Odradit mě měl neinvenční název snažící se imitovat novinové titulky. Odradit mě měl už černobílý úvod v Berlíně za 2. světové války, kde esesák vraždí svázanou ženu a malého chlapce časovanou bombou! Ne já si tak říkal, co z toho vyleze za blbost... Vyleze, až na konci, a radši kdyby na to tvůrci v průběhu filmu zapomněli.
Děj se točí kolem vraždy starého boháče, který v den smrti uzavřel životní pojistku. Pojišťovna tak vysílá svého nejlepšího agenta, kterým je Robert Hoffmann coby James Bond gialla. Navázat kontakt, totiž svést jednu z dědiček nebude pro tohoto blonďatého dvojníka Alaina Delona problém, dívku však někdo stále straší telefonem a leze k ní do bytu. Potom se děj přesouvá na venkovské sídlo rodiny, kde se agent setkává s druhou sestrou, nijak podobnou té první, a jejich o deset let starší matkou. Na zámku je také podezřelý sluha Franco Ressel, podezřelý podkoní Howard Ross, a pořád tam někdo okouní s holí. A tím začíná naprosto nudné peklo, které nekončí ani v bizarním závěru...
Proti Robertovi Hoffmannovi nic moc nemám, ale i z tohoto filmu je jasné, proč hrál v totálních béčkách a nikdy se aspoň do druhé ligy hvězd italských filmů nevyšplhal. Zajímavý je jen, dokud je na plátně, ale nezanechává žádný dojem. V první polovině tak moji pozornost udržovala hlavně nádherná Pilar Velazquez a poté i neméně krásná Patrizia Adiutori, které sice nevypadají ani trochu jako sestry, jedna snědá štíhlá Španělka, druhá zrzavá holka s dokonalým tělem, které nám ze všech stran několikrát ukáže. Jenže ve druhé polovině už to celé stojí na Hoffmannovi, přehrávající Irině Demick a sporadicky se objevujících Adolfu Celim a Philippe Leroyovi, takže poslední půlhodinu jsem se fakt každou chvíli díval na časomíru, kolik ještě zbývá. A pak přijde bizarní závěr s pointou, kterou jsem sice čekal, ale podáno to bylo ještě hůř, než jsem předpokládal.
Jinak prakticky žádné vraždy, nudné bezbarvé zpracování. Kopie, kterou jsem viděl, měla zvukovou stopu, kterou snad někdo vymáchal v záchodě, než ji na film napojil. Navíc se mi v druhé polovině pořád rozcházely slovenské titulky, což bylo dost rozčilující, ale nemyslím, že to byl hlavní důvod, proč se mi film nelíbil. 2/10
Poučení pro příště: jak italský film začíná flashbackem do posledních měsíců 2. světové války, vypnout. Dvakrát už z toho vylezla hrůza.
a.k.a. Naked Girl Murdered in a Park, Naked Girl Killed in the Park
Režie: Alfonso Brescia
Hrají: Robert Hoffmann, Irina Demick, Pilar Velazquez, Patrizia Adiutori, Philippe Leroy, Adolfo Celi, Howard Ross, Franco Ressel, Lorenzo Robledo, Francisco Sanz, Teresa Gimpera
Hudba: Carlo Savina
Itálie / Španělsko 1972
Aneb nejzoufalejší režisér italských žánrovek strikes again. Vždycky mě film zajímal, vždycky mě odradil režisér. Fakt nevěřím, že někdy od něj najdu film, u kterého si řeknu, že odvedl dobrou práci (Killer Calibro 32 mělo dobrej scénář a herce, proto nedopadl tak zoufale).
OdpovědětVymazatKe Comencinimu jen tolik (protože jsem to stále neviděl) - tak giallo to podle mě je, jen to má humor od jednoho z mistrů italské komedie, tj, černý a satirický. Plus předpokládám, že celkem vážný konec. I když třeba Jízda na tygru od Comeciniho má hodně vážnou první polovinu a černohumornou druhou (ta je i tak spíše depresivní). Já mám z těch lidových rád asi jen od Fantozziho (a ty jsou extrémně nevyladěný). Třeba najdu i jiný.
Mmch, nemůžu si pomoc, ale Trintignant má v italských filmech většinou zajímavější role než později ve francouzských.
P.S. Ještě k Infernu (možná ještě něco později) - scénář je očividně vybudovaný na asociační formě vyprávění, kde si k jednotlivým předmětům podtupně buduje význam. NapřÍklad klíče - symbol rozlousknutí záhady, ale i zbraně (v prvním záběru je dávan na úroveň s nožem) proti Třem matkám. A má spirálovitou strukturu, každou pro tři postavy, která "klesají" k vyřešení záhady, přičemž ta poslední k tomu vlastně potřebuje selhání předchozích dvou. Strašně mi to připomínalo surrealistickou poezii.
Nebudu prozrazovat, ale konec v Paní z neděle se v úplně nejvážnějším duchu nenese. Celkově depresivní film to není vůbec.
OdpovědětVymazatBrescia je hroznej, bohužel se mi plete s Albertem de Martinem. Ten byl sice v nejlepším průměrnej, ale pořád lepší než Brescia. Každopádně Nahou dívku v parku můžu směle označit za nejhorší giallo, co jsem viděl - Slaughter Hotel je sice hroznej, ale nejde ho pominout, ani na něj zapomenout, French Sex Murders má dvojníka Humphreyho Bogarta, Bouchetovou, Neriovou a Howarda Vernona.
Vzhledem k tomu kolik jeho komedií končí depresivně/smutně, jsem docela překvapen :).
VymazatBrescia je asi jedinej režisér, který (pokud nemá aspoň trochu dobrý scénář, pak je jenom nudný) mě dokáže spolehlivě vytočit - jeho režijní práce je tak otřesná, že ji dokážu vypozoroval už z traileru.
Úplně jsem zapomněl, že to byl on, co stál za Superblbcema, superslepicema a supernudou. A na origo VHS mám Peklo v Normandii, to bude taky dílo. Peter Lee Lawrence v uniformě důstojníka SS... Žhavé noci Dona Giovanniho mají další důvod, proč se na to nikdy nedívat, ač jsou tam Fenech i Bouchet.
VymazatCo se týče Trintignanta, úplně nesouhlasím. Ne, že bych viděl moc jeho francouzských filmů, ale minimálně Émile Buisson z Povídky o policajtovi je určitě velmi zajímavá role. A už bych si někdy měl pustit Ten muž je mrtvý a Běh zajíce polem.