Bronson dostal chuť na bizona.
THE WHITE BUFFALO (1977)
Oba Thompsonovy westerny mají překvapivě jednu věc společnou. Dost anachronisticky se vracejí ke kořenům westernového žánru, k sešitům psaným Nedem Buntlinem a podobnými, často anonymními pisálky, kteří šířili fantastické příběhy o udatných hrdinech a jejich statečných činech. Zatímco Mackennovo zlato je příběhem o hledání bájného zlata s mnoha překážkami, které musí bílí dobrodruzi vykonat, aby se k němu dostali, Bílý bizon je příběhem o statečném lovci, který ulovil největšího bizona. Oproti Mackennovu zlatu, které i tak je založeno na skutečné západní legendě o Adamsově kaňonu plném zlata, však Bílý bizon obsahuje spoustu reálných západních postav, ale portrétuje je přesně tak, jako šestákové sešity devatenáctého století. Možná to takhle přesně nebylo... ale takhle nějak to být mohlo.
Samozřejmě to tak bylo ale hlavně proto, že v roce 1975 uvedl Steven Spielberg do kin Čelisti a okamžitě začala vznikat vlna filmů o obrovských zvířatech a lovu na ně. Otrlejší vykradači filmového plátna rovnou točili o obřích žralocích (Enzo G. Castellari) nebo jiných rybách (Roger Corman a Joe Dante), jiní přicházeli s jinými zvířaty, která někoho zamordují a je třeba je ulovit (Grizzly, The Great Alligator River apod.). Dino de Laurentiis patří vlastně do obou skupin, kdy s větším rozpočtem rychle připravil lov na velrybu (Orka zabiják), bizona (Bílý bizon) a zájem o monstrozní zvířata uplatnil i v King Kongovi. (Kdybychom chtěli jít do detailu, tak řekneme, že ani Spielberg s Benchleym nebyli tak originální a kořeny sahají až k Hermanu Melvillovi a jeho Bílé velrybě).
J. Lee Thompson se tu evidentně strašně snažil, aby jeho film působil co nejmoderněji, nejen triky, ale i pohybem kamery, střihem atp. Ale moc se mu to nepovedlo. Klíčové scény jsou pořád prostě natáčeny ve studiu, protože bizon je tak očividná loutka, že se nemohl bát vůbec nikdo. Dokonce v některých scénách jsou pod podivně se hýbajícím bizonem vidět koleje, po kterých je posouván. Kromě triků ale dost podivně působí Thompsonovy neustálé nájezdy a zoomy, což stejně nevhodně používal i v Bílém mysu. Tady se pomalu najíždí nebo zoomuje skoro na všechno, aniž by to dramaticky dávalo smysl.
Bronson má černé brýle a je klasicky oporou a tahounem filmu. Zbytek obsazení je opět naplněný filmovými hvězdami nebo jinými známými jmény, která se, s výjimkami Jacka Wardena v roli rasistického starého lovce, a Willa Sampsona coby Splašeného koně, objevují jen na krátkou scénku. Slima Pickense jako kočího dostavníku si skoro nevšimneme, na Stuarta Whitmana coby zloděje v dostavníku zase rychle zapomeneme, od Eda Lautera jako Toma Custera čekáme, že se ještě někde objeví (a nic), Clint Walker nenechá prakticky žádný dojem, takže jediný, kdo zapůsobí, je i v pětačtyřiceti krásná Kim Novak.
Co rovněž film vylepšuje je rozhodně hudba Johna Barryho a některé scény s Willem Sampsonem. Jinak je to ale průměr, který jsem v uplynulých patnácti letech dvakrát dokonce nedokoukal. 6/10
Režie: J.Lee Thompson
Hrají: Charles Bronson, Jack Warden, Will Sampson, Kim Novak, Clint Walker, Ed Lauter, Stuart Whitman, Slim Pickens, John Carradine, Dan Vadis, Martin Kove
Hudba: John Barry
USA 1977
Žádné komentáře:
Okomentovat