úterý 2. února 2016

CLAUDIA CARDINALE (1938)

"Nevypadáte jako statečnej ochránce ubohejch bezbrannejch vdov. Na druhou stranu, já nevypadám jako ubohá bezbranná vdova."
Vlastně jsem toho s Claudií Cardinalovou moc neviděl. Většina jejích filmů je na mě možná moc áčková, moc romantická, zkrátka mě zase tolik nelákají. Přesto je jednou z mých nejoblíbenějších hereček. Nejsem si jistý, že by stačila jen účast v jednom z mých nejoblíbenějších filmů, ale její výkon tam (a co si budeme nalhávat, i její vzhled) mi učaroval. A nejen tam, vlastně jsem neviděl film, kde by se mi nelíbila (snad kromě Růžového pantera, kterého si ale za a) moc nepamatuju a za b) jsem ho viděl naposledy v osmi, a to jsem vyžadoval srandu se Sellersem a ne ožralou krásku válející se po podlaze - což, kromě podivné autohoničky a nudy je to jediné, co si pamatuju).
Narodila se italským rodičům v Tunisu, kde žila až do rané dospělosti. Původně se chtěla stát učitelkou, v devatenácti letech však zvítězila v soutěži krásy a okamžitě po ní hmátli lační italští producenti, kteří ji obsadili v roce 1958 do filmu Zmýlená neplatí. Její slibně se rozvíjející kariéru hned v počátku málem utnula jedna nepříjemnost - Claudia byla těhotná a otec dítěte byl neznámý (spekulovalo se dokonce o znásilnění). Nicméně producent Franco Cristaldi problém "vyřešil", byť ne úplně nejlépe. Její těhotenství bylo přísně tajeno, a když se malý synek Patrizio narodil, byla Claudia nucena prohlašovat ho za bratra. Cristaldi s Cardinalovou začal žít, později se i vzali, a donutil ji podepsat smlouvu, která jí mimo jiné zakazovala ostříhat si vlasy nebo přibrat. Navíc ve většině svých filmů z tohoto období nemluvila Cardinalová svým hlasem, neboť měla nezvykle hluboký a chraplavý hlas, který byl považován za nepatřičný.
Claudiina kariéra se nicméně závratně rozeběhla a mladá herečka, považovaná navíc za erotický symbol, okamžitě začala pracovat s těmi největšími z největších. Po boku Alaina Delona či Annie Girardotové se objevila už roku 1960 ve Viscontiho Roccovi a jeho bratrech, s Viscontim a Delonem se sešla později ještě v Gepardovi (1963) a už bez Delona v Hvězdách Velkého vozu (1965). U Federica Felliniho zase hrála ve filmu 8 1/2 (1963). Pro svou výbornou znalost francouzštiny začala hrát i ve francouzských filmech, včetně dvou spoluprací s Jeanem-Paulem Belmondem (asi nejznámější je Cartouche, 1962).
Roku 1963 pak vstoupila do Hollywoodu, a to ničím jiným než Růžovým panterem (s Peterem Sellersem či Davidem Nivenem), o rok později si zahrála s legendami Johnem Waynem či Ritou Hayworthovou ve filmu Circus World. Z amerických filmů bych zmínil ještě western Profesionálové s Burtem Lancasterem či Lee Marvinem, či Ztracenou jednotku (1966), kde se sešla s Anthonym Quinnem, či opět Alainem Delonem.
Ve westernu nicméně nechala nesmazatelnou stopu o dva roky později, kdy jí Sergio Leone svěřil hlavní roli v Tenkrát na Západě. Claudia zde vytvořila asi největší a nejsilnější ženskou roli, která se do té doby (a možná i od té doby) ve westernu objevila. Spolupráci s Leonem chtěla později zopakovat ve filmu Tenkrát v Americe (1984), nakonec však obsazena nebyla.
Claudia Cardinale pokračovala ve své hvězdné kariéře i po třicítce, byť už především v Evropě. Objevovala se v různých filmech, které produkoval její manžel (proti vůli Rusů ji protlačil i do filmu Červený stan, sovětsko-italské koprodukce o katastrofě italské polární výpravy), objevila se v dalším westernu, Petrolejářkách (1971), kde si zahrála s další erotickou ikonou Brigitte Bardot, opět se sešla s Belmondem ve Smůle (1972). V roce 1974 si zahrála vedle Fabia Testiho a Franca Nera hlavní roli ve filmu I guappi, který režíroval Pasquale Squitieri. Pravděpodobně se během natáčení do sebe zamilovali, Claudia se rozvedla s Cristaldim a od roku 1975 žijí spolu. Squitieri ji poté začal obsazovat do svých dalších filmů, jako byl například Železný šéf (1977) s Giulianem Gemmou.
Od osmdesátých let filmů začalo ubývat, přesto je Cardinalová coby herečka aktivní dodnes, byť spíše v menších festivalových filmech. Loni dokonce natočila nějaký bulharský film nazvaný Once Upon a Time in the Western - těžko říct, co to je. Roku 2002 získala na berlínském filmovém festivalu ocenění za celoživotní dílo.

Filmy:
1962 - Cartouche
1963 - Osm a půl
1963 - Růžový panter
1966 - Profesionálové
1968 - Den sovy
1968 - Tenkrát na Západě
1971 - Petrolejářky
1972 - Smůla
1981 - Salamandr

2 komentáře:

  1. jo, Claudia je pojem. Z této generace hereček mě ale učarovala spíš Luciana Paluzzi. Ale viděl jsem ji jen ve třech nebo čtyřech filmech.

    OdpovědětVymazat
  2. Já ve třech a přímo si ji vybavuju jenom z jednoho. Ostatně toho zase tolik snad ani nehrála.
    Jinak z této generace hereček, a teď myslím jenom ty nejslavnější, jako je Cardinalová, Lorenová, Lollobrigida, Bardotová, Welchová, Andressová, vlastně z nich mám rád jenom tu Claudii. Raquel mi povětšinou spíš pije krev, stejně jako Ursula, s těmi ostatními jsem toho zase moc neviděl, se Sophií Lorenovou vlastně snad jenom kousek něčeho, ale vlastně ani jednu z nich nijak zvlášť nemusím. Takže taky mě berou víc jejich méně známé kolegyně, jako třeba Rosalba Neri.

    OdpovědětVymazat