VERA CRUZ (1954)

A westernová jízda pokračuje. Jak jsem u Warlocku napsal, že určitě byl v jistém smyslu vzorem pro spaghetti westerny, tak u Vera Cruz to platí dvojnásob. Kulisy francouzské intervence v Mexiku a boje za nezávislost, všem postavám jde jen o vlastní zisk, dočkáme se násilí na ženách, vyhrožování zabitím dětí i takřka rituální popravou zajatce ze strany Francouzů, která se nese v duchu hry kočky s myší, a taky duelu. A jistý Charles Buchinsky tu víc hraje na harmoniku než mluví. No a závěrečný masakr s kulometem v pevnosti (byť bez kapičky krve) určitě inspiroval zase Peckinpaha.

Trochu jsem se toho bál, nemaje v lásce nijak zvlášť ani Garyho Coopera, ani Burta Lancastera (tedy ve westernech, jsou filmy, ve kterejch byl fantastickej) a už vůbec ne prostředí vyšší společnosti ve westernech. Začnu od konce. Prostředí vyšší společnosti je dáno do přímého kontrastu s chováním Lancasterovy bandy, která se chová jako slon v porcelánu. Když Lancaster nevědomky smrtelně urazí rakouského důstojníka, ten ho praští rukavicí. Lancaster ovšem nemá tušení, že jde o výzvu k souboji a tak rukavici sebere a otře si s ní pusu, aby mohl lépe zapůsobit na kolemjdoucí dámu. A Cooper, ač on se v tomto prostředí orientuje mnohem více, nikoho nepoučuje a hledí si svého. Takže v tomhle případě mi to nijak nevadilo, byť pak už se scéna na plese za přítomnosti samotného císaře trochu táhla.

Burt Lancaster hraje opět postavu, která jakoby křičela na všechny strany, že je machr největší - rozdíl proti třeba Profesionálům je tu však ten, že tak není nahlížen, takže není tak otravný, a z jeho zubatého úsměvu jde spíš mráz. Hraje takovou záporně-nezápornou postavu, člověk nemá ponětí, jestli mu má vlastně fandit nebo ne. U Coopera je to jasnější, byť od něj jsem předpokládal vyloženého klaďáka, jak ho známe, ale povětšinou se taky stará o vlastní prospěch a jak ze hry o zlato vyšachovat ostatní. Ale zase, je to Gary Cooper v roce 54. Maličký mínus je pořád dost maličký.

No a pak je tu Lancasterova banda, ve které se nacházejí hned tři oblíbení borci - Ernest Borgnine, Charles Bronson a Jack Elam. A byť jsou jen v malých rolích, a veskrze záporných, užijeme si jich docela dost. Zvláště u Elama mě to těší, ve filmech z téhle doby jsem zvyklý na to, že zemře hned jak se objeví. Na to, že Borgnine a Elam jsou padouši je člověk zvyklý, takže u Bronsona může být šokující, když ho člověk vidí, jak se pokouší znásilnit ženu.

Co bych ještě zmínil? Výbornou kameru s nezvyklým formátem obrazu (jednom z těch, co se neujaly), docela dobrou hudbu. Filmy Roberta Aldriche (Tucet špinavců, pokud nevíte) se často vymykají a to je fajn. Mám ještě v plánu několik dalších. 7/10

Režie: Robert Aldrich 
Hrají: Gary Cooper, Burt Lancaster, Denise Darcel, Cesar Romero, Sara Montiel, George Macready, Ernest Borgnine, Charles Bronson, Jack Elam 
Hudba: Hugo Friedhofer 
Produkce: United Artists
USA 1954

THE OX-BOW INCIDENT (1943)

Dalo by se říct, že tohle je takový westernový předchůdce Dvanácti rozhněvaných mužů, a opět s Henrym Fondou. Ten tu však nehraje centrální roli, byť hraje samozřejmě tu, s kterou se jako diváci nejvíce ztotožníme. Otázky, které klade film, jsou podobné - je oprávněné vzít spravedlnost do vlastních rukou? A je shoda většiny skutečně tím nejsprávnějším soudem?

