V novoročním článku jsem sice avizoval, že The Show With No Name už nebude... Ale víte co, bude. I když to znamená poslouchat celou dobu jenom mě. Nakonec je další díl o filmu, který snad všichni dobře známe, El Dorado.
Člověče, i když to jedeš sólo, neodbíháš od tématu a stejně atakuješ stopáž samotnýho filmu. Tohle se poslouchalo fakt moc dobře. Až jsem z toho dostal chuť si připomenout to Rio Lobo, který jsem viděl před víc jak dvaceti lety a nějak mě tehdy vůbec nevzalo. A víš co, na objektivitu kašli, to je akorát termín pro hlupáky, když chtěj vypadat chytře. Lidskej mozek takhle nefunguje. Taky si radši pustím Beatles For Sale než A Hard Day's Night, Připoutejte se prosím radši dvojku než jedničku nebo například Veselé Velikonoce radši s VHSkovým než s kinodabingem. Ať je třeba kvůli tomu můj mozek objektivně vůl, ale s tím já stejně nic nenadělám a hlavně mi to vůbec nevadí.
No teď jsem poslouchal ten díl o Godzille, a tam jsi sice většinou mluvil ty, ale když už jsem já něco říkal, odbíhal jsem od tématu často. Tak buď jsem se zlepšil, nebo jste mě s Honzou rušili. :D Ale řekl bych, že zkušenosti s online výukou mě spíš v tomhle zlepšily. Stopáž i mě zarazila, o to víc, že jsem si dal během nahrávání dvě delší pauzy, takže čas jsem moc nehlídal a předpokládal jsem, že dýl než hodinu nepojedu. Tak snad to nikoho neunudí k smrti. Ale kdyby ses k tomu chtěl někdy vrátit, určitě budu rád - s protinázorem a jiným hlasem je to určitě lepší. Akorát El Dorado by pravděpodobně bylo potom delší než film samotnej, i proto, že asi na pět témat, která jsem chtěl zmínit, jsem totálně zapomněl, a třeba bys je zrovna ty vytáhnul ;) Rio Lobo jsem si pustil ráno, a docela dobře jsem se u toho pobavll. Je to z těch tří nejslabší, ale pořád mě to celkem baví. A ano, na objektivitu kašlat - zase je vytáhnu, Pátrači jsou lepší film s Waynem než Rio Lobo, ale to si stejně pustím mnohem radši ;) U A Hard Day's Night se neshodneme, až bude někdy top 3 elpíček Beatles, asi se tam objeví.
Co naděláš, na těch Animals od Pink Floydů se zase neshodnu já s tebou. Jak jsem si teď oživoval jejich diskografii, zase jsem si připomněl, proč se mi tohle album nikdy nelíbilo - jednotlivý skladby jsou na mě příšerně zdlouhavý a taky mám pocit, že většina alba je v jedný tónině. Sheep je výborná, ale v tu chvíli už napůl spím. Jako by se na tý desce projevovaly varovný signály z Wish You Were Here. The Wall má taky svoje "zlý" dvojče - The Final Cut (ne Works, jak říkáš - to je název obskurní kompilace obsahující do tý doby nevydanou Biding My Time). Zatímco ty máš u Zdi problém s krapet moc ucouranou třetí stranou, mně vadí ta čtvrtá, co je z větší části složená z repríz a variací už slyšenejch motivů. No a Final Cut je jako třetí deska k původnímu dvojalbu. Naopak mě hrozně mile překvapily dvě alba, který jsem léta ignoroval. Dojmy z Atom Heart Mother se mi kdysi musely pomotat se studiovou Ummagummou (dost možná za to může dělení delších skladeb na zvlášť pojmenovaný části). I když ta titulní suita jde tak nějak od ničeho k ničemu a závěrečná Alanova psychedelická snídaně jsou spíš tři nedokončený věci spojený do jednoho celku, tak ani jedna mě nikdy neprudí dost dlouho. To podstatný je ale mezi nima - If a Fat Old Sun jsou dokonce jedny z nejhezčích věcí, co kdy nahráli. Ani Wrightova Summer Of '68 za nima moc nezaostává. Myslím, žes mi kdysi říkal, že to album není taková srágora, jak jsem ti tvrdil. Měls recht. Na oplátku ti doporučím, abys ty dal šanci tý druhý desce, od který jsem nic nečekal - soundtrack Obscured By Clouds. Šest z desti tracků je zpívanejch, a kdyby ty skladby nebyly tak strašně blbě seřazený, tak bych si to - narozdíl od More - i spletl s normální řadovkou. Hodně z Atom Heart Mother a Meddle a prakticky celý Obscured By Clouds jsou pro mě důkaz, že kdyby tenkrát floydi mermomocí chtěli bejt singlová kapela, tak na to měli. Jestli zas někdy budu mít dost peněz, ty dvě alba si na vinylu pořídím, vedle Meddle ostudu dělat nebudou. Ty nejzásadnější desky sice přišly až pak, ale pro samej koncept mi na nich chyběj normální písničky. Asi jsem divnej. A když jsem u normálních písniček, tak myslím, že obě studiovky Gilmourovy verze Pink Floyd jsou docela v pohodě, přičemž Division Bell je ta lepší. Jenže ne zas o tolik, jak jsem si pamatoval - po What Do You Want From Me je na ní půlhodina (v kuse!), která se mě vždycky pokouší unudit k smrti. Třeba ten saxík na začátku Wearing The Inside Out mi ze všeho nejvíc připomíná soundtrack k nějakýmu soft eroťáku - a to je tahle věc z tý slabý části ještě asi nejlepší. Po ní je tam strašlivá Take It Back, která - podobně jako One Slip z předchozí desky - mnohem víc připomíná U2 než Pink Floyd. Nevěřím jediný její notě. Pak už je to naštěstí jenom dobrý. Naopak ty dva živáky z tý doby, čili Delicate Sound Of Thunder a Pulse, nikdy slyšet nechci. První z nich jsem v jeho filmový verzi viděl na ČT a docela slušně mě to znechutilo. Nesnáším, když se ze skupiny stane bigband. A ten Pulse vypadá, že na tom bude velice podobně.
