LO SQUARTATORE DI NEW YORK (1982)

 

Dodatečně vytvoříme speciál, ale proč ne. Pro změnu ho opět věnujeme režisérovi, a to Luciovi Fulcimu.

Silně trashové giallo 80. let, natočené pod vlivem slasherů. Každopádně tradiční žánrové prvky drží, tedy vrah je neznámý až do konce a sice nemá ani černé rukavice, ani masku, zato mění hlas, na druhou stranu, kdo je vrahem vám dojde poměrně snadno, protože ve filmu je několikanásobný počet obětí proti podezřelým.

Hned z první oběti uvidíme jen useklou ruku v psí tlamě, dle inspirace z Kurosawy (asi), ale všechny ostatní vraždy si užijeme v detailech, včetně jedné, která se odehraje vlastně jen v halucinaci. Na stopě vrahovi s hlasem kačera Donalda je policista, jehož představitel mi celou dobu silně někoho připomínal (samozřejmě účel), jenom nevím, koho. Trochu problém pak je, že vlastně všechny ženské postavy (a možné oběti) kromě jedné jsou sobě podobné blondýnky, takže se mi mezi sebou velmi pletly. Dobře, Zora Ulla Keslerová, která si tu střihla roli velmi reprezentující socialistické herectví, totiž kurvu v live show, která jen souloží na pódiu a vzápětí je zavražděna tím, že jí vrah vrazí střep mezi nohy, tu jsem znal, ta se mi nepletla. Ale jinak, když se asi po čtyřiceti minutách objevila další z hlavních postav, nejdřív jsem byl přesvědčen, že je to úplně jiná postava.

Děj je vůbec, jak je obvyklé, dost nekonzistentní, pátrání je dlouho na mrtvém bodě, a rozuzlení přijde poměrně náhle. Kromě Keslerové se tu objeví ještě další Fulciho stálice Daniela Doria, vedlejší roli ztvárnila dobová hvězda Andrea Occhipinti (pod stupidním pseudonymem Andrew Painter), psychiatra Paolo Malco (oba se u Fulciho objevili opakovaně) no a sám Fulci si zahrál malou roli šéfa policie. O hudbu se tentokrát místo synťáků Fabia Frizziho postaral Francesco De Masi, jehož úderná skladba ve mně vždycky navodila příjemný pocit - ale asi proto, že jsem zvyklý ji slýchat jako znělku podcastu Giallo Ciao Ciao, takže vždycky jak zazněla, čekal jsem, že uslyším hlas Matta Walla (a.k.a. Creep Creepersin), jak volá "Ciao Ciao everybody and welcome to our new episode of Giallo Ciao Ciao!"

Co se dá počítat jako klady je jednoznačně atmosféra některých scén a kamera Luigiho Kuveillera. Na druhou stranu mi dost vadila přílišná vulgarita a lascivnost (z některých hereček uvidíme vážně úplně všechno), která sice dobově zapadá, ale Fulci se v jiných filmech bez tolika nahoty dobře obešel. Kdo u Fulciho filmů hraje nějakou panákovanou, určitě si jich pár dá, třeba při scéně, kdy vrah jedné z obětí rozřízne oko (z čehož daly Levné knihy dokonce obrázek na obal). Scénář není z nejlepších, jak jsem psal, na to, kdo bude vrahem, jsem přišel velmi brzo, je to dost epizodické a nijak extra se nevyvíjející. Sedmdesátková Fulciho gialla jsou zkrátka lepší. 6/10

a.k.a. Rozparovač z New Yorku, The New York Ripper

Režie: Lucio Fulci

Hrají: Jack Hedley, Almanta Suska, Howard Ross, Andrea Occhipinti, Alexandra Delli Colli, Paolo Malco, Cinzia de Ponti, Daniela Doria, Zora Ulla Keslerová, Lucio Fulci, Michele Soavi

Hudba: Francesco De Masi

Itálie 1982