Donald Pleasence je pro mě typickým představitelem menších rolí, kterého ale vždycky ve filmu rád vidím, vždy odvádí stoprocentní výkon, občas dokonce zastiňuje hvězdy, a hrál snad všude a s každým, na koho si lze vzpomenout. Sean Connery? Jistě. Burt Lancaster? Ovšem. Steve McQueen, Charles Bronson, James Coburn? Se všemi. Co takhle Lino Ventura? Ano. Terence Hill a Bud Spencer? Jistě. Klaus Kinski? Ano. Michael Caine, Jennifer Connelly, Lee Van Cleef, Kurt Russell, Jamie Lee Curtis, Christopher Lee, Michael Dudikoff... Mohl bych jmenovat předlouho a nevyčerpal bych seznam všech hvězd filmového plátna, vedle nichž jste Pleasence kdy mohli vidět - a vždy jste si ho vedle nich dobře zapamatovali. Hrál v dramatech i komediích, amerických i italských westernech, hororech i giallech, kriminálních filmech i válečných filmech, dokonce i v muzikálech.
Osobně jsem ho poprvé viděl asi v jedné z nejlepších epizod Columba, kde ztvárnil samozřejmě vraha, vinaře, který se s poručíkem dokonce celkem spřátelí. Pak asi přišlo Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, a pak Velký útěk, kde už jsem si ho asi zapamatoval víc. Většinou hrál vedlejší role, hlavní získal jen příležitostně. Celý život hrál v různých typech filmů, střídal žánr za žánrem, až pak ke konci kariéry se zaškatulkoval do hororového představitele a s tímto žánrem pak byl nejvíce spojován, ač sám k němu nijak zvlášť netíhl.
Narodil se 5. října 1919 v Anglii v rodině železničáře. Už od mládí se chtěl stát hercem, ale vzhledem k nedostatku peněz se musel živit jako železničář. Následně však získal zaměstnání v divadle a odtud už byl jen krůček na prkna, která znamenají svět. Za války narukoval do letectva, byl sestřelen a vězněn v zajateckém táboře - zkušenosti z něj poté využil při natáčení Velkého útěku.
Po válce se k divadlu vrátil a po pár letech se dokonce dostal k souboru Laurence Oliviera, s kterým absolvoval i americké turné. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1954, a to i v televizi, kde si zahrál v adaptaci románu 1984. O dva roky později se objevil i ve filmové verzi. Vzhledem ke své malé postavě, plešaté hlavě a zvláštnímu obličeji byl předurčen pro vedlejší role, ale brzy začal svoje kolegy zastiňovat a získal si velký úspěch.
Průlomem pro něj byla divadelní hra The Caretaker, kde se objevil roku 1960, v roce 1963 pak byla hra úspěšně převedena na filmové plátno a Donald si svou roli zopakoval. Téhož roku se objevil ve vedlejší roli ve filmu Johna Sturgese Velký útěk - jeho slepnoucí Colin je asi nejdramatičtější a jednou z nejoblíbenějších postav. Se Sturgesem poté Pleasence ještě o dva roky později pracoval na westernové komedii Cesta spásy, kde se objevil vedle Burta Lancastera. To byl jeho první, ale zdaleka ne poslední zářez v žánru westernu - i přes britský přízvuk se objevil hned v několika, jako třeba ve filmu Will Penny s Charltonem Hestonem, v přelomovém Vojáku v modrém Ralpha Nelsona, no a ještě v 80. letech se objevil vedle Franca Nera v jediném oficiálním pokračování Djanga. Po letech ještě Pleasence se Sturgesem pracoval ve válečném filmu Orel přistál, kde si zahrál Heinricha Himmlera.
Zásadní rolí šedesátých let byl ale samozřejmě Blofeld v bondovce Žiješ jenom dvakrát. Přestože předchozí díly naznačovaly, že Blofeld je vlasatý hromotluk, původně obsazený Jan Werich se producentu Broccolimu natolik nezdál, že se rozhodl pro karikaturního plešatého prcka s jizvou přes půl obličeje a do role obsadil právě Pleasence. Jak jsem po zhlédnutí usoudil, do celkového pojetí filmu se rozhodně více hodil právě Pleasence, pro kterého film znamenal první roli, s kterou byl herec ztotožňován, ač v dalších dílech už ji hráli jiní herci.
Pleasence byl jako herec vytíženější a vytíženější a objevoval se ve filmech opravdu všeho druhu, od Fantastické cesty (1966) se začínající Raquel Welch, přes válečné filmy, sci-fi a horory. Když George Lucas točil svůj debut THX 1138, nemohl Pleasence chybět. Hrál nejen v Británii a Americe, ale i Austrálii (Zapadákov, 1971), Itálii i Francii. Jeho největší sláva však přišla až koncem 70. let, kdy mladý režisér John Carpenter natočil nízkorozpočtový horor Halloween a Pleasence byl jedinou hvězdou, kterou si na pár natáčecích dní mohl dovolit. Obrovský úspěch filmu ale znamenal, že Pleasence se pro diváky stal především doktorem Loomisem a začal dostávat nabídky především v hororovém žánru. Zároveň ale také začal hrát více ve filmech Johna Carpentera, s nímž se velmi spřátelil (dále třeba Útěk z New Yorku, Vládce temnot).
Kromě USA, kde hrál v osmdesátých letech především v pokračováních Halloweenu a jiných hororech, se začal více uplatňovat i v Itálii, kde dostával role právě hlavně v hororech, ale i v obnovené vlně gialla. Asi nejvýznamnějším filmem jeho italského angažmá je Phenomena (1985) Daria Argenta, dále si zahrál detektiva ve filmu Nothing Underneath (1985), roku 1987 se objevil vedle Michaela Yorka a Edwige Fenech ve filmu Ruggera Deodata Z rovnováhy. Jak stárl, rozpočty filmů, v nichž hrál, byly nižší a nižší, scénáře slabší a slabší, ale Pleasence se netajil, že role bere především kvůli výdělku. Větší filmy už se mu ale vyhýbaly. Poslední dva filmy, v kterých si zahrál, byly zcela symbolicky šestý Halloween (1995) a italský horor Fatal frames, během jehož natáčení zemřel ve Francii ve věku 75 let.
Filmy:
1963 Velký útěk
1967 Žiješ jenom dvakrát
1967 Noc generálů
1972 Death Line
1974 Jestli se rozzlobíme, budeme zlí
1974 Ze záhrobí
1976 Orel přistál
1977 Telefon
1978 Halloween
1979 Drákula
1981 Útěk z New Yorku
1981 Klub příšer
1987 Django se vrací
1963 Velký útěk
1967 Žiješ jenom dvakrát
1967 Noc generálů
1972 Death Line
1974 Jestli se rozzlobíme, budeme zlí
1974 Ze záhrobí
1976 Orel přistál
1977 Telefon
1978 Halloween
1979 Drákula
1981 Útěk z New Yorku
1981 Klub příšer
1987 Django se vrací
1987 Vládce temnot
1988 Z rovnováhy
Super. Tohoto pána mám velmi rád. Pěkný článek.
OdpovědětVymazat