V ospalém městečku kdesi v Nevadě dojde k vraždě a krádeži dobytka, a okamžitě všichni vyrážejí polapit vrahy, na soudy se přece nedá spoléhat! Provaz nezapomeňte s sebou. Fondovi a jeho kamarádovi Harry Morganovi (konečně někde taky v roli, ve které má trochu víc prostoru, byť je pořád vedlejší postava - a opět je uveden jako Henry) se to nezamlouvá, a především některým starším obyvatelům, kteří protestují, ale zbytečně. Do čela se postaví metráková mamina s brokovnicí, místní pobuda, násilnický zástupce šerifa, který jako na potvoru zrovna není ve městě, a předvším bývalý jižní důstojník, který bere celou výpravu jako příležitost k vycepování svého dospívajícího syna. Dav žádá krev a nikoho nezajímá, zda trojice mužů, která jim padne do rukou, je skutečně vinna...

První polovina byla poněkud zdlouhavější. Než se výprava vydá na cestu, musí se složitě probírat, jestli je to opravdu vůbec vhodné. A pak je tu epizodka s dostavníkem a Fondovou bývalou dívkou, která se do filmu vůbec nehodila, byla tu snad jen proto, aby se tu objevila i nějaká mladší herečka. Ale od chvíle, kdy jsou chyceni možní pachatelé, atmosféra silně zhoustne a až do konce nepoleví. Dana Andrews coby vedoucí zajatců je vynikající, mladý Anthony Quinn moc prostoru bohužel nemá, nicméně jeho role je jistě zapamatovatelná. Sympatické je, že Henry Fonda nehraje toho Mirka Dušína, který pořád dává najevo, že je morálně výš, spíš hraje člověka, který si naprosto nedělá iluze. Ví, že se bude věšet, ví, že proti třiceti naštvaným řvounům nic nezmůže. Sem tam na obranu vystoupí, ale minimálně. Ostatně agresivita ostatních by se snadno mohla přenést i na něj a na Morgana, neboť jsou cizinci.

Až na výše zmíněné okolnosti nemám žádné výtky. Na film ze čtyřicátých let mi přišla i celkem výrazná hudba, ale to předveším pro využití lidového (tuším) nápěvu Red River Valley (u nás to zpívala Helenka Zaprachyudělámcokoli Vondráčková), který filmu dodává zvláštní smutný nádech. Zajímavé je také sledovat, jak z tohohle vychází spousta pozdějších filmů. Celkově, první polovina by byla tak za 6,5, druhá skoro za plný počet, celkově dávám 8/10.

a.k.a. Jízda do Ox-Bow
Režie: William A. Wellman
Hrají: Henry Fonda, Dana Andrews, Mary Beth Hughes, Anthony Quinn, Harry Morgan, Jane Darwell, Frank Conroy, Marc Lawrence
Hudba: Cyril J. Mockridge
Produkce: 20th Century Fox
USA 1943

WARLOCK (1959)

Western, který vypadal ze začátku dost dobře i přes nakreslené městečko v dálce. Městečko Warlock je ohrožováno bandou kovbojů, kteří přepadají místní horníky a každého strážce zákona, který se v městě objeví, vyženou, nebo rovnou zastřelí, nejlépe za zálohy. Městská rada se proto rozhodne najmout pistolníka Henryho Fondu coby šerifa, který vezme pořádek v městečku pevně do ruky. Přichází s ním ovšem rovněž jeho starý přítel Anthony Quinn, který si ve městě koupí saloon, a evidentně má svoje vlastní plány, a navíc se jeden z kovbojů, Richard Widmark, rozhodne svým starým přátelům postavit a stát se legálním strážcem zákona ve městě.

