Na základě doporučení dnes do českých luhů a hájů.
PROKLETÍ DOMU HAJNŮ (1988)
O Havlíčkově předloze a o čem je jsem ze studií samozřejmě věděl, byť jsem knihu nečetl, ale na existenci Svobodova filmu jsem vlastně zapomněl, v povědomí jsem měl jen existenci adaptace s Rudolfem Hrušínským v roli neviditelného strýčka. Námět, kdy do sešněrovaného prostředí, kde se absurdní situace předkládá jako normální, by klidně mohl sloužit jako námět pro komedii, ale román i obě adaptace jdou samozřejmě cestou psychologického dramatu.
Nicméně Jiří Svoboda film natočil způsobem pro československé filmy a televizi konce 80. let velmi typickým. Celé to vypadá jako klip Pražského výběru (Pražákům, těm je hej, je natočen stejně). Divoká ruční kamera se širokou čočkou hraje důležitější roli než sami herci. Kamera se nezastaví a zabírá všechno ze všech stran, z výšky, zespoda, ze strany. U těch pár scén točených ze stativu jsem si i ulevil, že konečně má člověk možnost si prostředí prohlédnout, a ne čekat, co mu kameraman, často nejspíš přivázaný na nějakém laně a vytahovaný do vzduchu a spouštěný zase na zem, ukáže.
Film se tak snaží vytvořit až nesnesitelnou, těkavou atmosféru místa, kde sice lidé žijí jako v hrobce, ale každou chvíli tu může vybuchnout nálož. Mezi škrobenou rodinku tvořenou krutou tetičkou, šílencem trpícím bludy, jeho slabošským bratrem, vypočítavou sestřenicí a na první pohled nevinnou dcerkou přijíždí nikoli ušlechtilý hrdina, jak by tomu bylo ve filmu s Vincentem Pricem (seděl by spíše do role Cyrila nebo Huga?), ale sobecký, vypočítavý a chladný muž, který se nepřijel oženit s dívkou, ale s dědictvím. Čili divák je vržen mezi řadu nesympatických postav, a jak to tak bývá, záleží na tom, jak je herci sehrají, aby divák udržel pozornost.
Nejlepší z obsazení je jednoznačně Valerie Kaplanová v roli zlé tetičky, která svýma ledovýma očima a svým už obvykle nepříjemným vzhledem působí jako magnet, a bylo mi líto, že ve druhé polovině z děje skoro mizí. Petr Čepek toho na práci bohužel moc nemá. Radoslav Brzobohatý, Evelyna Steimarová i František Husák jsou ve vedlejších rolích v pohodě, bohužel tíha filmu spočívá na mladé dvojici. Emil Horváth ml. se šedinami vypadá starší než Radek Brzobohatý st., ale je v pohodě, byť možná by bylo lepší, kdyby to rovnou hrál Martin Stropnický, který ho dabuje (a titulky to hned přiznávají). Ovšem Petronela Vančíková je neskutečně protivná a proti zbytku obsazení značně slabší, bohužel zejména druhá polovina filmu stojí na jejím ztvárnění šílenství. Ne, že bych nevěřil, že je magor, ale nebavila mě sledovat.
Jestli film označit přímo za horor bych váhal. Stylem natočení i některými aspekty má film k hororu blízko, ale psychologické drama je pořád lepší označení. Psychologické drama, které asi nemusím vidět znovu, leda bych chtěl vidět Petra Bruknera, jak zachraňuje sebevražedkyni před skokem z okna. 6,5/10
a.k.a. The Damned House of Hajn, Uncle Cyril
Režie: Jiří Svoboda
Hrají: Emil Horváth ml., Petronela Vančíková, Valerie Kaplanová, Petr Čepek, Radoslav Brzobohatý, Evelyna Steimarová, František Husák, František Švihlík, František Řehák, Petr Brukner, Ondřej Pavelka
Hudba: Jozef Revallo
Produkce: Ústřední půjčovna filmů Praha
ČSSR 1988
Žádné komentáře:
Okomentovat