Mezi nejhorší spaghetti westernové režiséry se vedle
Demofila Fidaniho řadí ještě
Gianni Crea (nejsou sami). Tohle bylo moje první setkání s tímto "mistrem". Ale řekl bych, že
Crea byl o něco lepší než
Fidani, i když ten film hrozný skutečně je. Oproti
Il lungo giorno del massacro, který jsem viděl stejného večera, měl tenhle film jednu výhodu - čekal jsem, že bude špatnej.
Příběh je prostý. Hrdinovi (
Dino Strano) zabijí sestru, takže se vydává na cestu pomsty, což znamená, že přijede do města, společně se svým kámošem (
Mario Brega) z něj vypráskají bandu, která město terorizuje, a pak už jen hrdina sedí ve městě a čeká. Bandité se neustále vracejí, aby hrdinu zabili, hrdina odráží útoky, chodí za svou přítelkyní prostitutkou (
Femi Benussi) a diskutuje s novým šerifem. Dává vám to smysl? To je ještě málo. Prvních cca osm minut je vystřiženo z jiného filmu, takže sledujeme
Rika Battagliu, George Wanga a jiné, jak znásilní a zavraždí ženu, o níž se dovíme, že je hrdinova sestra. Samozřejmě, že
Battaglia, Wang a další výrazný bandita v ponču se do konce filmu už neobjeví, takže
Strano se vůbec nepomstí těm, kteří jeho sestru zabili!
A co nedává smysl dál? V jedné ze scén bandité přijedou do města. Zatímco připravují nějaký výbuch, sledujeme dívku s velice sedmdesátkovým účesem, jak se o něčem naprosto nesouvisejícím baví s novým šerifem, který má pro změnu afro, i když je běloch. A pak banditi vyhodí do vzduchu nějakou budovu, aniž bychom věděli, co to vlastně bylo! V dalších částech sledujeme třeba pohřeb nějaké asi významné postavy - já v tu chvíli vůbec nevěděl jaké, umřel tam vůbec předtím někdo významnej?
Strano přijede k boudě, kde celý film dlí padouch
Gordon Mitchell se svou náctiletou já ani nevím co, přítelkyní, dcerou? A jenom mu jede říct, že je padouch a že ho dostane.
Mitchell se rozesměje a
Strano zase odjede. Moje nejoblíbenější pasáž ale je, když padouši vjedou do města a strhne se naprosto nepřehledná přestřelka. Jeden z nich ujíždí,
Strano ho následuje. Dojedou do pískovny, seskočí a začnou se honit, jeden neustále bez přebíjení střílí po druhém a kryjí se tak, že jeden na druhého má výborný výhled. Samozřejmě nic netrefí. Když asi po deseti minutách
Strano padoucha konečně zasáhne, objeví se druhý a situace se opakuje. Nelogický střih a najednou se perou... Ne, tohle je vážně výborný.
 |
| BASTARD YOU'RE GONNA DIIIIIIE! |
A to jsem ještě nepopsal závěrečný duel, kdy
Mitchell sám od sebe přijede do města, aby se se
Stranem utkal ("Prý mě hledáš. Tak co chceš?").
Stojí proti sobě, a Strano najednou začne křičet: "BASTARD YOU'RE GONNA DIIIIIIIIIIIIE!!!!" Mitchell se krátce rozesměje a zase ztichne. Perfektní. Pak
Mitchell řekne, že střílet se začne, až zahodí kámen, který drží v ruce, kterou bude tasit, čímž dává
Stranovi čas, aby tasil dřív, že jo. Sebevražda? Asi ne.
 |
| Nekoukejte na mě, stejně v tom doopravdy nehraju |
Ze všech herců ve filmu je jasně nejlepší
Femi Benussi, která jediná působí aspoň trochu přirozeně, a to už je co říct.
Mitchell hraje hrozně,
Strano hraje hrozně (kdo ho udělal hrdinou sakra?) a
Brega suplující
Buda Spencera včetně mizerně udělaných bitek je příšerný. A zbytek ochotníků nemá ani cenu zmiňovat Hudba od
Ciprianiho je takřka komplet z
Blindmana. Ořez, v němž sledujeme jen to, co nemá význam (v detailech kořeny nosů, v
celcích místa, kde se nic neděje) je už jen třešničkou na dortu, která
podtrhuje mizérii celého díla. Dobrý leda pro zasmání, ale musíte si to pustit zrychleně, jinak to nedáte.
2/10
Omlouvám se za spoilery, ale tohle buď vidět chcete, abyste to všechno viděli na vlastní oči, nebo se bez toho spíš obejdete.
a.k.a. Seven devils on Horseback
Režie: Gianni Crea
Hrají: Dino Strano, Mario Brega, Goron Mitchell, Femi Benussi, šerif s afrem, holka s moderním účesem, bastard, který zemřeeeee!
Hudba: Stelvio Cipriani
Itálie 1972 (promítáno až 1975)
Žádné komentáře:
Okomentovat