Ve filmu se tak načrtvává několik konfliktů, které musejí všechny nevyhnutelně skončit tragicky. Má Henry Fonda skutečně všechno pod kontrolou? Postaví se Widmark proti svému bratrovi, který v bandě zůstal, a proti starým přátelům? A má proti nim vůbec šanci? A jak se vůči němu postaví Quinn a Fonda? Navíc se do děje ještě důležitě zamíchají dvě ženy.

Film tedy nastíní několik konfliktů, prvních zhruba pětačtyřicet minut je docela fajn, ale pak přijdou problémy - snahy o hlubší prokreslení postav, tudíž dialogové scény, které děj na chvíli zabrzdí. Ono by to až tak nevadilo, scéna s Fondou se dá přežít dobře, jenže s Widmarkem je to horší. Zaprvé je jeho role poměrně nevěrohodně napsaná. Není úplně jasné, proč vlastně opustil bandu a stal se zrovna šerifem. Zadruhé se Widmark do svojí role nehodí, už je na to dost starý, chtělo to mladšího herce. A zatřetí jeho herecký výkon je dost nepřesvědčivý. Takže dlouhá pasáž, kdy se snaží (zmateně) vysvětlit svoje motivace, film dost zpomalí.

Pak se dá zase do pohybu, jenže se ukáže, že konflikt s kovboji je tím nejzajímavějším. Film ovšem jeho vyřešením nekončí, protože tu ještě máme tři hvězdy, které se musejí spolu popasovat. A v tuhle chvíli film ztratí tempo znovu. Respektive vývoj děje a postav udělá několik podivných zákrut, aby vše bylo dramatičtější. A proto nakonec bude hodnocení takové, jako bude.

Z herců se mi nejvíc líbil Quinn, byť byl divně nabarvený, aby působil starší. Fonda ve svojí nejednoznačné roli na sebe rozhodně strhne pozornost, byť hraje dost stoicky. K Widmarkovi jsem se už vyjádřil. Z ostatních je zajímavý snad jenom DeForrest Kelley, pozdější Kostra ze Star Treku. Je tu dost duelů a sem tam nějaká brutalita, kterou si člověk spojuje až s o pár let pozdějšími italskými filmy (např. probodnutá ruka) - evidentně byl tenhle film rovněž východiskem pro Leoneho. Škoda Widmarka a výše zmíněných záležitostí, mělo to dost potenciál... 6,5/10 

Režie: Edward Dmytryk
Hrají: Richard Widmark, Henry Fonda, Anthony Quinn, Dorothy Malone, Dolores Michaels, Wallace Ford, DeForrest Kelley, L.Q. Jones
Hudba: Leigh Harline
Produkce: 20th Century Fox
USA 1959

MINIRECENZE - A MAN, A HORSE, A COLT

V poslední době jsem začal znovu koukat na některé starší westerny (jak už jste si mohli všimnout), a vybíral jsem si především polozapomenutá béčka, která mívají cca 75 minut, takže jsem jich stihl víc. Žádný z těch filmů nebyl nic extra, některé byly dost hrozné. Dlužno říct, že snad až na ten první jsem na žádný nekoukal kvůli představiteli hlavní role - k těm více níže. Daleko spíš jsem si vybíral podle představitelů rolí vedlejších. V těchhle westernech totiž začínali borci jako Lee Marvin, Lee Van Cleef, Ernest Borgnine, Charles Bronson, Jack Elam, ba dokonce i Clint Eastwood. Takže jsem se snažil vidět aspoň jeden film s každým z nich, přičemž jsem musel přetrpět nudného Audieho Murphyho či příliš kladného Randolpha Scotta. Ne, že bych nakonec viděl něco opravdu s každým z výše zmíněných, někteří se naopak objevili vícekrát, ale i tak jsem toho viděl docela dost. Každý z těch filmů si nezasloužil vlastní článek, nebo by mě stejně nenapadlo nic víc, co napsat, takže je tu další souhrn.

