JAROSLAV FOGLAR

Vlastně ani nevím, co jsem četl dřív, jestli Hochy od Bobří řeky nebo Rychlé šípy. Každopádně obojí mě tehdy (kolik mi sakra bylo? Osm, devět? Už přesně nevím) tolik nadchlo, že asi do dvanácti jsem četl hlavně Foglara (mám pocit, že jsem ho tehdy přečetl komplet, ale tvrdit to nemůžu, zvláště, co se týče povídek), samozřejmě jsem ho střídal s pány Vernem, Dumasem a Mayem.
Stejně jako mnoho generací přede mnou jsem tak byl napjatý, kdo je Zelená příšera či Široko, co se stalo s Janem Tleskačem nebo jestli se třída Petra Solnara či Lubora Klementa uklidní a všichni se stanou vzornými chlapci (tohle už by mi dneska bylo jedno).
Z nějaké nostalgické pohnutky jsem se rozhodl k foglarovkám po letech vrátit a jednu každou si přečíst. Teda napřed jenom Hochy, ale po opětovném přečtení jsem se i přes spousty naivity a z dnešního pohledu až homosexuálně se zdajících pasáží dobře bavil. Takže jsem se takhle rozhodl, jenže dotáh jsem to jenom k Táboru smůly, pak už přišly jiný povinnosti. Ono část těch knih ani nemám, takže se musím spolehnout na vzpomínky. Protože půjčovat si to znova od kamaráda Standy by mi už dneska bylo blbý. A do knihovny se mi taky nechce. Tudíž abych vůbec tenhle článek mohl někdy dopsat, nelze než se spolehnout na paměť...

(celý článek)


HOŠI OD BOBŘÍ ŘEKY (poprvé tiskem 1934/37)
O čem to je? Pokud to nevíte, tak nevím, co jste dělali v dětství ;) Dva kluci se nudí, nevědí, co dělat. Záhadný mladík jménem Rikitan jim to ale vysvětlí a pro jakýsi protoskauting je nadchne natolik, že společně s deseti dalšími kluky vytvoří družstvo, se kterým hrají různé hry a loví bobříky. A ty už vysvětlovat nebudu.
Psychologie postav nula. Děj vlastně taky. Proč číst sedmdesát kapitol o klucích, kteří jedou na tábor? Ale ta kniha je jednoduše kouzelná. I přes naivní pasáže o dokonalých chlapcích, kteří jsou lepší, než ostatní nudní hoši z vilové čtvrti. Základem je pořád ta cesta na tábor a všechno to dobrodružství s lovením bobříků a Zelenou příšerou. Pak člověk přežije i Luďkovu dokonalost (před ním by se i Mirek Dušín styděl!), didaktické pasáže i neujasněnost, kolik těch kluků vlastně na tom táboře je, a to, že někteří z nich vlastně jednají jen tak, jak se to momentálně autorovi hodí, nemají vlastní charakter.
Celkově ze všech foglarovek je tahle nejen nejslavnější (možná druhá), ale i jedna z těch lepších.
Vlastním 16. vydání z roku 2001, Olympia, ilustrace Marko Čermák. Čermák je dnes už tradiční foglarovský ilustrátor (vždyť kreslil i Rychlé šípy), ale proti třeba Krumovi jsou jeho ilustrace... řekněme poněkud uhlazené a občas až pohádkové. A ano, být na obálce původní Burianova malba s indiánem, bylo by to o něčem jiným (v jubilejním vydání byla, ale já mám až to další...).
-------------------------------------------------
Pokud chceš dokázat své sebeovládání, tak nyní zavři tento blog. Roy by to dokázal! (Ostatně ten by radši lovil bobry a neztrácel by tu čas.) Chceš být také takový jako on? Nebo jen jeden z těch chlapců, kteří celý den jen čučí do monitoru, ale sami nic neprožijí?

BOJ O PRVNÍ MÍSTO (1933/36, ale napsáno až po Hoších)
Po tématu skautského (či jiného) oddílu Foglar přišel s druhým tématem, to jest napravení zvlčilé třídy. Na skauty se ale taky dostane, i když až ve druhé polovině. Po radostných Hoších je tohle celkem depka. Hned na začátku se utopí jeden kluk, další, sociální případ, v průběhu knihy zemře, všichni jsou blbí a zlí a hrdina se nudí a nesnáší šikanujícího spolužáka. Řešení je samozřejmě hodně naivní. Tuhle foglarovku moc nemusím, jak se skautským tématem, tak s tématem třídy si Foglar poradil líp později.
8. vydání, Olympia 1995, ilustrace Gustav Krum, na obálce je ovšem nový obrázek od Čermáka. Krum mi k tomu sedí víc, jeho kresby jsou expresivnější, realističtější a víc strhnou. Čermákova obálka... no, dejme tomu, lepší než ta prapůvodní od A.L. Salače, ale kam se hrabe na Zdeňka Buriana.

