Zpátky k naprostým kořenům! Přestože pár westernů v Itálii už předtím vzniklo, tenhle bývá označován jako vůbec první spaghetti western. Ty předdchozí byly většinou komedie s westernovým tématem, typu co dělali následně
Franco Franchi a Ciccio Ingrassia, parodie slavnějších filmů. Blascův film se snaží asi jako první či jeden z prvních udělat v Evropě western, který by nic netušící divák považoval za americký film, a přitom nevědomky vytváří něco zcela typicky jihoevropského.
Nevím, kolik westernů přesně v Itálii vzniklo mezi premiérou
Duello nel Texas a premiérou
Pro hrst dolarů, která, jak víme, odstartovala tu horečku. Z čehož plyne očekávání, že když
Pro hrst dolarů přineslo zcela nový styl, tento film bude zcela poplatný americkým filmům. Snaží se, ale moc mu to nejde - naopak, spoustu dějových prvků najdeme i v mnoha pozdějších špagetách, ať je to pomsta, hysterická mexická dívka, falešné obvinění či neustále se smějící padouch. Co ještě tento film nemá, jsou lepší makety zbraní, tyhle fakt vypadají jako kapslíkovky za stovku, typické zvuky výstřelů (ale tyhle mi nevadily), brutalitu a sexuální podtext. A navíc je třeba to, že se hrdina vrací do rodného města, kde má mnoho přátel.
Jinak je to samozřejmě béčko o malém městečku, kde sice vládne zlý šerif, který se ale snaží tvářit jako správňák. Hrdinou je adoptovaný syn mexického zlatokopa zvaný Gringo, který se vrací po letech z Mexika k otci, mladšímu bratrovi a mladší sestře. Jenže synek je trochu pako, před zlosyny ve měsě ukazuje, že má zlato, a tak není divu, že na ranč vtrhnou tři maskovaní muži a otce zabijí. Gringo nyní musí vypátrat vrahy, což půjde těžko.
Těžko se dá cokoli o filmu rozepsat, je to western na nedělní odpoledne, v němž nejvíc ze všeho vyruší odporně incestní scéna u řeky. Co tohle sakra mělo znamenat? A to se to tváří jako rodinná pohodička. Jakože když to není pokrevní sestra, ničemu to nevadí? Ještě, že pak už se tomuto tématu film nevěnuje.
Harrison není nejsympatičtějším westernovým hrdinou, ale tady mi nijak extra nevadil,
Giacomo Rossi Stuart taky není nic moc, ale to on nebyl nikde. Známějších tváří tu přece jen pár najdeme - majitele saloonu hraje
Barta Barri, stájníka
Tito Garcia, jako přítel hrdiny na začátku se objeví
José Calvo a mihne se tu v miniroličce
Aldo Sambrell. O kameru se postaral
Massimo Dallamano no a o hudbu, která je tím nejlepším z celého filmu, samozřejmě nikdo jiný než Dan Savio. Ehm, tedy
Ennio Morricone.
První hodinu jsem uvažoval o nižším hodnocení, moc mě to nebavilo, ale konec překvapivě začal. I proto nakonec půjdu výš, než jsem chtěl.Je to sice film, který stojí za zmínku jen kvůli tomu, že jde o první špageťák asi vůbec, ale možná by bez něj nebylo nic dalšího.
6/10
a.k.a. Gunfight at Red Sands
Režie: Ricardo Blasco
Hrají: Richard Harrison, Giacomo Rossi Stuart, Mikaela, Daniel Martín, Barta Barri, José Calvo, Tito Garcia, Aldo Sambrell
Hudba: Ennio Morricone
Itálie / Španělsko 1963
Žádné komentáře:
Okomentovat