DAWN RIDER (1935)
Stařičký westernový béčko se začínajícím Johnem Waynem, který během třicátých let vychrlil takových westernů desítky. Bohužel se ke mně dostala jen kolorovaná a nově ozvučená verze, s midi hudbou a novými zvukovými efekty. Ale ani tak to nebyla žádná sláva, a přes krátkou stopáž cca 54 minut i pěkná nuda. Jinak nečekal bych, že zrovna tento western byl roku 2012 zremakován s Christianem Slaterem a Donaldem Sutherlandem v hlavních rolích. Krátce k příběhu - Wayne se seznámí s chlapem, který miluje dívku, jejíž bratr je bankovní lupič a při jedné loupeži zastřelí Waynova otce. Wayne se vydává na cestu pomsty i přes city k oné dívce i kamarádovi, který získává podezření, že je mu jeho milá nevěrná. SPOILER: Na konci kamarád umírá a dívku si vezme Wayne. Tak to chodí. 4,5/10 

MAN IN THE SADDLE (1951)
Westernové béčko s Randolphem Scottem, které se točí kolem rančerů, kteří zápasí o jedno údolí a také o srdce jedné dámy (ovšem hrdina nakonec najde tu pravou a na tu, kterou miloval na začátku, a která ho zradila, se nakonec samozřejmě vykašle). Celkem je to nuda, ale bylo to zábavnější než Boetticherovy filmy se Scottem. Scott sám docela ujde. Ze známějších tváří se tu objevuje Cameron Mitchell. Nic moc. A postava Mexičana, kterého všichni hrdinové šikanují, je pojata hrozně rasisticky. 5/10

THE DUEL AT SILVER CREEK (1952)
Ne zrovna moc inteligentní béčko, které je aspoň plné akce. Moc tomu nepomáhá ani komentář vypravěče, kterým je druhý hrdina, šerif, který po zranění nemůže střílet. Prvním hrdinou je Audie Murphy, válečný hrdina, který svou slávu po válce využil coby filmová hvězda, dokonce natočil i film sám o sobě a svých hrdinských činech za války. Jako westernový hrdina není nic moc. Pamatujete si Rickyho Nelsona z Rio Bravo? Takový je přesně Audie Murphy. Mladistvá tvář, žádné charisma, je prostě nudný. Příběh je neoriginální, a opět obsahuje milostnou linku s tou špatnou ženskou, která je tentokrát ještě jasněji zlá. Aspoň to nebyla taková nuda. Mihne se tu Lee Marvin, ale nic moc nezvládne udělat. Siegel později začal točit lepší filmy. 6/10

HANGMAN'S KNOT (1952)
Tyhle filmy se Scottem jsou všecky stejné. Hraje vždy muže, kterého většina lidí z nějakého důvodu odsuzuje, ale nakonec získá srdce dívky, která ho drtivou většinu filmu nenáviděla, i uznání celé společnosti. Tady Randolph hraje velitele konfederační čety, která na začátku ukradne náklad zlata - samozřejmě pro armádu, Randolph je přece veskrze kladný. Jenže válka už skončila, což Randolphovi někdo zapomněl říct, takže nemají ani kam odvézt zlato, ani zač dál bojovat. Zákon teď po nich jde jako po lupičích. Jedna banda je pronásleduje až na stanici dostavníku, kde se Scottova kompanie zabarikáduje a zbytek filmu se snaží dostat ven, zatímco muži, kteří je obklíčili, si nedávají ani moc práce s tím, aby vymysleli, jak odtamtud jižany dostat. Uvnitř se nám zatím vybarvují charaktery, jak vojáků, tak jejich rukojmích. Lee Marvin je samozřejmě shnilý jabko v četě. Zajímavý, že hrál se Scottem tak často, vypadá trochu jako jeho zlý mladší bratr. Nevím, co je víc ubíjející, jestli nepravděpodobná psychologie postav nebo Scottova zoufalá snaha všechny přesvědčit, že on je ten hodnej. 5,5/10

