HOUSE OF WAX (1953)
Když se řekne horor Dům voskových figurín, dojde mi, v čem bude tkvět pointa, poměrně brzo. A nějak si nejsem jistý, nakolik film s tímhle počítal. Děj je totiž vyprávěn tak, že je to poměrně jasné, jenže pak se začne tvářit, jako že je to jen podezření. Zasněný sochař Vincent Price vytváří nádherné voskové figuríny, ale odmítá se podbízet krvelačnému vkusu veřejnosti, a tak příliš nevydělává. Jeho obchodní partner potřebuje nutně peníze, tak vymyslí pojistný podvod a muzeum zapálí, přičemž Price tam zůstane. Všichni myslí, že Price je mrtvý, ale když si partner vyzvedne peníze, objeví se záhadný znetvořený muž (nebo je to jen maska?), zabije ho a peníze ukradne. Kdo by to asi mohl být? Partnerova přítelkyně záhy také umírá a její tělo je ukradeno z márnice. A brzy se opět objevuje zmrzačený Price na vozíčku a vytváří nové voskové figuríny za pomoci dvou asistentů, z nichž jeden je hluchoněmý Charles Bronson. A vystavuje i tělo partnera a Johanka z Arku se sakra podobá jeho přítelkyni. Což zarazí hlavně její kamarádku, která vraždu viděla a nyní chodí s mladým sochařem, ucházejícím se o místo u Price.
Takže my víme, že Vincent Price krade mrtvoly, ale hloupějším divákům to asi dojít nemuselo. A na konci je nám skutečně odhaleno jako šok, že figuríny jsou ve skutečnosti mrtvoly. My jsme to jako asi předtím měli jen tušit. Je fakt, že maskovaný vrah a zloděj mrtvol by Price být nemusel, ale z logiky děje snad jasně vyplývá, že je. A ta najednou uměle navozená nejistota způsobuje, že do té doby dobře běžící film se zadrhne a asi čtvrthodina kolem 65. minuty je poměrně nudná, než přijde skvělé finále. Ale co to sakra měli v téhle době Američani s těmi humornými scénami na konci? V poslední době jsem to viděl už v několika westernech a je to i tady. Najednou jsou všichni happy a nemístně vtipkují. Ach jo.
Vincent Price je skutečně skvělý. V Cormanových filmech se občas nechal trochu unést k přehrávání, tady skvěle hraje polohu šíleného mstitele i nadšeného umělce. Vlastně jsem mu držel palce, i když jsem věděl, co dělá. Jinak to nešlo. Podle imdb přišel na promítání tohoto filmu tak, aby ho nikdo nepoznal, a po nějaké napínavé scéně najednou promluvil na dva mladé lidi před sebou. Dokážu si představit, jak museli být zděšení. Z dalšího obsazení stojí za zmínku snad už jen krásná Phyllis Kirk a Bronson jako hluchoněmý poskok, který modeluje figuríny jen se svou vlastní podobou. Docela bych chtěl vidět sequel, kde by byl dům plný voskových Bronsonů. To by bylo sakra děsivý. Děsivější než Bronson, Missouri ze Simpsonů.
Většina filmu, včetně honiček v ulicích New Yorku počátku 20. století, vznikla ve studiu, kulisy jsou ale velice přesvědčivé, stejně jako figuríny. Film byl natáčen ve 3D, takže se dočkáme klasické padesátkové 3D atrakce - házení předmětů do kamery. Scéna s vyvolávačem je tak viditelně udělaná jen pro 3D efekty, až je k smíchu. Stejně tak scéna, kdy jsou vyráženy dveře tím způsobem, že jimi prorazí tyč a rejdí okolo - tyč vražená do diváků mohla vypadat fajn, ale takhle bych dveře nevyrážel. Zajímavé je, že stejně jako Raoul Walsh, ani André de Toth nemohl svůj film nikdy vidět správně, protože měl jen jedno oko. Bylo to zábavnější a lepší než jeho westerny se Scottem, ale třetí čtvrtina se fakt táhla, a ani předtím to nic výjimečného nebylo. 6,5/10
a.k.a. Dům voskových figurín
Režie: André de Toth
Hrají: Vincent Price, Frank Lovejoy, Phyllis Kirk, Carolyn Jones, Paul Picerni, Roy Roberts, Paul Cavanagh, Dabbs Greer, Charles Bronson, Grace Lee Whitney
Hudba: David Buttolph
Remake filmu Mystery of the Wax Museum (1933)
USA 1953
Žádné komentáře:
Okomentovat