A je tu závěr týdne s asi největší hvězdou žánru, Jimem Brownem.
SLAUGHTER (1972)
Pokud Shaft je černý Drsný Harry, Slaughter je černý James Bond. Všechny ingredience jsou tady, jen upravené pro černošskou postavu, takže Slaughter nejedná v zájmu vlády, ale pro pomstu za smrt svých rodičů. Jeho otec byl špion, který něco zjistil o jisté organizaci. Poté, co Slaughter zhatí svým zásahem policejní akci proti této organizaci, dostane na výběr - buď basa, nebo pomůže policii organizaci odkrýt a zničit. Slaughter se vydává do Jižní Ameriky, aby se pomstil.
MacGuffinem jsou nějaké počítače, data, děrné štítky a něco tak, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornost, protože jde o jedno - aby Jim Brown všem natrhnul prdel. A když padoucha hraje Rip Torn, měla by jeho prdel být řádně natržena. (Hloupá mezijazyková hříčka, já vím.) Dostane i poskoka na pomoc, a je to takový ultrachlapák, že k němu přeběhne i Tornova nabíječka, blond kozatka Stella Stevens.
Bylo fajn zase se dostat ze špinavého městského prostředí plného pasáků, dealerů a somráků do exotické země. Černoši jsou tu zas jen dva, kromě Browna ještě policejní agentka, ale to nevadí, blaxploitation je to rozhodně. Hned ze začátku se Slaughter vrhá do jedné akce za druhou, bohužel asi po půl hodině filu docela dojde dech ve scéně v kasinu, které vypadá dost levně a narychlo vyrobeně. Pak se spíš věnujeme intrikám mezi podbossem Tornem a jeho šéfem s blbou parukou, který vypadá jako záskok za Ricarda Montalbána. Další poskok zase vypadá jako bratr Nella Pazzafiniho. A na druhé straně sledujeme hned několik milostných scén mezi Brownem a Stevensovou, která je tu nahá opravdu hodně. Naštěstí závěr už je správně akční, výbušný a kromě několika velkých přestřelek dostaneme i honičku v autech.
Škoda jen, že film je očividně tak laciný, a akce je natočená docela divně. Některé záběry, zvláště ty zpomalené, jsou kdovíproč roztažené na šířku, což vypadá dost divně. Byl to záměr nebo technická chyba? Je to tak ve všech kopiích? Další zvláštní technickou chybou je scéna prvního rozhovoru mezi Brownem a Gordonem, kdy několik vět Gordona bylo předabováno... někým jiným!
Malou roli policejního šéfa, který bůhvíproč vyslýchá Slaughtera ve skladišti, hraje Cameron Mitchell. Ještě tu není tlustý a ožralý a hraje dobře. Nedočkáme se ovšem žádného legendárního okamžiku typu "Přítel nebo nepřítel?" nebo "Every day ends with a Tums festival!" či "Will you close the fucking door?!" a hraje v tom bohužel docela málo. Ale potěší.
Hudba je většinově sice celkem sedící, ale nic moc. Ústřední píseň od Billyho Prestona je ale skvělá. Znáte ji z Hanebných panchartů. Škoda slabšího prostředku, zvláště konec byl docela fajn a dokonce bych se mrknul i na dvojku. 6,5/10
Režie: Jack Starrett
Hrají: Jim Brown, Stella Stevens, Rip Torn, Don Gordon, Cameron Mitchell, Marlene Clark, Robert Phillips
Hudba: Luchi de Jesus, Billy Preston
USA / Mexiko 1972
Žádné komentáře:
Okomentovat