PŘÍSTAV VOLÁ (1. vydání 1934)
Ještě větší depka. Třetí typické foglarovské téma, to jest přátelství. Nicméně musí se k němu dospět poměrně složitě, a dost naivně, opět. Jediná děsivá scéna v celé knize, ale zato poměrně úspěšně děsivá, jako malej jsem se u toho bál. Jinak mě tahle knížka moc nebere.
Vlastním 7. vydání, Olympia 2005, ale četl jsem už dřív páté vydání z počátku 90. let. Sedmé (v modré barvě) opět ilustroval typicky Marko Čermák, to starší, páté, údajně taky, ale pamatuju si depresivní obálku od Ervína Urbana. Původní ilustrace z roku 34 taky nevypadá moc lákavě, takže tady by vyhrál Čermák, kdyby ovšem neexistovala obálka edice z r. 1940 s kresbou Bohumila Konečného.

TÁBOR SMŮLY (1938)
Jako by nestačilo, že první tři romány vyšly na přeskáčku, tak čtvrtá kniha je sbírkou povídek, vznikajících už od dvacátých let. A jak jsou to různé povídky (ale všechny spíše humorné), kvalita je poměrně nevyvážená. Někdy se smějete, až se za břicho popadáte, jindy to přečtete a ani nevíte, co to bylo. Mezi jednotlivými kapitolami zaujmou dva větší celky, jeden o Foglarově pobytu ve Švýcarsku a druhý o oddílu, kterému straší v klubovně. Což Foglar posléze použil ještě v Rychlých šípech. Stejné motivy, stejné dialogy. Každopádně těch vtipných částí je dost a dost, a asi je to jediná Foglarova kniha, která by se dala označit za humoristickou.
6. vydání, Olympia 2000, ilustrace K. T. Neumann, zřejmě dobový karikaturista, ale opět Čermák namaloval novou obálku.


CHATA V JEZERNÍ KOTLINĚ (1939)
Tak k té už jsem se po letech nedostal, ale mám ji očtenou hned ve dvou verzích, literární i komiksové. Ten poničenej sešit bych snad ještě někde vyhrabal. Jinak asi Foglar č. 3 po Záhadě a Hoších. Na konci sice agitka proti kouření, ale to mně nevadí. Opět je tu téma přátelství, jako bylo v Přístav volá, ale tady je mnohem lépe zpracované.
10. vydání, Olympia 1998, ilustrace Marko Čermák - tady jsem na něj naprosto navyklej i díky komiksu, k tomuhle mi opravdu sedí. Opět existuje obálka Zdeňka Buriana, ale skutečně mi tu ten Čermák přijde výstižnější.

HISTORIE SVORNÉ SEDMY (1940)
... mě nikdy nebrala. Moc pro malý děti, objevují se tu neobvykle i holky a vlastně už si nepamatuju ani, o čem to bylo.
Ani to nevlastním. Patrně jsem četl vydání Olympie, opět s Čermákem, a s přílohou Nováček Bubáček píše deník. Což jsem ani nedočetl. Ostatně Foglar to taky nedopsal, pokud to vůbec psal.
  

POD JUNÁCKOU VLAJKOU (1940)
Asi to nejlepší ze skautského Foglara. Bohužel tuhle zrovna nemám. Ondra je pěkná svině, co?
Stopro jsem držel v ruce vydání Olympie, ale nevím, které. Jedno, z roku 1991, obsahuje uvnitř ilustrace Gustava Kruma a Bohumila Konečného (vždycky jsem si myslel, že každý nakreslil něco, ale nedávno jsem se dočetl, že na všech ilustracích spolupracovali) a s ponurou obálkou Ervína Urbana, druhé z roku 1995 má jenom novou, stylovější obálku Gustava Kruma.

