OCTOBRIANA A RUSKÝ UNDERGROUND

Nejslavnější česká komiksová postava silně připomíná Járu Cimrmana. Nikdo neví, že je česká. V České republice ji skoro nikdo nezná, zato v západních undergroundových kruzích vyvolala pozdvižení. Její praví autoři ji nevytvořili tak, jak se proslavila. A podle legendy těmi autory ani nejsou oni, ale sovětští disidenti. Taková je Octobriana.

Petr Sadecký

Na počátku všeho stál Petr Sadecký. Dnes bychom o něm řekli, že je geek či nerd (jak se to liší?) - hubený, kudrnatý, obrýlený, měl málo kamarádů a utíkal do světa fantazie, v jeho době ještě tvořeného hlavně knihami a filmy. Dobrodružná literatura od Karla Maye, Otakara Batličky či Jaroslava Foglara ho nadchla, a především ilustrace Zdeňka Buriana a Bohumila Konečného - Bimby. Již v útlém věku oba umělce začal navštěvovat a blízce se s nimi spřátelil. Jeho obdiv k Burianovi byl až chorobný - když později studoval na FAMU, neustále se na něj snažil zavést v hodinách dějin umění řeč, psal o něm práce, články, došlo to tak daleko, že si chtěl později vzít malířovu dceru - o šestnáct let starší, v té době již dvakrát rozvedenou matku dvou dětí. Kromě geekovství byl i grafomanem, snílkem a fabulátorem, který si neustále něco vymýšlel.

Bohumil Konečný - Bimba a Zdeněk Burian

Brzy mu přestal stačit obdiv, chtěl své vzory, tedy Konečného a Buriana, překonat. Kreslit tolik nedokázal, proto vymyslel megalomanský projekt, s kterým hodlal prorazit ve světě. Přesvědčil Konečného, že je možnost získat velkou zakázku na vytvoření velkého dobrodružně-erotického komiksu, jen je třeba dodat pár návrhů zdarma. Nadiktoval mu, co má kreslit, a důvěřivý Konečný kreslil. Burian měl zase namalovat obálky ke komiksu, který byl pracovně nazván Amazona a jeho hrdinkou byla polonahá vnadná divoška. Na jaře 1967 si Sadecký od Konečného, Buriana, Miloše Nováka a dalších výtvarníků půjčil stohy jejich kreseb včetně všeho, co souviselo s Amazonou - a emigroval do Západního Německa.

Tam se snažil kresby udat, ovšem Amazona tvořená Konečným byla proti soudobému západnímu komiksu dost zastaralá. Proto se nakonec Sadecký rozhodl kresby upravit - přimaloval Amazoně na čelo pěticípou hvězdu, přejmenoval ji na Octobrianu, k některým ilustracím nalepil obrázky Lenina a vymyslel si dechberoucí legendu, které pro neznalost poměrů věřil kdekdo. Podle ní Sadecký údajně v roce 1961 (v 18 letech!) přednášel na univerzitě v Kyjevě, kde se seznámil s partou disidentů vytvářejících undergroundový komiks o Octobrianě, ženě bojující proti sovětské vládě za skutečné komunistické ideály. Požádali prý Sadeckého, aby některé díly uvedl na západě, a on to udělal. Když roku 1971 kniha Octobriana and the Russian Underground vyšla, způsobilo to otřes na obou stranách železné opony.

Západní levicoví umělci byli uchváceni existencí sovětského undergroundového komiksu, a legenda začala žít vlastním životem. Octobriana měla vliv třeba na Davida Bowieho, který ji dokonce hodlal zfilmovat, mnozí britští, američtí, ale i finští autoři komiksů ji zapojili do svých děl, protože ji považovali za postavu, na kterou nejsou autorská práva (protože se domnívali, že taková věc v SSSR neexistuje, všechno přece patří všem). V roce 2003 byl dokonce ve Finsku natočen krátký amatérský film.

Jedna z moderních Octobrian

Na východě to bylo o dost smutnější. Konečný se naštěstí o Sadeckého záměrech dověděl včas a proto poslal ještě před vydáním knihy několik dopisů na úřady, že s tím nemá nic společného, proto nebyl vyšetřován, přesto byl novinami a televizním dokumentem vykreslen jako člověk, který se sníží za pár dolarů k čemukoli. Aféra mu zničila kariéru a v následujících letech už kreslil jen pro pár novin. Burian z toho díky spolupráci s paleontology vyvázl daleko lépe a mohl tvořit až do smrti v roce 1981. Konečný zemřel roku 1990 zapomenut. Sadecký zemřel nedlouho po něm na nádor v mozku.

Docela škoda je, že původní kniha u nás dodnes nevyšla. Seznámit se s původní Octobrianou, všemi obrázky a původními Sadeckého texty tak nelze jinak než z originálu, pokud se k němu lze dostat. Původní kniha samozřejmě nebyla normálním komiksem, začíná dlouhým úvodním textem, v němž Sadecký líčí, co to vlastně je, a následují ukázky, tj. Konečného, Burianovy a Novákovy ilustrace, do nichž jsou zamontovány komunistické symboly a text v angličtině či párkrát i v ruštině, nebo úplně chybí. Jediné, co tu kromě článků, které Octobrianu sem tam připomenou, vyšlo, je monografie Tomáše Pospiszyla z roku 2004, kterou jsem si zapůjčil proto, že jsem myslel, že se tam najde i všechno z původní knihy a k tomu vysvětlující statě. Místo toho jde o normální monografii, kde se dočtete všechno, co jsem napsal výše, a mnohem víc.

Náčrtky Amazony, tedy ještě bez hvězdy

Na začátku najdeme několik stran jednoho příběhu Octobriany, kterak zdolává obrovského mrože. To vše s prázdnými řečovými bublinami, takže zorientovat se je trochu těžké. Pak už tam jsou z původní knihy jen ukázky, a vše černobílé. Zato je zde přefocena řada dokumentů od dopisů přes novinové články až po náčrtky a podobně. Nechybí ani ukázky ze zahraničních nových Octobrian. V textu najdeme i profily Buriana a Konečného, poměrně rozsáhlý text o Sadeckém a zařazení do kontextu sovětské neoficiální tvorby, která skutečně, podobně jako na západě pop-art, pracovala s komunistickými symboly, ale vlastně až po Octobrianě. Navrch ještě dostaneme nový komiks vytvořený Karlem Jeriem pro časopis Aargh, ale kupodivu v angličtině. Kniha byla stylově graficky upravena tak, aby připomínala samizdat - font Courier New, škrty, ruční přípisky, podtrhávání. Ve výsledku to na mě působilo chaoticky.

Pospiszylova monografie

Příběh Octobriany je příběhem jednoho velkého podvodu, který zrodil podivnou legendu a zničil život jednoho umělce. Pospiszylova monografie ji mapuje skvěle. Jen je škoda, že jde o knihu o něčem, co český čtenář v podstatě pořádně neviděl. Chtělo to napřed vydat originál, a v plných barvách.