Už vidím protesty, že tohle je přece závažný film a ne nějaké giallo. Ale přece jen základní prvky tu jsou - záhadné vraždy s nečekaným vrahem, spousta podezřelých, podezřelý, který se snaží vraha vypátrat, aby potvrdil své podezření (máme tu hned dva takové). Akorát tady se jede na dost odlehčené notě, aniž by tu byl dán průchod lidovému italskému humoru plnému křičení, prdění a sprosťáren.
První obětí je oplzlý architekt Garrone v podání starého známého Claudia Gory, kterého někdo umlátí obrovským kamenným penisem. Vyšetřování by se asi rozběhlo správným směrem, nebýt udání ze strany propuštěných sluhů z vily bohatého průmyslníka a jeho mladé ženy, která v den vraždy psala svému příteli, že chce Garroneho zabít. Ukáže se ale, že šlo o vtip, průmyslníkova žena a její přítel se však, z části z nudy, z části, aby se naplno očistili, zapojí do vyšetřování a komisaři Santamariovi, který případ vyšetřuje, neustále hlásí svůj pokrok.
Film je, i přes bizarní vražednou zbraň, mnohem více uktoven v realitě a scénář (Agenore Incrocci a Furio Scarpelli, kteří se podíleli na řadě klasických italských filmů, včetně Hodného, zlého a ošklivého) mnohem více prokresluje postavy, prostředí a zápletku, než bývá v giallech zvykem. Scénář zvládá v rámci detektivního pátrání popisovat rozdíly mezi bohatou smetánkou a obyčejnými lidmi, kteří, ač žijí ve stejném městě (Turín) a mohou se setkat na stejném tržišti, jako by žili ve dvou různých světech, zároveň řeší předsudky vůči homosexuálům a jejich přijetí ve společnosti.
Obrovské plus je obsazení - nejen, že hlavní role obsadili Marcello Mastroianni, Jacqueline Bisset a Jean-Louis Trintignant. Mastroianni hraje policistu, Bisset znuděnou ženu, která se vyšetřováním baví, a Trintignant jejího přítele, ne tak blízkého, jak si mnozí myslí; obvykle to ale s takovým obsazením bývá tak, že jede hraje v celém filmu, jeden se objeví třeba v jedné velké scéně, a jedna hraje spíše vedlejší roli milenky, všichni tři se pak na plátně nikdy nepotkají. Bisset, Mastroianni a Trintignant ale prochází celým filmem, hrají tu všichni tři hodně a hodně scén mají spolu, přičemž ty společné se všemi třemi jsou ty nejlepší z celého filmu. A nejlepší z nich je Bissetová, která se chápe příležitosti a hyzdí ji snad jen nepěkný sedmdesátkový účes.
Moc mě ale nebavila zápletka kolem Trintignantova přítele, který se snaží prokázat jeho nevinu. Ve druhé polovině však tato postava hraje čím dál důležitější roli, nicméně příliš se už nepotkává ani s jedním z hlavní trojice. Takže na ty chvíle jsem trochu otupil pozornost a vrátil se k němu až v perfektní scéně na tržišti, kde se setkají všechny podezřelé postavy najednou.
Morriconeho hudba chvílemi sedí skvěle, chvílemi moc ne, a celkově jde o úpravu jeho starší hudby k Podivnému vyšetřování. I tak jsou ale v několika scénách použity tracky od Bixia a Tempery z prvního Karambolu. Na DVD od Levných knih je film italsky s titulky a ve verzi 4:3. Existuje i 16:9, která byla asi ta hlavní zamýšlená, protože minimálně v jedné scéně jde velmi dobře nad hlavami Mastroianniho a Bissetové vidět mikrofon... 7/10
a.k.a. Paní z neděle, The Sunday Woman
Režie: Luigi Comencini
Hrají: Marcello Mastroianni, Jacqueline Bisset, Jean-Louis Trintignant, Aldo Reggiani, Maria Teresa Albani, Gigi Ballista, Claudio Gora, Franco Nebbia
Hudba: Ennio Morricone
Itálie / Francie 1975
Žádné komentáře:
Okomentovat