ZÁHADA HLAVOLAMU (1941)
Tak tohle je taky legenda, kterou znám zpaměti. Nejen z knihy, ale i z komiksu, filmu, seriálu... Tři pojmy: ježek v kleci, žlutý špendlík, Em. Jestli byť u jednoho nevíte, oč jde, asi jste z nějaký jiný země :) Knížka je perfektní, děsivá, komiks ji věrně zachycuje. Seriál je poměrně vtipná záležitost, ale svoji atmosféru má. Film z roku 1993 mě děsil coby cca šestiletýho, ale po pár letech jsem to viděl a tak nějak kouzlo vyprchalo...
"Veliké a děsivé tajemství leželo zaprášené, někde ve spleti ulic města, v tajemných dvorech, zákoutích a věžích. Tajemství, kolem kterého přecházely celé generace hochů, až osud rozhodl, aby Rychlé šípy začaly nevědomky rozplétat jeho vlákna, zamotaná a zpuchřelá."
8. vydání, Olympia 2003, uvnitř samozřejmě ilustrace Jana Fischera, ale jeho legendární obálku nahradila nová, opět od Ervína Urbana. K tomuhle se jeho ponurý styl hodí, ale jak má prokreslené ty stavby, proporce Rychlých šípů jaksi nevymakal...


KDYŽ DUBEN PŘICHÁZÍ (1944)
Návrat k tématu školní třídy, šikany a tak dále. Mnohem lepší, než předchozí Boj o první místo. Akorát ten naivní konec... Aspoň to není taková deprese jako minule.
5. vydání, Olympia 1999. Ilustrace tradičně Marko Čermák, ale starší vydání mělo zase obálku od Ervína Urbana. který se tentokrát trefil do nálady knihy podle mě lépe než Čermák.

DEVADESÁTKA POKRAČUJE (1945/1969)
Pokračování Junácké stezky. Bohužel o něco slabší a nastavované. Vrací se postavy z první knihy a opět se mezi nimi zamíchají vztahy. Oproti první knize se tu objevuje jakási deziluze z odchodu starých skautů. Ostatně Foglar prý byl nešťastný, když staří členové jeho oddílu odcházeli. Zajímavější část knihy tak tvoří hra Alvarez potřebuje jen statečné a silné.
Vzhledem k tomu, že tuhle knížku jsem podědil po starší sestře, tak byla jedna z prvních foglarovek, které jsem četl, Junáckou stezku až dlouho potom.
2. vydání, Olympia 1991, ilustrovali Konečný a Krum společně, ale obálku tady opět namaloval Urban. Pozdější vydání už měla novou, od Gustava Kruma. K posmutnělé náladě tohohle dílu mi víc sedí upřímně Urban. Ovšem Konečného ilustrace z 1. vydání byla asi ještě lepší.

STÍNADLA SE BOUŘÍ (1946/1969)
Druhý díl není už tak temný jako první, ale je pořád dostatečně kvalitní. Opět tři pojmy: Široko, Rezavé klíče, Žlutý květ. Ale tady bude největší pojem asi právě Široko. Zápletka se dvojníkem je sice dost uhozená, ale smrt Bubliny jsem jako malej oplakal. Na rozdíl od Záhady končí Stínadla dost optimisticky, skoro až budovatelsky?
5. vydání, Olympia 2001, uvnitř opět ilustrace Jana Fischera, na obálce opět Urban. Viděl jsem i první knižní z roku 1969 s ilustracemi Kruma a Konečného.

TAJEMNÁ ŘÁSNOVKA (1965)
Po dlouhém zákazu mohl konečně Foglar publikovat až v 60. letech a tohle byla první kniha, která tehdy vyšla. Nikdy ve mně nezanechala nějaký hlubší dojem, vlastně jde o takovou lehčí verzi Záhady hlavolamu. Místo Stínadel Řásnovka, místo Rychlých šípů jiný klub, místo ježka v kleci hra Fan-tan.
Vlastním 7. vydání, Olympia 2006, stopro jsem četl už některé starší, taktéž od Olympie, vlastně totožné, s ilustracemi Marko Čermáka. Určitě jsou lepší než podivné akvarely z původního vydání.

POKLAD ČERNÉHO DELFÍNA (1966)
Trošku se dostávám na tenkej led, protože tady už si vážně moc nepamatuju a tuhle knížku ani nemám. Pokud se nepletu, jde o další oddíl, táboření, hru. Jestli tam byly nějaké zádrhele, to si vážně nevzpomínám.
Předpokládám, že jsem četl vydání Olympie s ilustracemi Gustava Kruma.

