury Antonelli, která se naštěstí moc neobjevuje), ale také žádný čistý záporák. Jistě, většina postav je spíše do černa, ale mívají svoje světlé chvilky. Garner začíná jako drsný zlosyn, ale postupně se projevují i jeho lepší stránky. Oproti tomu John Marley začíná jako celkem sympatická postava, ale také se během filmu vybarví. I když je pravda, že u něj ta proměna byla celkem náhlá. Co se mi nelíbilo, byla zmatenost vyprávění, podtržená tím, že ze začátku to vypadalo, že Garner má jednoho parťáka, pak dva další, a pak se objevili zničehonic další členové jeho bandy. Ti jsou celou dobu v pozadí a později se z nich projeví snad jen Bruno Corazzari. Jinak ze začátku jsem doufal, že film zůstane ve sněžném prostředí hor, ale už po deseti minutách jsme zase doma v okolí Almerie. Ferriova hudba až na ústřední písničku nic moc, příliš moderní a tak trochu psychedelická. Shrnu-li to, dostat to do rukou lepší režisér, než italský v podstatě začátečník Gentili a americký dohlížitel Morrow (který toho taky moc nenatočil), mohlo se jednat o skvělou záležitost. Takhle jen lepší nadprůměr. 7/10

a.k.a. Sledge
Režie: Vic Morrow, Giorgio Gentilli
Hrají: James Garner, Laura Antonelli, John Marley, Claude Akins, Dennis Weaver, Wayde Preston, Ken Clark, Bruno Corazzari, Riccardo Garrone, Angelo Infanti, Luciano Rossi, Orso Maria Guerrini, Laura Betti, Steffen Zacharias,
Hudba: Gianni Ferrio
Itálie / USA 1970