Jsou vykradačky, které se aspoň snaží trochu odlišit, a pak jsou takové, kde kdybyste popsali děj filmu, bude s originálem prakticky totožný. Tohle je ten druhý případ.
V malém přímořském městečku zaútočí na nic netušícího surfaře žralok. Má se konat závod na regatách, který místní starosta i přes hrozby odmítne zrušit. Když žralok přesto zaútočí, starý mazák, lovec žraloků a odborník na žraloky se vydávají žraloka ulovit. Jo a starosta si to vezme jako osobní zodpovědnost, takže se v helikoptéře vydá na žraloka sám a žralok ho sežere a následně stáhne pod vodu i vrtulník. A taky tu máme filmaře, které nezajímá nic než co nejvíc cool záběry na žraloka, jak žere lidi.
Ty poslední dvě věty jsem přidal jen proto, aby to tolik jako Čelisti neznělo. Ale vždyť i Vic Morrow je tak namaskovaný, aby vypadal jako Robert Shaw. Hlavní postavu, která vlastně moc hlavní není, hraje James Franciscus, a hraje spisovatele knih o moři jménem Peter Benton. Podoba s Peterem Benchleym čistě náhodná. Není úplně jasné, proč se na žraloka vydává zrovna on, když je na začátku několikrát řečeno, že o nich jen píše. Dál tu máme Castellariho bratra Enia, který tu silně připomíná Pavla Zednička, a Enzovu šestnáctiletou dceru Stefanii, která hned několikrát za film zpomaleně spadne do vody. Cynického reportéra, který předznamenává podobnou postavu ve Smrtonosné pasti, hraje Giancarlo Prete, kameramana Massimo Vanni, mihne se i Romano Puppo, takže celé to vypadá, že Castellari s rodinou a kamarády si vyjel k moři, vzali s sebou nafukovacího žraloka a natočili z toho film.
Většinou je to docela nuda, ale jakmile se objeví žralok, je to najednou výborná komedie. Spielberg měl asi podobnou maketu žraloka, která fungovala podobně blbě, ale co udělal? Skoro ji neukazoval. Castellari ji ale ukazuje pořád, za každou cenu. Takže vidíme gumovou maketu, které z huby visí hadrový panák. A podmořské záběry jsou archiv, kdy bylo tvůrcům úplně jedno, že vzali záběry na různé žraloky různých tvarů a velikostí. Castellarimu u spousty scén asi šlo o to, aby se divák bál, co žralok postavám udělá. Já si naopak přál, aby se rozjel a začal to žrát jednoho po druhém, zhruba jako když vlk na zemědělském stroji balíkoval slepice. U scény s vrtulníkem jsem se vyloženě válel smíchy a Lofreddova reakce na to, že mu žralok ukousl nohy, vypadá, jako by si řekl "Dneska je den blbec."
U těchhle filmů je smůla to, že se na ně člověk podívá, aby zjistil, že kdyby si pustil originál, bohatě by to stačilo. Zvláště když tím originálem jsou opravdu kvalitní filmy jako Čelisti nebo Predátor, kde už se nic nového vymyslet nedá. Hudba De Angelisů sice není špatná, ale s Williamsem se měřit nemůžou, legendární scény z originálu tu chybí úplně a zbývá jen nuda nebo nezamýšlená sranda. 4/10
a.k.a. The Great White, The Last Jaws, The Last Shark, Poslední žralok
Režie: Enzo G. Castellari
Hrají: James Franciscus, Vic Morrow, John Loffredo, Giancarlo Prete, Micaela Pignatelli, Stefania Girolami, Massimo Vanni, Enio Girolami, Romano Puppo
Hudba: Guido a Maurizio de Angelis
Itálie 1981
Žádné komentáře:
Okomentovat