Fordova kavalerijní trilogie je pro mě takovou chimérou. Na jednu stranu je to nezpochybnitelná klasika westernového žánru, součást zlatého fondu, od nejlegendárnějšího režiséra s nejlegendárnějšími herci, na tu druhou ale, zvláště poté, co jsem ukázky zejména právě z Fort Apache viděl v dokumentu o Fordovi, jsem měl představu, jaké ty filmy jsou, a že ztělesňují všechno, co na Fordových filmech nemám rád.
Narozdíl od většiny westernových režisérů si totiž Ford potrpěl na rituály. A to ne na rituály cizí kultury, ale na rituály té vlastní. Irský emigrant v USA točil o často také irských emigrantech v USA, kteří si ale svou evropskou kulturu přenášejí do necivilizované země a lpí na maličkostech, jen aby se svou domovinou neztratili spojení. Proto se v jeho filmech objevuje tolik oslav. Proto lpí na figurkách jako jsou bodří tatíci, starostlivé mamky, ožralí strýčkové, zamilovaní jinoši a ctnostné panny. Ford zobrazuje kulturu 19. století takovou, jaká možná byla, nedívá se na Západ optikou člověka století dvacátého, ale optikou nostalgika pamatujícího dobu předchozí.
Jinými slovy, první polovina je celá o těchto figurkách. Často se celé minuty tančí a zpívá, vojáci uprostřed prašné pustiny pořádají honosné plesy, lpí se na formalitách a slušném vychování v prostředí, kde taková věc přímo může překážet v přežití. Bodré tatíky zastupuje Ward Bond, starostlivé mamky postava jeho ženy, ožralé strýčky zejména Victor McLaglen, zamilované jinochy John Agar a ctnostné panny dorostlá Shirley Temple.
Jakkoli jsou v první polovině scény s těmito figurkami kolikrát otravné, je zřejmé, že Ford je má rád. Kým pohrdá, je povýšený a arogantní podplukovník Thursday v podání Henryho Fondy, který se všemi jedná s falešným respektem a hlavně kouká, jak by dokázal něco, co ho v očích nadřízených natolik zviditelní, že bude zase přeložen někam do civilizace. Fondova strohá postava se nese dějem s falešnou důstojností a až v závěru prokáže, že není černobílým padouchem. John Wayne hraje v podstatě opět cizince z neznáma, byť důstojníka dlouhodobě působícího a ztotožnitelného s pevností Fort Apache, ale jako jedna z mála postav je bez příbuzných, bez minulosti. A v první polovině se zdá, že hraje jen vedlejší roli.
Co mě docela překvapilo, je, že Ford je v konfliktu armády s Apači vlastně spíše na straně Apačů. Většina vojáků se před namyšleným Fondou jednání Apačů zastává a snaží se o smír, zatímco Fonda v nich vidí podlidi, které má za úkol zpacifikovat, ne s nimi jednat. Celý film pak vykresluje rigidní armádní prostředí, kde jeden blbec s absolutní mocí může způsobit katastrofu... A pak přijde patetická závěrečná scéna, která film promění v militaristickou agitku. Možná to byl ze strany Forda úlitek počínající McCarthyovské cenzuře, kdo ví.
Co lze jednoznačně pochválit, je obrazová stránka, perfektní kamera, některé záběry jsou dokonalé, jak jsou, jiné by v barvě ještě vynikly více. Dále výkon Fondy, Bonda a vlastně i Wayna, zatímco Agar je nepřesvědčivý, Temple se od dětství hrát nenaučila a McLaglen a spol. jsou nevhodně hluční. Škoda toho, že první polovina je o kýčovitém a nijak nepřekvapivě řešeném románku Agar - Temple a o výcviku pár neschopných dobrovolníků uřvanými seržanty. Od chvíle, kdy se objeví Indiáni, se na to ale už dá koukat. 6/10
Režie: John Ford
Hrají: John Wayne, Henry Fonda, Shirley Temple, John Agar, Ward Bond, Pedro Armendariz, George O'Brien, Victor McLaglen, Miguel Inclán, Hank Worden
Hudba: Richard Hageman
USA 1948
Zaujalo mě, jak ta progrese ve vztahu k indiánům jde v průběhu trilogie úplně obráceně - ve Fort Apache jsou v právu, v Měla žlutou stužku jsou rudoši "oukej", pakliže jsou zalezlý v rezervaci, ovšem v Rio Grande jsem si párkrát říkal, jestli si je scénáristi náhodou nespletli s vlkodlaky.
OdpovědětVymazatMožná ta posedlost rituály, které připomínají mystickou minulost, právě z Forda dělá asi nejameričtějšího režiséra. Ten obsesivní strach ze zapomenutí kořenů, kvůli kterým jeho předci (a předci jiných) přišli do země zaslíbené, aby si mohli zachovat svoji kulturu v čisté podobě. Jenže země zaslíbená je obydlena Indiány, kteří mají úplně jinou kulturu než emigrantské skupiny z křesťanské Evropy, takže co s tím? A tak Ford osciluje mezi rasismem vůči Indiánům a snahou uvědomovat si hříchy svých předků. Sice to dost zjednodušuju (spory mezi katolíky a protestanty a rasismus vůči nedostatečně bílým emigrantům nemohli tvořit jasně hemogenní postup), ale řekl bych, že to je ten důvod, že je pořád tak v USA vzývaný - identita Američana formována tím, že vlastně pochází z jiného koutu světa a doma je "vetřelcem" (otázka je, jak moc to platí i dnes).
OdpovědětVymazat