10 LET SE SPAGHETTI WESTERNY

Deset let jsem snil o téhle chvíli. Deset let! Každou noc. Každou noc.

Feed s oblíbenými blogy, který mám tady v panelu, mě občas trkne k něčemu, co by mi samotnému nedošlo. V úterý vydala na své stránce Odpadlik123 článek, kde se rozepsala o tom, že je to přesně pět let, co viděla první spaghetti western, a jak jí to změnilo život. A já si uvědomil, že já mám letos taky výročí, ale desetileté. Respektive, že už to proběhlo. Někdy v únoru, přesné datum nevím. Pamatuju se jen, že jsem byl nemocný, trávil jsem dny u počítače a na čsfd jsem při vyhledávání westernů, které by mohly být dobré, našel Tenkrát na Západě. Italové? Nejlepší western? Už nevím, jak to přesně bylo, nějak jsem se odtamtud dostal k Malému unavenému Joe, a zkrátka a dobře jsem zjistil, že existuje celá řada zajímavě vypadajících westernů evropského původu, které se nazývají spaghetti westerny.

Předtím jsem toto sousloví slyšel v souvislosti právě s Malým unaveným Joe, o kterém táta u televize pronesl, že je to "špagety western". Tehdy (asi o rok dříve) mi to přišlo strašně vtipné. Až pak jsem si uvědomil, že se to vztahuje i na ty vážné filmy, a že už je to vlastně odborný termín. Pak jsem tedy viděl Tenkrát na Západě a můj život už nebyl jako dřív. :)

Co bych dělal, kdybych neznal Sartanu?

V mým nadšení mě tehdy podpořily i webový stránky, který jsem objevil. Z A Fistful of Westerns  jsem zjistil, jak rozsáhlé spaghetti westerny jsou, kolik jich je, kdo všechno v nich hrál... (Teď zjišťuju, že se tam autorovi některé filmy pod různými názvy množí). Na Shobaryho stránce jsem pak nacházel, co je lepší, co horší, na co bych se měl podívat v první řadě, na co bych se neměl dívat vůbec (to už jsem taky neposlechl).

Na světě jsou dva druhy lidí. Ti, kteří mají rádi spaghetti westerny, a ti, kteří kopou.

Mezi webovými inspiracemi bych asi neměl opomíjet Erlův blog, který jsem objevil v této době, a kde tehdy Erl psal mnohem víc a hodně právě o špagetách (skrze něj jsem vlastně postupně objevoval z Itálie snad všechno... spaghetti, giallo, poliziotteschi... Edwige Fenech, Franca Nera, ale třeba i japonský filmy s Mifunem, Katsuem či Nakadaiem...) dále Pinkass, který jsem objevil skrze aktivity bloggera Ady na fóru na lidech.cz, jak u westernů, tak u Clinta Eastwooda. Samotné filmy jsem sháněl po různu - tehdy frčelo Warfórum, takže klasika s Rapidsharem či Megauploadem, taky jsem hledal na googlu, až asi po roce jsem objevil Cinemageddon a založil si tam první z několika účtů (protože mi vždy leech převýšil seed).

No a mezitím jsem založil tenhle blog. Primárně ne za účelem seznámit českou veřejnost s tímhle fenoménem, pokud se pamatujete na ten otřesnej úvodní článek, co už jsem raději smazal, tak je vám asi jasné, že to tu původně ani žádné zaměření nemělo. Ostatně první záhlaví bylo se Šimonem a Matoušem. Pokud se nepletu, prvním spaghetti westernem, o kterém jsem (hned asi druhý nebo třetí den) psal, byl Django.

Takže deset let znám spaghetti westerny, viděl jsem jich něco ke sto osmdesáti. Teď už tři měsíce nic, ale zase naposled to byl monstrózní sedmifilmovej maraton, po kterým bych se nedivil, jestli jsem ze spaní dělal "pšššbum!" (to měl bejt takovej ten typickej špagetovej zvuk koltu). A film Tre pistole contro Cesare ukázal, že i teď lze najít kousek, který sice není nijak extra kvalitní, ale zato je zábavný a příjemný. Cíle a plány v tomhle ohledu nemám. Vidět úplně všechny se mi asi nikdy nepoštěstí. Film Crisantemi per un branco di carogne je asi ztracený nadobro. A až dokoukám všechny dostupné, co pak budu dělat? Co se zbytkem života? Budu si pořád dokola pouštět ty, které znám? Objevím něco nového? Oslepnu? A co Jan Tleskač?

Není nad rodinnou zábavu

Ještě jedna drobnost - je to čtrnáctistý článek, který tu publikuji (plus mínus). Tak náhodou to akorát vyšlo.

A kdo tu najde nějaký bilanční článek bez Claudie, dostane bod. (Vidíte, jak si ti hoši hezky tiše hrají?)