OIK´S BLOG: TOSHIRO MIFUNE (1920-1997)

úterý 21. července 2020

TOSHIRO MIFUNE (1920-1997)

Asi nejslavnější japonský herec vůbec, který jako jeden z mála překročil hranice své země a stal se ikonou samuraje i na Západě.

Narodil se v dubnu 1920 v Číně, v době mezi válkami zmítané ve vnitřních bojích a částečně okupované Japonci. V Číně Toshiro strávil i druhou světovou válku v řadách armády, ovšem jako letecký fotograf. Do Japonska se tak dostal až roku 1946. Napřed pracoval jako pomocný kameraman ve společnosti Toho, následně se ale rozhodl stát hercem, a již roku 1947 se objevil v prvních filmech.

Zásadní setkání pro Mifuneho přišlo roku 1948, kdy se setkal s režisérem Akirou Kurosawou, který ho na základě kamerové zkoušky, kdy byl Mifuneho výkonem zcela ohromen, obsadil do filmu Opilý anděl, příběhu nemocného gangstera a jeho lékaře, kterého ztvárnil další Kurosawův dvorní herec Takashi Shimura. Spolupráce Kurosawy a Mifuneho následně trvala téměř dvacet let a společně vytvořili šestnáct filmů, z nichž mnohé se řadí k té největší japonské klasice.

Filmy, které Kurosawu proslavily, a které patřily k jeho oblíbeným tématům, byly filmy s historickým námětem, často o samurajích. Dvojice společně překvapila svět filmem Rashomon (1950) se svým specifickým způsobem vyprávění, kdy několikrát vidíme tytéž události, avšak pokaždé z jiného úhlu; Sedm samurajů (1954) prosadilo Kurosawu jako světového tvůrce akčních filmů a Mifuneho jako ztělesnění samuraje. U Kurosawy rovněž mohl v nejrůznějších rolích ukázat i svůj komediální talent, ať už jako bláznivý Kikuchiyo ze Sedmi samurajů, nebo jako morous Sanjuro z filmů Yojimbo (1961) či Sanjuro (1962). Posledním filmem, který spolu vytvořili, je drama Rudovous z roku 1965.

Mifune, přestože hrál různorodé role, byl přece jen nejvíce spojován s rolí samuraje, a v samurajských dramatech se objevoval po celý život. Z dalších japonských samurajských filmů, v nichž se objevil, můžeme jmenovat např. trilogii Samuraj z 50. let o slavném šermíři Musašim Mijamotovi, jméno Samuraj rovněž neslo drama z roku 1965. Ve vedlejší roli samuraje se objevil ve filmu Zběsilost (1966) v hlavní roli s Tatsuyou Nakadaiem, bez zajímavosti není film Vzpoura z roku 1967. Svého Sanjura si tak trochu zopakoval ve dvacátém dílu série o slepém šermíři Zatoichim, Zatoichi vs. Yojimbo (1970).

V šedesátých letech se ovšem začal na plátnech objevovat i mimo domácí Japonsko. Poprvé se v americkém filmu objevil v roce 1966 v závodnickém dramatu Gran Prix, kde se objevil vedle Jamese Garnera či Yvese Montanda. Roku 1968 dostal velkou příležitost ve filmu Johna Boormana Peklo v Pacifiku, kde je vedle Lee Marvina jediným hercem ve filmu. Skutečnou postavu admirála Yamamota ztvárnil v Bitvě o Midway (1976). Objevil se i v evropském filmu, a to ve westernu Rudé slunce (1971), kde si zahrál opět samuraje, který se potýká s neznámým westernovým prostředím v doprovodu bandity v podání Charlese Bronsona. Zahrál si i ve Spielbergově filmu 1941 (1979).

Během 70. a 80. let se věnoval i práci pro televizi, například v seriálu Šógun (1980). Pokoušel se i režírovat, ale jeho jediný film nesklidil příliš veliký úspěch. V 80. letech pak v Tokiu otevřel vlastní hereckou školu. Naposledy se ve filmu objevil roku 1995, na Štědrý den roku 1997 pak zemřel na selhání organismu ve věku 77 let.