Final Cut a Works si pořád pletu asi kvůli roku vydání, kvůli čemuž jsme ty složky mívali hned za sebou. Jasně, na Works jsou singly jako Arnold Layne a See Emily Play. Čtvrtá strana Wall je skvělá a ty opakování mi absolutně nevadí - deska se kruhem vrací na začátek a uzavírá jeden celek, ne jen sbírku několika nesouvisejících písniček. Myšlenkový koncept The Wall je mi ukradený, ale hudebně se mi to líbí, právě až na většinou třetí stranu. Na čtvrté jsou pak Run Like Hell, Trial, In the Flesh II, Waiting for the Worms... samá klasika. Abych třetí nekřivdil, Hey You je skvělá věc a Nobody Home se mi líbí taky, akorát mi připadá nedokončená. A samozřejmě je tam Comfortably Numb. Ty desky bez Waterse jsem asi slyšel a stejně si pamatuju jen High Hopes. Koncert Pulse jsem kdysi viděl, běžel i v televizi, a docela se mi líbil, určitě si pamatuju, že v něm jednu část tvořila celá Dark Side of the Moon. Jak to myslíš s tím bigbandem si nejsem jist.
Ok, ta Wearing the Inside Out zní fakt trochu jako tohle. https://www.youtube.com/watch?v=16Jy-K0kjbE Ale v osmdesátkách to byla holt móda, vezmi si prakticky každej francouzskej film tý doby, ústřední téma na saxík, a do toho jde Delon ve zváleným obleku, případně Belmondo v kožený bundě.
Člověče, i když to jedeš sólo, neodbíháš od tématu a stejně atakuješ stopáž samotnýho filmu. Tohle se poslouchalo fakt moc dobře. Až jsem z toho dostal chuť si připomenout to Rio Lobo, který jsem viděl před víc jak dvaceti lety a nějak mě tehdy vůbec nevzalo.
OdpovědětVymazatA víš co, na objektivitu kašli, to je akorát termín pro hlupáky, když chtěj vypadat chytře. Lidskej mozek takhle nefunguje. Taky si radši pustím Beatles For Sale než A Hard Day's Night, Připoutejte se prosím radši dvojku než jedničku nebo například Veselé Velikonoce radši s VHSkovým než s kinodabingem. Ať je třeba kvůli tomu můj mozek objektivně vůl, ale s tím já stejně nic nenadělám a hlavně mi to vůbec nevadí.
No teď jsem poslouchal ten díl o Godzille, a tam jsi sice většinou mluvil ty, ale když už jsem já něco říkal, odbíhal jsem od tématu často. Tak buď jsem se zlepšil, nebo jste mě s Honzou rušili. :D Ale řekl bych, že zkušenosti s online výukou mě spíš v tomhle zlepšily.
OdpovědětVymazatStopáž i mě zarazila, o to víc, že jsem si dal během nahrávání dvě delší pauzy, takže čas jsem moc nehlídal a předpokládal jsem, že dýl než hodinu nepojedu. Tak snad to nikoho neunudí k smrti.
Ale kdyby ses k tomu chtěl někdy vrátit, určitě budu rád - s protinázorem a jiným hlasem je to určitě lepší. Akorát El Dorado by pravděpodobně bylo potom delší než film samotnej, i proto, že asi na pět témat, která jsem chtěl zmínit, jsem totálně zapomněl, a třeba bys je zrovna ty vytáhnul ;)
Rio Lobo jsem si pustil ráno, a docela dobře jsem se u toho pobavll. Je to z těch tří nejslabší, ale pořád mě to celkem baví. A ano, na objektivitu kašlat - zase je vytáhnu, Pátrači jsou lepší film s Waynem než Rio Lobo, ale to si stejně pustím mnohem radši ;) U A Hard Day's Night se neshodneme, až bude někdy top 3 elpíček Beatles, asi se tam objeví.
