OIK´S BLOG: HENRY FONDA (1905

pátek 24. února 2017

HENRY FONDA (1905 - 1982)

Legendární americký herec a jeden z králů klasického westernu, pro mě asi nejoblíbenější herec amerických klasických westernů. Narodil se v Nebrasce 16. května 1905 v rodině s italskými kořeny. Studoval žurnalistiku, ale nakonec se rozhodl pro hereckou dráhu. Začínal v divadle, už ve svých začátcích se seznámil s Jamesem Stewartem, s nímž ho v budoucnu pojilo velké přátelství, dokonce byli sousedé. V roce 1931 se oženil s herečkou Margaret Sullavanovou, ale již po dvou letech se rozvedli.

Henry už během 20. let dostal angažmá na Broadwayi, ve třicátých letech začal hrát ve filmu, první film natočil v roce 1935, jmenoval se The Farmer Takes a Wife (Farmář se žení). Brzy se dostavil úspěch a Fonda začal hrát v různých filmech. V roce 1939 zaznamenal hned několik úspěchů. Předně poprvé spolupracoval s Johnem Fordem, a to ve filmu Mladý pan Lincoln (Young Mr. Lincoln). Fonda měl z role obdivovaného prezidenta hrůzu, ale Ford mu vysvětlil, že nehraje velkého státníka, ale začínajícího právníka. Trochu se s tím rozporuje historka, podle které Ford před natáčením Fondu nikdy neviděl, pak až v masce a po odlíčení ho vůbec nepoznal. Téhož roku si zahrál u Forda ještě v barevném westernu Bubny víří (Drums Along the Mohawk). A také si zahrál bratra slavného bandity, Franka, ve filmu Jesse James, kde sice hlavní role hrály tehdy ještě větší hvězdy Tyrone Power a Randolph Scott, ale o rok později v pokračování The Return of Frank James už hlavní roli hrál sám Fonda. V roce 1940 Fondův úspěch podtrhl další Fordův film, adaptace Steinbeckových Hroznů hněvu (The Grapes of Wrath), která filmu vynesla Oscara a Henrymu aspoň nominaci.

Následně Fonda podepsal sedmiletou smlouvu se studiem 20th Century Fox, a začal tam tvořit řadu úspěšných filmů. Jeden z těch, které komerčně neuspěly, a ve své době ani nemohly, zato mimořádně kvalitní, a Fondou samotným velice oblíbený, byl western Jízda do Ox-Bow (The Ox-Bow Incident, 1943). Následně však Fonda kvůli válce kariéru přerušil a nastoupil k námořnictvu. Po návratu ještě chvíli nehrál, a první role, kterou poté vzal, byl Wyatt Earp v legendárním Fordově westernu Můj miláček Clementina (My Darling Clementine, 1946). Vypadalo to, že opět nastoupil zářivou kariéru, v roce 1948 si opět zahrál u Forda, tentokrát negativní roli po boku Johna Waynea ve filmu Fort Apache, následně ale na sedm let Hollywood opustil, jednak proto, že nesouhlasil s tehdejší hollywoodskou politikou, která ostrakizovala levicově smýšlející umělce a bývalé členy americké komunistické strany, proti čemuž Fonda společně s Humphrey Bogartem či Johnem Hustonem protestovali, ale především získal šanci hrát hlavní roli v úspěšné hře Pan Roberts na Broadwayi.

Pan Roberts znamenal pro Fondu rovněž návrat na filmová plátna v adaptaci v roce 1955, ve filmu se objevil společně s Jamesem Cagneyem či Jackem Lemmonem, zároveň se však rozhádal s Johnem Fordem, který posléze natáčení opustil, a Fonda s ním již nikdy nic nenatáčel. Následně Fonda rozjíždí již nepřerušenou hvězdnou kariéru. Hraje v adaptaci Tolstého Vojny a míru (War and Peace, 1956) s Audrey Hepburn, hlavní roli vytvořil v Hitchcockově Nepravém muži (The Wrong Man, 1956). V roce 1957 si zahrál ve vynikajícím filmu Sidneyho Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů (12 Angry Men), začal hrát opět ve westernech, třeba u Anthonyho Manna v Šerifské hvězdě (The Tin Star, 1957). V roce 1962 si zahrál hned ve dvou velkých projektech sdružujících všechny možné hollywoodské hvězdy, Nejdelší den (The Longest Day) a Jak byl dobyt Západ (How the West Was Won), v obou si ale zahrál jen vedlejší role. V roce 1964 s filmem Ten nejlepší navštívil festival v Karlových Varech.

Koncem šedesátých let konečně kývl na nabídku Sergia Leoneho, který o spolupráci s ním již dlouho snil, a přijal hlavní zápornou úlohu ve westernu Tenkrát na Západě (C'era una volta il West, 1968). Pro diváky, zvláště v Americe, to byl šok, když se na plátně objevil jakýsi muž, zastřelil dítě, kamera se zvedla - a v detailu zabrala tvář Henryho Fondy s jeho modrýma očima, které teď působily nesmírně chladně. Ne, že by Fonda předtím hrál jen kladné role (viz jeho role ve filmech jako Fort Apache nebo Firecreek), ale diváci si ho často identifikovali práve s postavami, jako byl Abraham Lincoln, pan Roberts nebo porotce č. 8. Henry Fonda byl pravděpodobně největší americkou hvězdou své doby, která se opakovaně objevovala v italských filmech, ať už to byla další spolupráce se Sergiem Leonem, Mé jméno je Nikdo (Il mio nome e Nessuno, 1973), Lizzaniho studie Posledních dní Mussoliniho (Mussolini: Ultimo Atto, 1974), kde vedle Roda Steigera Fonda hrál kardinála, či Lenziho pokus o válečný velkofilm Poslední útok (Il grande attacco, 1978), kde si zahrál vedle řady hvězd italského žánrového filmu té doby (Giuliano Gemma, Helmut Berger, Ida Galli, Edwige Fenech), ale třeba i s Orsonem Wellesem či Johnem Hustonem. Objevil se i ve francouzském thrilleru Le serpent (1973) Henriho Verneuila, kde si zahrál zase s Yulem Brynnerem či Phillippem Noiretem.

Tou dobou již však Fonda byl spíše filmovou legendou, než aktivní hvězdou. Jeho filmy, ať už to byly westerny nebo jiné, nedosahovaly úspěšnosti těch starších, jak už to bývá u filmů, šitých na míru starým hvězdám. Ať se sešel dvakrát ve filmu s Jamesem Stewartem (Firecreek, 1968, Cheyenne Social Club, 1970), hrál v režii Paula Newmana jeho otce v Tak mě někdy napadá (Sometimes a Great Notion, 1971), nebo si zahrál v dalším hvězdně obsazeném válečném filmu Bitva o Midway (Midway, 1976). Koncem sedmdesátých let se dokonce objevil v několika katastrofických hororech s výmluvnými názvy jako Roj (The Swarm, 1978), Chapadla (Tentacles, 1977) nebo Horská dráha (Rollercoaster, 1977). Kariéru se mu však podařilo zakončit Oscarem, kterého dostal roku 1982 za hlavní roli ve filmu Na Zlatém jezeře (On Golden Pond, 1981).

Henry Fonda byl hned pětkrát ženatý, z toho třikrát rozvedený, druhá žena spáchala sebevraždu a poslední ho přežila. Z druhého manželství měl děti Petera a Jane, z kterých se rovněž staly velké filmové hvězdy. S Peterem si pak Henry zahrál ve filmu Wanda Nevada, který Peter i režíroval, s Jane právě ve filmu Na Zlatém jezeře.