 

KRONIKA ZTRACENÉ STOPY (1967)

Spíše než román vlastně návod ke klubové činnosti, obsahuje různé hry a návody. U tohohle jsem pro změnu vždycky četl jedno z prvních brožovaných vydání, s ilustracemi Gustava Kruma. Nové vydání od Olympie jsem viděl a to je tak všechno.

DOBRODRUŽSTVÍ V ZEMI NIKOHO (1968)
Tahle knížka mě nikdy nebavila. Foglar tu nebyl moc Foglar a snažil se být modernější. Což mu moc nesvědčilo. Ale těžko říct, četl jsem to naposledy před lety a už si to moc nepamatuju.
Jo a četl jsem určitě první vydání Olympie z roku 68 s ilustracemi Bohumila Konečného, pro doplnění.

TAJEMSTVÍ VELKÉHO VONTA (1986/1991/1992)
Třetí díl stínadelské trilogie, sice působivý (Kocouří hrádek!), ale slabší než předchozí dva romány, napsal Foglar v 70. letech. Poprvé vyšel v Německu (česky) v 80. letech a Foglar se k této takřka samizdatové edici nehlásil. Poprvé oficiálně tady vyšel v roce 1991 v rámci souboru Dobrodružství v temných uličkách, kde vyšly všechny tři díly pohromadě, aby pak v rámci edice Sebrané spisy JF vyšel samostatně hned následujícího roku. Objevují se tu holky v důležitých rolích. Je to celý divný. Ale z Kocouřího hrádku jde děs jak za starejch časů.
3. vydání, Olympia 2001, ilustrace uvnitř Jan Fischer (výběr ze starších kreseb) a na obálce opět Ervín Urban, tentokrát nejpůsobivěji. Z té lebky šel strach, brr.

STRACH NAD BOBŘÍ ŘEKOU (1990)
I pokus navázat na Hochy je o dost slabší, ale vzhledem k tomu, že většina událostí, kterou Foglar popisuje, se mu za války skutečně stala, je tahle kniha poměrně působivá. Jenom ti bobříci tak nějak ustoupili do pozadí.
A četl jsem samozřejmě vydání od Olympie s ilustracemi Marka Čermáka.


MODRÁ ROKLE (1994)
Tak tady byl napřed komiks kreslený Kájou Saudkem a až pak to Foglar přepsal do knihy. Další klub, tentokrát jde ale hlavně o výpravy do jeskyň. Komiksová verze se mi líbila víc, ale narozdíl od ní, ač třídílné, je kniha dějově uzavřena. (Ačkoli první vydání nebylo celé, Foglar ještě dopsal čtyři kapitoly.)
3. vydání, Olympia 2001, ilustrace Miroslav Schönberg. Docela škoda, že tenkrát neoslovili Saudka.

ZÁVOD O MODŘÍNOVÝ SRUB
Výborů povídek bylo několik, nejčastěji pod názvem Jestřábe, vypravuj. Něco z toho jsem četl, ale doma mám brožurku s názvem Závod o modřínový srub, kde jsou většinou dobrodružněji zaměřené povídky. Tudíž zdaleka ne všechny. Některé povídky působily tehdy děsivě. Mezi nebem a zemí například, ale to dělá drama z něčeho, co Belmondo zvládnul levou zadní, totiž jízdu po laně zavěšen na hák :) A samozřejmě Váhy života a smrti s autem napůl nad propastí. Nejděsivější je ovšem Příběh ze tmy, kde kluk vyjde z domu a vzápětí beze stopy zmizí.
Atos 1993, ilustroval Michal Kocián - jeho komiksové ilustrace jsou docela působivé.

ŽIVOT V POKLUSU
Foglarova autobiografie, sice poněkud uvzlykaná (pořád mě zakazovali, nikdo mě nedocenil...) a vůbec celkově dost depresivně laděná, i přihody, které v povídkách či románech vyznívají humorně, tady nadhled postrádají, ale přesto dost zajímavá.
Popravdě znám hlavně zkrácenou verzi s názvem Po stopách Rychlých šípů, která vyšla v roce 1990. A mám v ní Foglarův vlastnoruční podpis, heč! Teda, dostala ho starší sestra, a myslím, že se jí JF ani nepodepsal osobně, ale ke knížce přišla na nějaké akci, kam JF ze zdravotních důvodů nepřijel a tak tam jenom rozdávali tyhle podepsané knížky.

No a to jsem ještě vynechal komiksy. Ale o těch zase jindy.