ERA SAM WALLASH!... LO CHIAMAVANO... E COSI SIA (1971)

 

Když jsem poprvé viděl spaghetti western od Demofila Fidaniho, byl jsem zděšen, zatímco teď si jejich nablblost užívám, o to víc, když najdu film, ve kterém se 65 minut z 85 jen nejezdí na koni napříč stále tou samou pískovnou. To je naštěstí případ i filmu, který se jmenuje Era Sam Wallach... lo chiamavano... e cosi sia, ale říkali mu taky Savage Guns.

Robert Woods je tu zas, znovu jako mstitel, znova je mu úplně jedno, jestli je divákům sympatický, ale zatímco El Puro byl ochlasta, který vzal pistoli do ruky, když už nebylo zbytí, Sam Wallash střílí od začátku, když mu hned několik lidí postupně věnuje pistoli, neomylně a šestnáctkrát po sobě bez přebití. Taky má po kapsách tisícovky dolarů a je schopen si vycucat z prstu cokoli, co potřebuje, od pastí na padouchy až po těžké zbraně. Bohužel má také fobii z klapajících dveří! Což je asi to nejvtipnější, co se dá u Fidaniho vidět, kromě Kinskiho žeroucího jablko a Gordona Mitchella hrajícího karty se svým odrazem v zrcadle.

Banda vedená Dinem Stranem a Benitem Pacificem, kteří u Fidaniho hráli ve všem pod obvyklými pseudonymy Dean Stratford a Dennis Colt, na začátku postřílí osazenstvo hospody. Jenom Robert Woods přežije a vydá se ve stopách Strana coby padoucha jménem Mash Flannagan. Brzy zjistíme, že Strano se maskuje jako boháč Donovan v jednom městě, kde ovládá i sázky na zápasy a má milenku Simonettu Vitelli. Jenže každý vlastně ví, že Donovan je Mash Flanagan. Bandité připravují různé akce, na což najímají lidi. No a jednou jim tak přijdou tři psanci, kteří se jmenují Peter Martell, Gordon Mitchell a Lincoln Tate, a hrají je Peter Martell, Gordon Mitchell a Lincoln Tate. Nikdo z nich neřekne ani slovo, jsou představeni jako důležité postavy, a do konce filmu už se potom neobjeví.

Simonetta Vitelli tu vypadá asi nejlépe, co kdy ve Fidaniho filmech vypadala, silný make up zvýrazňuje její krásné oči, silonky její nohy a korzet její poprsí a pozadí, a dokonce tu i hraje lépe než jindy. A její postava je docela vtipná a kromě typických Fidaniho blbostí, špatných akčních scén s přehnanou choreografií (dočkáme se i zpomalené salonní bitky mezi naprosto náhodnými lidmi) a Woodsových záchvatů mě dost bavila i ona. Záporná strana je tentokrát slabší, Strano i Pacifico jsou spíš v pozadí a nejvíc je vidět ze všech padouchů druhý pobočník, který moc neosloví. Chtělo to Mitchella na větší roli. Aspoň je tu ale Woods, jednoznačně (nebo snad spolu s Fabiem Testim) nejlepší Fidaniho protagonista, i když se tu vlastně ani hrát nesnaží.

Jinak tu sice je všechno, co od Fidaniho čekáme, ale většina děje se odehrává ve městě, takže jezdění pískovnou je minimum a děj se natahuje spíš zbytečnými odbočkami, které ale nenudí. Goriho hudba je tradičně mimo, Villova kamera prakticky celá zoomová nebo braná z ruky. Z Fidaniho je tohle asi zatím "nejlepší" - v dobrém i špatném slova smyslu. 6,5/10

a.k.a. Savage Guns, His Name Was Sam Walbash, But They Call Him Amen, His Name Was Sam Wallash, But They Call Him Amen

Režie: Demofilo Fidani

Hrají: Robert Woods, Dino Strano, Benito Pacifico, Simonetta Vitelli, Amerigo Castrighella, Lincoln Tate, Gordon Mitchell, Peter Martell

Hudba: Lallo Gori

Itálie 1971