Ke jménům Tommy Wiseau a Neil Breen přibylo třetí jméno - John De Hart. Všichni tři jsou narcisové, přesvědčení, že jsou ultraborci, po kterých jedou všechny kočky, a natočili filmy, které sami režírovali, napsali, De Hart udělal i hudbu a nazpíval ohavné písně, a hráli hlavní role. Všichni tři pak totálně selhali. De Hartův film přišel první a mezi videošrotem své doby zapadl, zatímco sláva Wiseaua a Breena se už mohla šířit na internetu.
Šampíčko a kulky nemá děj. Hlavní postavy jsou tři policisté, z nichž jeden, William Smith, je zkorumpovaný pašerák drog, který svoje dva kolegy obviní z pašování drog a pošle je mimo službu. Dva poldové mimo službu jsou megaborec John De Hart, šedovlasý nudný sušinka s knírem, který je ale free, cool a in, jedou po něm modelky z Playboye, dokonale zpívá s místní country kapelou, která na španělky hraje jako na elektrické kytary, a druhý polda je neskutečně ožralý a sjetý, agresivní Wings Hauser. A nikdy si nejste jistí, kdo z nich dvou je hlavní postava. Takže sledujete asi takovéhle následující pasáže:
- John De Hart zajde do baru, kde se setká s modelkou. S neuvěřitelně tupým výrazem falešně zazpívá píseň Do the Shimmy Slide a pak je modelka najednou jeho přítelkyně.
- Po De Hartově vystoupení začne striptýz. Přítomna je nějaká žena, která si stěžuje na obscénnost a zavolá policii. Ve strip baru.
- John De Hart s modelkou jsou na večeři. John De Hart vypráví číšníkovi ty nejhorší vtipy. Číšník oceňuje, jak je De Hart vtipný.
- John De Hart s modelkou sedí v parku na houpačce. Modelka vypráví o svém zážitku se satanistickým kultem. Následuje dlouhatánský flashback, v němž William Smith předvede dlouhou satanskou mši a pak obětuje dítě.
- Aby John De Hart modelku uklidnil, přednese monolog Být či nebýt z Hamleta!
- předlouhá sexuální scéna mezi De Hartem a modelkou. Zkrátím to, jsou celkem tři, příčemž vždy trvají stejně dlouho, jak trvá písnička. Zvláště nudná, zpomalená a neinvenční scéna ve vaně, kde dlouhé minuty jen sledujeme, jak modelka sedí De Hartovi na klíně a ten jí hladí prsa, je k nepřežití. V poslední předlouhé scéně ale dojde ke kurióznímu momentu, kdy De Hart z postele "odkládá" sklenici se šampaňským a v záběru se objeví čísi ruka, která sklenici vezme a odnese!
Scény s Wingsem Hauserem jsou ale k nepřežití ještě víc. Jeho postava je nudná, otravná, neustále sjetá, a jediné, co ji vykupuje, jsou scéna, kde střílí účty a pak je spláchne do záchoda, a potom scény, kde asi nevěděl, že je v záběru, a ožrale se motal na kraji, na svatbě a na pohřbu.
Williama Smithe jsem viděl v několika filmech ze sedmdesátých let, a bylo mi líto nejen, že je tady, ale i co tu musí dělat. De Hart neví, kdy stříhat, takže Smith pronáší předlouhé nezajímavé monology, které s táhnou a táhnou a táhnou, většina scén je navíc točena na dva tři záběry. Smith hraje superpadoucha, který nejen je zkorumpovaný polda a drogový dealer a vrah, ale ještě je vůdcem satanského kultu a zkorumpovaným soudcem! A navíc dostaneme i scénu, kde ke Smithovi přijde Hauserova exmanželka, on ji zfackuje, přehne přes stůl, sundá jí kalhotky, nařeže jí, pak jí políbí prdel, a následně ji donutí k orálnímu sexu. Z tohoto ranku nechutných zbytečných scén ještě v závěru Smithovi pohůnci vejdou do baru a znásilní barmanku, kterou jsme do té chvíle neviděli.
De Hart neumí hrát, neumí zpívat, neumí se pohybovat, neumí mluvit, neumí střílet, neumí psát scénáře, neumí režírovat, neumí stříhat a neumí se rozloučit se svými postavami, takže film má dost šokujícím způsobem násilně naroubovaný happy end. Nejdřív je Hauser zatčen a ve vězení vychlastá láhev s bělidlem. To zázračně přežije a zase je ok. V závěru se, snad vlivem pronásledujících pohůnků, De Hart s modelkou vysekají na motorce a ona nepřežije (protože si během jízdy neustále mezi jednotlivými střihy sundavala a nasazovala přilbu). Je pohřbena a De Hart vezme luk a jde si to konečně se Smithem vyřídit. A poté zjistí, že modelka přežila a jen mu to někdo kdo ví proč zatajil...
Film jednoznačně vznikl proto, že právník John De Hart si řekl, že chce být akčním hrdinou a chce osahávat a líbat kozy Playboy Playmate. Pozvánky na rande asi nevyšly, tak si řekl, že jediný legální způsob, jak toho dosáhnout, je natočit film. Verzi s názvem Champagne and Bullets, která má 100 minut a obsahuje vše výše popsané, ale nikdo nechtěl distribuovat, tak z ní vystříhali sex a řadu dalších scén a uvedli 75 minut dlouhou verzi s názvem Road to Revenge. De Hart ale nebyl spokojen, tak v roce 2007 připravil nový sestřih s názvem Geteven, kde mnohé scény vrátil a přitočil i nějaké nové, čímž film dostal na 90 minut. Tato verze už nějaký ohlas zaznamenala a recenzovali ji i Red Letter Media. Před několika lety pak vyšla na Blu Ray původní verze, kterou u nás promítal i Festival otrlého diváka.
Je to bizár. Je to šílené. Pokud takovéhle šílenosti vyhledáváte, směle do toho. Neříkejte ale, že jsem vás nevaroval. Hodnotit nebudu, ale jen řeknu, že Raw Force po tomhle vypadalo jako docela normální film.
a.k.a. Šampíčko a kulky, Road to Revenge, Geteven
Režie: John De Hart
Hrají: John De Hart, Wings Hauser, William Smith, Pamela Bryant
Hudba: John De Hart
USA 1993
DO THE SHIMMY SLIDE!
Žádné komentáře:
Okomentovat