Na Dobrodruhy jsem se chystal už hodně hodně dlouho. Jenže napoprvé jsem si četl komentáře na čsfd, které mohou sice hodně inspirovat ke zhlédnutí, ale pokud zde řádí LiVenturové a další, mohou odradit tím naprosto nejhorším způsobem - vyzradit konec. Nejlépe kdo z postav přežije. Paráda. Pak jsem konec viděl v jednom jinak pěkném sestřihu, a ještě jsem se to jednou, abych na to náhodou nezapomněl, dočetl v biografii
Lina Ventury, kterou napsala jeho žena Odette. A vykecala tam konce mnoha
Linových filmů. Díky, paní Venturová, to jste fakt nemusela.
Taxi do Tobruku teď asi taky ještě nějakou dobu neuvidím, snad se mi podaří zapomenout, jak píše, že končí.
Jinak znělo to samozřejmě velice dobře, námětem, obsazením, ale trochu mě odrazoval i autor scénáře, kterým byl
José Giovanni. Ten měl u svých filmů dobré náměty, ale neměl je moc zvládnuté dramaturgicky, většinou se rozpadají do několika epizodických částí, kdy se dlouho čeká, jak nová souvisí s tou předcházející. To je bohužel případ i
Dobrodruhů, kteří jsou vlastně rozděleni na tři třetiny. A je sice hodně sympatické, že naprostou většinu času strávíme s hlavními hrdiny, které si nejde neoblíbit, ale doplácejí na to negativní postavy, které se zjevují z čistého nebe a bez jasných pohnutek. Chyběla mi tam větší provázanost, sevřenost, napětí. Nechci spoilovat, ale řekněme že od jisté chvíle jsem potřeboval nějaké výraznější pojítko, abych měl důvod zajímat se o hrdiny dál.
Jinak se ale moc nedá vytknout. Scény nejsou napsané špatně, všechny tři hlavní postavy jsou trojrozměrné a jejich vztah zajímavý, každá má svou motivaci, své plány a svůj důvod konání. Ze všech tří je výkonem i charakterem jasně nejlepší
Lino Ventura,
Delon se snaží, hraje dobře, ale nemůžu si pomoct, prostě je mi pořád trochu protivný. A
Joanna Shimkus je krásná a hraje taky dobře. Ze známějších tváří se objevuje
Serge Reggiani jako nebezpečný vágus (trochu jsem si vzpomněl na
Corbucciho Hellbenders a žebráka
Ala Mulocka -
Reggianiho postava je ale větší a zajímavější),
Paul Crauchet coby podvodník a
Guy Delorme, Rochefort ze
Tří mušketýrů z roku 61, jako nemluvný zabiják, ovšem ten má jen omezenou roli.
De Roubaixova hudba je celkem pěkná, ale občas jsem měl dojem, že dodal jen pár skladeb, takže titulní hraje i v nepříliš vhodných scénách. Byť nejen hudbou jsem měl z filmu takové smíšené pocity, na jednu stranu spíš smutek (možná ale ovlivněné vědomím těch hnusných spoilerů), na druhou veselé bláznění hlavní trojice.
7,5/10
PS. Závěrečný záběr připomíná konec
Násilníka s
Eastwoodem, ale pevnost Boyard má mnohem lepší atmosféru než Alcatraz ;)
a.k.a. Dobrodruzi
Režie: Robert Enrico
Hrají: Alain Delon, Lino Ventura, Joanna Shimkus, Serge Reggiani, Paul Crauchet, Guy Delorme, Hans Meyer
Hudba: Francois De Roubaix
Scénář: José Giovanni, Robert Enrico
Francie / Itálie 1967
Žádné komentáře:
Okomentovat