A westernová jízda pokračuje. Jak jsem u
Warlocku napsal, že určitě byl v jistém smyslu vzorem pro spaghetti westerny, tak u
Vera Cruz to platí dvojnásob. Kulisy francouzské intervence v Mexiku a boje za nezávislost, všem postavám jde jen o vlastní zisk, dočkáme se násilí na ženách, vyhrožování zabitím dětí i takřka rituální popravou zajatce ze strany Francouzů, která se nese v duchu hry kočky s myší, a taky duelu. A jistý
Charles Buchinsky tu víc hraje na harmoniku než mluví. No a závěrečný masakr s kulometem v pevnosti (byť bez kapičky krve) určitě inspiroval zase
Peckinpaha.
Trochu jsem se toho bál, nemaje v lásce nijak zvlášť ani
Garyho Coopera, ani
Burta Lancastera (tedy ve westernech, jsou filmy, ve kterejch byl fantastickej) a už vůbec ne prostředí vyšší společnosti ve westernech. Začnu od konce. Prostředí vyšší společnosti je dáno do přímého kontrastu s chováním
Lancasterovy bandy, která se chová jako slon v porcelánu. Když
Lancaster nevědomky smrtelně urazí rakouského důstojníka, ten ho praští rukavicí.
Lancaster ovšem nemá tušení, že jde o výzvu k souboji a tak rukavici sebere a otře si s ní pusu, aby mohl lépe zapůsobit na kolemjdoucí dámu. A
Cooper, ač on se v tomto prostředí orientuje mnohem více, nikoho nepoučuje a hledí si svého. Takže v tomhle případě mi to nijak nevadilo, byť pak už se scéna na plese za přítomnosti samotného císaře trochu táhla.
Burt Lancaster hraje opět postavu, která jakoby křičela na všechny strany, že je machr největší - rozdíl proti třeba
Profesionálům je tu však ten, že tak není nahlížen, takže není tak otravný, a z jeho zubatého úsměvu jde spíš mráz. Hraje takovou záporně-nezápornou postavu, člověk nemá ponětí, jestli mu má vlastně fandit nebo ne. U
Coopera je to jasnější, byť od něj jsem předpokládal vyloženého klaďáka, jak ho známe, ale povětšinou se taky stará o vlastní prospěch a jak ze hry o zlato vyšachovat ostatní. Ale zase, je to
Gary Cooper v roce 54. Maličký mínus je pořád dost maličký.
No a pak je tu
Lancasterova banda, ve které se nacházejí hned tři oblíbení borci -
Ernest Borgnine,
Charles Bronson a
Jack Elam. A byť jsou jen v malých rolích, a veskrze záporných, užijeme si jich docela dost. Zvláště u
Elama mě to těší, ve filmech z téhle doby jsem zvyklý na to, že zemře hned jak se objeví. Na to, že
Borgnine a
Elam jsou padouši je člověk zvyklý, takže u
Bronsona může být šokující, když ho člověk vidí, jak se pokouší znásilnit ženu.
Co bych ještě zmínil? Výbornou kameru s nezvyklým formátem obrazu (jednom z těch, co se neujaly), docela dobrou hudbu. Filmy
Roberta Aldriche (
Tucet špinavců, pokud nevíte) se často vymykají a to je fajn. Mám ještě v plánu několik dalších.
7/10
Režie: Robert Aldrich
Hrají: Gary Cooper, Burt Lancaster, Denise Darcel, Cesar Romero, Sara Montiel, George Macready, Ernest Borgnine, Charles Bronson, Jack Elam
Hudba: Hugo Friedhofer
USA 1954
Žádné komentáře:
Okomentovat