OIK´S BLOG: SEAN CONNERY (1930-2020)

sobota 7. května 2022

SEAN CONNERY (1930-2020)

My name is Bond. James Bond.

Přestože s touto nálepkou celý život bojoval, svět si ho bude navždy pamatovat jako prvního a nejlepšíhho představitele agenta 007. Ovšem hned vedle toho každý dodá řadu dalších jeho zapamatováníhodných rolí.

Narodil se 25. srpna 1930 v Edinburghu v chudé rodině. Už v poměrně raném věku musel z finančních důvodů odejít ze školy a živit se třeba rozvozem mléka. Pár let strávil v armádě, poté opět živořil v povoláních jako leštič nábytku či přidavač na stavbě, nebo jako model na uměleckých školách. Když si všiml inzerátu, že filmová produkce shání urostlé mladé muže pro natáčení muzikálu, neváhal a přihlásil se. Tím se mu otevřely dveře do světa filmu.

V prvních letech hrál jen malé role, štěstí se na něj usmálo až v roce 1962, kdy producenti Albert Broccoli a Harry Saltzman připravovali první adaptaci knih Iana Fleminga o vznešeném, snobském a krutém agentovi s povolením zabíjet. Sám Fleming si v roli představoval Davida Nivena či Caryho Granta, ale oba už byli příliš staří. Connery neměl vybrané způsoby a působil při zkouškách poměrně neohrabaně, Fleming se o něm vyjádřil velmi nelichotivě, ale díky vlivu manželek producentů, které ho shledaly velmi přitažlivým, nakonec roli získal. Nosit oblek, pít šampaňské, jíst kaviár i jezdit v drahých autech se brzy naučil, a prakticky přes noc se nečekaně zrodila hvězda.

Po Dr. No Connery natočil ještě tři další bondovky rychle za sebou, už někdy kolem premiéry té třetí ale začal tušit, že se může velmi rychle zaškatulkovat a být zafixován nejen jako Bond, ale jako herecké dřevo, které kromě ukazování svalů a mlácení už nic jiného neumí. Proto začal hledat projekty, ve kterých by se ukázal v trochu jiném světle. Už v roce 1964 si zahrál v Hitchcockově filmu Marnie, přičemž sám Hitchcock vzpomínal, jak ho Connery překvapil svou profesionalitou, v roce 1965 zahájil poměrně plodnou spolupráci se Sidneyem Lumetem filmem Pahorek. Ve Španělsku natočil western Shalako s Brigitte Bardotovou, v Sovětském svazu se převtělil do starého Roalda Amundsena ve filmu Červený stan (1969).

Bondovku Žiješ jenom dvakrát natočil už se skřípěním zubů a další odmítl natočit. Po fiasku s Georgem Lazenbym ale Broccoli se Saltzmanem udělali správnou věc a přesvědčili Conneryho aby se na jeden film přece jen vrátil. Connery sice ve filmu Diamanty jsou věčné hraje bez zájmu a rutinně, ale bez jeho návratu by asi série rychle zkrachovala. Poté Connery prohlásil, Bond už nikdy víc... Ale Nikdy neříkej nikdy, jak se jmenuje neoficiální bondovka z roku 1983, kdy se padesátiletý Connery do role naposledy vrátil.

Sedmdesátá léta přinesla další spolupráce se Sidney Lumetem (Andersonovy nahrávky, Urážka, Vražda v Orient Expresu), podivnou sci-fi Zardoz Johna Boormana, válečný velkofilm Příliš vzdálený most nebo dlouho plánovaný projekt Johna Hustona Muž, který chtěl být králem, kde se sešel s Michaelem Cainem. Huston projekt plánoval už v padesátých letech s Humphrey Bogartem a Clarkem Gablem, o dvacet let později pak vše vyšlo s ryze britským obsazením.

Jestliže by se zdálo, že počátkem osmdesátých let Connerymu trochu dochází dech, ve druhé polovině dekády jako by nabral nové obrátky. Pozměnil image a začal hrát spíše role stárnoucích mentorů mladších parťáků, jako byl Christopher Lambert v Highlanderovi, Christian Slater ve Jménu růže, Harrison Ford v Indiana Jonesovi a poslední křížové výpravě, nebo Kevin Costner v Neúplatných. Za tuto roli Connery dostal dokonce Oscara. V devadesátých letech pokračoval v nastaveném trendu, ať už ve dvojce Highlandera, v Robinu Hoodovi nebo Bayově Skále. Posledním filmem, kde se objevil, byla nepříliš povedená Liga výjimečných z roku 2003. Poté pověsil heretví na hřebík, stáhl se na Bahamy, kde hrál golf a poměrně v klidu žil až do své smrti v roce 2000. Jen to osamostatnění Skotska se mu nějak nesplnilo.