Tak včera se mi poštěstilo vidět na velkém plátně film, který jsem tam vidět chtěl vždycky. Žižkovské kino Aero promítalo Leoneho klasiku, což byla příležitost, kterou jsem nemohl propásnout. Před projekcí byl pronesen sice dost zdlouhavý a pro neznalého diváka jistě velmi informativní úvod, což jsem protrpěl, ale pak se ozvaly první tóny Morriconeho melodie a celé kino bylo přeneseno do jiného světa.
Vzhledem k pozdějšímu začátku a dopravě jsem vlastně byl rád, že byla promítnuta americká zkrácená verze. Navíc jsem ji dlouho neviděl, chybějící scény znám zpaměti, některé návaznosti se mi asi i líbí víc (jak tu scénu v rozbombardované pevnosti miluju, návaznost od prázdné oprátky na Tuca ženoucího se za doutníky funguje líp), vlastně mi z těch přidaných chyběly stejně jen dvě - rozbombardovaná pevnost a "Six, perfect number."
Promítaná verze byla ta z roku 2017, tzn. odbarvená žlutá. Na obrazovce počítače to nevypadá nic moc. V kině to ale vypadalo pěkně. Zvuk byl mono, což bylo jen dobře, ta přemíchaná 5.1 verze je nedobrá a ty přidané zvukové efekty jsou strašné. Ale při sestavování verze při vydání Blu Ray asi došlo k několika chybkám, které byly docela dobře slyšitelné.
Co mě ale potěšilo nejvíc, to byla reakce publika. Je fajn sedět v kinosále plném stejně naladěných lidí, publikum se smálo při Tucových vtipech (nejdelší smích následoval po větě "Bůh není s námi, protože nesnáší idioty.") Na konci pak zazněl bouřlivý potlesk. V tom tahle projekce vyhrává určitě nad promítáním Tenkrát na Západě před lety, kde nás bylo docela málo, a kde, pravda, taky není moc čemu se zasmát.
Žádné komentáře:
Okomentovat