pondělí 9. října 2017

BLADE RUNNER (1982)

All those moments will be lost in time, like tears in rain. 
Na Kubasovo doporučení jsem četl knihu, která mě nijak moc neuchvátila, takže jsem na film moc chuť neměl. Vzhledem k tomu, že do kin vstoupila dvojka, a dohodli jsme se, že zajdeme, urychleně jsem se na film podíval. A je to dobře, protože se znalostí knihy a ne filmu bych byl u dvojky možná trochu ztracený.
Scénář k Blade Runnerovi byl tolikrát přepisovaný, až z něj vypadla většina vedlejších motivů, které mi přišly v knize nepropracované. Atomová válka, mercerismus i fixace na zvířata, kvůli čemuž musel být změněn i název. Proč by se měl film teď jmenovat Sní androidi o elektrických ovečkách. Konečně místo androidů jsou tu replikanti. Z knihy prakticky zůstala jenom dějová linka, dokonce se skoro vytratila i ústřední myšlenka o stírání rozdílů mezi lidmi a replikanty a místo toho přišla nová a ještě silnější. Pronásledovaní replikanti oproti knize získali mnohem více prostoru a vlastní motivaci, proč na Zemi vlastně přišli - nestačí jim jejich životnost a jediný, kdo jim může pomoci, je jejich stvořitel. Výraznou proměnou a silným zkrácením prostoru prošla i postava, která replikanty ukrývá v prázdném domě. Myslím, že mu změnili i jméno.
Každopádně z poměrně průměrné scifi úvahy se stala atmosferická podívaná, v níž je vlastně všechno zajímavější než Harrison Ford. Úžasně propracované prostředí plné Číňanů, tmy a deště, prastaré budovy a moderní technologie, Vangelisova syntetická hudba, která vše skvěle podkresluje, touha po životě, strach ze smrti. Ford samozřejmě je tou ústřední postavou, kterou sledujeme skoro pořád, ale jeho Deckard prochází dějem spíše pasivně. Podobně pasivně působí i vztah s replikantkou Rachael, což je ale dáno především tím, že ona není člověk. A je jím on? Na tuhle otázku nedávají jednoznačnou odpověď ani sami tvůrci. Spousta fanoušků hledá svoje důvody, proč ano, proč ne.
Ford hraje ve svých limitech, jestli je v tom ale někdo skutečně dobrej, tak Rutger Hauer. Jeho replikant je nejen chladný, děsivý a násilný, ale také citlivý, přemýšlivý a milující, a to všechno najednou. I díky jeho výkonu je závěr filmu mnohem působivější než v knize, kde šlo trochu o něco jiného a scéna v prázdném domě vyzněla poměrně slabě.
Původní film byl bohužel vykastrován studiem, které zkrátilo násilné scény, film sestříhalo a především přidalo nový konec a "vysvětlující" vnitřní monology Fordovy postavy, které Ford namluvil s evidentní nechutí. Po deseti letech se Ridley Scott k Blade Runnerovi vrátil a udělal Director's cut, kde vyndal všechny vnitřní monology, vrátil cenzurované záběry, přidal jednu snovou sekvenci a ustřihl závěrečnou scénu, beztak obsahující záběry z Kubrickova Osvícení. Potřetí byl film upraven roku 2007, tzn. Final Cut se od Director's Cutu liší tím, že scéna smrti jedné postavy byla přetočena tak, aby nešlo poznat, že padá kaskadér a digitálně byly upraveny triky a prostředí. V této verzi jsem film viděl a i podle mnoha fanoušků jde o tu nejlepší verzi. Pokud si však film pustíte i z Blu Ray v českém dabingu, ten byl pořízen na kazety právě na kinoverzi, takže dostanete monology tam, kde nemají co dělat. 9/10
a.k.a. Ostré komando (Cože? To se naštěstí moc nepoužívá.)
Režie: Ridley Scott
Hrají: Harrison Ford, Rutger Hauer, Sean Young, Edward James Olmos, M. Emmet Walsh, Daryl Hannah, William Sanderson, Brion James, Joe Turkel, Joanna Cassidy
Hudba: Vangelis
Na motivy knihy Philipa K. Dicka
USA / Hong Kong / Velká Británie 1982

2 komentáře:

  1. Dík za článek, jsem rád, že se ti to líbilo. Jenom tě trochu poopravím ohledně toho režisérskýho sestřihu z 92. roku - ty zásahy cenzorů v něm bohužel zůstaly, ale zase to není taková tragédie.
    Počítám, že na ten sáhodlouhej dokument o filmu (Dangerous Days) nebudeš mít nervy, ale těch 45 minut vystřiženejch scén (jsou v celku i na YT) rozhodně za pozornost stojí. Minimálně zjistíš, že ten "úžasnej" happyend z kinoverze mohl bejt ještě horší.
    A ještě k soundtracku - nikdy mi neseděla Vangelisova Love Theme v tý milostný scéně, jak Ford s Youngovou třískne jak s pytlem brambor. Díky workprintu vím proč - původně tam totiž byla úplně jiná, podstatně vhodnější skladba: https://www.youtube.com/watch?v=sgDWJhQcnwM .

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za upozornění. Já už dnes viděl nějaké srovnávací video, takže tam to bylo názorně viět. Na vystřižené scény se mrknu, ale dávat si s jejich pomocí dohromady vlastní sestřih nebudu :)
    Mně moc neseděla ta scéna samotná, ale je fakt, že ten saxofon to ještě dorazil. S ním to působí nejen jako že ji znásilnil, ale ještě že je to tak správně. Ale v konečným vnímání filmu to nehrálo roli.

    OdpovědětVymazat