Co naděláš, na těch Animals od Pink Floydů se zase neshodnu já s tebou. Jak jsem si teď oživoval jejich diskografii, zase jsem si připomněl, proč se mi tohle album nikdy nelíbilo - jednotlivý skladby jsou na mě příšerně zdlouhavý a taky mám pocit, že většina alba je v jedný tónině. Sheep je výborná, ale v tu chvíli už napůl spím. Jako by se na tý desce projevovaly varovný signály z Wish You Were Here. The Wall má taky svoje "zlý" dvojče - The Final Cut (ne Works, jak říkáš - to je název obskurní kompilace obsahující do tý doby nevydanou Biding My Time). Zatímco ty máš u Zdi problém s krapet moc ucouranou třetí stranou, mně vadí ta čtvrtá, co je z větší části složená z repríz a variací už slyšenejch motivů. No a Final Cut je jako třetí deska k původnímu dvojalbu.
VymazatNaopak mě hrozně mile překvapily dvě alba, který jsem léta ignoroval. Dojmy z Atom Heart Mother se mi kdysi musely pomotat se studiovou Ummagummou (dost možná za to může dělení delších skladeb na zvlášť pojmenovaný části). I když ta titulní suita jde tak nějak od ničeho k ničemu a závěrečná Alanova psychedelická snídaně jsou spíš tři nedokončený věci spojený do jednoho celku, tak ani jedna mě nikdy neprudí dost dlouho. To podstatný je ale mezi nima - If a Fat Old Sun jsou dokonce jedny z nejhezčích věcí, co kdy nahráli. Ani Wrightova Summer Of '68 za nima moc nezaostává. Myslím, žes mi kdysi říkal, že to album není taková srágora, jak jsem ti tvrdil. Měls recht.
Na oplátku ti doporučím, abys ty dal šanci tý druhý desce, od který jsem nic nečekal - soundtrack Obscured By Clouds. Šest z desti tracků je zpívanejch, a kdyby ty skladby nebyly tak strašně blbě seřazený, tak bych si to - narozdíl od More - i spletl s normální řadovkou. Hodně z Atom Heart Mother a Meddle a prakticky celý Obscured By Clouds jsou pro mě důkaz, že kdyby tenkrát floydi mermomocí chtěli bejt singlová kapela, tak na to měli. Jestli zas někdy budu mít dost peněz, ty dvě alba si na vinylu pořídím, vedle Meddle ostudu dělat nebudou. Ty nejzásadnější desky sice přišly až pak, ale pro samej koncept mi na nich chyběj normální písničky. Asi jsem divnej.
A když jsem u normálních písniček, tak myslím, že obě studiovky Gilmourovy verze Pink Floyd jsou docela v pohodě, přičemž Division Bell je ta lepší. Jenže ne zas o tolik, jak jsem si pamatoval - po What Do You Want From Me je na ní půlhodina (v kuse!), která se mě vždycky pokouší unudit k smrti. Třeba ten saxík na začátku Wearing The Inside Out mi ze všeho nejvíc připomíná soundtrack k nějakýmu soft eroťáku - a to je tahle věc z tý slabý části ještě asi nejlepší. Po ní je tam strašlivá Take It Back, která - podobně jako One Slip z předchozí desky - mnohem víc připomíná U2 než Pink Floyd. Nevěřím jediný její notě. Pak už je to naštěstí jenom dobrý. Naopak ty dva živáky z tý doby, čili Delicate Sound Of Thunder a Pulse, nikdy slyšet nechci. První z nich jsem v jeho filmový verzi viděl na ČT a docela slušně mě to znechutilo. Nesnáším, když se ze skupiny stane bigband. A ten Pulse vypadá, že na tom bude velice podobně.
Aha, takže taky kecám - ta Biding My Time je na Relics, na Works je Embryo.
VymazatFinal Cut a Works si pořád pletu asi kvůli roku vydání, kvůli čemuž jsme ty složky mívali hned za sebou. Jasně, na Works jsou singly jako Arnold Layne a See Emily Play. Čtvrtá strana Wall je skvělá a ty opakování mi absolutně nevadí - deska se kruhem vrací na začátek a uzavírá jeden celek, ne jen sbírku několika nesouvisejících písniček. Myšlenkový koncept The Wall je mi ukradený, ale hudebně se mi to líbí, právě až na většinou třetí stranu. Na čtvrté jsou pak Run Like Hell, Trial, In the Flesh II, Waiting for the Worms... samá klasika. Abych třetí nekřivdil, Hey You je skvělá věc a Nobody Home se mi líbí taky, akorát mi připadá nedokončená. A samozřejmě je tam Comfortably Numb.
VymazatTy desky bez Waterse jsem asi slyšel a stejně si pamatuju jen High Hopes. Koncert Pulse jsem kdysi viděl, běžel i v televizi, a docela se mi líbil, určitě si pamatuju, že v něm jednu část tvořila celá Dark Side of the Moon. Jak to myslíš s tím bigbandem si nejsem jist.
Ok, ta Wearing the Inside Out zní fakt trochu jako tohle. https://www.youtube.com/watch?v=16Jy-K0kjbE Ale v osmdesátkách to byla holt móda, vezmi si prakticky každej francouzskej film tý doby, ústřední téma na saxík, a do toho jde Delon ve zváleným obleku, případně Belmondo v kožený bundě.
Vymazat