NICK CARTER, QUEL PAZZO DETECTIVE AMERICANO

 Taliáni promítali film, kde se jedí taliáni. Kolik normalizačních filmů se dostalo do zahraniční distribuce, to je otázka. S Robertem Redfordem by to koupili hned, ale Adéla se, díky úspěchům na světových festivalech, určitě dostala do USA a zjevně i do Itálie. Tak si aspoň z Hrušínského udělali Rudolfa Rusina.

 Questo è un momento storico. La birra di U Fleků è nata! - Tuhle větu určitě v italském překladu nenajdeme...

Ještě jsem našel španělský dabing...

THE SHOW WITH A NAME - GIALLO část 1 - ARGENTO, BAVA, FULCI

 Moje kolekce DVD a Blu Ray filmů subžánru giallo. Dnes se v rychlosti podíváme na filmy tří nejslavnějších tvůrců tohoto žánru, Daria Argenta, Maria Bavy a Lucia Fulciho. Pouze na ty, které mám ve sbírce.

INFERNO (1980)

MATER SUSPIRIORUM! LACHRYMARUM! TENEBRARUM!

Kdybych měl shrnout děj filmu, tak bych to nedokázal. Argento se tady úplně vykašlal na to, že by film měl mít nějaký příběh a jen vrší scény jednu za druhou. V hlavní roli není ani muž, ani žena, ale starý dům, který je ovládán jednou z trojice matek, čarodějnic ztělesňujících naprosté zlo. Kdysi o nich záhadný alchymista napsal knihu, ale kdo s knihou přijde do styku, záhy končí brutální smrtí...

Film tedy jen vrší jednu napínavou scénu, kdy někdo někam vleze a po něčem pátrá, aby to stejně nikdy nenašel, za druhou. Až někdy za půlkou pochopíme, kdo je hlavní postava filmu, ale je to ta nejméně zajímavá a nejméně výrazná. Na začátku si myslíme, že hlavní postavou bude potápějící se dívka v New Yorku, ale záhy se od ní zase střihne jinam, do Říma. Pak to vypadá, že hlavní postavou bude dívčin bratr Mark studující hudbu na univerzitě, s kamarádkou Eleonorou Giorgi coby vedlejší postavou. Jenže Argento najednou začne sledovat Giorgi a na Marka na nějakou dobu zapomeneme. Nebo snad bude tou ústřední postavou podivná sousedka v podání Darie Nicolodi? Zmrzačený majitel antikvariátu? Muž, kterého Eleonora Giorgi náhodou potká ve výtahu?

Ono je to jedno, hlavně tu jde o atmosféru podpořenou výrazným vizuálem a hudbou. Hudbu má na starosti Keith Emerson, a překvapilo mě, že svojí rockovou klasiku zapojoval strašně málo a většina hudby je vážná hudba. Nicméně soundtrack film dokresluje výborně. Na vizuální stránce se podílel Mario Bava, který dokonce zrežíroval několik scén místo nemocného Argenta. Nakonec se uvedení filmu ani nedožil a ani ho neuvedli v titulcích. Nicméně jeho vliv, zvláště v nasvícení některých scén, je tu jasně patrný.

Trochu mě zarazilo, že i tady lidi umírají hlavně na následky bodnutí nožem postavou s černými rukavicemi. Přitom postavy předtím třeba napadnou zdivočelé kočky, nebo krysy v řece, a stačilo by, aby je sežraly (ano, Argento se neskutečně bojí zvířat). Ne, vždycky ještě musí někdo přijít s kudlou. 

Kdybyste mi řekli, že to mělo 3 hodiny, nebo že to mělo 80 minut, obojímu bych věřil. Ten film se pohybuje spíš v kruhu než lineárně a klidně mohl být delší nebo kratší a vůbec by to nevadilo. Na druhou stranu, těžko se tady chytit nějaké linky ke sledování. 6/10

a.k.a. Trojice smrti

Režie: Dario Argento

Hrají: Leigh McCloskey, Irene Miracle, Eleonora Giorgi, Daria Nicolodi, Sacha Pitoeff, Alida Valli, Veronica Lazar, Gabriele Lavia,  Feodor Chaliapin, Leopoldo Mastelloni, Ania Pieroni, James Fleetwood

Hudba: Keith Emerson

Asistent režie: Lamberto Bava

Spolupráce: Mario Bava

Itálie 1980

TERENCE HILL 86

 Všechno nejlepší!

 

RIO GRANDE (1950)

A do třetice všeho dobrého. Zatímco Fort Apache líčil přežití na nejodlehlejším místě světa, a Měla žlutou stužku byla dobrodružnou výpravou, Rio Grande se nejvíce ze všech tří zaměřuje na postavy a jejich psychologii. Ford se vrátil, zde zcela případně, k černobílému filmu, z kterého to horko sálá snad i víc než z třípásového Technicoloru.

Jinak jde spíše o rodinné drama z vojenského prostředí, kdy kromě velitele Wayna dostává výrazný prostor i jeho bývalá žena v podání Maureen O'Hara a odcizený syn. Část zápletky se tak točí okolo toho, zda má synek zůstat coby rekrut armády, nebo jestli se má vrátit na východ studovat, přičemž odcizení manželé k sbě znovu nalézají cestu. I na vedlejší postavy je tu trochu víc prostoru - Ben Johnson, Harry Carey jr. i Victor McLaglen jsou zpátky, první dva coby další rekruti, McLaglen opět jako seržant. Je docela vtipné, že některé postavy si podržely jména z předchozích filmů, takže Wayne je opět York, Johnsonova postava se opět jmenuje Tyree a McLaglenova Quincannon.

V prvním filmu kladné postavy vzpouru Indiánů chápaly. Ve druhém měla aspoň nějaké opodstatnění. Tady už jsou přesně takoví, jak je v klasickém westernu čekáme, děsiví, zákeřní, záhadní, krvelační a nepochopitelní. Ale docela vtipné bylo, že když vojáci zpívali (a v tomhle filmu se hodně zpívá), často se přestřihlo na kvílející Indiány. Hlavní konflikt ale opět není mezi bílými a Indiány, to hlavní si musí hlavní postavy vyřešit mezi sebou.

Rio Grande působí komorněji než oba předchozí filmy, zpěvy a romantické scény jsou neúměrně dlouhé, ale ve výsledku se mi z těch tří líbil asi nejvíc. Žádná postava ani zápletka tu není vyloženě otravná, hlavní příběh i podpříběh s Benem Johnsonem jsou zajímavé, McLaglen je tu dokonce regulérně vtipný, akce sice docela zklame, ale na ní to nestojí. Na Mého miláčka Klementinu, Přepadení nebo Pátrače sice Rio Grande nemá, ale z celé trilogie je dle mě nejlepší. 6,5/10

Režie: John Ford

Hrají: John Wayne, Maureen O'Hara, Claude Jarman jr., Ben Johnson, Harry Carey jr., Victor McLaglen, Chill Wills, J. Carroll Naish

Hudba: Victor Young

USA 1950