GUN FURY (1953)
Cesta za vysvobozením snoubenky, nebo za vlastní pomstou? Western, který ani chvilku nenudí, byť jeho scénář není z nejoriginálnějších a nejpropracovanějších. Ovšem režisér Raoul Walsh z toho vytřískal, co šlo. K tomu mu pomáhá silné obsazení v čele se sympaťákem Rockem Hudsonem a zákeřným padouchem Philipem Careym. Snad jen unesená Donna Reed (hrála též v Hangman's Knot) mohla být nahrazena lepší herečkou, celý film prochází s jedním útrpným výrazem ve tváři. Lee Marvin tu dělá jen křoví, ale tady to díky hlavním tahounům vůbec nevadí. Zajímavé je, že film byl točen ve 3D, což člověka napadne hlavně u scén, kdy někdo něco hází do kamery, a ještě zajímavější je to, že režisér Walsh měl jen jedno oko, tudíž ten film nemohl vidět správně. (Ve stejném roce natočil rovněž jednooký André de Toth ve 3D horor House of Wax.) 7/10

RIDING SHOTGUN (1954)
Docela zábavný western, bohužel pro blbce. Randolph Scott musí totiž divákům vysvětlit úplně všechno, takže furt kecá coby vypravěč a popisuje i to, co vidíme. Ale i jeho postava je dost idiot a idiot je i každý ve městě, kde se příběh odehrává. Scott se na začátku nechá ve své pomstychtivosti napálit bandou, která přepadne dostavník, aby odlákala šerifa z města, které hodlá vybílit. Poté, co si pouta přestřelí derringerem (úžasnej nápad) a dojede do města, ho všichni naprosto logicky považují za člena bandy, která přepadla dostavník, a chystají se lynčovat, v čemž jim celou dobu brání strach, že je Scott střelí. Zajímavé je snad jenom to, že vedlejší roli bandity si zahrál jistý Charles Buchinsky, a i už tady má vlastně "přání smrti". Nejzajímavější postava je magor, který si celý film chystá laso na věšení. 6/10

JOE DAKOTA (1957)
Černý den v Black Rock jako westernové béčko. Film, kde nikdo nemá zbraň, jsou v něm asi jenom čtyři koně, skoro se v něm nestřílí a nejsou v něm žádné mrtvoly. Přesto je docela zábavný, byť občas trochu veselejší, než by bylo záhodno. Jock Mahoney je celkem ok hrdina, zaujme tu dvojka vesnických buranů Lee Van Cleef a Claude Akins, a dvě krásky, hrající sestry, které si jsou překvapivě opravdu podobné. Celé je to sice strašně předvídatelné, hlavně pokud člověk viděl zmíněný (a mnohem lepší) Sturgesův film, ale i tak je to docela snesitelná záležitost. 6,5/10

THE QUIET GUN (1957)
A opět něco málo zákona, morálky a občanstva, které si žádá přímější jednání, nejlépe lynč. Zde za vším stojí chamtivý rančer, který vymyslí překombinovaný plán, jak zabrat pozemek svého souseda. Tak překombinovaný, že se všechno nutně posere, i kvůli zatvrzelosti nasraného šerifa, který se nehodlá vzdát. Začíná to docela dobře, protože první, koho vidíme, je Lee Van Cleef, který svého tvrďáka, který okamžitě po příjezdu šikanuje přihlouplého stájníka, hraje skvěle, bohužel po zbytek filmu se objevuje už jen sporadicky. A bez něj už je to docela nuda. 5/10

AMBUSH AT CIMARRON PASS (1958)
První western s Clintem Eastwoodem - a nebyla to až taková bída, jak on sám i různé recenze tvrdí. Je to hodně levné béčko, příběh je hloupý, dialogy otřesné, většina postav jen dělá kulisy hlavním čtyřem nebo pěti, ale docela jsem se u toho bavil a nenudilo mě to rozhodně tolik, jako výše zmíněné filmy se Scottem. Clint je tu jiný, než jak ho známe, sice fajn, ale těžko říct, jestli vyčnívá proto, že ho člověk zná, nebo je skutečně ze všech herců nejvýraznější. 6/10